The subject of work is the development of Czech health care law in the past 20 years in the context of (1) Czechoslovak and Czech social change, (2) the development of international human rights interpretations related to health. The goal is evaluation of the Czech health care law in the individual developmental stages and their compliance with human rights related to health. Running away from the Czech health care law framework of human rights and its substitution by a positive concept of patients‘ rights is accompanied by efforts to reduce human rights protection mechanisms at the Constitutional Court („euroamendment“ of the Czech Constitution in 2001). Major changes in medical law in relation to human rights brings the current changes in health care reform (2011 - Health Reform I and II. Phase)., Petr Háva, Pavla Mašková, Tereza Teršová, and Literatura
The subject of work is the development of Czech health care law in the past 20 years in the context of (1) Czechoslovak and Czech social change, (2) the development of international human rights interpretations related to health. The goal is evaluation of the Czech health care law in the individual developmental stages and their compliance with human rights related to health. Running away from the Czech health care law framework of human rights and its substitution by a positive concept of patients‘ rights is accompanied by efforts to reduce human rights protection mechanisms at the Constitutional Court („euroamendment“ of the Czech Constitution in 2001). Major changes in medical law in relation to human rights brings the current changes in health care reform (2011 - Health Reform I and II. Phase). and Petr Háva, Pavla Mašková, Tereza Teršová
The subject of liability for damage to client caused during performance of social services in residential establishments becomes increasingly relevant. As opposed to the liability for damage caused during performance of health services, this subject is rather underappreciated by general members of the legal profession. For this reason RILSA produced a study „Legal aspects of liability for damage caused to a client while providing a social-health care in residential establishment for social services“ that aimed to find out the level of knowledge among the providers of residential social services in the area of liability for damage. To find out the level of legal knowledge of providers of residential social services, a question form was distributed randomly in the Czech Republic. We found out, that providers of residential social services know about the existence of liability for damage and that they are insured. But in the case of significant incurred damage or in the case of more damages within one year the insurance coverage limit might not be sufficient. However, the knowledge of legal terms of liability for damage eventually caused to their clients is limited and current way of obtaining the knowledge by individual study is insufficient., Daniela Bruthansová, Věra Jeřábková, and Literatura
Rozvoj paliatívnej starostlivosti v bývalom Československu je možné v modernej podobe sledovať až po roku 1989. Prvý hospic na území Českej republiky bol založený v roku 1995, na Slovensku až v roku 2002. Toto oneskorenie vývoja, spôsobené historickými udalosťami, sa odráža aj v legislatíve upravujúcej danú problematiku. Medzinárodnoprávna úprava a ústavnoprávna úprava sú v obidvoch krajinách v zásade rovnaké. Ako Česká, tak aj Slovenská republika sa hlásia k ochrane ľudských práv a slobôd i k ochrane zdravia. K ochrane zdravia patrí okrem mnohých iných aspektov aj poskytovanie paliatívnej starostlivosti, pričom táto starostlivosť je mnohokrát vnímaná ako okrajová. Dopyt po nej však vzhľadom k demografii obidvoch štátov zrejme bude stúpať a preto je namieste zaoberať sa právnym stavom tejto reality. Paliatívna starostlivosť zasahuje do zdravotnej a sociálnej sféry spoločnosti, pričom ale spolupráca medzi týmito sektormi nie je ani zďaleka ideálna. Súčasná medzinárodnoprávna úprava je neefektívna, čo je spôsobené jej špecifickým charakterom, vnútroštátna úprava je roztrieštená, neprehľadná a neúplná, čo poskytuje priestor pre vznik problémov v každodennej praxi. Orientácia v predmetnej právnej úprave nie je jednoduchá ani pre odborníka. Vzhľadom na fakt, že väčšina zdravotníckych pracovníkov pôsobiacich v oblasti poskytovania paliatívnej starostlivosti, sú laici, je pre nich táto úloha takmer nemožná. Cieľom tohto článku je poskytnúť prehľad predmetnej právnej úpravy s niekoľkými poznámkami ohľadom právnej úpravy sledovanej problematiky v Nemecku a v Rakúsku., The development of palliative care in former Czechoslovakia can be noticed only after the year 1989. The first hospice in the territory of the Czech Republic was founded in 1995, in the Slovak Republic in 2002. This delay of development, caused by historical events, is also reflected in the legislation regulating the given area. Regulation on international and constitutional level in both countries is essentially the same. Both Czech and Slovak Republic declare their support of the protection of human rights and freedoms, as well as protection of health. However provision of palliative care, although a part of health protection, is in reality often perceived as marginal and therefore neglected. Demand for palliative care, especially due to the demographic perspectives of the two countries, will most probably rise, and therefore addressing the legal aspects of this fact is most definitely in place. Palliative care in general closely connects both health and social care sectors of a society, but the actual cooperation between these sectors in the Czech Republic and the Slovak Republic is far from ideal. The current international regulation is ineffective, which is caused mainly by its specific nature, while the national regulation is fragmented, confusing and incomplete. This fact allows for the emergence of problems in everyday practice. The orientation in the related regulation is not easy even for a legal professional. Considering the fact that the majority of health professionals working in the area of providing palliative care are laymen, their orientation therein is virtually impossible. The aim of this article is to provide a basic overview of the relevant legislation in the Czech Republic with a couple of remarks regarding the legal regulation in Germany and Austria., Veronika Oškerová, and Literatura
Význam dnešního medicínského práva neustále stoupá, ale oblasti transplantologie není věnován dostatek pozornosti. Samotná nevědomost laické veřejnosti není tolik alarmující jako letitý nezájem a ignorace odborné veřejnosti našimi zákonodárci. Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů nabyl, podle části osmé tohoto zákona, účinnosti dnem 1. září 2002. Od tohoto roku upozorňují lékaři, jak ústně tak i písemně, na velmi problematické ustanovení § 11 odst. 4, transplantačního zákona. Ani dnes, v roce 2011, však nedošlo k žádné změně v jeho znění, a to ani v podobě potenciálního řešení uzavřít mezinárodní smlouvu, které by alespoň z části mohlo přispět ke zlepšení situace. Vhodných orgánů k transplantacím není dostatek a na česká transplantační centra mohou být pak v případě odebrání orgánů od zemřelých cizinců podávány žaloby na porušení zákona, třebaže je v čekací listině několik urgentních čekatelů na transplantaci. O protizákonné jednání by se bohužel jednalo i v těch případech, kdy sama rodina zesnulého vznese dotaz, či požádá o možný odběr vhodných orgánů od svého zesnulého příbuzného, a tak jsou lékaři nuceni jejich přání odmítnout. Ve chvíli, kdy pak ve zdravotnickém zařízení čeká na složitý operační zákrok a záchranu života několik pacientů a lékařům se zároveň dostane svolení od příbuzných potenciálního dárce, dostávají se odborníci do situace, kdy by měli postupovat podle zákona, ovšem na úkor bioetiky a základních lidských práv a svobod. Takové počínání by bylo, dle mého názoru, nejen v rozporu s lékařskou etikou, ale zejména s nejvýše postavenými vnitrostátními zákony jako je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Na poli mezinárodního práva by se pak jednalo o přesah principů vyplývajících z Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, tedy Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, kterou je Česká republika od 1. října 2001 vázána. Ačkoliv je zcela nepochybné, že se transplantačním chirurgům vždy nepodaří zachránit život všem svým pacientům, je důležité, aby se lidé o medicínsko-právní problematiku začali, ve svém vlastním zájmu, více zajímat a nestaly se pouhým davem, jež slepě následuje některá ustanovení popírající etiku a základní lidská práva. Pro všechny tyto důvody se domnívám, že by bylo vhodné co nejdříve učinit kroky vedoucí ke změně transplantačního zákona. Na vybranou se zákonodárcům nabízejí dvě možná řešení, jak tuto kolizní situaci vyřešit. Prvním z nich, a dle mého názoru i vhodnějším, je zrušení ustanovení §11 odst. 4, o odběrech tkání a orgánů od mrtvých cizinců. Druhou možností by pak mohlo být uzavření mezinárodní smlouvy, která by speciálně danou problematiku upravovala. Transplantologie je velice perspektivním oborem, ale také citlivým a snadno zneužitelným v mnoha ohledech. Ať už se jedná o výše zmiňovanou problematiku odběru od mrtvých cizích státních příslušníků, nebo o velmi rozšířenou transplantační turistiku a obchodování s orgány, je nutné učinit mnohé změny a zabezpečení v legislativě. Zdravý člověk si jistě nepřipouští, že by se právě jeho mohla tato problematika jakkoliv dotknout. Je však nutné si uvědomit, že v takovýchto chvílích se nejedná pouze o něj samotného, a to ať už se vyskytne v roli čekatele, nebo případného dárce., Over the last years, the importance of the medical law has been increasing, however to the issue of transplantations among public has not been paid the sufficient attention. But this ignorance is not as alarming as a longtime lack of interest of Czech lawmakers. The Act No. 285/2002 – concerning a donation, removal and transplantation of the tissue and organs (Transplantation Act) – came into being on September 1, 2002. Since that time, physicians have referred to the contradictory provision of § 11, section 4 and also to the fact that this act is not seen as a contribution to a better clearance but rather as an increasing physicians’ uncertainty. Until now, lawmakers have not adjusted its wording, even the form of the international agreement, which would help us to solve this situation. There is no sufficient number of suitable organs and tissues for transplantations. In case of an organs removal from deceased foreigners, Czech Transplantation Centers are sued for law-breaking, although there are candidates for transplantation on a waiting list. It would be considered as an unlawful conduct even in those cases, when family ask for taking suitable organs from their deceased relatives, so that physicians are forced to reject their request. When patients wait for the surgical intervention and donor’s relatives agree with transplantation, medical facilities face the dilemma of following the law but at the expense of bioethics and human rights. This acting would be in a contradiction of the medical ethics and acts, such as the Constitution of Czech Republic and the Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms. In the context of the international law based on the Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of the Human Being with regard to the Application of Biology and Medicine – Convention on Human Rights and Biomedicine, there would be an overlap of their principles which Czech Republic is obliged to follow from October 1, 2001. There is no doubt that physicians are not able to save each patient, but it is important to support people to be interested in medical and law issues. I presume that it would be appropriate to take action to change the Transplantation Act as soon as it is possible. From my point of view, there are two ways to solve this situation: to abandon the § 11, section 4 (perhaps the most acceptable), or to enter into the international treaty, which regulates this topic. Transplantology is a very promising field of medicine, but it is exploitable in many ways. Whether it is an issue of taking organs from deceased foreigner, or well-known “transplant tourism” and organ trade, it is necessary to have pillars in the legislative. A healthy person will not admit that this issue might be concerning him in any way. It is important to be aware that each of us can unexpectedly be in the role of a candidate or a donor., Alena Jedličková, and Literatura 15
Cíl: Cílem studie bylo zjistit potencionální riziko hypertenze u dětí ve věku 14 – 15 let dvojím standardním měřením krevního tlaku a zmapovat moţný vztah mezi hodnotami krevního tlaku dětí a jejich vybranými sociodemografickými faktory a tělesnými parametry. Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 143 ţáků 8. a 9. tříd základních škol v Ostravě zapojených do projektu Zdravá škola. Data byla získána měřením fyziologických funkcí a antropometrických dat a doplňujícími otázkami na vybrané rizikové faktory kardiovaskulárních chorob. Výsledky: Měření krevního tlaku (TK) proběhla opakovaně, při druhém měření byla prokázána odlišnost naměřených hodnot TK mezi pohlavími, kdy u chlapců byly hodnoty TK vyšší neţ u děvčat. Bylo potvrzeno, ţe na hodnoty TK má vliv pohybová aktivita, a to zejména u dětí s vysokými hodnotami BMI. U normálních hodnot BMI korelace mezi hodnotou krevního tlaku a pohybovou aktivitou nebyla statisticky významná. Z rizikové skupiny 14 dětí s rodinnou predispozicí hypertenze bylo evidováno 29 % dětí s průměrnou hodnotou TK v pásmu pro 95. percentil (hypertenzní hodnoty) vzhledem k danému věku, pohlaví a výšce. Závěr: Výskyt vysokého TK byl četnější u dětí s nadváhou a obezitou. Pohybová aktivita ovlivňovala hodnotu krevního tlaku, zvláště pak právě u dětí s nadváhou a obezitou, kdy hodnoty TK u těchto dětí, které necvičily, byly vyšší neţ u dětí cvičících. Pravidelným měřením a správným zhodnocením TK můţe sestra včas zachytit děti a adolescenty s rizikovými parametry., Aim: The aim of the thesis is to examine potential risk of hypertension in children aged 14 - 15 years by two standard measurements of blood pressure and to find out possible relation between values of blood pressure in children and their selected socio-demographic factors and physical parameters. Methods: The research was carried out on 143 pupils from elementary schools in Ostrava, which participate in the project „Zdravá škola“(Healthy School). The data were obtained from measuring of physiological functions, survey of anthropometric data and further questions focused on particular risk factors for cardiovascular diseases. Results: The second measurement revealed a difference in values of blood pressure between sexes, when boys had higher blood pressure than girls. The research confirmed that blood pressure is influenced by physical activity, especially in children with high value of BMI. In children with lower values of BMI, the correlation between the value of blood pressure and physical activity was not statistically relevant. From a high-risk group of 14 children with genetic predisposition, 29% of children had average value of blood pressure in range of 95. percentile (hypertension) given age, sex and height. Conclusion: The occurrence of high blood pressure is common in children who suffer from overweight and obesity. The value of blood pressure is influenced by physical activity, especially in overweight and obese children, when value of blood pressure in the children who did not practice, were higher in children than exercisers. Regular check-ups and proper evaluation of measured blood pressure in children and adolescents can contribute to early revelation of children and adolescents with high-risk parameters of blood pressure., Alena Petzuchová, Darja Jarošová, and Literatura 16
Automaty obsahující z hlediska zdravé výživy nevhodné potraviny a nápoje jsou dnes běžně umisťovány ve školách, nemocnicích a téměř ve všech veřejně přístupných budovách. Jsou typickými atributy celosvětově se rozmáhající fast-foodové kultury, která je jednou z příčin pandemie obezity, a to včetně alarmujícího nárůstu obezity u dětí. Automaty umisťované ve školách jsou v tomto kontextu velmi nebezpeč- né. Nejenomže posilují u dětí nesprávné výživově zvyklosti, ale také zásadně zpochybňuji důvěryhodnost výchovy ke zdraví. Z těchto důvodů v některých zemích dnes již existuje buď úplný zá- kaz automatů ve školách vůbec nebo je zavedena přísná regulace jejich obsahu. Článek podává stručný přehled o situaci ve vybraných zemích, a to s důrazem na země EU, včetně informace o vývoji a nejnovějších politických iniciativách v ČR., Vending machines containing inappropriate foods and beverages in terms of healthy eating are routinely placed in schools, hospitals and almost in all public buildings. They are typical attributes the growing and worldwide fast-food culture, which is one of the causes of obesity pandemic, including the alarming rise in obesity among children. In this context, vending machines placed in schools are very dangerous. Not only enhance children incorrect nutritional habits, but also fundamentally challenged the credibility of health education in schools. Therefore, in some countries today there is either a complete ban on sale „junge food“ and placement of vending machines in schools or there is a strict regulation of their content. The article gives a brief overview of situation in selected countries, with an emphasis on EU countries, including information on the latest developments and relevant policy initiatives in the Czech Republic., Helena Hnilicová, and Literatura
Narůstající počet závislých osob seniorského věku si vyžaduje adekvátní reakci ze strany sociálně zdravotní péče o tyto osoby. Jde zejména o hledání optimálního nastavení spolupráce mezi formální a neformální péčí, a dále o rozvíjení vhodných forem péče - terénních, ambulantních i pobytových služeb a služeb zdravotních a sociálních tak, aby na sebe navazovaly a dokázaly pružně uspokojovat aktuální potřeby seniorů a jejich rodinných pečujících. Článek se zaměřil na situaci v oblasti sociálně-zdravotních služeb určených pro seniorskou populaci v hlavním městě Praha (HMP) ve srovnání s dalšími re - giony ČR a identifikoval nejvýznamnější neuralgické body současného systému dlouhodobé sociálně-zdravotní péče v HMP. Využívá kvantitativní i kvalitativní metody, na jejichž základě byla podrobně analyzována existující nabídka sociálně-zdravotních služeb v HMP a byla reflektována očima zúčastněných aktérů, tj. uživatelů služeb a jejich rodinných příslušníků, poskytovatelů a zadavatelů sociálních a sociálně zdravotních služeb. Výsledky kvantitativního i kvalitativního výzkumu ukazují na závažné deficity jak v nabídce těchto služeb, tak v jejich vzájemné propojenosti., The increasing number of dependent seniors requires an adequate response from long-term care system for these citizens. This mean a search for setting of cooperation between formal and informal care, and need for appropriate forms of long-term care (field care, outpatient care and residential services) There is an increasing need for health and social services to relate mutually and cooperate flexibly, so that they would appropriately meet the current needs of seniors and their family caregivers. The article is focused on long-term care for the senior population in the capital Prague in comparison with other Czech regions and identifies the most neuralgic points of long- term care in Prague. It uses both qualitative and quantitative methods to analyse in detail supply of long-term care services in Prague from the point of view of main stakeholders. Results of the qualitative and quantitative research show serious deficits both in services offered and their interconnection., Mgr. Kotrusová Miriam, Ph.D., PhDr. Janečková Hana, Ph.D., Mgr. Ing. Angelovská Olga, Mgr. Dobiášová Karolína, and Literatura
Autor předkládá kritický rozbor současné situace v poskytování pracovnělékařských služeb v České republice. Společnost pracovního lékařství České lékařské společnosti J.E.Purkyně vyvinula v období několika posledních let maximální komplexní úsilí pro zajištění takové pozice pracovního lékařství mezi lékařskými obory i mezi poskytovateli zdravotnických služeb, jaká je obvyklá ve vyspělých evropských zemích. Součástí tohoto úsilí byla i harmonizace vzdělávání v pracovním lékařství, mimo jiné za účelem zajištění přiměřeného standardu poskytování služeb podnikům. Tyto snahy, ač podpořené a zdůvodněné stanovisky a doporučeními mezinárodních i tuzemských institucí (ICOH, UEMS, WHO, MPSV), nenašly žádoucí odezvu na MZ ČR. Výsledkem je proto problematická právní úprava postgraduálního vzdělávání lékařů v pracovním lékařství a absence povinného vzdělávání zejména praktických lékařů v pracovním lékařství. Právní úprava pracovnělékařských služeb, jejíž přijetí bylo po desítky let předpokládáno v ustanovení § 40 zákona č. 20/1966 Sb., nebyla realizována ani po vstupu ČR do EU. Od 1. dubna 2012 zákonem č.373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, jenž je součástí tzv. zdravotnické reformy, má být vyřešena i právní úprava pracovnělékařských služeb. Vládní návrh tohoto zákona v důvodové zprávě konstatuje, že je nezbytné, aby pracoviště, na nichž se vykonávají práce druhé rizikové kategorie, posuzoval lékař se znalostí pracovních podmínek a obecně problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) - každoročně je totiž zaznamenáván výskyt nemocí z povolání i u těch osob, které vykonávají práci zařazenou do kategorie druhé, přičemž podíl těchto nemocí z povolání na celkově přiznaných nemocech z povolání činí cca 25 až 26%. Přesto paradoxně zákon umožňuje, aby pracovnělékařské služby v plné šíři mohl poskytovat všeobecný praktický lékař nebo pracovní lékař, přičemž absolvování „akreditovaného kurzu zaměřeného na pracovnělékařské služby“ je považováno za vhodné, nikoliv za obligatorní (od roku 1995 do roku 2011 absolvovalo obdobné kurzy dobrovolně 422 praktických lékařů). Zajišťování kvality je šancí pro zlepšení přijatelnosti pracovních lékařů v podnicích/smluvních lékařů podniků a rovněž výzvou pro pracovní lékařství. Kompetenci pracovních lékařů lze klientům znázornit výrazněji a srozumitelněji pomocí prokazatelného zajištění kvality - potřeba zajištění zdraví zaměstnanců při práci je tak pro podnik snadněji pochopitelná. Možné konkurenční výhody pro lékaře samotné i ochrana před neoprávněnou kritikou hovoří rovněž pro zprůhlednění kvality a účinnosti prováděných činností. Odborná společnost proto zpracovala nabídku dobrovolné kontroly kvality poskytovatelů pracovnělékařských služeb, k níž je možné se přihlásit na webové stránce www.pracovni-lekarstvi.cz., The author submits a critical analysis of the current situation in the provision of occupational medicine services in the Czech Republic. During the last several years the Society of Occupational Medicine of the Czech Medical Association of Jan Evangelista Purkyne has exerted maximum and complex efforts to ensure such a position of occupational medicine both among medical fields, as well as among health care service providers, as is customary in developed European countries. A part of this efforts has also been harmonization of education in occupational medicine, inter alia, for the purpose of ensuring adequate standard service provision to businesses. In spite of being supported and substantiated by statements and recommendations of international and domestic institutions (ICOH, UEMS, WHO, MPSV), these ambitions did not find desirable reaction from the Ministry of Health of the Czech Republic). Therefore, it resulted in a questionable legal regulation of postgraduate education of physicians in occupational medicine and in absence of mandatory education of especially general practitioners in the field of occupational medicine. The legal regulation of occupational medicine services, the adoption of which was anticipated in the provision of Section 40 of the Act no. 20/1996 Coll., was neither implemented after accession of the CR to the EU. Since April 1, 2012 the legal regulation of occupational medicine services should be tackled along with the Act no. 373/2011 Coll., on Specific Medical Services, which is a part of the so-called Health care reform. The government bill of this act states in the explanatory memorandum that it is crucial to have the workplace, where the second risk category works are being performed, assessed by a physician with the knowledge of working conditions and generally with the knowledge of occupational safety and health (OSH) related issues - as annual occurrence of occupational diseases is recorded also in those persons who perform the work ranked in the second category, while the share of these occupational diseases in the overall number of acknowledged occupational diseases amounts to approx. 25 to 26%. Yet, paradoxically, the act allows that occupational medicine services are provided within full scope by a general practitioner, or an industrial physician and at the same time the passing of "accredited occupational medicine services course" is considered to be suitable, however not mandatory (since 1995 to 2011, similar courses were passed voluntarily by 422 general practitioners). Assurance of quality is a chance for improvement of acceptability of industrial physicians in businesses/contractual physicians, as well as a challenge for industrial medicine. The competence of industrial physicians can be illustrated in a more pronounced and comprehensible manner by means of provable assurance of quality - the need to ensure health of employees at work is therefore more easily understandable for the business. The prospective competitive advantage for physicians themselves, as well as protection against unauthorized criticism, also speaks for making more transparent the quality and efficiency of performed activities. Therefore the professional society worked out an offer of voluntary quality inspection of providers of occupational medicine services, which can be applied for on the website www.pracovni-lekarstvi.cz., Milan Tuček, and Literatura 7