Mediální dialog ztrácí některé rysy přirozeného dialogu tváří v tvář, který leží v jeho půdorysu, a získává rysy další, neboť komunikace tu přestupuje přes hranice primární řečové situace. Televizní dialog je dialog veřejný, který se vede před diváckým publikem a pro toto publikum. Divák je nejen svědkem, ale pravým cílem, k němuž je dialog směrován. Stať analyzuje komunikační situaci, při níž jsou ve studiu přítomni redaktor a dva hosté, představitelé různých profesí a názorových proudů (ekonom a ekoložka) i různých stanovisek к určité otázce (globalizace). Redaktor se obrací s otázkami střídavě к oběma. aby je vzájemně konfrontoval a spor vyhrotil. Dotazovaní hosté se snaží nejen odpovídat na otázky redaktora (to je jejich základní role v interview), ale i zpochybňovat či přímo vyvracet odpovědi druhého z hostí (role často neméně důležitá). Hosté komunikují nejen s redaktorem, ale komunikují i mezi sebou navzájem, ať už skrytě, či zjevně, s cílem získat diváka na svou stranu. Stať analyzuje toto interview v souvislosti s otázkou typologie debat a debat založených na konfliktu zájmů a konfliktu hodnot.
Hlavným cieľom výskumnej štúdie bolo preskúmanie vzťahov medzi nerozhodnosťou, akademickou prokrastináciou a úzkosťou. Výskumu sa zúčastnilo 296 vysokoškolských študentov (M=21,06; SD=1,52). Údaje boli získané pomocou slovenskej verzie Škály nerozhodnosti, Layovej škály prokrastinácie pre študentov a Beckovho dotazníka úzkosti. Bol potvrdený stredne silný signifikantný vzťah medzi nerozhodnosťou a úzkosťou a silný signifikantný vzťah medzi nerozhodnosťou a akademickou prokrastináciou. Medzi akademickou prokrastináciou a úzkosťou bol zistený signifikantný, ale veľmi slabý vzťah. Na varianciu prokrastinácie pôsobí najmä nerozhodnosť, relatívny vplyv úzkosti je slabší. Nerozhodnosť je predikovaná v porovnateľnej miere prokrastináciou, ako i úzkosťou. Neboli preukázané štatisticky významné rodové rozdiely v miere nerozhodnosti a akademickej prokrastinácie. and The main aim of the research study was to explore the relationships between indecisiveness, academic procrastination and anxiety. The research sample consisted of 296 university students (mean age=21,06; SD=1,52), who completed the Slovak adaptations of the Indecisiveness Scale, the Lay's Procrastination Scale for Students and the Beck Anxiety Inventory. A significant moderate correlation was found between indecisiveness and anxiety, as well as a significant strong correlation between indecisiveness and academic procrastination. A significant but very weak relationship was found between academic procrastination and anxiety. Indecisiveness explained more variance in academic procrastination than anxiety. Indecisiveness was predicted by procrastination and anxiety to a similar degree. No gender differences were detected in the levels of indecisiveness or academic procrastination.
Text v několika ohledech pojednává vypravěčské gesto v díle Milana Kundery. Vypravěčským gestem lze sjednotit a tematizovat jinak žánrově odlišné texty (poezie, divadelní hry, eseje, romány), takto lze číst texty Milana Kundery jako určitý rukopis, jako jistou reflexi řeči. Nejprve bylo poukázáno na Kunderovo pojetí básnické řeči, kterou Kundera představuje na básních Vítězslava Nezvala. Zde si Kundera všímá zejména antropomorfního tahu, neboť básně mají v jeho tehdejším pohledu proměnit odcizený svět fantómů na svět věcí, které nepostrádají lidský rozměr. Ozvuk demiurgického rázu básnického slova lze sledovat na Kunderově pojetí vyprávění, na jeho základním rozlišením mezi vypravěče a postavy. Z této perspektivy se zdá, že vypravěč okupuje nedobytný mocenský post. Ve studii o Vančurovi vyzdvihuje Kundera pojem zlyrizované prózy. Kunderovu představu o próze kontrastuji s tradicí nového románu (Robbe-Grillet) a francouzského strukturalismu (Barthes). Poté vyznačuji Kunderovu poetiku v napětí metaforického a metonymického období. V závěru je předložena teze, podle níž je Kunderova opozice mezi románem a lyrikou do značné míry nedržitelná, neboť románový svět Milana Kundery je lyrizován. and This article considers several aspects of the geste du narrateur in the works of Milan Kundera(b. 1929). With the geste du narrateur it is possible to unite and thematize texts of different genres(verse, drama, novels, and essays), and it is possible to read Kundera’s works as a definitevoice, as a certain reflexion of speech. First, Kundera’s conception of poetic language is consideredby looking at his analysis of poems by Vítězslav Nezval (1900–1958). Kundera considersanthropomorphic devices in particular, because the poems are, in his view, meant to transformthe alienated world of phantoms into a world of objects that have a human dimension. An echoof the demiurge nature of the poetic word is audible in Kundera’s conception of the narrative, inhis fundamental distinction between narrator and character. From this perspective it seems thatthe narrator occupies an invincible position of authority. Interpreting Kundera’s 1960 book onVladislav Vančura (1891–1942) the article pays special attention to the concept of lyrical prose.It contrasts Kundera’s idea of fiction with the tradition of the nouveau roman (Robbe‑Grillet)andNew Criticism. It then characterizes Kundera’s style by the tension between his metaphoricaland metonymous periods, and concludes that Kundera’s decision to set prose and the lyrical inopposition to each other is largely untenable, because his fictional world is in fact lyricized.
Studie se zabývá institucionální spoluprací mezi českými a rakouskými historiky od r. 1957 (kdy byly navázány první oficiální kontakty) až do r. 2003, a sice na symbolickém příkladu Česko-rakouské komise historiků a jejích předchůdců. Navzdory citelným zvratům a césurám se v oblasti historických věd tato spolupráce vyvíjela - s výjimkou prvního desetiletí tzv. normalizace po r. 1969 - poměrně intenzívně, každopádně mnohem silněji než s ostatními ,,kapitalistickými'' státy (a zvláště se Spolkovou republikou Německo). Po r. 1989 došlo k prohloubení a rozšíření této spolupráce jak v tematickém, tak i institucionálním rozměru, přičemž domnělé ,,monopolní'' postavení společné komise historiků (resp. i ostatních bilaterálních komisí historiků) - ve smyslu koordinace a výsostné interpretační autority - se ukázalo být, a to nejenom v rakousko-českém případě, zastaralým modelem. Na tom nic nezměnily ani některé pokusy z politické sféry přenést a ,,postoupit'' těmto komisím alespoň část politických debat o složitostech nedávné historie., This paper deals with institutional collaboration between Czech and Austrian historians from 1957 (when the first official contacts were established) to 2003, involving the symbolic example of the Czech-Austrian Commission of Historians and its predecessors. Despite appreciable reversals and hiatuses, this collaboration developed quite intensively within the field of historical studies, apart from during the first decade of ,,normalization'' after 1969, and in any case much more than with other „capitalist” states (particularly West Germany). After 1989 this collaboration was extended and intensified both with regard to subject-matter and the institutional dimension, although the assumed „monopoly” status of the joint commission of historians (as well as other bilateral commissions of historians) - as a coordinating and supreme interpretation authority - proved to be an outdated model, and not only in the Austrian-Czech case. This was not altered by attempts from the political sphere to transfer and ,,assign'' at least some of the political debates on the complications of recent history onto these commissions. (Translated by Melvyn Clarke.), Der vorliegende Beitrag befasst sich mit der institutionellen Zusammenarbeit der tschechischen und österreichischen Historiker von 1957 (als die ersten ,,offiziellen'' Kontakte angeknüpft werden konnten) bis etwa 2003, und zwar auf dem symbolischen Beispiel der gemeinsamen Österreichisch - tschechischen Historikerkommission und ihrer Vorgänger. Trotz der spürbaren Zäsuren, insbesondere im ersten Dezennium der sog. Normalisierung in der Tschechoslowakei (nach 1969), entwickelten sich die wissenschaflichen Kontakte zwischen der Tschechoslowakei und Österreich auch in der Geschichtswissenschaft verhältnismäßig intensiv - jedenfalls viel intensiver als die mit den anderen ,,kapitalistischen Staaten'' (und insbesondere die mit der Bundesrepublik Deutschland). Nach dem Jahre 1989 kam es zu einer schnellen Vertiefung und Erweiterung der Zusammenarbeit (sowohl im thematischen als auch im institutionellen Bereich); die ,,Monopolstellung'' der gemeinsamen Historikerkommissionen (im Sinne der Koordinierung oder der mehr oder weniger spürbaren Deutungshoheit) zeigte sich jedoch, nicht nur im österreichisch-tschechischen Fall, als ein Auslaufmodell - ungeachtet der wiederholten Versuche der Politik, an die bilaterale historische Kommission (Kommissionen) mindestens einen Teil der politischen Debatten über die schwierige Vergangenheit ,,weiterzugeben''. (Übersetzt von Miroslav Kunštát.), Anglický překlad resumé: Melvyn Clarke, and Německý překlad resumé: Miroslav Kunštát
Cieľom výskumu bolo popísanie motívov, ktoré adolescentov vedú k, respektíve brzdia v čítaní, ako aj zistenie možných rozdielov v motivácii a preferenciách žánrov z hľadiska veku. Výskumný súbor tvorilo 375 respondentov, z čoho čitateľov bolo 130 (34,66 %). Motivácia k čítaniu bola meraná prostredníctvom dotazníka Motivations for Reading Questionnaire (Wigfield & Guthrie, 1997). Motívy, ktoré vedú respondentov k čítaniu, respektíve ich od čítania odrádzajú, boli zisťované otvorenými otázkami. Výsledky ukázali, že medzi staršími a mladšími adolescentmi sa v rámci motivácie k čítaniu nenachádzajú rozdiely. K najčastejším motívom, ktoré vedú mladších respondentov k čítaniu kníh, patria: získavanie nových informácii z kníh, skutočnosť, že čítanie považujú za zábavnú a zaujímavú aktivitu a súčasne za možnosť na chvíľu uniknúť z reality. U starších dominovalo získavanie nových informácii, možnosť oddychu a únik z reality. V skupine nečítajúcej mládeže mladší respondenti uviedli, že nečítajú hlavne preto, lebo ich táto aktivita nebaví, knihy považujú za nudné a nechce sa im. Starších adolescentov od čítania odrádza presvedčenie, že čítanie je nudná aktivita a ďalším významným dôvodom je nedostatok času. Medzi mladšími čitateľmi sú populárne dobrodružné romány, fantasy a dievčenské romány. U starších čitateľov dominujú žánre podobné, a to žáner dobrodružný, fantasy a detektívny. and The aim of this study was to describe motives that lead adolescents to read, or which make them refuse to read. Furthermore, it aimed to find out potential differences in motivation and reading preferences due to age group. Totally 375 respondents participated in this study from which 130 (34,66%) were readers. Reading motivation was measured by the Motivations for Reading Questionnaire (Wigfield & Guthrie, 1997). Motives that lead adolescents to read or which make them refuse to read were detected with open questions. Results show that there are no differences between younger and older adolescents in reading motivation. The most common reading motives in younger readers were: reaching new information from books, opinion, that reading is a funny and interesting activity and reading represents an opportunity to escape from the reality for a while. In the group of older adolescents were most common motives reaching new information, the way how to relax and escape from the reality. Nonreading younger adolescents refuse to read because they are not interested in reading, they consider the book boring and they do not have the will to read. Older adolescents do not read because they consider reading as a boring activity and they do not have enough time for it. The most popular genres among younger readers are the adventurous genre, fantasy, and novels for girls. Older readers prefer the adventurous genre, fantasy, and detective novels.
Předkládaná výzkumná studie se zabývá zmapováním diskurzů o schizofrenii v českém prostředí. V rámci výzkumu byly prováděny polostrukturované rozhovory o schizofrenii s laiky, s lidmi s diagnózou a s odborníky (N = 15). Přepsané rozhovory byly následně analyzovány jedním z přístupů diskurzivní analýzy – kritickou diskurzivní psychologií. Celkem bylo identifikováno 13 odlišných interpretačních repertoárů, které respondenti využívali pro konstruování schizofrenie a člověka s diagnózou. Také byly zmapovány pozice, které tyto repertoáry umožňují zaujmout, důsledky, jaké identifikované repertoáry přináší, a repertoáry byly zasazeny do globálních diskurzů. Respondenti zaujímali větší množství mnohdy protichůdných repertoárů. V diskusi byly následně konfrontovány výsledky s relevantními studiemi. Dále byly popsány limity předkládané studie a návrhy možných navazujících výzkumů a aplikace do praxe. and The presented research study deals with the mapping of discourses on schizophrenia in the Czech environment. The research conducted semi-structured interviews on schizophrenia with lay people, people with diagnosis and experts (N = 15). Those transcribed interviews were subsequently analyzed by one of the discoursive analysis approach – critical discursive psychology. Overall, 13 different interpretative repertoires used by respondents for the construction of schizophrenia and schizophrenic people were identified. Positions that could be hold thanks to these repertoires and consequences of these repertoires were also described. Respondents used a larger number of often conflicting repertoires. Results were confronted with relevant studies in discussion. Further, limits of this study were described as well as suggestions of possible follow-up research and practical application.
The microscopic optical X-ray system of the paraboloid-paraboloid type is based on a galvanoplastic replics. The study describes the production procedure and the first tests in optical and X-ray light. Briefly discussed are the results obtained as well as the possibility of using mirrors of this type for mappng X-ray plasma during nuclear fusion.