Pro výuku neoblíbené fyziky na středních školách je důležitá vhodná motivace, jejíž značný potenciál má historie astronomie. K jeho rozvinutí jsou v články shormážděny jednoduché kvantitativní astronomické úlohy, vycházející z historických postupů i původních hodnot v nich používaných. Interpretace úloh je přizpůsobena středoškolské úrovni, opírá se o matematická odvození, přičemž vždy je vyzdvihována především zjednodušená podstata sledovaného jevu. Úlohy mají poznávací charakter a mohou tak výrazně přispět k motivaci ve výuce fyziky., Vladimír Štefl., and Obsahuje seznam literatury
Pro hloubavého čtenáře jsou v hlavní části článku shromážděna v historické posloupnosti fakta k zamyšlení se nad výše položenou otázku. V roce 2016 uplyne 170 roků od jednoho z nejvýznamněších činů lidského intelektu v historii nebeské mechaniky - objevu planety Neptun. Udál se za neobvyklých a částečně i dramatických okolností na různých mistech Evropy. Proběhl zásluhou úspěšného propojení matematicky obtížných a časově náročných výpočtů ve Francii, Anglii a krátkého pozorování v Německu., The discovery of planet Neptune is one of the greatest events in the history of celestian mechanics. Le Verrier and simultaneously Adam applied inverse perturbation theory to the problem of Uranus, whose irregularities in motion could be used for determination of the orbit and mass of a yet unknown planet. These very complicated computations were successfully finished in summer 1846. Neptune was discovered by Johann Galle using le Verrier‘s predictions in September of the same year proving that the mathematical methods and numerical calculations were not fundamentally flawed. Therefore, dicovery of Neptune cannot be considered as accidental., and Vladimír Štefl.
The book entitled "Assayer" published in 1623 was a controversial text about the theory of comets between Galileo and his opponent Horatio Grassi, the Jesuit mathematician. Galileo was an author of the original but false optical theory of comets while Grassi proposed a supra-lunar origin of comets supporting Tycho's opinion on comets and their motion. Unfortunately, Grassi's theory was based on a misunderstanding of how the telescope actually works., Vladimír Štefl., and Obsahuje bibliografii
This article discusses the influence of the great inequality of Jupiter and Saturn on the stability of the solar system. The main theoretical study of planetary perturbations usint the method of variation of orbital parameters, was evolved by Euler and Lagrange in the eighteenth century. Subsequently Laplace introduced a method for solving a collection of simultaneous differential equations suited for planetary perturbation theory. He clarified that there are limited variations of orbital elements - excentrities, inclinations and semi-major axes. This was the proof required for the stability of the solar system., Vladimír Štefl., and Obsahuje seznam literatury
Keplerův spis Astronomia nova představuje jedno z nejvýznamnějších astronomických děl všech dob. Obsahuje odvození vztahů, jimž dnes říkáme první a druhý Keplerův zákon pohybu planet. Kepler zde uplatnil nový přístup k astronomii, fyzice a vesmíru vůbec, když vyšetřoval eliptickou dráhu, po níž se Mars pohybuje kolem Slunce. Vysvětlení pohybu Marsu pojal nejen geometricky, ale využil i fyzikální magnetickou hypotézu., Kepler's Astronomia nova is one of the most important astronomical texts ever written. It contains what are known today as Kepler's first two laws of planetary motion. Kepler created a new approach to astronomy, physics of the heavens, based upon an examination of the motion of Mars, which is moving around the Sun on an elliptical path. The interpretation of the motion of Mars was not based only on geometrical demonstrations but also on a physical magnetic hypothesis., Vladimír Štefl., and Obsahuje bibliografii
One of the most difficult problems of celestial mechanics was the interpretation of irregularities of motion of Jupiter and Saturn. Kepler observed a decreasing mean motion for Saturn and an increasing one for Jupiter. Newton's first treatment of this phenomenon was fundamentally qualitative. Euler derived, from the inverse-square law of gravitation, differential equations for the perturbations. Subsequently, he introduced an analytical method known as the variation of orbital elements., Vladimír Štefl., and Obsahuje seznam literatury
Cassini a Richer zjistili paralaktický posuv polohy Marsu vzhledem k hvězdám v průběhu opozice v roce 1672 ze dvou míst na Zemi (Paříž, Cayenne). Současně Cassini nalezl paralaxu Marsu poledníkovou metodou a vypočítal vzdálenost Země od Marsu a Slunce. Současně Flamsteed stanovil paralaxu Marsu užitím metody denní paralaxy a obdržel stejný výsledek., Cassini and Richer measured the parallax shift position of Mars relative to nearby stars during opposition form two points on the Earth (Paris, Cayenne) in 1672. Subsequently Cassini found the parallax of Mars by the meridian method and computed the distance from the Earth to Mars and the Sun. Flamsteed determined the parallax of Mars using the method of diurnal parallax with the same result simultaneously., Vladimír Štefl., and Obsahuje seznam literatury