La fin rapide de la Céramique Linéaire est décrite en Europe centrale, Hongrie comprise. Une attention particulière est consacrée à la corrélation entre les diverses analyses factorielles de décors céramiques, pour établir une chronologie inaccessible à la datation 14C. Contrairement à l’usage, cette chronologie est également fondée sur l’évolution de la forme de bottier haute et sur les sériations des mobiliers et rites funéraires. Cette crise finale de la Céramique Linéaire, connue par les charniers d’habitat et qui dure à peine plus d’un siècle, a en effet laissé, dans les cimetières, de multiples marques tant matérielles que sociales. Elle est à l’origine de la cohabitation et de l’affrontement des mondes ancien et nouveau et elle déclenche la colonisation de nouvelles terres. Deux siècles avant cette crise, un scénario identique a pu se dérouler à la fin de la Céramique Linéaire I. Les causes de ces événements ne sont pas encore connues. and The rapid end of the Linear Pottery culture is described in central Europe, including Hungary. Particular attention is given to the correlation of various factor analyses of pottery decoration, to establish a chronology unobtainable through 14C dating. Contrary to the usual custom, this chronology is also based on the evolution high shoe–last adze shapes as well as seriations of grave–goods and burial rites. This final Linear Pottery culture crisis, which lasts little over a century and is reflected by mass–graves in settlements, is in fact visible in both material and social evidence from cemeteries. Cohabitation and confrontation of the old and new worlds originate in this crisis, which sets off the colonisation of new land. Two centuries earlier, an identical scenario may have taken place at the end of Linear Pottery I. The causes of these events remain unknown.
La chronologie du Néolithique danubien de l’Europe centrale repose en grande partie sur l’étude des ensembles mixtes. Comme l’ont bien illustré les travaux de M. Zápotocká, ces derniers sont particulièrement utiles lorsqu’il s’agit de synchroniser les séquences régionales entre elles. Tout un réseau de correspondances a ainsi été tissé entre les régions de l’Elbe, du Rhin et du Danube. Faute de documents probants, le raccordement du Bassin parisien à ce réseau est demeuré longtemps très imparfait. Grâce à plusieurs ensembles mixtes de bonne qualité, cette lacune est aujourd’hui en partie comblée. Leur étude permet de proposer une synchronisation entre les séquences respectives des bassins du Rhin et de la Seine. En même temps, elle met en lumière certaines insuffisances du système actuellement en usage dans le Bassin parisien. Le principal problème soulevé est celui de la relation chronologique entre le Rubané récent du Bassin parisien (RRBP) et la culture de Villeneuve–Saint–Germain. Alors que l’on a jusque là privilégié un schéma dans lequel la seconde succède au premier, nous proposons ici d’y voir deux groupes culturels contemporains ayant chacun son territoire. and VARIOUS ASSEMBLAGES AND THE SYNCHRONISATION OF REGIONAL SEQUENCES IN THE DANUBIAN NEOLITHIC: THE RHINE/PARIS BASIN RELATIONSHIP. The chronological frame of the early and middle Neolithic of central Europe partly rests upon the study of mixed assemblages. The investigations of Maria Zápotocká have sufficiently demonstrated that these assemblages are particularly useful when one tries to synchronise the different regional sequences. A net of interrelations has been woven between the Rhine, the Elbe and the Danube regions. Because of the lack of convincing documents, the Paris Basin was left aside of this process during a long period. Thanks to several mixed assemblages discovered during the past 20 years, it is now possible to fill this gap. Their study allows us to propose a new synchronisation scheme of the respective cultural sequences of the Rhine valley and the Paris Basin. The main problem is that of the chronological relationship between the late Bandkeramik of the Paris Basin („RRBP“) and the Villeneuve–Saint–Germain (VSG) culture. Unlike the unilinear model of evolution that is currently in use, with its sequence of RRBP – VSG, we suggest that these two entities are in fact contemporaneous, each possessing its own territory.
Na Slovensku je v súčasnosti známych 29 lokalít s nálezmi alebo pravdepodobnými nálezmi hrobov a ľudských pozostatkov z obdobia kultúry ľudu s lineárnou keramikou a želiezovskej skupiny. V štyroch prípadoch sú doložené pohrebiská, ďalšie tri pravdepodobné pohrebné areály môže overiť až budúci výskum. Z toho tri pohrebiská ležali na území Nitry, kde sa v 89–tich hroboch našli kostry 93 mŕtvych z obdobia mladšej lineárnej keramiky až záveru želiezovskej skupiny. Z ojedinelých hrobov a pohrebov na sídliskách sú známe pozostatky najmenej 62 osôb a ojedinelé kosti sa našli ako v kultúrnych vrstvách, tak sídliskových objektoch. Nálezové situácie umožňujú pohreby datovať do obdobia starej lineárnej keramiky až záverečného stupňa želiezovskej skupiny. and In today’s Slovakia there are 29 sites known with some finds or probable finds of graves and human remains from the period of the Linear Pottery culture and the Želiezovce group. In four cases graveyards are documented, the occurence of another 3 probable interment areas can be verified by future research only. Three of these graveyards were situated on the territory of Nitra where 93 skeletons appeared belonging to the period from the Late Linear Pottery to the terminal Želiezovce group. We know the remains of at least 62 individuals from solitary graves and settlement burials; some separate bones were found both within settlement layers and features. Particular finds contexts enable our dating the burials to the period from the Early Linear Pottery to the terminal stage of the Želiezovce group.
Úvodem autor shrnuje současné vědomosti o časovém a prostorovém rozšíření ozdob zhotovených ze schránek mořských mlžů druhu Spondylus gaedoropus L. Dále informuje o spondylových špercích nalezených v hrobech neolitického lidu s lineární keramikou fáze Ib až IIa podle třídění R. Tichého (1962a) a Z. Čižmáře (1998) v tratích „Široká u lesa“ (celkem 96 hrobů) a „Za dvorem“ (dosud celkem 8 hrobů) v lokalitě Vedrovice, okr. Znojmo. Z obou nekropolí pochází celkem 194 kusů spondylových ozdob, 585 kusů ozdob mramorových, 7 kusů ozdob kostěných, 301 provrtaných ulit břichonožců druhu Lithoglyphus naticoides (C. Pfeifer) a 4 jelení špičáky – „grandle“. Vyskytly se následující typy spondylových ozdob: „medailony“, náramky, závěsky: obloukovité, příp. lunicovité, terčovité, čtyřúhelníkovité, trojúhelníkovité, prosté tyčinkovité či „kapkovité“, ploché oválné a v podobě „L“ a korálky: drobné kotoučovité, dvojkonické či „soudkovité“ a nejčastěji válečkovité různých velikostí; korálky se najdou seskupené do celých náhrdelníků, příp. čelenek, nebo i jednotlivě. Spondylové ozdoby byly zpravidla součástí prestižní posmrtné výbavy mužských pohřbů. and In the introduction, the author presents the current state of knowledge concerning the chronological and geographic distribution (figure 1) of decorative objects made from the shells of the marine bivalve Spondylus gaedoropus L. (Willms 1985; Todorova 2000; Kalicz – Szénászky 2001). The author then provides information on jewelry made from Spondylus shells found in Neolithic graves dating to Linear Pottery culture phases Ib and early IIa, based on classifications by R. Tichý (1962a) and Z. Čižmář (1998), from the sites of „Široká u lesa“ (a total of 96 graves) and „Za dvorem“ (a total of 8 graves thus far), near the village of Vedrovice in the Znojmo District (southern Moravia, Czech Republic) (Figure 3). Materials recovered from these two cemeteries include a total of 194 items of Spondylus jewelry, 585 pieces of decorated marble, 7 pieces of decorated bone, 301 drilled shells of the freshwater snail Lithoglyphus naticoides (C. Pfeiffer) and 4 red deer canine teeth (table 1). The following types of Spondylus jewelry were found (figure 2): „medallions“ (2: 16, 17), bracelets (2: 18), pendants: arched or lunate (2: 10, 13, 15), target–like (2: 6), quadrangular (2: 7), triangular (2: 8, 9), simple and rod–shaped (2: 12) or „drop–shaped“ (2: 14), flat and oval (2: 5) and L–shaped (2: 11), and beads: small, disc–shaped (2: 1, 2), biconic or „barrel–shaped“ (2: 3) and, most commonly, variously sized cylinders (2: 4, 19). Beads were found grouped together into entire necklaces or headbands as well as individually. Spondylus jewelry was normally included in the funerary goods accompanying prestigious male burials.