Kritickú diskurzívnu analýzu (KDA) autorka predstavila predovšetkým z hľadiska súboru teoretických predpokladov, ktoré konceptualizujú vzťahy medzi diskurzom, poznaním, ideológiou a sociálnym subjektom. Poukázala na varietu predpokladaných súvislostí medzi subjektom a diskurzom, a to v kontexte posunu od štrukturalistickej paradigmy k postštrukturálnej, od jednostrannej determinácie k determinácii dialektickej. Z hľadiska metodologického autorka poukázala na tie teoretické zdroje (sociolingvistická teória jazyka, pragmadialektická teória argumentácie), ktoré prispeli k premene analýzy diskurzu na kritickú, systematickú a transdisciplinárnu metódu analýzy textu v makro a mikrospoločenských súvislostiach. V závere autorka naznačila výzvy, ktorý KDA (vrátane interdisciplinárneho a transdisciplinárneho prístupu) pre sociálnu psychológiu predstavuje.
The aim of this contribution is to introduce panpsychist motifs in the philosophy of Ladislav Hejdánek and to compare them with some other contemporary trends in the philosophy of mind, primarily that of David Chalmers. Hejdánek’s system remarkably fuses a continental understanding for the theme of subjectivity with a critique of the objectifying approach to reality prevailing in the natural science. Hejdánek starts from original ideas of G. W. Leibniz, A. N. Whitehead, P. Teilhard de Chardin, and most of all E. Rádl. The article seeks to show that Hejdánek’s considerations can even be inspirational for the contemporary global debate of this topic. In addition to the currently familiar texts, it builds on hitherto unpublished Diary of Ideas of Ladislav Hejdánek.
Strawson developed his descriptive metaphysics in close relation to Kant’s metaphysics of experience which can be understood as a particular version of descriptive metaphysics. At the same time, Strawson rejects the foundations of Kant’s version of descriptive metaphysics which, according to him, is a species of psychology. His argument against Kant’s conception of subject, or of the ''I'', can be found in his conception of person. A closer scrutiny of this conception of Strawson can, however, reveal that it is not comprehensive enough compared with that of Kant. Speaking with Kant, Strawson understands the part of being ''I'' which can be known via self-knowledge but he fails to appreciate the second part of being ''I'', namely self-consciousness. A comparison of Strawson’s conception with Kant’s conception of being ''I'' reveals its systematic shortcomings that rather support, against Strawson’s purpose, Kant’s version of descriptive metaphysics as a theory of subjectivity., Strawson vyvinul svou deskriptivní metafyziku v úzkém vztahu s Kantovou metafyzikou zkušenosti, kterou lze chápat jako konkrétní verzi popisné metafyziky. Současně Strawson odmítá základy Kantovy verze popisné metafyziky, která je podle něj druhem psychologie. Jeho argument proti Kantově pojetí předmětu nebo ,,já'' lze nalézt v jeho pojetí člověka. Bližší zkoumání této koncepce společnosti Strawson však může odhalit, že není dostatečně komplexní ve srovnání s Kantem. Když mluvíme s Kantem, Strawson chápe, že je to část ,,já'', kterou lze poznat skrze sebepoznání, ale nedokáže ocenit druhou část bytí ,,Já'', totiž sebeuvědomění., and Jan Kuneš