The last days of the yoke in Israel: local agriculture finally dispensing with cattle draught

Title:

The last days of the yoke in Israel: local agriculture finally dispensing with cattle draught
Poslední dny jařma v Izraeli

Creator:

Avitsur, Shmuel

Identifier:

https://cdk.lib.cas.cz/client/handle/uuid:eaeea204-e499-4c20-88a2-8897b3f1eeb9
uuid:eaeea204-e499-4c20-88a2-8897b3f1eeb9

Subject:

ethnographic research, history of agriculture, agrarian economy, draught cattle, yoke, and Israel

Type:

model:article and TEXT

Format:

bez média and svazek

Description:

a1_Studie známého izraelského badatele o oradlech dotýká se území, která patří k nejstarším kolébkám zemědělství, a proto i zápřahu dobytka. Pravěku zemědělství v Izraeli se také autor věnuje v úvodu studie; z různých údajů vyplývá, že se v dávných dobách Izraele používalo volského zápřahu především k orbě. Dvojité jařmo, které se vyvíjelo po tisíciletí na území Izraele, bylo kohoutkového typu, s dvěma páry příček, opatřenými na dolních koncích provazy. Zvláštností příček je jejich vyhnutí na vnější stranu. Ostatní zařízení je podobné jako u této formy kohoutkového jařma v jiných zemích. Autor líčí pak způsob zapřahání dobytka do jařma, který je také podobný jako jinde. Pro orbu v olivových hájích a na vinicích se již ve starších dobách používalo poněkud kratšího dvojitého jařma. Kromě toho se vyskytovalo zapřahání do zmíněné formy jařma u saní na mlácení obilí. Jařmo bývalo spojeno se zapřaženým nástrojem pomocí ležadla, které na zadním konci se pohyblivě připojovalo k hřídeli orebného nástroje, vpředu se jhem prostřednictvím dřevěného hřebíku a houžve. Podobně jako mnohde jinde se svořeň dával do různých otvorů (byly zpravidla čtyři), a tak se regulovala současně hloubka orby. U saní na mlácení se zapojovalo ležadlo do kruhu uprostřed předku. Tradiční jařmo v Izraeli se vyrábělo obyčejně z měkkého dřeva (pinie, topolu atd.), příčky z tvrdého dřeva, hlavně dubu. and a2_Jařmo pro osly mělo zvláštní podušku, naplněnou slamou, která byla připevněna na šíji zvířete pod jařmem. Navzdory přísným zákazům židovského zákona, praktikoval se společný zápřah vola a osla, poměrně řidší byl společný zápřah vola a velblouda. Během 19. století nastaly v zápřahu na území Izraele změny, a to v souvislosti s kolonizací různého obyvatelstva, především však evropského, z Německa, z Bosny a z Kirgizie, konečně i s imigrací židovského obyvatelstva a rozvojem zemědělského vzdělání. Autor pak popisuje jednotlivé formy jařem, přinesených do Izraele novými usedlíky. Další vliv vykonala stavba komunikací, nové druhy povozů, zavádění nových druhů tažných zvířat, především koně a mula. Tento vývoj probíhal do první světové války, kdy koně a muli byli rekvirováni a dočasně se zase začalo používat k tahu volů. Potom opět probíhal předešlý vývoj, jenž byl podmíněn i důsledky světového trhu a rozvoje zemědělské ekonomiky. Velikou úlohu sehrálo i zavedení železného pluhu již v r. 1883, který byl svým způsobem revolucí v tamním hospodářství. To vše mělo vliv na ústup tažných volů ve prospěch koně a mula, jak je vidět i na připojené tabulce. Zde je zachycen i stav vývoje po druhé světové válce, který přináší veliký rozmach moderní tažné síly, projevující se zejména v počtu traktorů. Tyto převládají v rovinách, zatímco v hornatých částech Izraele se pracuje s mulem. Závěr článku je věnován pak ekonomickým otázkám rozvoje potažní síly v posledním období, který je naprosto jasně spjat s technickými zkušenostmi a tradicemi evropských imigrantů.

Language:

Czech

Rights:

http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
policy:public

Coverage:

79-97

Source:

Národopisný věstník československý | 1968-1969 Volume:3-4 (36-37) | Number:3-4 (36-37)

Harvested from:

CDK

Metadata only:

false