Search

Start Over Creator Šrámek, Vladimír

2. Immodin v léčbě imunoparalýzy nemocných v intenzivní péči

Creator:
Šrámek, Vladimír, Dadák, Lukáš, Štouračová, M., Štětka, P., Komolíková, L., and Kuklínek, P.
Type:
model:article, article, Text, klinické zkoušky kontrolované, and TEXT
Subject:
adjuvancia imunologická--farmakologie--terapeutické užití, péče o pacienty v kritickém stavu, syndrom systémové zánětlivé reakce--imunologie--mortalita--terapie, multiorgánové selhání--imunologie--terapie, imunologický dohled--účinky záření, lidé, výzkum - podpora finanční - jako téma, financování organizované, and Immodin
Language:
Czech and English
Description:
Cílem studie bylo zhodnotit vliv podávání imunoregulačního preparátu Immodin (Sevapharma, CZ) k ovlivnění imunoparalýzy u nemocných na JIP. Metodika: K tomuto účelu byla navržena dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie. Nemocní, u kterých byla během monitorace zjištěna imunoparalýza (CD14+ HLA-DR+ ? 40 %), byli randomizováni k podávání Immodinu (IM) nebo placeba (PL) ? léčba trvala 5 dní. Soubor: Do studie bylo zařazeno 45 nemocných (25 % všech monitorovaných) ? muži/ ženy 29/16, věk 60 (54; 65), z toho 25 z větve IM a 20 z větve PL). Výsledky: Nemocní se nelišili v JIP mortalitě ? ve větvi IM přežili 23 a 2 zemřeli; ve větvi PL 15 přežilo a 5 zemřelo (p = 0,214). Doba hospitalizace na JIP se také nelišila ? větev IM 11,6 dnů (8,2; 14,9) a větev PL 12,6 dnů (9,1; 16,1) ? p = 0,659 ? stejně jako počet nozokomiálních infekcí ? větev IM 4 z 25 nemocných a větev PL 4 z 20 nemocných (p = 0,776). Během 5denního intervenčního intervalu nebyl mezi skupinami pozorován rozdíl ve vývoji SOFA skóre (p = 0,954), dnů SIRS (p = 0,614), sepse a těžké sepse (p = 0,451 a p = 0,250). Nebyl také zaznamenán rozdíl ve vývoji základních imunologických parametrů (CD14+ HLA-DR+ ? p = 0,460, produkce TNF? ? p = 0,802, IL-6 ? p = 0,335 , IL-10 ? p = 0,226). Vývoj zánětlivých parametrů byl také stejný (CRP: p = 0,673, PCT: p = 0,711). Závěr: Efekt 5denního podávání Immodinu nemocným v intenzivní péči, u kterých se objeví známky imunoparalýzy, se neliší od placeba., Vladimír Šrámek, Lukáš Dadák, M. Štouračová, and Lit. 27
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

4. Plicní hypertenze – patofyziologické mechanizmy

Creator:
Helán, Martin, Konieczna, Anna, Klabusay, Martin, and Šrámek, Vladimír
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
lidé, plicní hypertenze--etiologie--patofyziologie, endotel cévní--metabolismus--patofyziologie, myocyty hladké svaloviny, arteria pulmonalis--fyziologie--patofyziologie--patologie, cévy--fyziologie--patofyziologie, plicní oběh--fyziologie, plíce--krevní zásobení, arterioly, oxid dusnatý--fyziologie--metabolismus, epoprostenol--fyziologie--metabolismus, endotelin-1--fyziologie--metabolismus, vazokonstrikce, vazodilatace, vápník--fyziologie, vápníkové kanály, regulace intracelulárního kalcia, Ca2+, and prostacyklin
Language:
Czech and English
Description:
Plicní hypertenze (PH) je onemocnění s bohatou etiologií. Také její patofyziologie je značně složitá a možnosti léčby zatím omezené. Většina známých patofyziologických mechanizmů se uplatňuje napříč všemi etiologickými skupinami PH a dochází u nich ke stejným histologickým a funkčním změnám plicní arterie. Většinou však stále nejsme schopni určit, zda příslušný mechanizmus je příčinou nebo následkem jiných. Hlavní funkční změnou plicního řečiště při PH je nerovnováha mezi vazokonstrikcí a vazodilatací. Mezi hlavní morfologické změny označované souhrnně jako remodeling patří hyperplazie buněk plicní arterie vedoucí k jejímu ztluštění a zúžení lumen a dále porušená regulace tvorby extracelulární matrix vedoucí ke snížení její elasticity. Důsledkem všech těchto změn je narůstající periferní vaskulární rezistence plicního řečiště, tedy zvyšování afterloadu pravé srdeční komory progredující až k jejímu selhání. Tento přehledový článek si klade za cíl shrnout a vysvětlit podstatu funkčních a histologických změn plicního řečiště, ke kterým dochází při plicní hypertenzi, odděleně definovat role endotelu a myocytů plicní arterie a představit nejdůležitější známé patofyziologické mechanizmy, které k těmto změnám vedou. Klíčová slova: endotel – myocyt – oxid dusnatý – plicní arterie – plicní hypertenze – regulace intracelulárního kalcia – remodeling, Pulmonary hypertension (PH) is known for its variable etiology. PH pathophysiology is very complex and our therapeutic options are limited. Most of known underlying disease mechanisms play a role across all etiological groups of PH, and they are followed by the same morphological and functional changes of pulmonary vasculature. Mostly, we are not able to determine whether one particular mechanism works as a cause or consequence in the chain of events. An imbalance between vasoconstriction and vasodilation becomes the major functional change of pulmonary vasculature in PH. The main morphological changes (termed together as “remodeling”) include cell hyperplasia of pulmonary artery leading to its thickening and narrowing, and impaired regulation of extracellular matrix production leading to reduction in its elasticity. As a result of all these changes, the peripheral vascular resistance in pulmonary vascular bed rises, thus increasing afterload of the right ventricle and finally progressing to its failure. This review aims to summarize and explain the nature of the functional and histological changes in pulmonary arteries which occur in pulmonary hypertension, separately define the role of endothelium and pulmonary artery myocytes, and discuss the most important known pathophysiological mechanisms that lead to these changes. Key words: endothelium – intracellular calcium signaling – nitric oxide – pulmonary artery – pulmonary hypertension – remodeling – smooth muscle cell, and Martin Helán, Anna Konieczna, Martin Klabusay, Vladimír Šrámek
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5. sine /

Creator:
Šrámek, Vladimír
Type:
subordinate record
Description:
Římský divadelní ředitel, režisér a spisovatel Titus Maccius Plautus u nás - po úspěchu válečného "Pseudola" v režii Jiřího Frejky a s Peškem v úloze otroka, myslím, trochu zdomácněl. I širší publikum uvidělo, že je to dodnes člověk z masa a krve, ne museum či knížka vázaná ve vepřovici.Narodil se v polovině 5. století před Kristem v umbrijských kopcích a proplétal se životem od chlapeckých let v republikánském Římě za punských válek, hned jako herec, hned jako dělník ve mlýně, aby skončil jako vážený komický básník a spisovatel. Až na "Pseudola" jsou jeho komedie volným zpracováním řeckých předloh menandrovských. Ale co v tom zpracování bylo horké scénické krve a bezprostřední živelností, ba revolučností po prvních pokusech Andronikových, Naeviových a Enniových!Komedie o chvástavém verbíři, která se sama ve svém textu hlásí k řecké komedii Aladzón, snad Monandrovo, se jmenuje v originále Míles gloriosus a bývala u nás překládána doslovně jako "Chlubný vojín"; říkáme jí tentokrát Tlučhuba: Nejsme s tímto názvem spokojeni; nevystihuje plně titulního "hrdinu", jako ho nevystihoval ten "chlubný vojín". Pyrgopolmicés je jalový křikloun, který sám sebe zpíjí myšlenkami na svoje pochybná hrdinství vojenská, ještě více však na svoje siláctví erotická. Jo to stín oficírského fanfaronství, které někdy nebývá v těžkých chvílích jalové. Tedy pro dnešního diváka a čtenáře by měl být v názvu hry obsažen moment žoldácké chvástavostí i sexuálního velikášství. Ale jak to říci?A když zpověď, tedy dál. Po zkušenostech s nedávnou Menandrovou průzračnou, anekdotickou komedií "Čí je to dítě?", kdy se z obecenstva vyskytovaly hlasy o přílišné učenosti, došli jsme k výsledku, že patrně část publika odstrašují "učená" antická jména. Pojmenovat takového Periplektomena, Fillokomasium, Akroteleutlum - je to trochu dlouhé pro náš vkus - nějak jako ve starém překladu "Tržiště života" nebo u našich buditelů, tedy v duchu "pana Studeného", "slečny Přičinlivé", se nám nelíbilo. Zní to nějak po lopatě. A proto se na programu setkáváme alespoň v závorkách se jmény, kterými se jevištní postavy dnešní komedie oslovují mezi sebou. Tři děvčata jsou - řekněme lehkomyslnějšího vztahu k životu. Mimi, Koko jim říkat nemůžeme, ale jsou tu přirozené zkratky jejich antických jmen. Tedy Filo, Leusi, Milfi. A soused Periplektomenus - je to typický, věčný starý mládenec, sobčík a zase srdce na dlani. Tak nějak z něho vznikl "papá Peri". Konečně otroci: Zrzek, Celer, Ňuma. Chceme věřit, že vám tím budou jejich figury lidsky bližší. Jsou to jen lidé.Plautův verbíř se chlubí svou plodivou silou. A opravdu zplodil za dobu více než dvou tisíc let důkladnou řádku potomků. Shakespeare, Molliére, Corneille, Goldoni, Holberg se k němu hlásí. Kolik jich bylo, těch chlubných vojínů v historii lidské komedie!Nedívejte se na naše provedení jako na početnou ilustraci k povinné školní četbě! Přijďte, posaďte se a vychutnávejte ty lidské živočichy Plautovy zároveň s herci!???????Vladimír Šrámek
Rights:
autorská práva www.olympos.cz