František Schmoranz Jr. and the reception of Islamic architecture in Central Europe

Title:

František Schmoranz Jr. and the reception of Islamic architecture in Central Europe
František Schmoranz mladší a recepce islámské architektury ve střední Evropě

Creator:

Vybíral, Jindřich and Jones, Phil

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:cbb791fd-aa14-4a84-b90d-d4fb6d9e1105
uuid:cbb791fd-aa14-4a84-b90d-d4fb6d9e1105

Subject:

František Schmoranz Jr., Islamic architecture, and Central Europe

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

Islámská minulost a současnost se podstatnou topologickou součástí západního obrazu Egypta staly až hluboko ve druhé polovině 19. století. Podíl na tom měl rozvoj vědecké orientalistiky, široká nabídka cestování i sociální a kulturní transformace blízkovýchodního regionu hledajícího svou moderní identitu. Dříve podceňované islámské formy se začaly prosazovat jako prostředky architektonické reprezentace na světových výstavách, kde konkurovaly replikám starověkých památek. Jedním z aktérů tohoto procesu byl rakouský architekt českého původu František (Franz) Schmoranz ml. (1845-1892), podle jehož projektu byl uskutečněn Egyptský pavilon na výstavě ve Vídni v roce 1873. Schmoranz se s islámskou architekturou důkladně seznámil při svých opakovaných mnohaměsíčních pobytech v Káhiře a po návratu působil ve Vídni jako její uznávaný znalec a propagátor. Pro Rakouské muzeum pro umění a průmysl připravil několik expozic islámské architektury a pro světovou výstavu v Paříži 1878 vytvořil kolekci skleněných nádob zdobených orientálními arabeskami. Ačkoliv sám nepublikoval vědecké studie, jako architekt i designér patřil k průkopníkům archeologicky fundovaného orientalismu. Na rozdíl od většiny Evropanů se při studiu islámského umění neomezoval jen na plošnou dekoraci. Schmoranz podstatně rozšiřoval rádius možné recepce Orientu, neboť západní publikum seznamoval s obytnými kvalitami arabského domu a tak uspokojoval potřebu „interiority“, sílící v industriální společnosti 19. století. Příspěvek prohlubuje a zpřesňuje poznatky o životní dráze, tvorbě a záměrech tohoto umělce, a to primárně se zaměřením na problematiku kulturního transferu v souvislosti se světovou výstavou ve Vídni roku 1873. Hledá odpověď na otázku, jak Schmoranzem navržená stavba naplnila očekávání, jež kontakty s Orientem ve střední Evropě probouzely. Současně bylo autorovým přáním touto sondou do recepce islámské hmotné kultury přispět do diskuse o alternativních formách orientalistického myšlení, která zatím byla převážně doménou jazykovědného a literárního bádání. and The Islamic past and present only became a fundamental topological part of the Western image of Egypt in the latter half of the 19th century. This was in part due to the development of Oriental studies as a research discipline, the wide range of travel possibilities, and the social and cultural transformation of the Middle East as it sought its modern identity. Islamic forms that had previously been overlooked began to assert their presence as means of architectural representation at world exhibitions, where they competed with replicas of ancient monuments. One of the actors in this process was the Austrian architect of Czech origin František (Franz) Schmoranz Jr. (1845–1892), who designed the Egyptian pavilion at the 1873 Vienna World’s Fair. Schmoranz became thoroughly acquainted with Islamic architecture during repeated stays lasting several months in Cairo, and upon his return worked in Vienna as a respected expert and promoter. He organised several exhibitions of Islamic architecture for the Austrian Museum of Arts and Industry, and created a collection of glass vessels decorated with oriental arabesques for the Exposition Universelle in Paris in 1878. Though he did not publish any research outcomes, as an architect and designer he was one of the pioneers of archeologically based Orientalism. Unlike most Europeans, his appreciation of Islamic art was not restricted to two-dimensional decoration. Schmoranz significantly expanded the radius of the possible reception of the Orient by introducing the Western public to the residential qualities of the Arab home, thus satisfying the growing need for ‘interiority’ in the industrial society of the 19th century. This article deepens and clarifies our knowledge of the life, work and ambitions of this artist, primarily by focusing on the issue of cultural transfer in connection with the 1873 Vienna World’s Fair. It seeks to answer the question of how the building designed by Schmoranz met the expectations aroused in Central Europe by contact with the Orient. In addition, by means of an investigation into the reception of Islamic material culture, the author wishes to contribute to the discussion of alternative forms of Orientalist thinking, which has up till now been predominantly the domain of linguistic and literary research.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
policy:public

Coverage:

416-437

Source:

Umění | 2021 Volume:69 | Number:4

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false