Význam dnešního medicínského práva neustále stoupá, ale oblasti transplantologie není věnován dostatek pozornosti. Samotná nevědomost laické veřejnosti není tolik alarmující jako letitý nezájem a ignorace odborné veřejnosti našimi zákonodárci. Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů nabyl, podle části osmé tohoto zákona, účinnosti dnem 1. září 2002. Od tohoto roku upozorňují lékaři, jak ústně tak i písemně, na velmi problematické ustanovení § 11 odst. 4, transplantačního zákona. Ani dnes, v roce 2011, však nedošlo k žádné změně v jeho znění, a to ani v podobě potenciálního řešení uzavřít mezinárodní smlouvu, které by alespoň z části mohlo přispět ke zlepšení situace. Vhodných orgánů k transplantacím není dostatek a na česká transplantační centra mohou být pak v případě odebrání orgánů od zemřelých cizinců podávány žaloby na porušení zákona, třebaže je v čekací listině několik urgentních čekatelů na transplantaci. O protizákonné jednání by se bohužel jednalo i v těch případech, kdy sama rodina zesnulého vznese dotaz, či požádá o možný odběr vhodných orgánů od svého zesnulého příbuzného, a tak jsou lékaři nuceni jejich přání odmítnout. Ve chvíli, kdy pak ve zdravotnickém zařízení čeká na složitý operační zákrok a záchranu života několik pacientů a lékařům se zároveň dostane svolení od příbuzných potenciálního dárce, dostávají se odborníci do situace, kdy by měli postupovat podle zákona, ovšem na úkor bioetiky a základních lidských práv a svobod. Takové počínání by bylo, dle mého názoru, nejen v rozporu s lékařskou etikou, ale zejména s nejvýše postavenými vnitrostátními zákony jako je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Na poli mezinárodního práva by se pak jednalo o přesah principů vyplývajících z Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, tedy Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, kterou je Česká republika od 1. října 2001 vázána. Ačkoliv je zcela nepochybné, že se transplantačním chirurgům vždy nepodaří zachránit život všem svým pacientům, je důležité, aby se lidé o medicínsko-právní problematiku začali, ve svém vlastním zájmu, více zajímat a nestaly se pouhým davem, jež slepě následuje některá ustanovení popírající etiku a základní lidská práva. Pro všechny tyto důvody se domnívám, že by bylo vhodné co nejdříve učinit kroky vedoucí ke změně transplantačního zákona. Na vybranou se zákonodárcům nabízejí dvě možná řešení, jak tuto kolizní situaci vyřešit. Prvním z nich, a dle mého názoru i vhodnějším, je zrušení ustanovení §11 odst. 4, o odběrech tkání a orgánů od mrtvých cizinců. Druhou možností by pak mohlo být uzavření mezinárodní smlouvy, která by speciálně danou problematiku upravovala. Transplantologie je velice perspektivním oborem, ale také citlivým a snadno zneužitelným v mnoha ohledech. Ať už se jedná o výše zmiňovanou problematiku odběru od mrtvých cizích státních příslušníků, nebo o velmi rozšířenou transplantační turistiku a obchodování s orgány, je nutné učinit mnohé změny a zabezpečení v legislativě. Zdravý člověk si jistě nepřipouští, že by se právě jeho mohla tato problematika jakkoliv dotknout. Je však nutné si uvědomit, že v takovýchto chvílích se nejedná pouze o něj samotného, a to ať už se vyskytne v roli čekatele, nebo případného dárce., Over the last years, the importance of the medical law has been increasing, however to the issue of transplantations among public has not been paid the sufficient attention. But this ignorance is not as alarming as a longtime lack of interest of Czech lawmakers. The Act No. 285/2002 – concerning a donation, removal and transplantation of the tissue and organs (Transplantation Act) – came into being on September 1, 2002. Since that time, physicians have referred to the contradictory provision of § 11, section 4 and also to the fact that this act is not seen as a contribution to a better clearance but rather as an increasing physicians’ uncertainty. Until now, lawmakers have not adjusted its wording, even the form of the international agreement, which would help us to solve this situation. There is no sufficient number of suitable organs and tissues for transplantations. In case of an organs removal from deceased foreigners, Czech Transplantation Centers are sued for law-breaking, although there are candidates for transplantation on a waiting list. It would be considered as an unlawful conduct even in those cases, when family ask for taking suitable organs from their deceased relatives, so that physicians are forced to reject their request. When patients wait for the surgical intervention and donor’s relatives agree with transplantation, medical facilities face the dilemma of following the law but at the expense of bioethics and human rights. This acting would be in a contradiction of the medical ethics and acts, such as the Constitution of Czech Republic and the Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms. In the context of the international law based on the Convention for the Protection of Human Rights and Dignity of the Human Being with regard to the Application of Biology and Medicine – Convention on Human Rights and Biomedicine, there would be an overlap of their principles which Czech Republic is obliged to follow from October 1, 2001. There is no doubt that physicians are not able to save each patient, but it is important to support people to be interested in medical and law issues. I presume that it would be appropriate to take action to change the Transplantation Act as soon as it is possible. From my point of view, there are two ways to solve this situation: to abandon the § 11, section 4 (perhaps the most acceptable), or to enter into the international treaty, which regulates this topic. Transplantology is a very promising field of medicine, but it is exploitable in many ways. Whether it is an issue of taking organs from deceased foreigner, or well-known “transplant tourism” and organ trade, it is necessary to have pillars in the legislative. A healthy person will not admit that this issue might be concerning him in any way. It is important to be aware that each of us can unexpectedly be in the role of a candidate or a donor., Alena Jedličková, and Literatura 15
Článek pojednává o vývoji a současné podobě zdravotní politiky ve vztahu k migraci a migrantům v ČR. Zevrubně seznamuje s dostupnými informacemi o zdraví migrantů a upozorňuje na některá zdravotní rizika spojená s migrací. Popisuje právní nároky migrantů na zdravotní péči při pobytu v ČR, seznamuje s problematikou komerčního zdravotního pojištění a v tomto kontextu upozorňuje na existující nerovnosti v dostupnosti zdravotní péče u migrantů z tzv. třetích zemí a na některé problémy, kterým musí migranti při čerpání zdravotní péče čelit., The article deals with development and current state of health policy in relation to migration and migrants in the Czech Republic. In detail it posts up available data on migrants?? health and draws attention to some health risks connected with migration. The article explains migrants legal claim for healthcare during their residency in CR. An introduction to commercial health insurance problems is also reported. The article draws attention to existing inequalities in healthcare availability for so-called „third countries“ migrants and shows some typical issues in utilizing healthcare., Karolína Dobiášová, Helena Hnilicová, and Lit.: 40
V souvislosti s plněním požadavků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/EC o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí, označované i jako END – Environmental Noise Directive, probíhá v současné době v členských státech Evropské unie (EU) již druhé kolo strategického hlukového mapování. Z řad hygieniků, ale i pracovníků projekčních kanceláří a zpracovatelských týmů hodnocení vlivů stavby na životní prostředí (EIA) se objevují dotazy, zda, jak a kde lze využít výsledků strategického hlukového mapování v praxi. Předkládaný článek seznamuje čtenáře s možnostmi využití strategických hlukových map (SHM) a akčních plánů (AP) v hygienické praxi, s praktickými zkušenostmi zpracovatelů SHM a shrnuje možné komplikace, které se mohou objevovat při aplikaci výsledků SHM. Prezentovány jsou dvě linie ochrany veřejného zdraví před hlukem – linie státního zdravotního dozoru a linie strategického hlukového mapování. Obě linie se vzájemně doplňují, mají společný cíl – snížení hlukové zátěže obyvatelstva, avšak uvedeného cíle dosahují odlišnými způsoby, které nelze zaměňovat., To fulfill the requirements of the Directive of the European Parliament and Council 2002/49/EC on the assessment and management of environmental noise, referred to as END (Environmental Noise Directive) the second round of strategic noise mapping is currently being calculated in Member States. From the public health, engineering and project teams, who participated in the evaluation of the impact of construction work on the environment (EIA), there are questions of whether, how and where to use the results of the strategic noise mapping in practice. This paper introduces the possibilities of using strategic noise maps (SNM) and action plans (AP) in hygiene tasks, describes practical experience of SNM processors and summarizes the possible complications that can occur when applying the results of SNM. Two approaches to public health protection against noise are presented – state health supervision and strategic noise mapping. Both approaches are complementary, and have a common goal – reduction of noise levels that affect the population – but achieve this goal in different ways, which are distinct and not to be confused., Dana Potužníková, Tomáš Hellmuth, Pavel Junek, Zdeněk Fiala, and Literatura
V databázi Globocan 2008 (IARC) bylo za rok 2008 z celosvětového počtu 12,663 milionů nových nádorů odhadováno 2,445 milionů v EU, ze 7,565 milionů zemřelých téměř 1,235 milionů v EU a z pětileté prevalence 28,8 milionů asi 6,617 milionů v EU. Početnější prevalence se týkala ve světě 18 % nádorů prsů, 11 % kolorekta, 11 % prostaty, 6 % plic, 5,5 % žaludku, 5,5 % cervixu, 4 % měchýře a 4 % dělohy, v EU 20 % ZN prsů, 14 % kolorekta, 18 % prostaty, 5 % plic, 4 % melanomu, 3 % ledvin, 3 % dělohy a 3 % NH lymfomu. V roce 2030 mohou počty nových nádorů dosáhnout ve světě 21 milionů případů, v EU 3 miliony, v ČR 93 tisíc (dg. C00-D09). Z předběžných celkových výdajů 288 572 mil. Kč na zdravotnictví za rok 2011 uhradily zdravotní pojišťovny 217 653 mil., z toho 19 217 mil. na onkologii. V letech 1990–2011 vzrostly celkové náklady na zdravotnictví o 257 534 mil. Kč s podílem 7,58 % na hrubém domácím produktu. Průměrné výdaje VZP na léčbu jednoho nádoru v roce 2010 dosáhly 19 030 Kč s nejvyššími náklady u novotvarů mízní a krvetvorné tkáně, mozku a CNS, trávicího ústrojí, úst a hltanu, dýchacích cest. Výkonnost globální ekonomiky nedosahuje potřebných prostředků na zdravotnictví. Český veřejný dluh překračuje 1 680 miliard Kč v době dokončení tohoto článku. I když celkové výdaje obyvatel na zdravotní péči rostou, zdá se, že jeho pokračující zadlužování zvýší také dluhy nemocnic a zdravotních pojišťoven. Dostupné počty nádorů a výdajů na zdravotnictví a jejich zvyšování potvrzují nutnost důsledné prevence rakoviny, efektivní přidělování a využívání prostředků na zdravotní péči., In 2008 (Globocan 2008; IARC), 12.663 million new cancer cases occurred worldwide and, of them, 2.445 million in the EU. Of 7.565 million global cancer deaths, nearly 1.235 million cases were in the EU, and from five-year cancer prevalence estimates of 28.8 million worldwide, almost 6.617 million concerned the EU. The cancer prevalence statistics included: breast, 18 %; colorectum, 11%; prostate, 11 %; lungs, 6 %; stomach, 5.5 %; cervix, 5.5 %; bladder, 4 %; uterus, 4 % round the world; and breast, 20 %; colorectum, 14 %; prostate, 18 %; lungs, 5 %; melanoma, 4 %; kidney, 3 %; uterus, 3 %; and NH lymphoma, 3 % in the EU. In 2030 the expected number can reach more than 21 million worldwide, 3 million in the EU and 93,000 new cases in the Czech Republic (all sites ICD-10: C00-D09). Here preliminary total health care expenditures in 2011 were 288,572 million CZK; of these, health insurance companies covered 217,653 million, with 19,217 million per one cancer treatment. Between 1990 and 2011, the total health expenditures increased by 257,534 million CZK, accounting for 7.58 % of the gross domestic product. In 2010 the General Health Insurance Company paid on average 19,030 CZK for the treatment of one cancer case, with the highest expenditures for neoplasms of the lymphoid and haemotopoietic tissues, brain and central nervous system, digestive organs, oral cavity and pharynx, and respiratory organs. The global economic performance cannot provide enough resources for public health care. The Czech public debt exceeded 1,680 billion CZK at the time this article was written. Although out-of-pocket money paid by cancer patients for treatment is growing, the continuing public indebtedness is likely to increase debts of hospitals and health insurance companies. The estimated growing numbers of cancer patients and related costs of their treatment call for consistent cancer prevention measures and effective allocation and utilization of health care resources., Edvard Geryk, Petr Kosška, Teodor Horváth, Václav Živec, and Literatura
Obezita je chronické onemocnění, které od 60. let minulého století vykazuje zvyšující se prevalenci nejprve v ekonomicky vyvinutých, nyní již i v rozvojových zemích. Je doprovázena řadou komorbidit, které zkracují délku a zhoršují kvalitu života. Léčba a nepřímé náklady vynakládané společností v souvislosti s obezitou narůstají a jsou ekonomicky zatěžující. V současné době se začínají objevovat první data svědčící pro zastavení nárůstu prevalence obezity ve společnosti. Nepřímo je tak prokazována účinnost specifické komunitní intervence v rámci primární prevence. Probíhající intervenční programy jsou v oblasti individuální zodpovědnosti založeny na aktivní mobilizaci obyvatelstva ke zdravému životnímu stylu, tj. praktikování zdravé výživy a zvýšení fyzické aktivity. V oblasti veřejné zodpovědnosti dominuje snaha vybudovat antiobezitogenní fyzické prostředí, které činí jedinci zdravou volbu snáze dosažitelnou. Práce přináší popis současně užívaných strategií k jeho vybudování v podmínkách EU i ČR., Obesity is a chronic disease with increased prevalence since the 1960s and is now widespread in not only in developed countries, but developing countries as well. Obesity with its co-morbidities reduces life expectancy and life quality. Treatment and the indirect costs of obesity are increasing. At present there are fresh signs supporting the effectiveness of specific community-based preventive intervention. Existing intervention programmes are based on individual responsibility and active population guidance towards a healthy lifestyle eg. increased physical activity and healthy diet. The primary effort is to make healthy lifestyle choices easily accessible. The article describes current strategies to achieve these ends in the European Union and the Czech Republic., Dana Müllerová, and Literatura 6
Z 213 179 nových onemocnění karcinomy štítné žlázy (TC) ve světě v roce 2008 bylo podle údajů Globocan (IARC) 46,1 % případů ve vyspělých a 53,9 % v méně vyspělých zemích, 33 599 v EU a 934 v ČR; z 35 383 zemřelých na TC bylo 27,3 % ve vyspělých a 72,7 % v méně vyspělých zemích, 3 581 v EU a 81 v ČR. V roce 2030 mohou očekávaná nová onemocnění dosáhnout ve světě více než 310 tisíc TC, s nárůstem o 17,1 % u mužů a 7,1 % u žen ve více rozvinutých, o 58,7 % u mužů a 56,5 % u žen v méně rozvinutých zemích, respektive o 14,1 % a 7,2 % v EU, o 20,4 % a 7,9 % v ČR. Celosvětově byl u žen 3,3krát vyšší počet nových případů a 2,2krát vyšší počet zemřelých než u mužů. Z 184 zemí dosáhli muži i ženy ČR v roce 2008 hrubou incidencí TC 14. nejvyšší hodnoty, z 20 zemí Evropy 9. a 7. hodnoty. Ve věku 65 a více let bylo v roce 2008 ve světě 21,9 % nových případů TC u mužů a 18,5 % u žen, respektive 30,6 % a 26,4 % v ČR, s očekávaným nárůstem o 97 tisíc případů ve světě a 100 případů v ČR v roce 2030. Varující počty TC a ostatních novotvarů by měly podpořit osobní odpovědnost, směřující ke snížení očekávaných statistických údajů., Of the worldwide 213 179 new cases of thyroid cancer (TC) based in Globocan 2008 (IARC) are estimated 46.1 % cases in more developed and 53.9 % in less developed regions, 33 599 in the European Union and 934 in the Czech Republic in 2008; of the worldwide 35 383 deaths there were 27.3 % in more developed and 72.7 % in less developed regions, 3,581 in the European Union and 81 in the Czech Republic. In 2030 the expected new cases can reach more than 310 thousands of TC in the world, increased by 17.1 % in males and 7.1 % in females in more developed, by 58.7 % in males and 56.5 % in females in less developed regions, respectively by 14.1 % and 7.2 % in the European Union, by 20.4 % and 7.9 % in the Czech Republic. The worldwide new cases of TC were 3.3 times higher and deaths 2.2 times higher in females than in males. The Czech males and females reached 14th highest values by crude rate of TC among 184 countries, respectively 9th and 7th among 20 European countries in 2008. The worldwide new cases of TC aged 65 years and over were 21.9 % in males and 18.5 % in females in 2008, respectively 30.6 % and 26.4 % in the Czech Republic with expected increasing by 97 thousands cases in the world and 100 cases in the Czech Republic in 2030. Alarming numbers of TC and other neoplasms, should promote personal responsibility for reducing the expected statistical data., and Edvard Geryk, Teodor Horváth, Petr Kubíček, Radim Štampach
Automaty obsahující z hlediska zdravé výživy nevhodné potraviny a nápoje jsou dnes běžně umisťovány ve školách, nemocnicích a téměř ve všech veřejně přístupných budovách. Jsou typickými atributy celosvětově se rozmáhající fast-foodové kultury, která je jednou z příčin pandemie obezity, a to včetně alarmujícího nárůstu obezity u dětí. Automaty umisťované ve školách jsou v tomto kontextu velmi nebezpeč- né. Nejenomže posilují u dětí nesprávné výživově zvyklosti, ale také zásadně zpochybňuji důvěryhodnost výchovy ke zdraví. Z těchto důvodů v některých zemích dnes již existuje buď úplný zá- kaz automatů ve školách vůbec nebo je zavedena přísná regulace jejich obsahu. Článek podává stručný přehled o situaci ve vybraných zemích, a to s důrazem na země EU, včetně informace o vývoji a nejnovějších politických iniciativách v ČR., Vending machines containing inappropriate foods and beverages in terms of healthy eating are routinely placed in schools, hospitals and almost in all public buildings. They are typical attributes the growing and worldwide fast-food culture, which is one of the causes of obesity pandemic, including the alarming rise in obesity among children. In this context, vending machines placed in schools are very dangerous. Not only enhance children incorrect nutritional habits, but also fundamentally challenged the credibility of health education in schools. Therefore, in some countries today there is either a complete ban on sale „junge food“ and placement of vending machines in schools or there is a strict regulation of their content. The article gives a brief overview of situation in selected countries, with an emphasis on EU countries, including information on the latest developments and relevant policy initiatives in the Czech Republic., Helena Hnilicová, and Literatura