Východiska: Pády pacientů jsou nejčastější mimořádnou událostí, zejména u seniorů. V České republice dosud nebyla provedena analýza ekonomické zátěže spojené s těmito nežádoucími příhodami. Metody a výsledky: V průběhu 12 měsíců byli sledováni hospitalizovaní pacienti 12 zdravotnických zařízení. Údaje o průběhu pádů byly předávány ve standardizované podobě a jejich součástí byly informace o výkonech nutných pro ošetření a vyšetření pacientů po pádu. Ekonomická rozvaha vycházela z údajů v sazebníku výkonů VZP, hodnota bodu odpovídala průměrné hodnotě účastníků studie, tedy 0,89 Kč. Celkem bylo sledováno 335 286 pacientů, z nich prodělalo pád 1,17 % tj. 3 913 pacientů. Zraněno při pádu bylo 46,94 % pacientů, tj. 1 899 pacientů. Na lůžkách následné péče bylo hospitalizováno 19 527 pacientů, z nich prodělalo pád 7,18 %, tj. 1 403. Z těchto seniorů, kteří prodělali pád, se zranilo 45,33 % pacientů, tj. 636 pacientů. Náklady na vyšetření pacientů po pádu činily 2 179 671,- Kč a na ošetření zraněných pacientů 2 162 426,- Kč. Náklady spojené s úhradou práce zdravotníků činily 2 094 225,- Kč. Závěry: Dokumentovali jsme vysoký výskyt pádů a závažných poranění hospitalizovaných pacientů, které postihují především vyšší věkové skupiny. Celkové náklady na vyšetření a ošetření pacientů a na lidské zdroje jsou v průběhu 1 roku ve 12 zařízeních poměrně vysoké. Na lůžkách následné péče s převahou geriatrických nemocných je tento problém ještě závažnější vzhledem k vysokému počtu pacientů, kteří prodělali pád, a závažnějším následkům zranění. Tento expertní odhad ekonomických důsledků pádů je dostatečným důkazem toho, že je nutné se prevenci pádů pacientů věnovat ? a to nejen z hlediska ekonomického, ale i z hlediska odborného. Zásadním úspěchem bude snížení závažných následků pádů., Background: Patient falls are the most common adverse event, especially in elderly patients. In the Czech Republic there hasn,t been any analysis of the economic effect of those adverse events conducted yet. Methods and Results: We monitored hospitahzed patients in 12 health care facilities over a 12 months period. The data about the falls were standardized and they contained mformation about the procedures necessary for examination and treatment of the patient after a fall. The economic data were based on the Qrrent Lists of procedures ;s of the General Health Insurance Company, the value of one point was on averrage 0.89 CZK. The remaining costs were based on the economic data of the participating health care facilities. In our study we monitored the total of 335 286 patients, 1.17% (3 913 patients) had experienced a fall. 46.94% of those patients had sustained an injury (1 899 patients). 19 527 patients were hospitalized in long term care facilities and 7.18% (1 403 patients) had experienced a fall. 45.33% (636 patients) of those were injured. The examination costs of the patients experiencing a fall were 2 179 671,- CZK and the costs of the treatment after a fall were 2 162 426,- CZK. The cost of the health care professionals work was 2 094 225,- CZK. However, because of the payment system, it is not possible to simply add those costs together. Similarly, the analysis doesn't deal with the regulating mechanisms of the insurance companíes. Conclusions: The costs of the examination and treatment of the patients together with the human resources expenses for the 12 facilities were quite high over the 1-year period. The problem is even more prominent in long term care units, because the patients fall more often and their injuries are more serious. For the economic and also professional reasons, it is essential to try to prevent the falls. The reduction of the serious consequences of the falls is an important goal., Dana Jurásková, and Lit. 9
Perorální adjuvantní chemoterapie je ekviefektní formou léčby kolorektálního karcinomu k léčbě parenterální. Proti intravenóznímu podání léčiv má vyšší přímé náklady na léky, významně však snižuje náklady na zajištění žilního přístupu, hospitalizaci, práci lékařského personálu, dopravu, snižuje riziko infekcí. V souhrnu těchto nákladů představuje perorální chemoterapie ekonomickou formu léčby., Oral adjuvant chemotherapy is an equieffective form of treatment of colorectal cancer to parenteral treatment. In comparison with intravenous drug administration, it is associated with higher direct drug costs; however, it significantly reduces the costs of securing venous access, hospitalization, the work of medical staff, and transport while also reducing the risk of infection. With all these costs summarized, oral chemotherapy is an economical form of treatment., Jindřich Fínek, and Literatura 4
Úvod: Náklady na léčbu diabetu 2. typu (DM2T) se zvyšují s nedostatečnou kompenzací a rozvojem komplikací. Nelze-li u pacientů dosáhnout kompenzace DM2T pomocí režimových opatření a podáváním perorálních antidiabetik (PAD), je doporučeno zahájení léčby inzulinem. Efektivita léčby DM2T bazálními inzuliny typu NPH nebo glargin v kombinaci s PAD byla zhodnocena řadou farmakoekonomických studií. Žádná z nich však nebyla provedena v České republice. Cílem projektu POET2 proto bylo porovnat přímé roční náklady na léčbu DM2T v podmínkách běžné klinické praxe v České republice, které vznikly v souvislosti se zahájením léčby bazálním inzulinem NPH nebo glargin v kombinaci s PAD. Metodika: Analyzována byla data od 1 967 pacientů, kteří splnili kritéria pro zařazení do neintervenčního prospektivního registru (DM2T, dosavadní léčba PAD, glykovaný hemoglobin HbA1c > 6 % IFCC) a kteří byli sledováni po dobu 12 měsíců od zahájení terapie inzulinem (glargin: n = 1 061 vs NPH: n = 906). Cena léčby byla hodnocena z pohledu zdravotních pojišťoven a zahrnovala úhrady léčiv, zdravotnických prostředků a pomůcek a zdravotnických výkonů. Výsledky: U obou léčebných skupin došlo k snížení HbA1c (skupina pacientů léčená inzulinem glargin: o 1,77 % IFCC vs skupina pacientů léčená inzulinem NPH: o 1,73 % IFCC) a glykemie nalačno (FPG) (glargin: o 3,67 mmol/l vs NPH: o 3,63 mmol/l). Léčba inzulinem glargin byla spojena s významně nižším výskytem dokumentovaných symptomatických hypoglykemií (glargin: 0,840 příhod na pacienta a rok léčby vs NPH: 1,053 příhod na pacienta a rok léčby; p < 0,05). Celkové přímé roční zdravotnické náklady vzniklé v souvislosti se zahájením léčby bazálním inzulinem byly v průměru o 2 547,07 Kč vyšší při léčbě inzulinem glargin (glargin: 12 173,09 ? 4 169,44 Kč vs NPH: 9 626,02 ? 3 432,79 Kč; p < 0,001) v důsledku vyšší ceny farmakoterapie (glargin: 7 992,97 ? 4 001,81 Kč vs NPH: 3 784,2 ? 3 181,48 Kč; p < 0,001). Při léčbě inzulinem glargin však byly významně nižší náklady spojené s poskytováním zdravotnických prostředků a pomůcek (glargin: 2 332,08 ? 917,84 Kč vs NPH: 3 893,95 ? 989,79 Kč; p < 0,001) a náklady na zdravotnické výkony (glargin: 1 848,04 ? 684,89 Kč vs NPH: 1 947,87 ? 685,43 Kč; p < 0,001). Závěr: Léčba DM2T bazálním inzulinem v kombinaci s PAD byla v podmínkách běžné klinické praxe v České republice efektivní terapeutickou intervencí. Celkové přímé roční zdravotnické náklady byly vyšší při léčbě inzulinem glargin než při léčbě inzulinem NPH. Náklady spojené s poskytováním zdravotnických prostředků a pomůcek a náklady na zdravotnické výkony však byly při léčbě inzulinem glargin nižší. Také výskyt hypoglykemií byl významně nižší u pacientů léčených inzulinem glargin., Introduction: Poor glycemic control and the resulting development of complications of type 2 diabetes (DM2T) increase treatment costs. If adequate glycemic control cannot be achieved by lifestyle modifications and oral antidiabetic (OAD) therapy, initiation of insulin therapy is recommended. Cost effectiveness of basal insulins of the type NPH or glargine in combination with OAD for the treatment of DM2T was examined in a number of pharmacoeconomic studies. However, none of these studies were conducted in the Czech Republic. Therefore, the aim of the project POET2 was to compare annual direct medical costs of treating DM2T after addition of insulin NPH or glargine to OAD therapy in a clinical practice setting in the Czech Republic. Methodology: Data collected from 1 967 patients who met the criteria for inclusion into the non-interventional prospective registry POET2 (DM2T, ongoing OAD therapy, glycated hemoglobin HbA1c > 6 % IFCC) and who were observed for 12 months following the start of insulin therapy (glargine: n = 1 061 vs NPH: n = 906) were analysed. Costs of treatment were analysed from the perspective of health insurance companies and included costs of medication, medical devices and medical procedures. Results: In both treatment groups a reduction of HbA1c (glargine group: by 1.77 % IFCC vs NPH group: by 1.73 % IFCC) and fasting plasma glucose (glargine group: by 3.67 mmol/l vs NPH group: by 3.63 mmol/l) was observed. Insulin glargine therapy was associated with the incidence of a significantly lower number of documented symptomatic hypoglycemic events (glargine group: 0.840 events per patient and year of treatment vs. NPH group: 1.053 events per patient and year of treatment; p < 0.05). Overall annual direct medical costs associated with the initiation of basal insulin treatment were higher on average by 2547.07 CZK among patients treated with insulin glargine (glargine group: 12 173.09 ? 4 169.44 CZK vs NPH group: 9 626.02 ? 3 432.79 CZK; p < 0.001) due to higher costs of medication (glargine group: 7 992.97 ? 4 001.81 CZK vs NPH group: 3 784.2 ? 3 181.48 CZK; p < 0.001). By contrast, costs of medical devices (glargine group: 2 332.08 ? 917.84 CZK vs NPH group: 3 893.95 ? 989.79 CZK; p < 0.001) and medical procedures (glargine group: 1 848.04 ? 684.89 CZK vs NPH group: 1 947.87 ? 685.43 CZK; p < 0.001) were lower among patients treated with insulin glargine. Conclusion: Addition of basal insulin to OAD therapy was an efficacious therapeutic intervention for the treatment of DM2T in a clinical practice setting in the Czech Republic. Overall annual direct medical costs were higher among patients treated with insulin glargine than among patients treated with insulin NPH. However, costs of medical devices and medical procedures were lower in the insulin glargine group. In addition, incidence of hypoglycemia was significantly lower among patients treated with insulin glargine., and Milan Kvapil, Denisa Janíčková Žďarská, Josef Suchopár, Michal Prokeš, Jan Brož