Ve své práci přinášíme obecný pohled na farmakokinetické interakce antiepileptik ve stáří i jejich konkrétní příklady. Starší nemocní bývají léčeni pro více diagnóz a zpravidla užívají několik léků zároveň. Antiepileptika (AE) jsou těmto pacientům ordinována častěji, než se všeobecně soudí. Některá AE mají větší tendenci ke vzniku interakcí. Může tak dojít ke snížení účinnosti samotného AE nebo léku podávaného v kombinaci. V úvodu se podrobněji zaměřujeme na změny farmakokinetiky během stárnutí, které vysvětlují větší citlivost seniorů k lékovým interakcím. Níže jsou popsány zcela základní principy interakcí a faktory, které je mohou ovlivnit. Další text je věnován farmakokinetickým interakcím mezi jednotlivými AE a mezi AE a dalšími léky v kombinaci. Interakce mezi AE jsou znázorněny přehlednou formou v tabulce a s jednoduchým příkladem. Interakce s dalšími léky jsou uvedeny podrobně, v řazení podle zjednodušených skupin léků, a s přihlédnutím k jejich možné klinické relevanci. Na závěr je článek doplněn 2 kazuistikami farmakokinetických interakcí u našich starších pacientů s epilepsií, The article presents a general view of antiepileptic drug interactions in old age and their specific examples. Elderly patients often receive treatment for different diagnoses and take different drugs at the same time. Antiepileptic drugs (AEDs) are prescribed to such patients more often than generally believed. Some AEDs are more prone to interactions. This may result in a lower effect of a specific AED or of the drug administered in combination with it. The introductory part of the article focuses on the pharmacokinetic changes associated with ageing which are accountable for higher sensitivity of seniors to drug interactions. The text continues with a description of the basal principles of interactions and of the factors by which they can be influenced. The subsequent text deals with pharmacokinetic interactions between the different AEDs and between AEDs and other drugs with which they are combined. Interactions between AEDs are shown schematically in a table, including simple examples. Interactions with other drugs are shown in detail and in an order corresponding to simplified groups of drugs, with regard to their potential clinical relevance. The final part of the paper contains 2 case studies of pharmacokinetic interactions in our elderly patients with epilepsy., Tomáš Nežádal, Jiří Hovorka, Markéta Janicadisová, Michal Bajaček, and Lit.: 47
Hlavním cílem práce bylo ověřit v klinické praxi dlouhodobou (7?8leté sledování) účinnost a bezpečnost léčby inzulinovou pumpou u pacientů s diabetes mellitus 1. typu a porovnat výsledky kompenzace diabetu u nemocných léčených inzulinovou pumpou s kontrolní skupinou nemocných léčených intenzifikovanou inzulinovou terapií metodou MDI (multiple daily injection). Soubor nemocných a metody: Sledovali jsme 35 osob léčených inzulinovou pumpou a 35 osob v kontrolní skupině. U obou skupin nemocných jsme vyhodnotili sledované parametry na počátku a konci sledování, u glykovaného hemoglobinu jsme hodnotili výsledky ročně a hodnotili imeziroční změny, výskyt hypoglykemií v obou skupinách jsme porovnávali každoročně. Pro zjištění statistické hladiny významnosti u jednotlivých parametrů jsme vycházeli z těchto hledisek: 1. porovnávali jsme výchozí počáteční stav se stavem na konci sledování, 2. analyzovali jsme meziroční změny u glykovaného hemoglobinu, 3. srovnali jsme pacienty léčené inzulinovou pumpou s kontrolní skupinou. Kompenzace diabetu byla hodnocena na základě měření glykovaného hemoglobinu a výpočtu průměrné glykemie. Porovnání výskytu hypoglykemických příhod jsme provedli zvlášť pro všechny hypoglykemické příhody a zvlášť pro závažné hypoglykemie, hodnotili jsme změny hmotnosti a také změny dávek inzulinu za 24 hodin. Výsledky: Ve skupině nemocných léčených inzulinovou pumpou došlo v průběhu sledování ke statisticky významnému poklesu glykovaného hemoglobinu, p < 0,001 i průměrné glykemie, p < 0,001. V kontrolní skupině došlo jen k přechodnému signifikantnímu snížení HbA1c, p < 0,05, a to jen v 1. a 2. roce sledování , později byl výsledek v porovnání s počátečním stavem nesignifikantní, p > 0,05. V této skupině nemocných nedošlo také na konci sledování při porovnání s výchozím stavem k signifikantnímu zlepšení v průměrné glykemii, p > 0,05. Při porovnání obou skupin nemocných byl na počátku sledování statisticky významně horší HbA1c, p < 0,001 i průměrná glykemie, p < 0,001 ve skupině nemocných léčených pumpou. Na konci sledování při porovnání obou skupin nemocných nebyl shledán signifikantní rozdíl v glykovaném hemoglobinu, p > 0,05, ale byl shledán statisticky významný rozdíl v průměrné glykemii, p < 0,001, ve prospěch skupiny nemocných léčených inzulinovou pumpou. Využití inzulinové pumpy vedlo k statisticky významně nižšímu výskytu závažných hypoglykemií ve skupině nemocných léčených inzulinovou pumpou oproti kontrolní skupině, p = 0,010, které se projevovalo od 3. roku do konce sledování, jinak na počátku a v prvém a druhém roce sledování statisticky významný rozdíl ve výskytu závažných hypoglykemií mezi oběma skupinami nebyl, p > 0,05. Ve výskytu všech hypoglykemií nebyl pozorován statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami od počátku sledování až do jeho konce, p > 0,05. V obou skupinách nemocných jsme prokázali statisticky významný vzestup hmotnosti při porovnání stavu na počátku a na konci sledování, tento však měl menší statistickou významnost (p < 0,05) ve skupině nemocných léčených inzulinovou pumpou než ve skupině kontrolní (p < 0,001). Ve skupině nemocných léčených inzulinovou pumpou jsme prokázali statisticky významný pokles denní dávky inzulinu (p < 0,001), zatímco ve skupině kontrolní se dávka statisticky významně nezměnila (p > 0,05). Závěr: V průběhu našeho sledování jsme prokázali skutečný benefit léčby inzulinovou pumpou u diabetiků 1. typu oproti léčbě MDI. Tento se projevil jednak v lepší kompenzaci diabetu i nižším výskytu závažných hypoglykemií., Jindřich Olšovský, Michal Beránek, and Lit.: 37