Olej na plátně (54 x 67 cm): poprsí Athény (přilba), Venuše (oděv s odhalenými ňadry) s jablkem v ruce a Juno., Kaufmann 1988#, I/1., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Na alegorický výklad Aacehnova obrazu ukazuje skutečnost, že zobrazil pouze polopostavy tří bohyň s jablkem.
Kresba (22, 3 x 24 cm): Rudolf II. jako Imperator Romanorum. Císař římský v antikizujícím oděvu sedí na trůnu před dvěma Herkulovými sloupy s korintskými hlavicemi spojenými draperií, což byl znak habsburského císařství od doby Karla V. Za císařem stojí Fama (dvě trubky v ruce) a klade mu na hlavu věnec, před císařem stojí vojsko, v jehož čele jsou tři personifikace. Nalevo, před praporem českého království je žena, která císaři předává českou korunu, před praporem svaté říše římské stoji muž v antické zbroji a předává mu císařskou korunu a napravo, před uherským praporem stojí muž v antické zbroji a předává mu uherskou korunu. V pozadí je antická architektura s arkádami. Na nebi je nad císařem orel na protější straně je orel zabíjející v letu draka, uprostřed sedí na oblaku Bůh., Fučíková 1997#, 57, I/157., and Návrh úvodního obrazu k sérii oslavujících turecké války.
Kresba černou křídou (18, 5 x 13 cm): Amor (křídla, vedle opřený toulec) zobrazený zezadu, spí s hlavou opřenou o ruku., Fučíková 1997#, I/152., and Fusenig 2010#, č. 69 s. 203.
Olej na plátně (28, 5 x 39 cm), zrcadlově převrácená kopie Aachenova obrazu v Douai: napravo Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Nalevo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, vedle ní opřený štít, na zemi přilba a kopí. Napravo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V pravém dolním rohu říční bůh, nalevo v pozadí skupina nahých říčních božstev na břehu řeky., Fusenig 2010#, s. 26., and Obraz se od předchozí verze (Douai, Paridův soud 2) liší tím, že na něm chybí pes vedle Minervy a naopak nad Merkurem byla přidána antická ruina se sloupem. Kompozice je navíc zrcadlově převrácena, což svědčí o tom, že Aachen pracoval podle Sadelerovy grafické reprodukce z roku 1589, která přispěla k popularitě Aachenovy kompozice. Kopie Aachenova obrazu v Birminghamu jsou v Musée de Bayeux a ve Valenciennes (srov. Valenciennes, Paridův soud).
Kresba (23 x 17, 5 cm): na schodech jsou rozesety zlaté šperky, panovnické insignie a nádoba, symboly Zlatého věku, na nejvyšším stupni je císařská koruna a žezlo. Nalevo je Venuše s Amorem, pramatka římského lidu. Napravo jsou dva muži v utíkající pryč - nepřátelé říše římské. Jejich gesta naznačují, že mají strach. Nahoře letí s kosou Chronos/Saturn (dlouhé vousy)., Fusenig 2010#, č. 91 s. 233., and Přípravná kresba k obrazu (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše 2), existuje její kopie (Berlín-Dahlem, Kupferstichkabinett). Kresba se od obrazu liší v tom, že na místě, kde je na obraze personifikace Říma je kresbě císařská koruna.
Olej na mědi (33 x 22 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, za Gráciemi arkáda v průhledu zahrada., Fučíková 1997#, I/14., Fusenig 2010#, č. 68 s. 202., and Zjednodušená verze obrazu ze stejné doby (Bucuresti, Tři grácie), patrně pro jiného objednatele. V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Kresba (26,9 x 21,1 cm): Malířství (odhalená ňadra, paleta se štětci) je uváděna Minervou (přilba) k Apollónovi, který sedí nalevo a hraje na lyru. Za Apollónem a v popředí napravo múzy hrající na hudební nástroje. Nad Malířství se snáší putto s věncem a palmovou ratolestí. V pozadí nalevo antický korintský chrám, vedle něj socha, napravo v popředí kanelovaný antický sloup. V pozadí brána v iónském stylu., Fučíková 1997#, I/146., Fusenig 2010#, č. 50., and Kresba je patrně studie pro obraz se stejným námětem, jenž je glorifikace mecenášství císaře Rudolfa II., který Majestátem z roku 1595 povýšil malířství z řemesla na umění. Stejné téma však Aachen zpracoval v díle věnovaném bavorskému vévodovi Maxmiliánovi I (Wien, Albertina, Sadeler, Minerva uvádí malířství mezi svobodná umění).
Olej na plátně (209, 7 x 138, 6 cm): nahé tři Grácie tančí v obětí, nad nimi se vznášejí putti s věnci růží. Nad nimi dva putti zasypávají je květinami, levý drží ve zdvižené ruce růže a v ruce natažené dolů květiny, pravý drží ve zdvižené ruce růžový věnec a v ruce natažené dolů růži. Nalevo od Grácíí papoušek, napravo nazemi opička. Za Gráciemi arkáda obrostlá vínem, v průhledu zahradní architektura s terasou a uprostřed s ktuhovým pavilonem., Fučíková 1997#, I/14., and V pražském rudolfinském umění časté téma, patrně alegorie rozkvětu, hojnosti a míru charakterizující vládu císaře Rudolfa II. Bohyně Aglaiá (Zářící), Eufrosyné (Blaženost) a Thaleia (Thálie- Rozkvět), dcery Jupitera, byly personifikací půvabu, krásy a slavnostního veselí. V antickém Římu velmi často zobrazované sousoší tří vzájemně propletených Grácií, z nichž střední je zobrazená zezadu, bylo v 16. století známé především ze sousoší se sbírky Piccolomini, které bylo od roku 1502 v Pise.
Kresba (29, 7 x 41, 7 cm): Aktaión (antikizující oděv, úlášť, meč, kopí) vede psy na vodítku, ohlíží se na nahou Dianu v potoce, která se levicí zakrývá pláštěm, pravici pozdvihuje s varovně zdviženým ukazováčkem. Okolo polonahé Nymfy., Kaufmann 1985#, 74., and Jedno z nejstarších děl Hanse van Aachena inspirovaných antickou mytologií.