Jak nukleové kyseliny, tak bílkoviny jsou elektrochemicky aktivní látky a ke studiu jejich vlastností lze tudíž využívat elektrochemické metody. Ačkoli je tato skutečnost známa již několik desetiletí, současný rozmach molekulární biologie vytvořil příznivé podmínky pro nové aplikace elektrochemie v analýze biomakromolekul. Vzrůstá množství informací o úloze jednotlivých genů a jejich proteinových produktů v buněčných regulačních procesech a v patogenezi závažných onemocnění. Očekává se, ze tyto znalosti bude možné využívat jak pro přesnou a včasnou diagnostiku, tak pro vývoj cílených léčebných postupů. Dosažení těchto cílů by mohlo být příznivě ovlivněno pokrokem v oblasti nových či alternativních bioanalytických technik, které by byly nenákladné, rychlé, účinné, citlivé a přesné. V současné době se zdá, že takovéto techniky mohou být založeny právě na elektrochemické analýze nukleových kyselin a proteinů. Tento článek je věnován možnostem využití elektrochemických přístupů při detekci poškození genetického materiálu, ve spojení s technikami hybridizace DNA, při vyhledávání mutací v nukleotidových sekvencích a při analýze některých důležitých proteinů., Jan Vacek, Michal Masařík, Emil Paleček, Miroslav Fojta., and Obsahuje seznam literatury
Jednu z důležitých a rozsáhlých oblastí biofyzikálního výzkumu představuje sledování tvorby specifických komplexů mezi biomolekulami, připadně mezi biomolekulami a syntetickými molekulami cíleně připravenými jako molekulární značky, strukturní sondy nebo aktivátory či superpresory biochemických reakcí. Látky posledního typu jsou často uvažované i jako nové typy chemoterapeutik. Charakteristickým prvkem v této oblasti výzkumu v posledních letech je snaha o rozšíření používaných experimentálních technik na metody, které umožní získat detailnější informace o tvorbě těchto komplexů. Konkrétně to znamená, že kromě informací o tom, zda a s jakým výtěžkem se za daných podmínek komplex tvoří a jaké má jeho tvorba důsledky pro probíhající vnitrobuněčné pochody, je žádoucí i zjišťovat detaily geometrického uspořádání molekul v komplexu, sledovat kinetiky asociačních i disociačních pochodů a při studiích na buněčných systémech sledovat časový vývoj lokalizace komplexů. Vhodným nástrojem pro tato studia mohou být různé formy pokročilých optických metod využívajících elektronovou a vibrační optickou spektroskopii v kombinaci s prostorovým a časovým rozlišením a s komplexními matematickými metodami vyhodnocování. V tomto příspěvku je ilustrován tento trend na příkladu krátkých syntetických úseků nukleových kyselin, oligonukleotidů, studovaných v naší skupině se zaměřením na jejich potenciální terapeutické využití. Rozebíráme zde aplikaci dvou typů optických technik, Romanovy spektroskopie se statistickou analýzou spektrálních sérií a fluorescenční mikroskopie s časovým rozlišením., Daniel Němeček, Eva Kočišová, Petr Praus, Josef Štěpánek., and Obsahuje seznam iteratury