The article considers the picture of the year 1968 and what is popularly known as the ''Prague Spring'' as it appears in establishment prose fi ction from the ''Normalisation'' period (that is, the return to hard-line Communism with the defeat of the reform wing of the Party and the years of the Soviet occupation, 1970-89). Normalisation fi ction - in accord with the government publication Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ [Lessons from the Crisis Development in the Party and Society after the 13th Congress of the CommunistParty of Czechoslovakia] - tried to legitimise the policy of Normalisation as a new stage in the development of Socialism. The author analyses the plans and model solutions, which helped to form an ideologised interpretation of social development in Czechoslovakia from January to the Soviet-led intervention of Warsaw Pact troops in late August 1968. The article also considers how the authors of this fi ction (a total of sixteen novels, the best known of which is Alexej Pludek’s antiSemitic Vabank [Gamble] portray the broader historical context, how they explain the motivation and aims of the leaders of the reform movement and describe the participation of various social strata in the political events. Some of these works are instructive models of the future life of the main characters and their orientation in the new circumstances in the phase called ''real, existing Socialism'' in the 1970s and ‘80s. Apart from that, the article considers how established literary critics accepted attempts in belles-lettres to depict the recent ''crisis years,'' from which the new regime hoped to distance itself as clearly as possible.
Studie vykresluje obraz roku 1968 a takzvaného pražského jara, tak jak jej přinášela oficiální próza z let „normalizace“ (1970–1989). Ta se – v souladu s oficiálním dokumentem Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ – snažila legitimizovat takzvanou normalizaci jako novou etapu ve vývoji socialismu. Autorka analyzuje schémata a modelová řešení, jež pomáhala vytvářet ideologizovanou interpretaci společenského vývoje v Československu od ledna 1968 k srpnové okupaci. Všímá si také, jak autoři těchto próz (bylo jich celkem šestnáct, nejznámější je antisemitsky zaostřený román Alexeje Pludka Vabank) zachytili širší historický kontext, jak vysvětlovali motivace a cíle představitelů reformního hnutí a jak popisovali účast různých společenských vrstev v politickém dění. Součástí těchto děl byly i návodné modely dalšího života protagonistů a jejich orientace v nových poměrech, ve fázi »reálného socialismu« sedmdesátých a osmdesátých let. Vedle toho věnuje pozornost i tomu, jak oficiální literární kritika přijímala beletristické pokusy o ztvárnění nedávných „krizových let“, od nichž se chtěl nový režim co nejostřeji distancovat. Cílem komunistického režimu v Československu bylo mimo jiné vytvoření takové interpretace dějin, která by zdůrazněním „revolučních tradic“ a následné kontinuity vývoje legitimizovala komunistickou moc. Tomu měla napomáhat i umělecká literatura, která se snažila začlenit oficiálně prosazovaný výklad dějin do širšího povědomí společnosti. V jejím rámci pak byl vyzdvihován zvláště žánr angažovaného společenského románu, který zachycoval orientaci individua ve společnosti v širším historickém kontextu a jeho identifikaci s danými politickými poměry. Zobrazováním klíčových historických mezníků – vedle roku 1968 šlo zejména o druhou světovou válku, osvobození Rudou armádou a komunistický převrat v roce 1948 – naplňovala ustálená, tradiční schémata historickomaterialistického výkladu dějinného vývoje, především však vytvářela nové ideologické konstrukce, které vypovídaly o aktuálních potřebách režimu. Příkladem toho může být i „normalizační“ účelová reinterpretace počátku padesátých let, období stalinistických represí., The article considers the picture of the year 1968 and what is popularly known as the “Prague Spring” as it appears in establishment prose fiction from the “Normalization” period (that is, the return to hard-line Communism with the defeat of the reform wing of the Party and the years of the Soviet occupation, 1970–89). Normalization fiction – in accord with the government publication Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ (Lessons from the Crisis Developments in the Party and Society after the 13th Congress of the Communist Party of Czechoslovakia) – tried to legitimize the policy of Normalization as a new stage in the development of Socialism. The author analyzes the plans and model solutions, which helped to form an ideologized interpretation of social development in Czechoslovakia from January to the Soviet-led intervention of Warsaw Pact troops in late August 1968. The article also considers how the authors of this fiction (a total of sixteen novels, the best known of which is Alexej Pludek’s antisemitic Vabank [Going for Broke]) portray the broader historical context, how they explain the motivation and aims of the leaders of the reform movement and describe the participation of various social strata in the political events. Some of these works are instructive models of the future life of the main characters and their orientation in the new circumstances in the phase called “real, existing Socialism” in the 1970s and ’80s. Apart from that, the article considers how established literary critics accepted attempts in belles-lettres to depict the recent “crisis years,” from which the new régime hoped to distance itself as clearly as possible. One of the aims of the Czechoslovak Communist régime was to create an interpretation of history, which would, by emphasizing Czechoslovak “revolutionary traditions” and the subsequent continuity of development, legitimize the Communist régime. Belles-lettres was supposed to help to achieve that end, by trying to get the establishment interpretation of history fixed in the consciousness of the general public. Consequently the genre of the engagé social novel was emphasized. It depicted the individual’s orientation in society in the broader historical context and his or her identification with contemporary political circumstances. By depicting milestones of history apart from 1968 – such as the Second World War, Liberation by the Red Army, and the Communist takeover of 1948 – belles-lettres corresponded to deep-seated, traditional formulae of materialist interpretations of history,, and but in particular it created new ideological constructs that reflected the current needs of the régime. An example of this is the expedient “Normalization” reinterpretation of the early 1950s, the years of Stalinist repression in Czechoslovakia.