Výzkumný program Sekce fyziky elementárních částic je uskutečňován, obdobně jako je tomu v této oblasti fyziky na celém světě, v rámci velkých mezinárodních kolaborací, které své experimenty provádějí v několika hlavních střediscích, kde jsou k dispozici mohutné urychovače. Ústředním mmotivem všech těchto experimentů je zkoumání struktury hmoty na subjaderných vzdálenostech a podstaty sil tam působících. Základní informace o současném stavu našich znalostí mikrosvěta, tvořící tzv. standardní model (SM), jsou shrnuty v článku k padesátému výročí založení FZÚ [1]. V něm najde čtenář také stručný přehled otevřených otázek dnešního SM a nástin teoretických směrů, které na tyto otázky SM hledají odpověď. Krátký přehled základních pojmů SM najde čtenář i v rámečku zařazeném v průběhu textu., Jiří Chýla a kol., and Obsahuje bibliografii
Podle současné představy o struktuře hmoty a silách působících v mikrosvětě jsou základními stavebními kameny hmoty tři generace kvarků a leptonů. Přitom z kvarků jsou složeny mimo jiné protony a neutrony, které představují více než 99,9 % hmotnosti atomů. Zatímco nejznámější lepton - elektron - je znám již od konce 19. století a je stále považován za elementární částici, myšlenka, že protony a neutrony jsou složeny z ještě fundamentálnějších částic, se zrodila počátkem roku 1964 ve snaze pochopit vlastnosti rodiny nově objevených hadronů, částic příbuzných protonu a neutronu. V článku jsou popsány okolnosti, které vedly Murraye Gell-Manna a George Zweiga současně k formulaci kvarkového modelu hadronů. Podrobně jsou rozebrány nejenzásadní rozdíl mezi fyzikálím obsahem pojmu "elementární konstituent" hadronů, tak jak ho chápali Gell-Mann a Zweig, ale i obtíže, na které přijetí tohoto modelu zpočátku narazilo v důsledku velmi neobvyklých vlastností, které kvarky měly. Jsou připomenuty další kllíčové okamžiky vývoje kvarkového modelu a nové experimentální poznatky, které přivedly koncem 60. let Richarda Feynmana k formulaci partonového modelu hadronů a přirozené splynutí kvarkového a partonového modelu v rámci kvantové chromodynamiky, jež byla formulována v roce 1973. Článek končí "listopadovou revolucí" v roce 1974, kdy byla objevena rodina částic, které svědčily o existenci čtvrtého, půvabného kvarku, a jejichž vlastnosti jednoznačně prokázaly správnost koncepce "konkrétních" kvarků George Zweiga. V první části článku je popsán teoretický a experimentální vývoj zhruba od poloviny 50. let 20. století až do publikace článků Gell-Manna a Zweiga počátkem roku 1964, v druhé pak následující desetiletí až do všeobecného přijetí kvarků jako fundamentelních částic standardního modelu., Jiří Chýla., and Obsahuje seznam literatury
Half of this year‘s Nobel Prize in Physics was awarded to American cosmologist James Peebles "for theoretical discoveries in physical cosmology". In this article we describe the emergence of the BigBang model of the Universe, recall the people who made decisive contributions to its formulation, emphasize the crucial importance of the discovery of Cosmic Microwave Background radiation, and outline the contribution James Peebles made for the understanding of our Universe. and Jiří Chýla.