Search

Start Over Creator Aristofanés, ca 445-ca 386 př. Kr.

33. Lysistrata :

Creator:
Aristofanés, ca 445-ca 386 př. Kr.
Description:
Inscenace spojuje dvě dramatické předlohy, Sofoklovu tragédii Aiás a Aristofanovu komedii Lysistrata. Tématy obou her je válka a rovněž situace, které se vymykají normálu, jsou svým způsobem neočekávané a absurdní - jen v prvním případě se jedná o absurdno tragické, zatímco v druhém případě má zápletka komický charakter.?Adaptace začíná notně zkrácenou verzí první zmíněné hry, kdy je v dějové zkratce ozřejměno její ústřední téma, a sice že řecký generál Aiás v pominutí smyslů, které na něj seslala Athéna, povraždil stádo dobytka v domnění, že zabíjí své druhy, kteří mu učinili příkoří. Na scéně jsou kromě Aianta přítomni ještě bohyně Athéna a další řecký rek, Odysseus, kteří se nebohému válečníkovi, který nepoznává svůj omyl, krutě vysmívají. Aiantova žena Lysistrata se bezvýsledně snaží ukončit sebeoslavný proslov svého manžela a ušetřit ho tak před tváří přihlížejícího vojska (diváků) další potupy. Díky použitým uměleckým prostředkům výjev balancuje na hranici tragiky a komiky: směšná je stylizace postav (Odysseus-punker, vyzývavá famme fatale Athéna, vychloubačný Aiás), komičnost situace však převrací vizuální stylizace (jeviště pokryté umělou krví), Aiantovo hrubé zacházení s vlastní manželkou a kruté potěšení Athény a Odyssea nad cizím neštěstím.?Aias se nakonec přímo na scéně oběsí a přichází na řadu fabule Aristofanovy Lysistraty. Dějový šev je překlenut díky zmíněné dramaturgické kličce, která z Lysistraty dělá Aiantovu manželku. Lysistrata, které se zhroutil svět, se rozhodne, že musí za každou cenu zabránit pokračování války, která kosí muže a frustruje jejich ženy, a tak svolá Řekyně a Trójanky a společně se dohodnou na vyhlášení sexuální stávky. Se změnou žánru nicméně nedochází ke změně jevištní stylizace, pouze agresivní zpodobnění násilí střídá agresivní zpodobnění sexuality. Po úspěšné schůzce Řekyní a Trójanek (jejichž kostýmy odkazují k muslimským burkám) se ženy na znamení revolty vysvlečou do půli těla a hrudníky se navzájem pokreslí barvou z plechovek. Potom se chopí elektrických kytar a okupují prostor v zadní části jeviště za plexisklovou stěnou připomínajícím brloh squatterů nebo novodobých hippies - podle fabule chrám bohyně Athény na Akropoli.Veškeré pokusy mužů přivést je k poslušnosti končí nezdarem, muži se naopak tváří v tvář ženské revoltě projevují jako méně akce- i samostatného života schopní a brzy přestávají zvládat vlastní touhu (tato skutečnost je, stejně jako mnoho dalších, v inscenaci znázorněna metaforicky: Řekové i Trójané sedí v nádrži s míčky, která představuje moře, a jejich nářky nad nevybouřeným libidem dokládají míčky, které v pravidelných intervalech "cosi" pod hladinou vystřeluje do vzduchu v oblasti mužských klínů). Ovšem i Lysistratiny bojovnice postupně začnou podléhat svým pudům, takže mužská kapitulace přichází právě včas pro obě strany. Důležitým rysem inscenace je kromě určité míry agresivity v použitých prostředcích (kromě už zmíněných ještě např. používaní vulgárních výrazů) také její záměrná časová neukotvenost. Ve výtvarné stylizaci se na pozadí neutrální scénografie (bílá plexisklová stěna, která časem zprůhlední) mísí odkazy na antiku (bílé roucho Athény) se zcela moderními prvky (džíny, elektrické kytary). Důležitou složkou inscenace je hudba, kterou v reálném čase přímo na jevišti produkují někteří členové hereckého souboru, včetně několika vokálních čísel a jedné společné písně žen. I zde se projevuje eklekticismus jako funkční významotvorná strategie (např. právě sborová píseň "Samotářka" z muzikálu Bídníci). Dějem komedie prochází kromě znepřátelených stran ještě jejich singularizovaná alterega: Dědeček a Babička, kteří se navenek hašteří stejně jako mladí, ale jejich inscenované konflikty jsou více než cokoli jiného plodem mnohaletého soužití, kdy jeden druhého už má dokonale "přečteného" se všemi jeho nedokonalostmi, ale vzájemnost se ze vztahu přesto/právě proto nevytrácí. Válka pohlaví je tak v inscenaci představena v různých variantách, v závěrečném monologu Lysistraty kromě všech zmíněných aspektů zazní také explicitně feministický a dokonce lesbický tón.(EP)
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

38. Mír

Creator:
Aristofanés, ca 445-ca 386 př. Kr.
Description:
Výrazně politické poselství reflektující nejen nedávno skončenou válku, ale také rozpoutavší se válku studenou, měla adaptace Míru, kterou vytvořil Václav RenčVáclav Renč postupoval velmi časově a s Aristofanovým textem nakládal volně, přestože ne svévolně. Prostředí osciluje mezi fantaskní podobou antiky a všedností roku 1946. Renč připisoval scény a rozmnožil prostou zápletku o přestrojenou postavu Zbrojaře/Běsa války. Tato postava přenáší konflikt do současnosti, protože Renč reaguje na postupně se rozpoutávající studenou válku spočívající ve výhrůžkách atomovým útokem. Atomová puma se ostatně v textu přímo objevila. Trygaios ji uzmul Hermovi a s její pomocí se mu podařilo osvobodit zakopanou bohyni-Mír. Volně nakládal taky se sborovými písněmi: charakterizuje je budovatelská estetika, oslavují práci a možnost stavět nový svět (refrén jedné z nich zní "Stavíme svět".)Pistorius v inscenaci využil obliby divadla Voskovce a Wericha, jejichž inscenacím je jeho Mír snad až příliš podobný, jak si posteskne několik recenzentů. Posílí liminalitu střetem sboru pěti oživlých karyatid s postavami poloviny 20. století: zbrojaři a obyvatelkami činžáku. Na jevišti (i v textu) se také rozezvučí siréna a postavy přející válce (snad Běs války/Zbrojaři) pevně třímají v rukou fasces. Hermés, kterého označí jeden z kritiků za "poameričtělého", si na jevišti pohrává místo díže války s nafouknutým balonkem, na kterém je napsáno puma. Celé představení mělo precizně gradované tempo a pohyb herců po jevišti, často stylizovaný jako radostný průvod, byl precizován až po takové detaily, jako rytmus cinkání lžic o misky v jedné sborové scéně. Sbor byl tvořen v této adaptaci pěti dívkami v kostýmu karyatid. Inscenace stejně jako sama předloha tedy zaujímá jasný postoj k dobové společenskopolitické situaci. Z jevišť se ozývá nejen radost nad skončivší válkou, ale také obava z války budoucí. AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

39. Mír

Creator:
Aristofanés, ca 445-ca 386 př. Kr.
Description:
Základem inscenace byla adaptace Aristofanova Míru od Václava Renče (více k ní viz v hesle k inscenaci v Disku v režii Luboše Pistoria). Ani v této inscenaci se neodchýlili od Renčova rozvržení konfliktu jako zvůle mocných, reprezentovaných zbrojaři, vykořisťujících bezmocné lidi, kteří se jim v posledku vzepřou, a to Trygaiovým radikálním činem.I v této inscenaci tematizovali tvůrci atmosféru obav z hrozící nové války, přičemž posílili výrazně kritiku Západu, reprezentovanou Spojenými státy. Ty ztělesňoval Hermes (Josef Maška): Renčovo "po americku" ze scénické poznámky je zde převedeno jednak do hercova fyzického projevu, protože Maška kouří velkopanským gestem doutník, jednak do oděvu. Maška má na sobě oděv podobný barbershop singers: slamáček, široké šle ozdobené řeckým meandrem, motýlka a náprsenku s nápisem "made in Jusa". Sbor tvořil pochodující dav lidu, v němž někteří třímají v ruce lopatu, jiní koště nebo motyku. Scénický ruch zajišťovala proměnlivá scéna z kvádrů, které sbor a patrně i sóloví herci přemísťovali do potřebných sestav. AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

Limit your search

View distribution

Current results range from 1923 to 2022

View larger »