České dědické právo je založeno na několika základních zásadách. Jednou z nich je testovací svoboda. Článek poskytuje úvod do problematiky této zásady a pravidel, které jsou jí ovlivněny. Testovací svoboda spočívá v tom, že člověk má zvolit, na koho přejde majetek, který zanechává po své smrti. Různé jurisdikce se k této svobodě staví odlišně, dědické právo v České republice však zůstavitelům poskytuje téměř neomezené právo nakládat se svým majetkem, jak se jim zlíbí. Nicméně, testovací svoboda nebyla nikdy zcela neomezená – v regulaci dědictví hraje tradičně silnou roli i nucený přechod pozůstalosti; vyvažování testovací svobody a ochrany rodinných příslušníků byl a je vždy jedním ze zásadních problémů dědického práva. Existují tedy různá omezení testovací svobody: povinný díl, dobré mravy, ochrana zůstavitele apod., a tento článek o nich pojednává.Zahrnuty jsou též přehledy o jiných právních systémech, zejména o německém, rakouském a francouzském. and The Czech law of succession is based on several fundamental principles.One of them is the principle of testamentary freedom. This article provides an introduction to this principle and to the rules influenced by this principle. Testamentary freedom is expressed by the idea that a person has
the right to choose who will succeed to things of value left behind. While different countries have embraced different conceptions of testamentary freedom, succession law in the Czech Republic gives testators a nearly unrestricted right to dispose of their property as they please. However, freedom of testation has never been absolutely unlimited – for example, in the civil law tradition, forced heirship plays a very central role in the regulation of successions; balancing party autonomy and the protection of family members has always been one of the crucial problems of the law of succession. There are more limitations of testamentary freedom: forced share, boni mores, protection of testator and others, and this article discusses them all. Comparative overviews of other legal systems, in particular the systems of Germany, Austria and France, are also included.
Český občanský zákoník v § 1 stanovil, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Je to odůvodněno faktem, že zdejší doktrína stála v letech 1949 až 1989 na stanovisku, že v socialistickém systému neexistuje právní dualismus, protože socialistické právo je jednotné. Tato doktrína setrvačně působí stále, jak zvláště vyplývá z rozhodovací praxe o neplatnosti smluv. Autor zdůvodňuje, že myšlenkou jednoty právního řádu nelze ospravedlnit např. závěr o neplatnosti smlouvy
vymezující pozemek jako předmět budoucí koupě jinak než požadují předpisy o evidenci věcných práv v katastru nemovitostí. Uvádí i další příklady. Stať vysvětluje obsah pravidla o nezávislosti uplatňování soukromého práva. Soukromé i veřejné právo staví na různých hodnotách, sledují různé cíle a podléhají odlišným zákonitostem. Jednota právního řádu neznamená jednolitost.Ve společnostech spojujících své bytí a rozvoj se svobodnou iniciativou jednotlivce představuje soukromé právo sféru, z níž vyrůstá a vůči níž vystupuje veřejné právo jako právo zvláštní. Ústavní řád a zvláště Listina základních práv a svobod tvoří základ a svorník právního řádu. and The Czech Civil Code, in its first paragraph, provided that the exercise of private rights is independent of the application of public law. This is justified by the fact that the doctrine in place during 1949 to 1989, was based in the position that in the socialist legal system, there is no dualism, because socialist law is unified. This doctrine is still operative, as is apparent in particular from the jurisprudence on the invalidity of contracts.Author argues that the idea of the unity of the legal order can not be justified i.e. by the conclusion of nullity of the contract defining land as an object of purchase
otherwise than required by the regulations of property rights in Land Register. Author offers other examples as well. The article explains the contents of the application of the rules on the independence of private law.Both private and public law is based on different values, different goals and are subject to different laws.Unity of the legal order does not mean uniformity. Private law, in societies linking their existence and development with free initiative of individuals, represents a sphere, from which public law as a special law grows and against which it performs its functions. Constitutional law and in particular the Charter of Fundamental Rights and Freedoms become basic bolts of law.
Stať se věnuje výkladu první věty nového českého občanského zákoníku, která zní: „ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo“. Autor poukazuje na inspiraci rakouským (a historicky i českým) občanským zákoníkem. Poukazuje i na posuny formulace proti rakouské předloze reflektující její vědeckou kritiku.Význam věty, která otevírá český občanský zákoník, spatřuje autor v tom, že jde o směrnici k oddělení soukromého práva od veřejného, s jejíž pomocí lze určit, které právní případy spadají pod úpravu občanského zákoníku přímo nebo subsidiárně. Zdůrazňuje, že první věta občanského zákoníku není definicí a že se orientuje jen na hlavní znak soukromého práva spatřovaný ve vymezení práv a povinností mezi osobami. Text se rovněž věnuje výkladu pojmů „právní řád“, „osoba“, „právo“ a „povinnost“ použitým v citovaném ustanovení. and This paper deals with the interpretation of the first sentence of the new Czech Civil Code, which reads: “provision of the law governing the mutual rights and obligations of the parties create, taken as a whole, private law”. The author draws on the inspiration from the Austrian (and historically
also from Czech) Civil Code.He points out to the shifts in the wording of the Austrian pattern and reflects its scientific criticism. The author sees the meaning of the sentence that opens the Czech Civil Code, in the fact, that it is a directive to separate private from public law, which determine which
cases fall under the legal treatment of the Civil Code directly or secondarily. It points out to the fact that the first sentence of the Civil Code is not a definition that focuses only on the main character of private law, seen in the definition of the rights and obligations between the parties. The text also deals with the interpretation of the terms “legal order”, “person”, “right” and “obligation” as used in that provision.
Tento článek se věnuje problematice převoditelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku zásahu do přirozených práv člověka a jeho přechodu na dědice. Několik úvah je věnováno problematice povahy náhradu nemajetkové újmy v těchto případech. Dále je rozebrána problematika převoditelnosti tohoto práva a jeho přechodu na dědice v rámci starého občanského zákoníku z roku 1964 a stávajícího OZ. Na závěr je vysloveno kritické zhodnocení stávající úpravy. and This article deals with some problems of the tranferability and inheritability of the claims for non-pecuniary losses under current civil law régime. In this paper author analyzes issues of transferability of the claims for pain and suffering with the respect to the purpose of awards paid for pain and suffering. Finally this article brings some critical remarks on the current legal practice and the text of the new Civil Code concerning the transmissibility of the of the claims for pain and suffering.
Zatímco nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. popisuje obsah vlastnického práva v § 1011 velmi stručně slovy: Vše, co někomu patří, všechny jeho hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím, pak dřívější občanský zákoník č. 40/1964 Sb. byl v tomto směru podrobnější, když stanovil, že vlastník je oprávněn v mezích zákona předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním (§ 123 cit. zákoníku). Šlo prakticky o zakotvení klasické vlastnické triády, což někteří právní teoretici kritizují
(jako veteš nebo dokonce výplod stalinismu). Autor tento negativní postoj nesdílí a snaží se dokázat na konkrétních případech, že mu tato triáda účinně pomáhala při úvahách o náplni vlastnického práva, o jeho elasticitě i o různých právních institutech, které tuto náplň omezují, případně doplňují. Dle jeho názoru je i nadále v právně-teoretických úvahách i v praxi použitelná. and While the new Civil Code (No. 89/ 2012 Coll.) describes the content of property rights in very brief words in § 1011: Everything belongs to someone, all of its tangible and intangible, is his property the former Civil Code (No. 40/1964 Coll.) on the other hand is more detailed in this matter, stating that the owner is entitled, within the boundaries of this law, to hold the subject of his property, use it, enjoy its fruits and benefits, and dispose of it (§ 123 cit. Code). It practically enshrines the classic triad of ownership, which some legal theorists criticize (as rags or even a figment of Stalinism).
The author does not share this negative attitude, and tries to prove using specific cases that this triad ha s effectively helped in considering the content of property rights, its elasticity or different legal institutions that restrict the content. In his opinion, this triad is still applicable in the legal- theoretical
considerations and practical application.
Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) upravuje – na rozdíl od předchozích norem tohoto druhu platných na území České republiky - změnu pohlaví. Změna pohlaví člověka podle něj nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Obdobné právní úpravy, absolutizující požadavek tělesných zásahů pro právní uznání změny pohlaví, jsou však stále více zpochybňovány nejen částí odborníků a transsexuálů samotných, ale rovněž institucemi na ochranu lidských práv (komisař Rady Evropy pro lidská práva) a soudní judikaturou významných evropských soudů (Německo, Rakousko). Tyto posuny ve svém celku ohlašují paradigmatickou změnu v přístupu k transsexualitě, která vyžaduje nové zhodnocení přijatelnosti dosavadní praxe i nově přijaté právní úpravy v novém občanském zákoníku z hlediska respektu k základním lidským právům, jako jsou právo na zachování lidské důstojnosti, podrobení nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života či právo na ochranu zdraví. Článek přibližuje vývoj judikatury vztahující se k úpravě změny pohlaví v Německu a Rakousku a líčí širší kontext právních proměn vztahu k transsexualitě ve světě i u nás. and The new Civil Code (Act No 89/2012 Coll. of Laws) regulates – unlike previous civil codes in force in the territory of the Czech Republic – the gender reassignment. The Code stipulates that the gender reassignment occurs through surgery with the simultaneous disabling of the reproductive function and the transformation of sexual organs. Similar laws, which make strict requirement of bodily changes a precondition for the legal recognition of sex change, are increasingly challenged not only by professionals and transsexuals themselves, but also by human rights institutions, such as the Council of Europe Human Rights Commissioner, and by case law of some significant courts in European countries (Germany, Austria). These shifts in their entirety announce a paradigm change in approaches to transsexuality, which requires re-evaluation of both the praxis and the new legal provisions with regard to human rights, such as are the right to dignity, the prohibition of inhuman or degrading treatment, the right to be protected against interference into private and family life or the right to protection of health. The article focuses on the development of jurisprudence in Germany and Austria and depicts the wider context of legal changes related to the approach to transsexuality in the Czech Republic and worldwide.
Stať se zabývá občanskoprávní problematikou spojenou se stromy z hlediska věcného statusu a v souvislosti s úpravou sousedských práv.V českém občanském zákoníku je celkem 15 paragrafů dotýkajících
se bezprostředně stromů: buď o nich normují výslovně, anebo obecnějšími výrazy (rostliny, sad, les, životní prostředí aj.). Co je strom, občanský zákoník nedefinuje a vychází z jeho obecného chápání (dřevina s kmenem vytvářejícím korunu).V textu se podrobněji řeší pojetí stromu jako součásti a plodu pozemku; stať se dále věnuje právním otázkám přírůstku a případům, kdy strom existuje jako samostatná věc movitá. Autor se zaměřil na výjimky z obecných pravidel, kdy je vlastnické právo k porostu od vlastnického práva kpozemku odděleno. Zvlášť se věnuje lesním školkám a sazenicím stromů v pěstírnách obchodních zahradnictví. Pokud jde o problematiku stromů v úpravě sousedského práva, poukazuje se na problematiku imisí,
zesílenou ochranu stromů i vlastníka proti invazivním zásahům a rozebírá se rovněž nová úprava umožňující sousedovi preventivně zasáhnout proti sázení stromů v těsné blízkosti hranice pozemků. and The paper deals with civil law issues associated with trees in terms of their material status and in connection with the adjustment of neighbours’ rights. The Czech Civil Code contains a total of 15 sections dealing directly with trees, providing normative statements either explicitly, or in more general terms (plants, orchard, forest, environment, etc.). The Civil Code does not define what a tree is, and is based on its general understanding (tree with trunk forming a crown). The text addresses the concept in more detail the issue of tree as a part of the fruit of the land; the paper also focuses on the legal issues of increment and on cases where tree exists as an independent movable property. The author has focused on the exceptions to the general rule, when the ownership of the crop is separated from the ownership of land. The text deals especially with forest nurseries and seedlings of trees in plantations of gardening business.Regarding the issue of trees in neighbourly rights, it highlights the problems of air pollution, enhanced protection of trees and the rights of the owner against invasive interventions as well as the new rules which allow the neighbour to act preventively against planting trees close to the frontier lands.
Nový občanský zákoník zavedl nově typ smlouvy upravující právní režim poskytování péče o zdraví. Nová smluvní úprava je inspirována zejména DCFR a nizozemským občanským zákoníkem. V rámci existence tohoto nového smluvního typu je ovšem nezbytné určit, zda všechny vztahy mezi poskytovateli zdravotní péče a pacienty se řídí ustanoveními tohoto smluvního typu nebo jsou použitelné i smluvní typy odlišné (např. smlouva o dílo). S tímto zařazením pak také úzce souvisí problematika odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb za vady a za škodu. and t is obvious that new civil code provides very far reaching changes for the healthcare providers and their patients. Civil code presents completely new type of contract – treatment contract. This regulation was influenced especially by DCFR and Dutch civil code. But due to historical reasons it is not completely clear if this new type of the contract is applicable without exceptions in all relationships between healthcare providers and patients or there are also other types of contracts which are applicable. The aim of this article is to provide guidelines for this determination of different types of contractual relationship.
This determination of the contracts is very important for establishment of rights and duties of contractual parties, their potential liability and other remedies.