Práce shrnuje vybrané současné postoje ke studiu morálního usuzování. Studie uvádí určitá klíčová filosofická východiska morálního usuzování do souvislosti s některými psychologickými koncepcemi, a to tak, že kriticky polemizuje s filosofickými východisky (Kant, Mill, Bentham, Rawl, Arendtová aj.), která tyto psychologické studie výslovně tematicky či la- tentně předpokládají. Práce podporuje měření morálního usuzování a pokusy o vypracování metod, které se touto oblastí zabývají. Doporučuje domácí validizační studie současných často užívaných nástrojů na měření morálního usuzování, především Defining Issues Test a Moral Judgment Test., This paper summarizes selected current attitudes towards the study of moral reasoning. The study refers certain key philosophical bases of moral reasoning in connection/regard to psychological concepts. The authors critically challenge the philosophical background (Kant, Mill, Bentham, Rawls, Arendt, etc.) that is either specifically expressed or covertly assumed. The study argues for the measurement of moral reasoning and methodological approaches concerning this research area. The authors recommend conducting a validation study of frequently used methods for measuring moral reasoning, especially Defining Issues Test and the Moral Judgment Test., David Krámský, Marek Preiss., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
This article aims to reconstruct Taylor’s concept of strong evaluation as a model of practical rationality. The concept of strong evaluation offers an attractive alternative to proceduralism, whether of a utilitarian or Kantian type, because it enables specific moral claims to be legitimised in the life of a person, and their justification does not abstract from the motivation of the person who lives in harmony with these standards. The sense of the concept of strong evaluation consists in its ability to highlight the all-transcending nature of values and evaluation in the real life. We will seek a response to the question of whether Taylor’s interpretation of the concept of strong evaluation is sufficiently broad as to cover the three relevant components of ethics: the question of values, moral norms and moral evaluation. With respect to this question we will also give an overview of Laitinen’s reinterpretation of this concept which, on the view of the author, illuminates the inner relations between the subject and morality and, by a treatment of the nature of moral norms in concepts or reasons for actions (as distinguished from the Kantian grounding of morality), points to the complementary nature of values and moral norms., Zuzana Palovičová., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Po staletí byl vztah vědy a morálky předmětem hlubokých úvah, podrobných zkoumání a často i vzrušených debat. V současnosti se sofistikovanost vyšetřování tohoto vztahu vytrácí. Nahrazuje ji důraz na dvě krajnosti, Jedna sází na absenci morálky, jakékoli morální aspekty či ohledy ve vědě a její organizaci chápe jako nepatřičné. Druhá spočívá v účelovém využívání "morálních argumentů", v diskusi o vědeckých tématech (jako jsou např. změny klimatu, pokusy na zvířatech, rozvoj jaderné energetiky a mnohé jiné). Pokládáme za vhodné seznámit čtenáře s textem napsaným o vztahu morálky a vědy Henrim Poincarém před více než sto lety. Český překlad tohoto článku vyšel roku 1927 v časopise Ruch filosofický. and Henri Poincaré.
The author defends the idea of the ontological founding of environmental ethics. He recognises the need for a new morality that can foreshadow the biophile transformation of culture, but at the same time he knows that this morality may actually develop during the course of the transformation itself. He presents the view that the relation of man to nature is mediated not only by the relevant culture, but also by its hidden spiritual grounding, which determines the character of culture, both spiritual and material. Today’s culture finds itself in crisis because its predatory spiritual grounding is leading it to its own ruin. A biophile change in this grounding is therefore the condition for the emergence of a more sustained biophile culture. However, even if we recognise the ontological grounding of ethics, this does not necessarily mean that we fully understand the superior subjectivity of nature, nor that we recognise the higher moral principle in the relation of culture to the Earth. The Author therefore, albeit schematically, presents his evolutionarily-ontological concept of man, nature and culture., Josef Šmajs., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Tato přehledová studie se zaměřuje na morální kognici v kontextu šikany na základní škole. Vychází převážně ze současné odborné literatury. Shrnuje vybrané teoretické a empirické poznatky a načrtává možné směry dalšího zkoumání. Článek se zabývá jednak atribucí příčin šikany, jednak morálními aspekty motivace jednotlivých účastníků šikany. V rámci druhého tématu stať postupně sleduje tři provázané oblasti: normativní oblast (normy, hodnoty a přesvědčení), oblast empatie a nakonec Bandurův koncept morální vyvázanosti.
Wolf proposes supererogation as a solution for curbing the exaggerated demands of morality. Adopting supererogation is supposed to prevent us from considering that all morally good deeds are obligatory. Supererogation, indeed, makes some morally good deeds merely optional, saving the agent from the requirement of behaving as much as possible like a Moral Saint. But I argue that Wolf cannot use supererogation in service of her overall project, for two reasons. First, because implied in the concept of supererogation is that going beyond duty adds to our humanity rather than detract from it (as Wolf argues). Secondly, after analyzing attempts to acclimatize supererogation in other theoretical frameworks, I conclude that supererogation can limit morality’s claims only if Wolf’s reasons of “individual perfection” can defeat moral reasons. I argue that a common scale of evaluation between moral and non-moral reasons is needed for their comparison, but Wolf explicitly rejects this way out.
In the philosophy of Jean-Paul Sartre, three works stand out for their compass: Being and Nothingness (L’être et le néant, 1941), Critique of Dialectical Reason (Critique de la raison dialectique, 1960) and The Idiot of the Family (L’Idiot de la famille, 1971). While the subtitle of the first work states that it is an “essay on phenomenological ontology,” the second work aims to study the “theory of practical wholes,” and the last work presents the method of existential psychoanalysis in practice. Due to their distinct focuses, these volumes can be presented as three entities independent from one another, differing not only in terms of their topics and terminologies, but also in their methodological procedures. The aim of the article, however, is to show that in spite of the different perspectives from which Sartre views human existence in the individual texts, there still remains a certain continuity between the discussed works. This continuity lies in Sartre’s effort to restore an authentic relationship between consciousness and the world. Sartre in fact never repudiated his initial concept of consciousness as intentionality, however much he later came to regard it as being inadequate. As a result of pressure from historical events and also the influence of Simone de Beauvoir, he shifted from the concept of “consciousness in the situation” to “consciousness in society and in history.” Across the range of his philosophy, he is primarily concerned with restoring the spontaneity of consciousness and prioritizing it over inauthentic attitudes. and Ve filosofii Jeana-Paula Sartra svým rozsahem vynikají tři publikace: Bytí a nicota (L‘Être et le Néant, 1941), Kritika dialektického rozumu (Critique de la raison dialectique, 1960) a Rodinný idiot (L’Idiot de la famille, 1971). Zatímco podtitul prvního díla sděluje, že se jedná o „esej o fenomenologické ontologii“, druhé dílo si klade za cíl studovat „teorie praktických celků“ a poslední práce uvádí v praxi metodu existenciální psychoanalýzy. Tyto svazky se tak vzhledem ke svému odlišnému zaměření mohou prezentovat jako tři na sobě nezávislé celky, lišící se nejenom tématem a terminologií, ale i metodologickým postupem. Cílem článku je však ukázat, že navzdory odlišným perspektivám, ze kterých Sartre v jednotlivých textech pohlíží na lidskou existenci, jistá souvislost mezi uvedenými díly přece jen existuje. Tato souvislost spočívá v Sartrově snaze o obnovení autentického vztahu mezi vědomím a světem. Sartre totiž nikdy nepopřel svůj prvotní koncept vědomí jako intencionality, jakkoli ho postupem času začal považovat za nedostačující. Pod tlakem historických událostí a také pod vlivem Simone de Beauvoir se proto přesunul z konceptu „vědomí v situaci“ k „vědomí ve společnosti a v dějinách“. Napříč jeho filosofií mu jde především o navrácení spontaneity vědomí a její upřednostnění před neautentickými postoji.
Charles Darwin is celebrated for his claim that man and primates developed from a common ancestor. Man has been, since Darwin, treated by science as a biological species and scientists often compare his faculties to the instincts of animals. At the same time, the other side of Darwin’s discovery is forgotten – animals are similar to man in their behaviour and emotions. While for Darwin himself an anthropomorphic view of animals was self-evident, many contemporary Darwinists prefer a mechanical model. These two contradictory tendencies are established here by reference to the work of the biologists Richard Dawkins and Frans de Waal. The difference of perspective from which animals are viewed can be best seen in connection with the problem-area of morality and its evolutionary origin. It is shown that the empirical orientation of de Waal is fundamentally closer to the Darwinian tradition of research than Dawkins’ theoretical approach.