Na počátku ustavení Místopisné komise České akademie věd a umění byla idea instituce koordinující mezioborový výzkum (na poli historie a filologie) a řešící praktické (revize a přejmenování místních jmen) i vědecké úkoly (zachycení vývoje místních jmen). Komise byla složená z odborníků různých oborů (filologové, historici a geografové), z výzkumu i z praxe. Fungovala téměř kontinuálně v letech 1913-1952 především díky aktivitám několika výrazných osobností (předsedové Josef Zubatý, Josef Janko, Josef Dobiáš, jednatelé Josef Vítězslav Šimák a Antonín Profous). Věnovala se převážně praktickým úkolům - vypracovávala expertní posudky k návrhům změn resp. ustálení místních jmen. Trvalou hodnotu má vědecké dílo Antonína Profouse Místní jména v Čechách. Jejich vznik, význam a původní změny (vyd. 1947-1957), které vznikalo zčásti za podpory Místopisné komise. Zmapování historie komise přispívá k poznání institucionalizace bádání v pomezních vědních oborech, na pozadí česko-německého soupeření. Otázky revizí a úprav místopisného názvosloví byly pozorně sledovány představiteli státní správy a samosprávy, jejichž vliv na úkoly Místopisné komise byl velký v porovnání s nepatrnou dotací výzkumu., In the early days of the establishment of the Topographic Committee at the Czech Academy of Sciences and Arts the idea behind the institute was to coordinate interdisciplinary research (involving history and philology) and to deal with practical (review and renaming of local names) and scholarly tasks (recording the development of local names). The committee was made up of specialists from various fields (philologists, historians and geographers) both in research and in practice. It operated almost continually between 1913 and 1952, thanks in particular to the activities of several prominent figures (chaired by Josef Zubatý, Josef Janko and Josef Dobiáš, with secretaries Josef Vítězslav Šimák and Antonín Profous). It focused primarily on practical tasks - drawing up expert reports on proposals for local names to alter or become fixed. Of permanent merit is the scholarly work by Antonín Profous Místní jména v Čechách. Jejich vznik, význam a původní změny - Local names in Bohemia. Their origin, meaning and original changes (published 1947-1957), which came about in part with the support of the Topographic Committee. Charting the history of this committee helps us to understand the institutionalization of research within marginal fields and within the context of Czech-German rivalry. Questions surrounding the review of, and alterations to, topographical nomenclature were carefully followed by state administration and local government representatives, whose influence on Topographical Committee tasks was great in view of the tiny grants for research., and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Ernst Mach (1838-1916) byl jmenován profesorem fyziky na c. k. KarloFerdinandově univerzitě v Praze rozhodnutím císaře Františka Josefa z 11. března 1867 jako nástupce profesora Viktora Pierra (1819-1886) povolaného koncem zimního semestru 1866/67 na polytechniku do Vídně. V. Pierre zastával profesuru fyziky na pražské univerzitě od r. 1857 a od října 1864 suploval také profesuru obecné a technické fyziky s německou vyučovací řečí na pražské polytechnice. V návrzích na obsazení obou uvolněných profesur, předložených akademickými sbory zmíněných vysokých škol, byli ze všech uchazečů jako vhodní kandidáti uvedeni v obou případech na prvním místě profesor univerzity v Innsbrucku Adalbert von Waltenhofen a na druhém místě profesor univerzity ve Štýrském Hradci Ernst Mach. Totožnost návrhů překvapuje jak s ohledem na zdůrazňování specifičnosti výuky fyziky na obou vysokých školách (tj. pro techniky na polytechnice a pro filosofy a farmaceuty na univerzitě), tak představou, že by obě profesury měly nadále být zastávány jediným profesorem). O jmenování E. Macha profesorem fyziky na univerzitě (a A. v. Waltenhofena profesorem fyziky na pražské polytechnice) rozhodlo dobrozdání, které si ohledně návrhu předloženého profesorským kolegiem filozofické fakulty pražské univerzity vyžádalo Staats-Ministerium, Abteilung für Cultus und Unterricht, od Školské rady, sekce pro filozofické fakulty (Unterrichtsrath, Section für philosophische Fakultäten) ve Vídni. Ta, na základě pochvalného vyjádření profesora Josefa Stefana o E. Machovi, pořadí navržených kandidátů na profesuru obrátila: primo loco doporučila E. Macha, secundo loco A. v. Waltenhofena. Profesura fyziky s německou vyučovací řečí na pražské polytechnice, která byla zemským ústavem, byla obsazena na základě veřejného konkurzu vypsaného Zemským výborem Království českého 12. prosince 1866. O místo se ucházelo celkem 17 uchazečů (mezi nimi E. Mach, dopisem z 2. prosince 1866). Jako jediní způsobilí k navržení na profesuru byli komisí vybráni: Adolph Wüllner (mimořádný profesor na univerzitě v Bonnu, od jeho navržení však bylo nakonec ustoupeno pro nesplnitelnost jeho požadavku ohledně fyzikálního kabinetu), A. von Waltenhofen a E. Mach. U E. Macha komise vysoce hodnotila úroveň jeho vědeckých prací, ovšem s poznámkou, že tématem spadají více do oboru fyziologie než do fyziky, jeho pedagogické působení na univerzitě označila zatím za krátké. E. Mach nastoupil na profesuru fyziky na pražské univerzitě k začátku letního semestru 1867. Na univerzitě v Praze působil až do konce šk. r. 1894/95 (od šk. r. 1882/83 na pražské německé univerzitě). Pedagogickou, vědeckou a vědecko-organizační činností patří k, nejvýznačnějším osobnostem v historii vědy v českých zemích. V souvislosti s jednáními o obsazení profesury fyziky na pražské univerzitě byl v r. 1866 formulován (ze strany posluchačů i profesorů matematicko-fyzikálních oborů) také požadavek na zřízení druhé profesury (vyšší) fyziky na pražské univerzitě. Druhá profesura (pro matematickou fyziku) byla na pražské univerzitě zřízena a obsazena až v roce 1872 a jejím prvním držitelem se stal Ferdinand Lippich., Ernst Mach (1838-1916) was appointed Professor of Physics at the Imperial and Royal Charles-Ferdinand University in Prague under a decree made by Franz Josef dated 11th March 1867, as the successor to Professor Viktor Pierre (1819-1886), who had been appointed at the end of the winter semester 1866/67 to the Polytechnic in Vienna. Viktor Pierre had held the professorship of physics at Prague University from 1857, and from October 1864 he also stood in for the professorship of General and Technical Physics, lectured in German at the Prague Polytechnic. In nominations to fill both vacant chairs presented by the academic committees at these higher education institutes, out of all the applicants in both cases, Innsbruck University professor Adalbert von Waltenhofen was put forward as a suitable candidate for the first post and Graz University professor Ernst Mach for the second one. The identicality of the nominations is surprising both with regard to their emphasis on the specific nature of the physics tuition at both higher education establishments (i.e. for technicians at the polytechnic and for philosophers and pharmacists at the university), and the idea that both positions would continue to be filled by a single professor. The appointment of Ernst Mach as professor of physics at the Prague University (and Adalbert von Waltenhofen professor of physics at the Prague Polytechnic) was decided by an expert report which was required by the Ministry (Staats-Ministerium, Abteilung für Cultus und Unterricht), from the Educational Board, Philosophical Faculty Section (Unterricht-Rath, Section für philosophische Fakultäten) in Vienna regarding the nomination submitted by the teaching staff at the Prague University Philosophical Faculty. On the basis of the commendation of Ernst Mach sent by Professor Josef Stefan, the Ministry reversed the order of the nominated candidates for the professorship, recommending Ernst Mach for the first post and Adalbert von Waltenhofen for the second. The professorship of physics with German as the lecturing language at the Prague Polytechnic, which was a regional institute, was filled subsequent to a public competition called by the Regional Committee of the Kingdom of Bohemia on 12th December 1866. A total of 17 applicants were applying for a position (including Ernst Mach, with a letter from 2 nd December 1866). The only ones who were eligible for nomination to the professorship were selected by a commission: Adolph Wüllner (Associate Professor at the University of Bonn, although his nomination was eventually withdrawn due to the impracticability of his requirement regarding the physics department), Adalbert von Waltenhofen and, Ernst Mach. In Mach’s case the commission highly appreciated the standard of his scientific works, while noting that their subjects come more under physiology than physics and that his pedagogical work at the university had so far been brief. Ernst Mach took up the chair of physics at Prague University at the beginning of the 1867 summer semester. He worked at Prague University until the end of the 1894/95 academic year (at the Prague German University from the 1882/83 academic year). Thanks to his pedagogical, scientific and science organizational activities, he ranks as one of the most prominent figures in the history of science in the Czech lands. In connection with the procedures over occupation of the physics chair at Prague University a requirement was also formulated to establish a second professorship in (higher) physics at Prague University. The second professorship (in Mathematical Physics) was established at Prague University, but the post was not filled until 1872, when Ferdinand Lippich became the first professor., and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Obsáhlá stať přímého aktivního účastníka transformace ČSAV po 17. listopadu 1989 a prvních let činnosti Akademie věd České republiky je věnována událostem a dějům, které proběhly v Československé akademii věd v době od 17. listopadu 1989 do konce června 1990. Její první část, nazvaná Šest revolučních týdnů (listopad-prosinec 1989), se zabývá vznikem a bouřlivou aktivitou občanských hnutí členů ČSAV a pracovníků jejích pracovišť, která vyvrcholila konáním mimořádného valného shromáždění členů ČSAV dne 21. prosince 1989, kompletní změnou vedení ČSAV a přijetím prvního komplexního programu její zásadní přestavby. Ve druhé části stati (jež bude uveřejněna v následujícím čísle našeho časopisu), pojmenované Půlroční dvojvládí (leden-červen 1990), se podrobně popisuje vývoj a činnost ČSAV v dalším období, kdy v jejím čele společně stálo prozatímní prezidium ČSAV a předsednictvo Komory volených zástupců pracovišť ČSAV., This extensive article by a direct and active participant in the transformation of CSAS after 17th November 1989 and the first years of activity of the Academy of Sciences of the Czech Republic focuses on the events and happenings that took place at the Czechoslovak Academy of Sciences in the period from 17th November 1989 to the end of June 1990. Its first part, entitled Six revolutionary weeks (November-December 1989), deals with the origins and turbulent activities surrounding the civic movements of CSAS members and staff at its institutes, which culminated in the extraordinary General Meeting of CSAS members on 21st December 1989, the complete change in CSAS management and the adoption of the first comprehensive programme for its fundamental reconstruction. The second part of the article (which will be published in the following issue of our journal) entitled Six months of dual government (January-June 1990) describes in detail the developments and activities at CSAS in the subsequent period when it was headed jointly by the interim CSAS Presidium and the Presidium of the Chamber of Elected CSAS Institute Representatives. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Autor, který byl v šedesátých letech minulého století vedoucím sekretariátu prezidia ČSAV, po srpnu 1968 byl z této funkce odvolán a přeřazen jako odborný pracovník do tehdejšího Ústředního archivu ČSAV, se po listopadu 1989 aktivně podílel na zásadní ideové, personální i organizační transformaci Akademie, k níž došlo v návaznosti na změnu celkového politického a ekonomického systému Československa a později České republiky. Ve své práci o počátcích této transformace od listopadu 1989 do poloviny roku 1990 se proto mohl opírat nejen o důkladné využití příslušných archivních pramenů, ale i o bohaté osobní zážitky, vzpomínky a vlastní záznamy z tohoto období. Práce je rozdělena do dvou částí, z nichž první, nazvaná Šest revolučních týdnů se zabývá obdobím od 17. listopadu 1989 do mimořádného Valného shromáždění členů ČSAV dne 21. prosince 1989, a druhá, pojmenovaná charakteristicky Půlroční dvojvládí, pak vývojem ČSAV od ledna 1990 do řádného LIX. Valného shromáždění ČSAV, které se konalo 28. června 1990. V první části (vyšla v Pracích z dějin Akademie věd, 2012, roč. 4, č. 1) se nejprve popisují intenzivní a v zásadě jednomyslné spontánní reakce pracovníků ústavů ČSAV i části členů ČSAV na události 17. listopadu 1989. Z těchto akcí se vyvinuly dvě nejdůležitější občanské aktivity na půdě Akademie - Koordinační centrum občanských aktivit ČSAV, jež se stalo základem pro ustavení tzv. Komory volených zástupců pracovišť ČSAV jako součásti Valného shromáždění ČSAV, a Konsultační skupina členů ČSAV, která podnítila odstoupení dosavadního prezidia ČSAV a svolání mimořádného valného shromáždění členů ČSAV, které zvolilo nové prozatímní vedení ČSAV a formulovalo ucelený program její další transformace. Horečná aktivita obou těchto center v závěru roku 1989 je podrobně popsána včetně jejich vzájemných vztahů, jež se vyznačovaly úspěšnou spoluprací v úsilí o dosažení hlavních společných cílů i řadou rozdílných názorů a sporů při řešení dílčích problémů. Druhá část práce se podrobně zabývá děním v Československé akademii věd během prvního pololetí 1990, kdy její činnost společně řídily dva orgány – prozatímní prezidium ČSAV v čele s akademikem M. Katětovem a předsednictvo Komory volených zástupců pracovišť ČSAV. I když rozhodující pravomoc mělo z těchto dvou orgánů podle tehdejších právních předpisů pouze prezidium ČSAV, složené z členů Akademie, byly jejich vzájemné vztahy a procedura jejich jednání upraveny tak, že pravomocná rozhodnutí byla vždy přijímána pouze po dosažení oboustranného souhlasu. Toto řešení plně odpovídalo panující vzrušené atmosféře a v praxi kupodivu přineslo méně problémů a obtíží, než se původně předpokládalo. Jednotlivé oddíly této části, pak blíže popisují vlastní činnost řídících orgánů ČSAV a jejich úřednického aparátu, zahájení restrukturalizace soustavy pracovišť ČSAV a demokratizaci jejich vnitřního života, odstraňování deformací ve sboru členů ČSAV, rehabilitaci politicky postižených pracovníků pracovišť ČSAV, přípravu zákonných úprav Československé akademie věd a její podíl na novém celostátním uspořádání a financování vědy a výzkumu i řešení aktuálních otázek výzkumné a ediční činnosti ČSAV, její spolupráce s vysokými školami, výchovy vědeckých pracovníků, mezinárodní vědecké spolupráce a ekonomického zabezpečení výzkumné činnosti. Závěr práce je pak věnován přípravě a průběhu LIX. Valného shromáždění ČSAV, které - již v souladu s novelizovaným zákonem o ČSAV a novými prozatímními Stanovami ČSAV - zvolilo nové řádné prezidium ČSAV pod vedením akademika O. Wichterleho a svým usnesením stanovilo program další transformace ČSAV na moderní demokratickou vědeckou instituci., The author, who was CSAS Presidium Secretariat Chairman during the 1960s, was removed from this position after August 1968 and reassigned as a specialist to what was then the CSAS Central Archive. After November 1989 he played an active role in the basic ideological, organizational and staffing transformation at the Academy, which occurred in association with the changes in the overall political and economic system in Czechoslovakia and then the Czech Republic. In his work on the origins of this transformation from November 1989 to mid-1990 he could thus base himself not only on painstaking utilization of the appropriate archive sources, but also on his own extensive personal experience, memories and notes from this period. This work is divided into two parts, the first of which, entitled Šest revolučních týdnů [Six revolutionary weeks], deals with the period from 17th November 1989 to the extraordinary General Meeting of CSAS members on 21st December 1989, while the second, characteristically entitled Půlroční dvojvládí [Six months of dual government], with CSAS developments from January 1990 to the ordinary LIX CSAS General Meeting which took place 28th June 1990. In the first part (Práce z dějin Akademie věd 4, 2012, no 1) the intensive and basically unanimous spontaneous reactions of CSAS institute staff are described, as well as the participation of some CSAS members in the events of 17th November 1989. These events gave rise to two of the most important civic activities at the Academy - the CSAS Civic Activities Coordination Centre, which formed the basis for the establishment of what was known as the Chamber of Elected CSAS Institute Representatives as part of the CSAS General Meeting, and the CSAS Members' Consultative Group, which brought about the resignation of the current CSAS Presidium and the convening of an extraordinary General Meeting of CSAS members, which elected a new interim CSAS management and formulated an integrated programme for its subsequent transformation. The feverish activity of both of these centres at the end of 1989 is described in detail, together with their mutual relations, which were remarkable for their successful collaboration over endeavours to achieve their primary joint aims, as well as their many differing opinions and the disputes over the solutions to individual problems. The second part of the work deals in detail with happenings at the Czechoslovak Academy of Sciences during the first half of 1990, when its activities were jointly managed by two bodies - the interim CSAS Presidium headed by Academician M. Katětov and the Presidium of the Chamber of Elected CSAS Institute Representatives. Although under, legal regulations in effect at the time, of the two bodies only the CSAS Presidium, made up of Academy members, had the authority to take decisions, their mutual relations and the procedure behind their negotiations were governed in such a way that authorized decisions were only adopted after the consent of both sides was attained. This solution was fully in harmony with the prevailing agitated atmosphere and surprisingly it brought fewer problems and difficulties in practice than were originally anticipated. The individual sections of this part then describe in greater detail the actual activities of the CSAS governing bodies and their official apparatus, the commencement of restructuring of the CSAS institutional system and the democratization of their internal life, the elimination of distortions in the CSAS membership base, the rehabilitation of politically persecuted CSAS institute staff, the drafting of legislative amendments for the Czechoslovak Academy of Sciences and its role in the new nationwide arrangements and funding for science and research and the solution to current issues involving CSAS research and editorial activities, its collaboration with institutes of higher education, the training of research workers, international research collaboration and the economic underpinning of research activity. The work concludes with the preparations for, and procedure of, the LIX CSAS General Meeting, which - now in compliance with the amended legislation on CSAS and the new interim CSAS Statutes - elected a new ordinary CSAS Presidium under the direction of Academician O. Wichterle and set out the programme for the subsequent transformation of CSAS to a modern democratic research institute. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Královská česká společnost nauk (KČSN) byla založena v 18. století. Vyvíjela se jako společnost jazykově utrakvistická a snažila se takovou zůstat, i když oba národy žijící v českých zemích směřovaly k odděleným akademickým reprezentacím. Roku 1890 byla zřízena Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a v roce 1891 Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. I po vzniku těchto nových vědeckých společností nejstarší KČSN zůstala uznávanou společností. Jedním ze základních projevů činnosti KČSN byly přednášky. V období 1890-1918 zůstávaly základem přednáškové aktivity schůze obou tříd, tj. I. filozoficko-historicko-jazykozpytné (filologické) a II. matematicko-přírodovědecké. O pravidelné přednášky pečovali třídní tajemníci. Vzhledem k postupně ochabující účasti německých přednášejících se KČSN přizpůsobovala realitě, fakticky ustupovala od jazykového utrakvismu. Poslední důsledně německy psaný zápis ze zasedání třídy je z března 1897. V závěru 19. století se novým prvkem na schůzích KČSN stala účast žen, nejprve byly přítomny jako hosté, 1906 byla předmětem jednání ve II. třídě práce Marie Slavíkové, 1917 jako první žena přednášela Milada Paulová v I. třídě. V období 1918–1945 se podobně jako v předchozím období každoročně na přelomu ledna a února scházely výroční schůze KČSN, ale na jejich programu se nově objevila přednáška, takže začaly být zvány slavnostními schůzemi s přednáškou. Na třídních schůzích ve dvacátých letech spíše výjimečně přednášel zahraniční člen nebo host ze zahraničí. Vývoj přednáškové činnosti se v obou třídách ve dvacátých letech rozlišoval. Tajemník I. třídy historik Václav Novotný se snažil třídní přednáškový program zabezpečit a udržet. Ve stejné době se II. třída, jejímž tajemníkem byl matematik Karel Petr, scházela sporadicky, úplně naposledy v únoru 1926. S vážným onemocněním V. Novotného se uzavřela v roce 1931 také přednášková aktivita I. třídy. Důvody uhasínání přednáškové činnosti ve třídách KČSN souvisely nepochybně s osobními preferencemi funkcionářů a členů, se zvýšenou aktivitou komisí, ale také s novými úkoly budovaného státu. Přednášky zůstaly jen na slavnostních výročních schůzích, z nichž v roce 1939 se na několik let sešla poslední. Po skončení druhé světové války se konala první slavnostní výroční schůze KČSN až v lednu 1947, poslední slavnostní výroční schůze se konala v únoru 1952. V poválečném období už nebyly obnoveny přednášky tříd, ale nově se přednášelo na společných řádných schůzích. První řádná schůze s přednáškou se konala v listopadu 1950. Ve snaze obracet se více k veřejnosti začala KČSN pořádat přednáškové cykly. Poslední jen ojedinělou novinkou byl, diskusní přednáškový večer v květnu 1952. Úplně poslední byla sedmá řádná schůze KČSN v polovině listopadu 1952. V závěru roku 1952 se uzavřela dlouhá, rozsáhlá a rozmanitá činnost KČSN. Část jejích dosavadních členů se stala akademiky nebo členy-korespondenty nově založené Československé akademie věd., The Royal Bohemian Learned Society (RBLS) was established in the 18th century. It developed as a bilingual association and endeavoured to remain that way, even though both nations living in the Czech lands aspired towards separate academic representation. 1890 saw the establishment of the Emperor Franz Joseph Czech Academy of Science, Literature and Art while in 1891 the Society for the Support of German Science, Art and Literature in Bohemia (Die Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen) was established. Even after the creation of these new research institutes, the older RBLS remained a highly regarded institution. One of the mainstays of RBLS activity was its lectures. During the 1890-1918 period lecture activities were based on meetings between both classes, i.e. (I) the philosophy, history and linguistics (philology) class and (II) the mathematics and natural sciences class. Class Secretaries took care of regular lectures. Due to the gradually diminishing participation of German lecturers the RBLS adapted to reality and reliquished its bilingualism in practice. The last minutes written entirely in German at a class meeting were from March 1897. At the end of the 19th century a new element at RBLS meetings was the participation of women, first as guests. In 1906 the work of Marie Slavíková was the subject of debate in Class II. In 1917 Milada Paulová in Class I was the first woman to give lectures. During the 1918-1945 period as in previous times, RBLS annual gatherings took place every year at the end of January and the beginning of February, but lectures again appeared on the programme, so they started to be called ceremonial meetings with lectures. Rather exceptionally at class meetings during the 1920s a foreign member or guest from abroad would give a lecture. During the 1920s the development of lecture activities diverged in each of the two classes. Class I Secretary historian Václav Novotný endeavoured to secure and maintain the class lecture programme, while at the same time in Class II, whose Secretary was mathematician Karel Petr, meetings were sporadic and the last one took place in February 1926. Class I lecture activity also came to an end in 1931 when Václav Novotný fell seriously ill. The reasons for the ending of lecture activity in RBLS classes were undoubtedly associated with the personal preferences of its officials and members, the increased activities of its committees and also the new tasks of the state now under construction. Lectures were now just for ceremonial annual meetings, of which the last for several years took place in 1939. After the end of the Second World War the first RBLS, and annual ceremonial meeting did not take place until January 1947, and the last ceremonial annual meeting was held in February 1952. During the postwar period the class lectures were not revived, but lectures were held again at joint ordinary meetings. The first ordinary meeting with a lecture took place in November 1950. In an effort to address the public more the RBLS began to arrange lecture series. A lecture evening with a discussion in May 1952 was the last individual innovation. The very last was the seventh ordinary RBLS meeting in the middle of November 1952. At the end of 1952 the long-standing, extensive and varied activities at RBLS came to an end. Some of its members became academicians or corresponding members of the newly established Czechoslovak Academy of Sciences. (Translated by Melvyn Clarke.)
Materiálová stať se pokouší na základě svědectví pramenů dochovaných v Archivu Akademie věd ČR o rekonstrukci průběhu a dopadů prověrky třídní a politické spolehlivosti v ČSAV. Stručně popisuje práci prověrkových komisí, podíl kádrových pracovníků a všímá si při tom úlohy KSČ. Sleduje též využití prověrky k jiným účelům, např. převedení některých pracovníků do důchodu či snížení počtu zaměstnanců řídícího aparátu a administrativních pracovníků. Poukazuje také na kritéria, která hrála roli při realizaci prověrek v ČSAV, a seznamuje nás s výsledkem prověrky a počty pracovníků podle jednotlivých skupin postihu. Dále se zabývá rehabilitacemi, prováděnými od konce dubna 1968 do listopadu 1969 Komisí k prošetření kádrových opatření a pro rehabilitaci., The 1958 purges and subsequent rehabilitations at CSAS (Testimonies in ASCR Archive sources) This material study attempts on the basis of witness sources preserved in the ASCR Archive to reconstruct the progress and effects of the screening of class and political dependability at CSAS. It briefly describes the work of the screening committees and the contribution of personnel staff, while taking into account the role of the Communist Party. It also follows the usage of screening for other purposes, e.g. the retirement of some staff and the reduction in the number of management apparatus employees and administrative staff. It also refers to the criteria that played a role in the implementation of screening at CSAS and it familiarizes us with screening results and the staff numbers involved in terms of individual prosecuted groups. It also deals with rehabilitations performed from late April 1968 to November 1969 by the Committee for Investigating Personnel Measures and Rehabilitation. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Významný český organický chemik a organizátor přírodovědecké práce Bohuslav Raýman (1852-1910) si během let vytvořil určité teoretické koncepty vědecké práce. Ve známém sporu s profesorem fyziologie Františkem Marešem (1857-1942) o principy přírodovědeckého poznání (1901) zaujal pozice krajního empirismu: ve vědě jsou ''fakta'' vším. Přitom zdůrazoval jedním dechem jako základ současné vědy karteziánský racionální mechanicismus. Ačkoliv byl teista, čímž se netajil, akceptoval darwinovský evolucionismus, dokonce v jeho radikální podobě aplikované na společnost. Rozpory mezi jeho jednotlivými koncepcemi lze vysvětlit jednak širokým obzorem Raýmanova pohledu na vědu a jeho otevřeností, jednak utilitárním využíváním jednotlivých koncepcí k boji proti svým protivníkům ve vědeckých institucích. V každém případě Raýmanovy vstupy do oblasti teorie vědy jsou spojeny i s chápáním vědy jako důležité složky naší civilizace a kultury a je třeba ocenit jejich šíři, byť nevytvářely ucelený a nerozporný systém, o který mu očividně ani nešlo., The prominent Czech organic chemist and organizer of natural science work Bohuslav Raýman (1852-1910) formed some theoretical concepts for scientific work over the years. In a celebrated dispute with physiology professor Frantiek Mareš (1857-1942) on the principles behind knowledge of the natural sciences (1901) he adopted a position of extreme empricism: i.e. facts are everything in science, while stressing in the same breath the Cartesian rational mechanism as the basis for modern-day science. Although he was atheist, which he did not conceal, he accepted Darwin's evolutionism, even in its radical form applied to society. The contradictions between these individual conceptions can be explained both in terms of the broad horizon of Raýman's view of science and its openness, and in terms of the utilitarian usage of individual conceptions in the struggle against his opponents in scientific institutions. In each case Raýman's contributions to the field of the theory of science are associated with his understanding of science as an important component in our civilization and culture and their breadth needs to be appreciated even if they did not form an integrated contradiction-free system, which was evidently never his intention. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Tato studie je příspěvkem k prvním létům fungování České akademie věd a umění. Její vznik byl vnímán jako dosažení dlouholetého vytouženého cíle - národní akademie. Instituce ale vznikla již v době, kdy byla česká společnost politicky i umělecky diferencovaná, a tak reflexe jejího zrodu, na němž měl zásluhu především Josef Hlávka, nebyla jednoznačná. Výmluvným a veřejným projevem nesouhlasu bylo několik odmítnutí členství hned na samém počátku její existence. Motivace těch, kteří členství nepřijali, byly různé a zaslouží si obecnější pozornost. Jedním z nich byl Julius Zeyer. Jeho vztahu k České akademii a k Josefu Hlávkovi se věnovala tato studie podrobněji. Julius Zeyer a Josef Hlávka, dvě výjimečné a zároveň rozdílné osobnosti, se sblížily až v polovině devadesátých let. Julius Zeyer trávil na zámku v Lužanech, sídle Josefa Hlávky a jeho ženy Zdeňky letní měsíce. Ačkoli se Julius Zeyer nikdy nestal členem České akademie, odmítal ji a nepřijal od ní ani výroční cenu, přesto se stal jejím mecenášem, protože ve své závěti určil právě Českou akademii dědičkou jeho autorských práv v době, kdy o jeho díla začal výrazně stoupat zájem. Prostřednictvím své pramenné základy - korespondence - poukázala studie ale i na dobové konvence, hledání kompromisů, způsoby komunikace mezi jednotlivými osobnostmi spjatými s Josefem Hlávkou i šíři jejich sociálních kontaktů. and This study is a paper on the first years of operation at the Czech Academy of Sciences and Arts. Its creation was conceived as the achievement of a long yearned-for goal - a national academy. However, the institution was created at a time when Czech society was politically and artistically differentiated, so that reflections of its birth, which Josef Hlávka was primarily responsible for, were not straightforward. A very telling and public display of disagreement involved several membership rejections at the very start of its existence. The motivation for those who did not accept membership was various and deserves more general attention. One of these was Julius Zeyer. His relationship to the Czech Academy and to Josef Hlávka has been examined in detail by this study. Julius Zeyer and Josef Hlávka, two outstanding but very different personalities, did not have a rapprochement until the mid-1890s, when Julius Zeyer spent the summer months at the chateau in Lužany owned by Josef Hlávka and his wife Zdeňka. Although Julius Zeyer never became a member of the Czech Academy, rejected it and did not even accept its anniversary award, he nevertheless became its sponsor, as in his will he passed on his copyright rights to the Czech Academy at a time when interest in his works was beginning to grow significantly. By means of its source bases, i.e. correspondence, the study also referred to period conventions, quests for compromise, the methods of communication between the individuals associated with Josef Hlávka and the breadth of their social contacts.
Rozsáhlé naučné slovníky obecného charakteru, jako jsou Ottův slovník naučný (OSN), Masarykův slovník naučný (MSN) a Ottův slovník naučný nové doby (OSN ND), byly a zůstaly reprezentativními díly ve své době dosažené úrovně vědeckého poznání, kultury i technického umu, na jejichž přípravě se podílelo mnoho předních odborníků dané doby, mezi nimiž platnými spolupracovnicemi byly ženy. Srv. v příloze seznamy spolupracovnic OSN, MSN a OSN ND. Převažujícím typem mezi 20 autorskými spolupracovnicemi OSN byly učitelky, příp. středoškolské profesorky. Ze 6 účastnících se vysokoškolaček 4 dosáhly titulu PhDr. (včetně přírodovědkyň na filozofické fakultě): Věra Marie Babáková, Marie Baborová, Klára Červenková a Albína Honzáková, 2 spolupracovnice byly v budoucnu ozdobeny tituly PhDr. h. c.: Eliška Krásnohorská a Renata Tyršová. Z 26 spolupracovnic MSN mělo nejméně 19 vysokoškolské vzdělání, z toho bylo 11 PhDr., 2 RNDr., 2 MUDr. a 1 malířka. Nejenže měly vysokoškolské vzdělání, ale 8 z nich se stalo vysokoškolskými pedagožkami, z toho 3 byly nebo se měly stát docentkami (Albína Dratvová, Flora Kleinschnitzová, Drahomíra Stránská) a 3 univerzitními profesorkami (Jindřiška Hušková-Flajšhansová, Milada Paulová, Růžena Vacková). Podíl vysokoškolsky vzdělaných žen byl výrazný rovněž mezi 50 spolupracovnicemi OSN ND, z nichž bylo 20 PhDr., 4 RNDr., 2 JUDr., 2 MUDr., 1 Ing. a 1 akad. malířka. Z autorských spolupracovnic OSN ND bylo nebo se stalo 15 vysokoškolskými pedagožkami, a to 3 jako lektorky jazyků (M. David-Vokounová, Milada Lesná-Krausová, Iza Šaunová), 1 asistentka (Pavla Antošová), 5 docentek (Marija Andrejeva, Albína Dratvová, Julie Moschelesová, Drahomíra Stránská, Jarmila Veselá) a 6 profesorek (Jindřiška Hušková-Flajšhansová, Adéla Kochanovská, Emanuela Nohejlová-Prátová, Helena Pešková, Jiřina Popelová, Růžena Vacková). Spolupracovnicemi základních českých encyklopedických děl byly veřejně činné a často vysokoškolsky vzdělané ženy, angažující se v emancipačním hnutí, některé i v politických stranách. Zásadní podíl mají učitelky a vysokoškolské pedagožky. Patří k nim průkopnické osobnosti, které jako první dosahovaly pozic dříve nemožných: Marie Baborová se stala v roce 1901 první doktorkou na české pražské univerzitě, Anděla Kozáková dosáhla v roce 1922 jako první žena doktorátu na právnické fakultě a v roce 1938 se stala první českou notářkou a zřejmě první notářkou v Evropě, Milada Paulová byla v roce 1925 vůbec první docentkou Univerzity Karlovy, a to na filozofické fakultě, a Jarmila Veselá v roce 1928 první docentkou na české právnické fakultě., Extensive encyclopedias of a general nature, such as Otto's Encyclopedia, Masaryk's Encyclopedia and Otto's New Era Encyclopedia were and remained works that represented the standard of scholarly knowledge, culture and technical skill achieved at that time, whose compilation involved many leading specialists of the day, including women among the active collaborators. We can compare the lists of women collaborators at these three encyclopedias. Predominant among the 20 women collaborating on the Otto's Encyclopedia were teachers and secondary school tutors. Of the six university graduates, four had received doctorates (including natural scientists at the Faculty of Arts): Věra Marie Babáková, Marie Baborová, Klára Červenková and Albína Honzáková, and two collaborators were to be awarded doctorates honoris causa: Eliška Krásnohorská and Renata Tyršová. Of the 26 female collaborators, the Masaryk's Encyclopedia had at least 19 university graduates, of whom 11 were PhDrs, 2 RNDrs, 2 MUDrs and 1 was an academic artist. Not only did they have a university education, but 8 of them also became university educators, of whom 3 were or were to become senior lecturers (Albína Dratvová, Flora Kleinschnitzová and Drahomíra Stránská) and 3 university professors (Jindřiška Hušková-Flajšhansová, Milada Paulová and Růžena Vacková). The share of university-educated women was also considerable among the 50 women collaborators on Otto's New Era Encyclopedia, of whom 20 were PhDrs, 4 RNDrs, 2 JUDrs, 2 MUDrs, 1 was an Ing. and 1 was an academic artist. Of the women authors collaborating on Otto's New Era Encyclopedia, 15 were or became university tutors, 3 of whom were language lectors (M. David-Vokounová, Milada Lesná-Krausová and Iza Šaunová), 1 was an assistant lecturer (Pavla Antošová), 5 were senior lecturers (Marija Andrejeva, Albína Dratvová, Julie Moschelesová, Drahomíra Stránská and Jarmila Veselá) and 6 were professors (Jindřiška Hušková-Flajšhansová, Adéla Kochanovská, Emanuela Nohejlová-Prátová, Helena Pešková, Jiřina Popelová and Růžena Vacková). Women collaborating on the key Czech encyclopedias were publicly active and often university-educated women engaged in the emancipation movement, some even in political parties. Teachers and university educators made up a substantial proportion. These include the pioneering figures that were the first to attain positions that would not previously have been possible: in 1901 Marie Baborová was made the first doctor at the Czech Prague University, in 1922 Anděla Kozáková was the first woman to receive a doctorate at the Faculty of Law and in 1938 she was made the first Czech notary and evidently the first one in Europe, too. In 1925 Milada Paulová was made the first ever senior lecturer, at Charles University Faculty of Arts, and in 1928 Jarmila Veselá became the first senior lecturer at the Czech Faculty of Law. (Translated by Melvyn Clarke), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Pro šedesátá léta dvacátého století v Československu bylo mimo jiné příznačné postupné uvolňování pravidel v oblasti zahraničních vztahů, a to i vůči zemím tzv. kapitalistického tábora. Okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 znamenala konec tohoto trendu a začátek vlny odchodů československých občanů, mezi nimiž nescházeli ani někteří významní pracovníci Československé akademie věd (ČSAV), do emigrace. Tato edice, která zpřístupňuje dokumenty ilustrující tři konkrétní lidské osudy, se soustředí na události let 1968-1970 a doplňuje problematiku zahraničních vztahů ČSAV v daném období o otázku dlouhodobých zahraničních pobytů zaměstnanců ČSAV jako faktoru, který v souvislosti se srpnovými událostmi a následným vývojem hrál významnou roli při rozhodování akademických pracovníků o odchodu do emigrace. and The gradual relaxation of rules on foreign relations was inter alia characteristic of 1960s Czechoslovakia even in relation to capitalist bloc countries. The occupation of Czechoslovakia by Warsaw Pact state troops in August 1968 marked the end of that trend and the beginning of a wave of departures of Czechoslovak citizens, including some prominent CSAS staff members. This series, which presents documents illustrating three individual stories, focuses on events between 1968 and 1970 and adds the issue of long-term foreign stays of CSAS staff members to the issues surrounding CSAS foreign relations during this period as a factor which in the context of the August 1968 events and subsequent developments played a significant role in the decision-making of academic staff regarding emigation. (Translated by Melvyn Clarke.)