Jižní Morava patří dlouhodobě k oblastem s velmi vysokým výskytem komárů. Vážné problémy nastávají především v době jejich přemnožení, kdy za 1 minutu může zaútočit na člověka často i několik desítek až stovek samiček. Za kalamitní výskyt se přitom považuje situace, kdy je v intravilánu obce zaznamenáno mimo čas nejvyšší aktivity 10 a více útoků za minutu. Zcela opomíjet zde nelze ani komáry jako vektory onemocnění člověka. Na jižní Moravě bylo izolováno několik druhů virů přenášených komáry (moboviry), především virus Ťahyňa (TAHV) a virus západonilské horečky (WNV). Do poloviny minulého století se zde vyskytovala endemicky malárie. Během výzkumu, který zde probíhá od roku 1995, nalezli autoři 32 druhů komárů náležejících do 7 rodů. V rámci výzkumu byly nejčastěji chytány kalamitní (Aedes vexans, Ochlerotatus sticticus) a povodňové druhy komárů (Ae. rossicus a Ae. cinereus s. l.). V jarním období jsou značně rozšířeny Oc. cantans, Oc. annulipes a Oc. cataphylla. Velmi hojný byl rovněž Culex pipiens a Cx. modestus. Oba druhy jsou na jižní Moravě považovány za potenciální vektory WNV. Z možných přenašečů malárie (rod Anopheles) bylo zjištěno 5 druhů (An. maculipennis s. str. a An. messeae pouze na základě determinace vajíček), jejich výskyt byl však ve srovnání s výše uvedenými druhy poměrně řídký., Southern Moravia has long been an area with very high incidence of mosquitoes. Serious problems occur especially in periods of their massive outbreaks, when a person can be attacked by dozens or even hundreds of females per minute. A mosquito calamity is said to occur in a situation where 10 and more attacks per minute are recorded in a township's built-up area apart from the period of highest activity. One also must not rule out the potential here for mosquitoes to be vectors of human diseases. Several types of viruses transmitted by mosquitoes (moboviruses) have been isolated in southern Moravia, in particular the Ťahyňa virus (TAHV) and West Nile virus (WNV). Malaria occurred here endemically until the mid-20th century. Through their research here since 1995, the authors have found 32 species of mosquitoes within 7 genera. The calamity (Aedes vexans, Ochlerotatus sticticus) and floodwater mosquito species (Ae. rossicus and Ae. cinereus s. l.) were captured most frequently during the research. In the spring period, Oc. cantans, Oc. annulipes, and Oc. Cataphylla are notably widespread. Culex pipiens and Cx. modestus have been very abundant as well. Both species are considered to be potential WNV vectors in southern Moravia. Five species of possible malaria carriers (Anopheles genus) have been detected (An. maculipennis s. str. and An. messeae only on the basis of egg determination). Their occurrence has been rather sparse, however, in comparison to the aforementioned species., Oldřich Šebesta, František Rettich, Juraj Peško, and Literatura 35
Cíl: Součástí diagnostiky febrilní infekce močových cest (IMC) je ultrazvukové vyšetření a mikční cystouretrografie (MCU), které slouží k odhalení případných komplikací infekce a anomálií močových cest. Tak, jak se vyvíjí porozumění vzájemným vztahů mezi infekcí močových cest, jizvením a přítomností vezikoureterálního refluxu (VUR), mění se i doporučené vyšetřovací algoritmy. Materiál a metoda: Do studie bylo zahrnuto 184 pacientů, kteří podstoupili mikční cystouretrografii po první či opakované atace febrilní infekce močových cest. Byl sledován výskyt vezikoureterálního refluxu u obou skupin pacientů v korelaci s ultrazvukovým nálezem. Pacienti s vezikoureterálním refiuxem byli rozděleni do skupiny s nediktujícím (VUR I.-II. stupně) a dilatujícím (VUR III.-V. stupně) refiuxem. Výsledky: Celkově byl VUR zaznamenán u 39/184 (21 %) pacientů. Ve skupině pacientů po první atace febrilní IMC byl VUR zachycen u 23/156 (15 %) pacientů, ve srovnání s 16/28 (57 %) pacienty po opakovaných febrilních IMC (statisticky významný rozdíl, p < 0,0001). U 8/156 (5 %) pacientů po první atace febrilní IMC byl zjištěn dilatující VUR ve srovnání s 11/28 (39 %) pacienty s opakovanými febrilními infekcemi močových cest (statisticky významný rozdíl, p < 0, 0001). Závěr: V souladu s aktuálním doporučením American Academy of Paediatrics poukázaly výsledky naší studie na nízký výskyt VUR včetně dilatujícího VUR u pacientů po první atace febrilní IMC. Na základě našich zjištění nedoporučujeme provádět MCU plošně u všech pacientů ve věku 2-24 měsíců po první atace IMC., Aim: Ultrasound investigation and voiding cystouretrography (VCUG) are part of the diagnostic algorithm in children with febrile urinary tract infection (UTI) with the aim of depicting any complication of the infection and underlying anomalies of the urinary tract. As the understanding of the relationship between UTI, renal scarring and vesicoureteral reflux (VUR) evolves, new recommended imaging algorithms are being introduced. Methods: 184 patients that underwent VCUG after the first or recurrent febrile UTI were included in the study. The incidence of VUR in both groups have been evaluated and compared with ultrasound findings. Patients with VUR were divided into those with non-dilating (VUR grade I-II) and dilating (VUR grade III-V) reflux. Results: Overall VUR was diagnosed in 39/184 (21%) patients. VUR was seen in 23/156 (15%) patients in the group of patients after the first fibrile UTI, in comparison to 16/28 (57%) patients with recurrent fibrile UTI (statistically significant difference, p < 0,0001). 8/156 (5%) patients after the first febrile UTI had dilating VUR, compared to 11/28 (39%) patients after recurrent febrile UTI (statistically significant difference, p< 0,0001). Conclusion. In compliance with current recommendations of the American Academy of Paediatrics the results of this study have shown low incidence of VUR and dilating VUR in patients with a history of single febrile UTI. Based on the results of our study it can be concluded that VCUG is not recommended in all patiens in the age of 2-24 months but only in specifically identified cases., Mlynářová E, Zieg J, Sorantin E., and Literatura