Radiocarbon dates have been obtained for two Middle Upper Palaeolithic sites in Bohemia. Two bones from Lubná I are dated to 21,8 and 21,4 ka BP. They indicate a Late Gravettian occupation, possibly related to the Willendorf–Kostienkian. Two bones from the cultural layer at Jenerálka are dated to 22,5 and 21,9 ka BP. This age is supported by the presence of Saiga tatarica. The assemblage of Jenerálka is problematic. It may represent a mixture of Late Gravettian with Aurignacian artifacts, but a Late Aurignacian is another possibility suggested by the young dates. and Článek přináší prvá radiokarbonová data z lokalit střední fáze mladšího paleolitu v Čechách. Dvě kosti z Lubné I jsou datovány do doby 21 800 a 21 400 B.P. Dosvědčují pozdně gravettské osídlení, s možným vztahem ke skupině Willendorf–Kostěnki. Dvě kosti z kulturní vrstvy v Jenerálce jsou datovány do doby 22 500 a 21 900 B.P. Správnosti takového určení nasvědčuje i přítomnost ostatků Saiga tatarica. Soubor z Jenerálky je však problematický: může se jednat o směs pozdně gravettských a aurignacienských artefaktů, vzhledem k mladšímu datování nelze vyloučit ani příslušnost k pozdnímu aurignacienu.
Cílem studie je představení post-exkavační metody práce se stratigrafickými a keramickými daty za účelem vytvoření relativní chronologie mnohovrstevnaté městské lokality na základě rozfázovaného sekvenčního modelu. K interakci mezi stratigrafickými a keramickými daty jsou využity exploatorní a vícerozměrové (multivariační) statistické metody seriace, korespondenční a faktorové analýzy. Příkladová studie vychází z výzkumu nádvoří městské radnice v Českých Budějovicích, který proběhl v letech 1996–1997, jehož výsledky byly v nedávné době vyhodnoceny a publikovány. Shrnuty jsou zde hlavní vývojové fáze osídlení od počátků založení města v roce 1265 do výstavby renesanční radnice v polovině 16. století a k nim odpovídající statisticky vyčleněné keramické horizonty. V článku jsou rovněž nastíněny možnosti dynamické interpretace rozfázovaného sekvenčního Harrisova diagramu v souvislosti se sociálními a behaviorálními přístupy ke studiu archeologických stratifikací, které ukazují na řadu druhů lidských aktivit v zastavěném městském prostředí and The objective of the study is to present post-excavation methods of work with stratigraphic and pottery data with the aim of creating a relative chronology of the multi-layered site based on a phased sequential model. Exploratory and multidimensional (multivariate) statistical methods of seriation and correspondence and factor analyses are used for interaction between stratigraphic and pottery data. The case study is based on the excavation of the courtyard of the town hall in České Budějovice in 1996–1997, the results of which were recently evaluated and published. This work mainly summarises the main development phases of settlement from the founding of the town in 1265 to the construction of the Renaissance town hall in the mid-16th century and the corresponding statistically determined pottery horizons. The article also outlines the possibilities for the dynamic interpretation of a phased sequential Harris diagram in connection with social and behavioural approaches to the study of archaeological stratification showing many types of human activities in the built-up urban environment.
The article discusses the methodology employed in the excavation of the outer fortified area of the Early Medieval stronghold at Budeč. This methodology made it possible to establish in the stronghold’s western part, at the “Na kašně” location (field excavation in 1981–1986 and in 1989), the stratigraphic succession of anthropogenic activities, which helped to clarify the character, interconnection and dating of development forms of the outer fortifications and settlement in the studied part of the Budeč foregrounds. and Článek seznamuje s metodikou výzkumu vnějšího opevněného areálu raně středověkého hradiště Budeč, která umožnila v jeho západní části, v poloze Na kašně (terénní výzkum v letech 1981–86, 1989) stanovit stratigrafickou posloupnost antropogenních aktivit, a vedla tak k objasnění charakteru, provázanosti a datování vývojových forem vnějšího opevnění a osídlení ve zkoumané části budečského předhradí.
La fin rapide de la Céramique Linéaire est décrite en Europe centrale, Hongrie comprise. Une attention particulière est consacrée à la corrélation entre les diverses analyses factorielles de décors céramiques, pour établir une chronologie inaccessible à la datation 14C. Contrairement à l’usage, cette chronologie est également fondée sur l’évolution de la forme de bottier haute et sur les sériations des mobiliers et rites funéraires. Cette crise finale de la Céramique Linéaire, connue par les charniers d’habitat et qui dure à peine plus d’un siècle, a en effet laissé, dans les cimetières, de multiples marques tant matérielles que sociales. Elle est à l’origine de la cohabitation et de l’affrontement des mondes ancien et nouveau et elle déclenche la colonisation de nouvelles terres. Deux siècles avant cette crise, un scénario identique a pu se dérouler à la fin de la Céramique Linéaire I. Les causes de ces événements ne sont pas encore connues. and The rapid end of the Linear Pottery culture is described in central Europe, including Hungary. Particular attention is given to the correlation of various factor analyses of pottery decoration, to establish a chronology unobtainable through 14C dating. Contrary to the usual custom, this chronology is also based on the evolution high shoe–last adze shapes as well as seriations of grave–goods and burial rites. This final Linear Pottery culture crisis, which lasts little over a century and is reflected by mass–graves in settlements, is in fact visible in both material and social evidence from cemeteries. Cohabitation and confrontation of the old and new worlds originate in this crisis, which sets off the colonisation of new land. Two centuries earlier, an identical scenario may have taken place at the end of Linear Pottery I. The causes of these events remain unknown.
Článek se zabývá chronologií eneolitických inhumací z prostoru Moravy na základě radiokarbonového datování. Datováno bylo celkem 17 jedinců pomocí 20 radiokarbonových dat, přičemž se jedná především o jedince bez hrobové výbavy, či jedince pocházející z problematických kontextů. Studie pokrývá zejména období starého eneolitu, méně pak střední a pozdní eneolit. K většině pojednávaných pohřbů jsou nově publikovány nálezové okolnosti a antropologické posudky. Na základě chronologické analýzy hrobů datovaných radiokarbonovým datováním lze přibližně definovat časový rozptyl jednotlivých způsobů pohřbívání na Moravě. Nejspolehlivěji lze datovat ploché hroby s jedinci v natažené poloze bez hrobových přídavků do ca 3800–3600 BC. and The article addresses the chronology of Eneolithic inhumation burials in Moravia based on radiocarbon dating. A total of 17 individuals were dated using 20 radiocarbon dates, primarily individuals without grave goods or individuals from problematic contexts. The study mainly covers the period of the Early Eneolithic, to a lesser extent the Middle and Late Eneolithic. The find contexts and anthropological assessments are newly published for most of the burials in question. Based on the chronological analysis of graves dated by radiocarbon dating, it is possible to approximately define the time dispersion of individual burial methods in Moravia. Flat graves with individuals in a stretched position without grave goods can be most reliably dated to about 3800–3600 BC.
La chronologie du Néolithique danubien de l’Europe centrale repose en grande partie sur l’étude des ensembles mixtes. Comme l’ont bien illustré les travaux de M. Zápotocká, ces derniers sont particulièrement utiles lorsqu’il s’agit de synchroniser les séquences régionales entre elles. Tout un réseau de correspondances a ainsi été tissé entre les régions de l’Elbe, du Rhin et du Danube. Faute de documents probants, le raccordement du Bassin parisien à ce réseau est demeuré longtemps très imparfait. Grâce à plusieurs ensembles mixtes de bonne qualité, cette lacune est aujourd’hui en partie comblée. Leur étude permet de proposer une synchronisation entre les séquences respectives des bassins du Rhin et de la Seine. En même temps, elle met en lumière certaines insuffisances du système actuellement en usage dans le Bassin parisien. Le principal problème soulevé est celui de la relation chronologique entre le Rubané récent du Bassin parisien (RRBP) et la culture de Villeneuve–Saint–Germain. Alors que l’on a jusque là privilégié un schéma dans lequel la seconde succède au premier, nous proposons ici d’y voir deux groupes culturels contemporains ayant chacun son territoire. and VARIOUS ASSEMBLAGES AND THE SYNCHRONISATION OF REGIONAL SEQUENCES IN THE DANUBIAN NEOLITHIC: THE RHINE/PARIS BASIN RELATIONSHIP. The chronological frame of the early and middle Neolithic of central Europe partly rests upon the study of mixed assemblages. The investigations of Maria Zápotocká have sufficiently demonstrated that these assemblages are particularly useful when one tries to synchronise the different regional sequences. A net of interrelations has been woven between the Rhine, the Elbe and the Danube regions. Because of the lack of convincing documents, the Paris Basin was left aside of this process during a long period. Thanks to several mixed assemblages discovered during the past 20 years, it is now possible to fill this gap. Their study allows us to propose a new synchronisation scheme of the respective cultural sequences of the Rhine valley and the Paris Basin. The main problem is that of the chronological relationship between the late Bandkeramik of the Paris Basin („RRBP“) and the Villeneuve–Saint–Germain (VSG) culture. Unlike the unilinear model of evolution that is currently in use, with its sequence of RRBP – VSG, we suggest that these two entities are in fact contemporaneous, each possessing its own territory.
Práce pojednává o knížecích mohylách horákovské kultury. Podrobně vyhodnocuje chronologicky důležitý inventář z hrobů a porovnává jej s podobnými celky severo– a jihovýchodního Přialpí. Lokality Bratčice, Brno–Holásky 1 a 2, Hlásnica u Horákova a Morašice 1 náležejí do stupně Ha C2, tj. 2. pol. 7. století př. n. l. a jsou chronologickou oporou horákovských hrobových celků. Nepotrvrdilo se starší datování již do stupně Ha C1. and HLÁSNICA U HORÁKOVA: WHERE DOES IT BELONG? This article evaluates the princely barrows of the Horákov culture. This chronologically significant inventory of tombs is compared with similar inventories in the northern– and southeastern Alpine region. The Horákov culture sites Bratčice, Brno–Holásky 1 and 2, Hlásnica u Horákova and Morašice 1 are assigned to phase Ha C2, dated to the 2nd half of the 7th century B.C. The author argues against the classification of the tombs into the phase Ha C1.
V průběhu uplynulých 60 let se názory na členění posledního glaciálu (Würm/Weichsel) měnily. Systém dvou pedokomplexů (PK I a PK II) se jevil jako vyhovující, novější výzkumy však prokázaly existenci dalšího pedokomplexu, nazvaného Bohunice, který se mezi jmenované vkládá, což dokládá i jeho radiokarbonové stáří. V něm se objevují industrie EUP (bohunicien, szeletien, aurignacien). and Opinions about the division of the last glacial (Würm/Weichsel – Vistula) have changed over the past 60 years. The system of two pedokomplexes (PK I and PK II) seemed satisfactory, but new research has proved the existence of yet another pedokomplex termed Bohunice which intervenes between the two, as confirmed also by its radiocarbon dates. It contains Early Upper Palaeolithic industries (Bohunician, Szeletian, Aurignacian).
Marcomans and "superiores barbari" in Třebusice and Jevíčko penecontemporaneous with Marcomannic Wars. The problem of transitional stage B2/C1 in Bohemia and Moravia. The paper deals with new finds of graves and settlements from Bohemia and Moravia during the second half of 2nd Century AD, especially important burials and metal artifacts (mainly fibulas) from Třebusice (Central Bohemian Region) and Jevíčko (historical territory of Moravia, now The Pardubice Region). Author focuses on developing a more detailed chronology of assemblages before, during and just after the Marcomannic Wars (B2b, B2/C1 and C1a). Evidence was found that "superiores barbari", ie. bearers of the Przeworsk and the Wielbark Culture, were present on Marcoman territory at this time. A similar situation where the Przeworsk and Wielbark Cultures appear to exist on Marcoman territory has been observed in other regions. These regions can be divided into eight main areas (north-western, central and eastern Bohemia, Malá Haná region (CZ), central and southern Moravia, Záhorie (SK) and the northern part of Lower Austria., Eduard Droberjar., České resumé., and Obsahuje seznam literatury
The reported research in Malżyce, site no. 30, situated on one of the of the vast loess-covered elevations of the Małopolska Upland has brought valuable data on the Funnel Beaker (TRB) and the Corded Ware (CWC) cultures in West Małopolska. The central grave of the TRB barrow was accompanied by five chronologically younger graves of the CWC and three graves of the Early Bronze Age Mierzanowice culture. In the TRB grave two vessels and a flint trapezium were found. In its size and constructional traits the Malżyce TRB barrow is analogous to various CWC features of this type. But becouse of its dating – the TRB tumulus in Malżyce cannot be regarded as a valid argument for deriving CWC burial mounds from TRB structures., Krysztof Tunia, Piotr Włodarczak., and Obsahuje seznam literatury