Článek se zabývá přezkoumáváním rozhodnutí občanských sdružení z hlediska procesních předpokladů přezkumu a z hlediska věcných kritérií, které soudy uplatňují při hodnocení přezkoumávaných rozhodnutí.V procesně orientované části zkoumá některé sporné otázky pravomoci soudů v přezkumném řízení, formulace žaloby, jíž je přezkum iniciován, a vymezením okruhu aktivně legitimovaných subjektů k podání této žaloby.V sekci zaměřené na obsahové aspekty soudního přezkumu je nejprve shrnuta problematika platnou úpravou předepsaného zkoumání souladu spolkových rozhodnutí se zákonem a stanovami. Poté je upozorněno na novou judikaturu, která nad tento rámec zahrnula mezi hodnotící hlediska
též obecné právní principy a zejména přímo aplikovaná ustanovení ústavních předpisů. Článek zvažuje, do jaké míry je taková soudní extenze požadavků na spolkové rozhodování přípustná v kontextu ústavně
zaručené autonomie občanských sdružení a jak konkrétně mohou soudy legitimně hlediska přezkumu dotvářet. V závěru se věnuje jak procesním, tak obsahovým tématům přezkumu spolkových rozhodnutí v souvislosti s úpravou obsaženou v novém občanském zákoníku a trvalosti závěrů konstatovaných v předchozím textu po rekodifikaci soukromého práva. and This article deals with the topic of judicial review of decisions adopted by civic associations as regards both procedural preconditions of such review and the material criteria applied by the courts to the decisions under review. In the part focusing on the procedural law, the article analyses several contentious issues related to the jurisdiction in the review procedure, formulation of the lawsuit initiating the review, and delimitation of those subjects who are entitled to file such lawsuit. In the section oriented towards the substantial aspects of the judicial review the text firstly summarizes problems pertaining to the evaluation of compliance of the associations’ decisions with the statutory law and the internal statutes of the association. Subsequently it points out new case law which introduced general legal principles and directly applied constitutional provisions as additional criteria under which the reviewed decisions are examined. The article contemplates whether such judicial extension of the requirements made on the decision-making of the associations is acceptable in the context of constitutionally guaranteed autonomy of civic associations, and further speculates on how exactly the courts can legitimately expand the criteria of such judicial review. In the concluding part, the article develops both procedural and substantive issues arising in connection with the regulation included in the new Civic Code and ponders the endurance of the conclusions arrived at in the preceding sections of the text after the recodification of the private law.