Psychofarmaka v léčbě bolesti

Title:

Psychofarmaka v léčbě bolesti
Psychofarmaka v léčbě bolesti

Creator:

Vinař, Oldřich

Contributor:

Vinař, Oldřich , 1925-

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:bmc05002386-b9515567-e185-4f66-92eb-a64c3605dc8c
uuid:bmc05002386-b9515567-e185-4f66-92eb-a64c3605dc8c
local:bmc05002386
local: bmc05002386

Subject:

bolest--farmakoterapie, analgetika--terapeutické užití, psychofarmakologie--metody, antidepresiva--terapeutické užití, substance P--terapeutické užití, amitriptylin--terapeutické užití, inhibitory vychytávání serotoninu--terapeutické užití, and lidé

Type:

model:article, article, Text, přehledy, and TEXT

Description:

Bolest je subjektivní fenomén. Podněty k jejímu vzniku mohou být psychogenní nebo somatogenní. V její patogenezi se uplatňuji obdobně mechanizmy jako pn depresivní poruše. Akutní bolest má signální význam, což zpravidla vede lékaře k nalezeni její příčiny a ke kauzální léčbě. Naproti tomu chronická bolest takový význam nemá a léčíme ji často vedle působení na její patogenezu (např. u revmatických chorob) symptomaticky. Psychofarmaka se uplatňují bud jako adjuvantní léčba (antipsychotika, hypnotika, anxiolytika) nebo jako léky s vlastním analgetickým účinkem. Takovými léky jsou antidepresiva, která posílením noradrenergní a serotoninergní neurotransmise v descendentních míšních drahách tlumí bolest už na úrovni míchy. Z antidepresiv mají spolehlivý účinek především antidepresiva první generace (tricykUcká antidepresiva, TCA). Méně výrazný analgetický účinek, ale s výhodou menších nežádoucích účinků a menšího rizika interakcí s léky užívanými v somatické medicíně má třeti generace antidepresiv, SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Perspektivní je užiti čtvrté generace antidepresiv, která mají zase jak účinek serotoninergní, tak noradrenergní. Jak v patogeneze depresivní poruchy, tak v patogeneze chronické bolesti se uplatňují stresové mechanizmy. Při zvládání stresu má vedle psychofarmak značný význam psychoterapie., Pain is a subjective phenomenon. Stimuli leading to the pain can be psychogenic or somatogenic. Mechanisms similar to those in depressive disorder are implicated in the pathogenesis of pain. Acute pain has a signaling function which usually helps a doctor to find a cause and a causal therapy. On the contrary, chronic pain lacks such a function and we often treat it besides its pathogenesis management (e.g. in rheumatic disorders) symp tomatically. Psychopharmacological agents are implicated or as an adjuvant therapy (antipsychotics, hypnotics, anxiolytics) or as agents with its own analgesic effect. These drugs include antidepressants which by strengthening noradrenergic and serotoninergic neurotransmission in descendent spinal paths dampen the pain already in the level of the spinal cord. Among antidepressants, the first generation (tricyclic antidepressants, TCA) has an infallible effect. The third generation antidepressants - SSRI (selective serotonine reuptake inhibitors) have less marked analgesic effect but an advantage of smaller adverse effects and lower risk of interactions with drugs used in somatic medicine. The use of the forth generation antidepressants which have again both serotoninergic and noradrenergic effects is perspective. Stress mechanisms are involved both in the pathogenesis of depressivé disorder and in the pathogenesis of chronic pain. Besides psychopharmacological agents psychotherapy is very important in the stress management., Oldřich Vinař, and Lit. 19

Language:

Czech and English

Rights:

http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/
policy:public

Relation:

Česká geriatrická revue--MED00012666

Source:

Česká geriatrická revue : odborný časopis České gerontologické a geriatrické společnosti | 2004 Volume:2 | Number:4

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false

Date:

2004