Surrealism and Czech functionalism

Title:

Surrealism and Czech functionalism
Surrealismus a český funkcionalismus

Creator:

Švácha, Rostislav

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:7c2e22af-2982-4d3b-b3c3-08c72f06c651
uuid:7c2e22af-2982-4d3b-b3c3-08c72f06c651

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

Dějinám surrealismu a funkcionalismu se už věnovalo mnoho badatelů. Málo však zatím víme o vzájemném vztahu obou těchto –ismů. V české architektuře se počátkem třicátých let 20. století zformoval kroužek vědeckých funkcionalistů kolem Karla Teigeho. Většinou šlo o přísné racionalisty, kteří u architektury popírali její umělecký statut a u architektonické formy opomíjeli její psychologické působení. Pod vlivem Teigeho se kriticky vymezovali vůči Le Corbusierovi. Když se však Teige začal sbližovat se surrealismem, sotva mohl pominout Bretonovy výpady proti přepjatému racionalismu v moderní architektuře, zvlášť když je Breton v roce 1935 zopakoval v Praze. Teigeho rovněž zaujala Bretonova výzva k překonání rozporů mezi skutečností a snem, vědou a uměním, racionalitou a emotivitou. Pražský teoretik neustoupil od ideálu vědecké architektury, avšak připustil, že funkcionalismus bude ještě vědečtější, začne-li pomocí psychoanalýzy zkoumat dopad své architektonické formy na lidskou duši. Teze a hypotézy tohoto druhu se objevily v knize Teigeho Sovětská architektura (1936), v předmluvě ke knize Ladislava Žáka Obytná krajina (1947), najdeme je též v textech architektů Karla Janů, Jiřího Štursy, Jiřího Voženílka, Jiřího Krohy, případně i Víta Obrtela, který však tehdy stál mimo okruh Teigeho. Pomocí psychoanalytických argumentů, převzatých zjevně od Georgese Bataille, začal též Teige kritizovat sklony sovětské architektury třicátých let k pompézní a výhružné monumentalitě. Zájem českých vědeckých funkcionalistů o surrealismus a psychoanalýzu nevyústil v nějakou „surrealistickou architekturu“. Vedl však k obohacení architektonické formy o emotivně působivé složky, ba k jistém sblížení funkcionalismu a organické architektury. Rovněž Le Corbusierova tvorba přestala být okruhem Teigeho tabuizovaná. Nejzajímavější svědectví o tomto obratu přináší Volmanova vila v Čelákovicích (1938–1939) od týmu Janů – Štursa, jakási koláž sesbíraná z takových lecorbusierovských elementů, jaké se během třicátých let staly předmětem debaty surrealistů. and To date, many art historians have devoted themselves to the study of the history of Surrealism and Functionalism. Still, we do not know very much of the actual interrelationship between both –isms. A group of scientific Functionalists formed itself around Karel Teige in Czech architecture in the early 1930s. These were mostly orthodox rationalists who denied that architecture could have any artistic status and who also ignored the psychological impact of architectural form. Under Teige’s leadership they pointed a critical finger at Le Corbusier. But as Teige began to get closer to Surrealism, he could hardly ignore Breton’s onslaughts against agitated rationalism in modern architecture, particularly so when Breton had repeated such attacks in Prague in 1935. Teige was also impressed by Breton’s call to overcome the contradictions existing between reality and dream, science and art, between rationality and emotivity. Even though the Prague theoretician had not abandoned his ideal of science-based architecture, he did admit that Functionalism would be still more scientific if, using psychoanalysis, it would explore the impact of its architectural form on the human soul. Theses and hypotheses of this kind appeared in Teige’s Sovětská architektura (Soviet Architecture, 1936), in a preface to the book by Ladislav Žák Obytná krajina (Inhabited Landscape, 1947), and may also be found in the texts written by architects Karel Janů, Jiří Štursa, Jiří Voženílek, Jiří Kroha, eventually Vít Obrtel, who, however, had stood outside Teige’s circle at that time. Employing psychoanalytical arguments taken over from Georges Bataille, Teige also began criticizing the tendencies in Soviet architecture of the 1930s towards what he called pompous and menacing monumentality. The interest of Czech scientific Functionalists in Surrealism and psychoanalysis did not lead to the emergence of any ‘Surrealist architecture’. It was, however, instrumental in enriching architectural form by adding emotional components, even leading to a certain affinity between Functionalism and organic architecture. Le Corbusier’s architecture also ceased to be tabooed by Teige’s circle. The most interesting testimony to that shift comes in the Volman Villa in Čelákovice near Prague (1938–1939), built by a team of architects Janů – Štursa, representing kind of collage collected from Le Corbusieresque elements, features that eventually came to be discussed by Surrealists during the 1930s.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
policy:public

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false