« Previous |
1 - 10 of 51
|
Next »
Number of results to display per page
Search Results
2. ''Im übrigen freue ich mich unendlich auf die Arbeit im Sudetenland!'': Studentské praxe v Sudetoněmeckém ústavu pro výzkum země a lidu pod vedením dr. Margarete Klanteové 1942-1944
- Creator:
- Josefovičová, Milena and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- sudetens, students, war, deployment, and scholary work
- Language:
- Czech
- Description:
- Během 2. světové války nastala ve Třetí říši paradoxní situace. Ač nacistická ideologie nastolila ideál ženy jako rodičky a matky, jejíž místo je u domácího krbu, tudíž i její vzdělání má být omezeno na dovednosti spojené s mateřstvím, výchovou dětí a vedením domácnosti, vzhledem k tomu, že mladí muži - tedy i studenti či vědci - museli narukovat, uvolněná místa mohly zaplnit mladé ženy. Studentkám a začínajícím vědeckým pracovnicím se naskytla šance prokázat své schopnosti, získat respekt svých mužských učitelů či nadřízených. Tato studie je sondou do válečné každodennosti a pojednává o zapojení studentek do hospodářských, historických a ''rasových'' vědeckých úkolů Sudetoněmeckého ústavu pro výzkum země a lidu (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volksforschung) v Liberci v letech 1942-1943. V deseti tematických komisích SALV se měla pěstovat a rozvíjet smysluplná spolupráce odborníků působících přímo v župě s kolegy z příslušných seminářů a ústavů nejen pražské Německé univerzity, nýbrž i z univerzit v sousedních říšských župách či spřátelených zemích. and A paradoxical situation arose in the Third Reich during the Second World War. Although Nazi ideology presented the ideal woman as a child-bearer and mother, whose place was at the domestic hearth, so even her education was to be limited to skills associated with motherhood, child-rearing and running a household, because young men, including students and scholars, had to enlist, the vacated places could be filled by young women. Female students and neophyte scholars were provided the opportunity to show their abilities, and gain respect among their male teaching colleagues and superiors. This study is a survey of everyday life in the war, focusing on the involvement of female students in economic, historical and ''racial'' scholarly tasks at the Sudeten German Institute for Research on Provincial Characteristics and Folkways (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volksforschung) in Liberec during 1942-1943. The ten special-subject commissions at SALV were meant to foster and develop meaningful collaboration between specialists working within the province and colleagues from the relevant seminaries and institutes not only at the German University in Prague, but also from universities in neighbouring Reich provinces and allied lands. Translated by Melvyn Clarke
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
3. Akademické počátky české jazykovědné bohemistiky
- Creator:
- Dvořáčková, Věra and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Linguistic Bohemistics, Office for the Dictionary of the Czech Language, and Class III. committees of the Czech Academy of Sciences and Arts
- Language:
- Czech
- Description:
- Po téměř tři desetiletí usilovali čeští lingvisté o vznik instituce, která by zastřešila českou jazykovědnou bohemistiku v oblasti teoretického bádání i praktické péče o český jazyk. Došlo k tomu až v roce 1946, kdy byl založen Ústav pro jazyk český, za jehož přímého předchůdce je považována Kancelář Slovníku jazyka českého. Ta však byla pracovištěm primárně lexikografickým (i když vzhledem ke komplexní povaze zpracovávání jazykového výkladového slovníku bylo třeba věnovat se též např. pojetí spisovnosti, nářeční situaci, pravopisu, ortoepii, stylového charakteristice slov, etymologii apod.), jež bylo do ÚJČ převedeno coby jeho lexikografické oddělení. Vznik dalších oddělení ÚJČ však svou (i když často nesystematickou) činností předznamenaly také komise III. třídy (příp. komise společné I. a III., resp. III. a IV. třídě) České akademie, které zcela, či částečně braly v potaz také lingvistický aspekt zkoumané problematiky. Dialektologické oddělení ÚJČ mohlo stavět na předchozích výzkumech dialektologické komise, oddělení pro studium nové spisovné češtiny navázalo na činnost pravopisné komise, oddělení vývoje jazyka využívalo materiálů shromážděných komisí pro studium staročeské bible a komisí pro fotografování rukopisů a starých tisků. Provádění soupisů jazykovědných prací přešlo kontinuálně z bibliografické komise na bibliografické oddělení ÚJČ. V roce 1953 vzniknuvší Fonetický kabinet při ÚJČ vycházel přímo z prací komisí fonografické, ortoepické a fonetické a onomastické oddělení (začleněné do ÚJČ až v roce 1969) bylo přímým nástupcem komise místopisné., For more than three decades, Czech linguists strove to establish an institution devoted to Czech linguistic bohemistics in the area of theoretical research as well as the practical care of the Czech language. That did not happen until 1946, when Ustav pro jazyk cesky (''Institute for the Czech Language'') was established, with the Kancelar Slovniku jazyka ceskeho (''Office for the Dictionary of the Czech Language'') considered as its first direct predecessor. The Office, however, was primarily focused on lexicography (even though the concept of standardisation, regional dialects, orthography, orthoepy, stylistic characteristics of words, etymology and other disciplines also required attention, too, given the comprehensive approach to the preparation of an interpretative dictionary), and was included in the Institute as its Department of Lexicography. The establishment of the other departments of the Institute was then influenced by the - sometimes non-systemic - activities of the Class III. committees, and sometimes joint Class I, III and IV committees, of the Czech Academy which either wholly or in part dealt with the linguistic aspects of the matter. The Department of Dialectology at the Institute was able to build upon the earlier research carried out by the Committee for Dialectology, the Department for the Study of New Standardised Czech Language followed up on the activities of the Committee for Orthoepy, the Department of Language History used the materials produced by the Committee for the Study of the Old Czech Bible and the Committee for Photocopying Manuscripts and Old Prints. Work on gathering linguistic papers was transferred smoothly from the Committee for Bibliography to the Department of Bibliography at the Institute. The Cabinet of Phonetics, established at the Institute in 1953, directly based its work on the papers produced by the Committee for Phonography, Committee for Orthoepy and Committee for Phonetics. The Department of Onomastics, included in the Institute for the Czech Language no earlier than in 1969, was a direct successor of the Committee for Topography., and Překlad resumé: Věra Dvořáčková a Melvyn Clarke
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
4. Archeologická komise ČAVU a český dějepis umění v závěru 19. století
- Creator:
- Uhlíková, Kristina and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Archeological Committee of the Czech Academy of Sciences and Arts, catalogues of art manuscripts, art history historiography, Karel Chytil, and Josef Hlávka
- Language:
- Czech
- Description:
- Archeologická komise byla zřízena jako jedna ze speciálních stálých komisí České akademie věd a umění v roce 1893 z potřeby posílit na zemské úrovni ochranu památek. Její založení konvenovalo se vzrůstajícím zájmem o památky na přelomu 80. a 90. let 19. století. Komise se stala odborným garantem památkové péče i výzkumnou institucí, která ve svých třech sekcích položila základy archeologie, etnografie a dějin umění v Čechách. Z jejího pléna vzešla idea i koncepce neúspěšnějšího vydavatelského projektu celé akademie Soupisu památek historických a uměleckých, dodnes používané uměleckohistorické topografie, která ve více než 50 svazcích podrobně mapuje památkový fond na prakticky polovině území Čech. Autorem této koncepce byla vůdčí osobnost českého dějepisu umění konce 19. století Karel Chytil. Kromě neoddiskutovatelného významu, který měl mít Soupis památek pro jejich ochranu, Chytil a další čeští historici umění té doby (Bohumil Matějka, Karel Boromejský Mádl, František Xaver Borovský i Jan Koula) velmi dobře chápali, že bude také základem jejich systematického výzkumu a tedy klíčovým východiskem dějepisu umění. Inventarizace památek přesně odpovídala snaze tohoto oboru, podobně jako dalších humanitních disciplín v dané době, ''zvědečtit'' své metody, přestat být ''psaním o umění'' a vydobýt si postavení skutečné vědy. V závěru 19. století, ale ještě i na počátku století nového, byl význam Soupisu viděn také ještě v jedné důležité rovině. Měl se stát inspirací pro tehdejší tvůrčí umělce, pro které byla důkladná znalost domácího umění klíčová při úsilí o vytvoření ''národního'' uměleckého stylu. Můžeme říci, že Komise vytýčila projekt nebývale moderní, plně srovnatelný se soudobými evropskými uměleckohistorickými topografiemi. Současně však, zvláště s ohledem na personální situaci českých dějin umění nesmírně náročný. Přesto se v Archeologické komisi podařilo vytvořit takový kolektiv, který rozjezd projektu zvládl. and The Archeological Committee was set up as one of the special Czech Academy of Sciences and Arts standing commissions in 1893 out of a need to bolster heritage conservation at a provincial level. Its establishment matched the increasing interest in heritage at the end of the 1880s and the 1890s. The committee became the expert supervisor for heritage conservation and a research institute whose three sections established the foundations of archeology, ethnography and the history of art in Bohemia. Its plenum gave rise to the ideas and plan behind the most successful publishing project in the entire academy: the Historical and Artistic Heritage Catalogue, a work of art historical topography used to this day, which in over fifty volumes, maps out in detail the heritage in practically one half of Bohemia. The author of this plan was Karel Chytil, a leading figure in Czech art history at the end of the 19th century. In addition to the undoubted importance that the Heritage Catalogue was to have for conservation, Chytil and other Czech art historians at the time (Bohumil Matějka, Karel Boromejský Mádl, František Xaver Borovský and Jan Koula) understood very well that it would also form the basis for their systematic research and thus a keystone for art history. The inventorization of heritage items precisely mirrored the attempts in this field, as in other humanities disciplines at that time, to ''scientify'' its methods, to cease being ''writing about art'' and to achieve the status of a true science. At the end of the 19th century and at the beginning of the new century, the significance of the Catalogue was also seen at another important level. It was meant to be inspiration for creative artists at that time, for whom a thorough knowledge of domestic art was of crucial importance for their efforts to create a ''national'' artistic style. The Committee can be said to have set out a project that was unprecedentedly modern and fully comparable with contemporary European art history topographies, and yet at the same time it was enormously challenging, particularly in view of the personnel situation in the Czech history of art. However, a team that handled the project launch was successfully created in the Archeological Committee.
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
5. Back to Africa speaking Slovak?: ''Third World'' students at the Preparatory Language Centre in the city of Senec during the 1960s
- Creator:
- Buzássyová, Barbora and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Socialist internationalism, ''Third World'', Soviet higher education programme, University of 17th November, and racism
- Language:
- Czech
- Description:
- This study investigates select groups of ''Third World'' students who, came to Czechoslovakia to study during the 1960s, within the wave of revived Soviet internationalism. It analyses the scope, effects and various modes of response to the cultural exchange between representatives of the ''Second World'' with the ''Third World'', whose interaction went beyond a purely political and state-controlled level. The ''responses'' were for the most part products of tensions stirred by Socialist imaginaries on both sides clashing with the lived realities of coexistence, as well as by disagreements in ''varieties of Socialism'' practiced by Czechs and Slovaks on the one side, and different groups of foreign students on the other. The cultural exchange implemented within the framework of the Soviet bloc higher educational programme for foreigners is explored through a comparative analysis of two perspectives - the teachers’ and the students’. Despite implied limits of the propagandistically advertised solidarity, this study argues that the Socialist regime indeed had a certain ''appeal'' for students coming from the ''Third World'', especially those with a deprived social background. In this respect, the paper has an ambition to contribute to explorations of encounters across the nations and borders from Czechoslovakia’s standpoint. and Překlad resumé: Barbora Buzássyová a Melvyn Clarke
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
6. Bibliografické soupisy českých muzikologických prací v časopise Hudební věda v letech 1964 až 2016
- Creator:
- Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- bibliography, musicology, musicological studies, CSAS Institute of Musicilogy, CAS Institute of Ethnology - Department of Music History, lists, and specialist literature
- Language:
- Czech
- Description:
- Bibliografie má jako jedna ze základních pomůcek při vědecké práci své místo v časopisu Hudební věda již od jeho počátků. Jednotlivé soupisy nacházíme již ve sborníkové řadě z počátku padesátých let, vydávané v rámci Knižnice Hudebních rozhledů. Po založení Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd došlo na tomto pracovišti k založení stejnojmenného časopisu. V tomto období se však jedná o jednotlivé soupisy bez dlouhodobější návaznosti. Přelomovým datem je rok 1972, kdy byla poprvé publikována Muzikologická produkce v českých zemích za rok 1970, která stála na počátku ročních soupisů oborových prací, publikovaných s dílčími přestávkami až dodnes a pokrývajícími léta 1970-2015. Text je zaměřen také na proměny v jejich vnitřní struktuře. Další samostatná kapitola pojednává o tzv. osobních bibliografiích, což byly příležitostně publikované soupisy prací českých muzikologů, zařazované mezi roky 1988-2002. Ty byly zveřejňovány zpravidla u příležitosti životních jubileí nebo úmrtí., Ever since the Hudební věda journal’s beginnings, bibliography has maintained its place there as one of the mainstays of scholarly work in the field. We find individual lists as early as the anthology sets from the early 1950s, published as part of the Knižnice Hudebních rozhledů (Musical horizons library) series. After the CSAS Musicology Institute was established, a journal of the same name was launched there, but only individual lists were presented at that time, without any long-term connections. The watershed year was 1972, when Muzikologická produkce v českých zemích za rok 1970 (Musicological output in the Czech lands for 1970) was first published, which started off the annual lists of specialist works published with occasional gaps to this day, and covering the 1970-2015 period. The text also focuses on the changes taking place in their internal structure. Another separate chapter deals with ‘‘personal bibliographies’’, which were occasionally published lists of works by Czech musicologists classified between 1988 and 2002. As a rule these were published to mark the anniversary of a birth or death. Translated by Melvyn Clarke, and Překlad resumé: Melvyn Clarke
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
7. Bohuslav Raýman a Česká akademie věd a umění
- Creator:
- Mádlová, Vlasta and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Bohuslav Raýman, the Czech Academy of Sciences and Arts, and history of Czech science, organization of Czech science
- Language:
- Czech
- Description:
- Studie pojednává o působení organického chemika B. Raýmana v přední české vědecké instituci České akademii věd a umění (ČAVU). Raýman se stal členem II. třídy ČAVU v říjnu 1890, téhož roku byl zvolen i tajemníkem této třídy a zůstal jím až do roku 1899, kdy se stal generálním sekretářem ČAVU. Funkci generálního sekretáře ČAVU vykonával až do své smrti v rovce 1910. Díky rozsáhlé vědecko-organizační činnosti patřil mezi nejvýznamnější představitele ČAVU. Svým působením přispěl k institucionalizaci české vědy a jejímu začlenění do mezinárodního kontextu. Součástí studie je ediční příloha, která obsahuje 13 vybraných dopisů B. Raýmana prezidentovi ČAVU Josefu Hlávkovi z let 1891-1907. Originály této korespondence jsou uloženy v osobním fondu J. Hlávky v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze., This study looks into the activities of the organic chemist B. Raýman in the leading Czech research institute, the Czech Academy of Sciences and Arts (CASA). Raýman became a member of the CASA Second Class in October 1890. That same year he was elected Secretary of this class, remaining in that position until 1899, when he became CASA General Secretary. He performed this function up until his death in 1910. Thanks to his extensive scientific and organizational activities he was one of the most prominent CASA representatives. His activities helped to lay the institutional foundations for Czech science and its incorporation within the international context. The study includes a supplement containing thirteen selected letters from B. Raýman to CASA President Josef Hlávka from 1891 to 1907.The original correspondence is housed in the personal papers of Josef Hlávka at the Museum of Czech Literature Literary Archive in Prague.(Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
8. Bohuslav Raýman a pražská univerzita
- Creator:
- Cajthaml, Petr , Ďurčanský, Marek, and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Bohuslav Raýman, History of Charles University, and chemistry teaching at Czech institutes of higher education
- Language:
- Czech
- Description:
- Bohuslav Raýman (1852-1910) je považován za zakladatele české organické chemie. Vedle vlastní významné práce ve svém oboru a na poli organizace české vědy proslul zejména jako vysokoškolský pedagog. Studie je věnována jeho profesorskému působení na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Raýman vystudoval v letech 1872-1875 chemický odbor české Vysoké školy technické v Praze, v letech 1874-1878 absolvoval studijní pobyt v Bonnu a v Paříži. Od roku 1878 byl docentem české techniky v Praze. V roce 1886 se na filozofické fakultě české univerzity (v roce 1882 se dosud jednotná pražská univerzity rozdělila na českou a německou) podrobil rigoróznímu řízení a získal titul doktora filozofie. Bezprostředně po získání doktorské hodnosti požádal profesorský sbor Filozofické fakulty o udělení docentury. Tu získal v roce 1887. V roce 1890 se stal mimořádným a v roce 1897 řádným profesorem organické chemie. Na Filozofické fakultě vedl přednáky a cvičení zejména z organické chemie, podílel se však i na výuce chemie anorganické a vedl rovněž výuku pro budoucí farmaceuty. Až do roku 1905 souběžně pedagogicky působil i na české Vysoké škole technické. Raýman byl v akademickém roce 1902/1903 zvolen děkanem Filozofické fakulty a v následujícím roce zastával funkci proděkana. V době, kdy stál v čele fakulty, se významně zasloužil o výstavbu budov pro přírodovědecké obory fakulty, které byly vybudovány na pražském Albertově. Jednou z nich byla samostatná budova Chemického ústavu s oddělením organické chemie, v jeho čele stál Raýman až do své smrti. Během svého působení na pražské univerzitě Raýman vychoval stovky budoucích středoškolských učitelů, praktických chemiků a lékárníků. Ve studii jsou statisticky a typově analyzovány příklady těch, kteří se podrobili vědecké přípravě a dosáhli vědecké hodnosti. Řada z nich se věnovala učitelskému působení na českých vysokých a středních školách, další uplatnili získané zkušenosti v chemickém průmyslu i lékárnické praxi. Nejtalentovanější Raýmanovi žáci se stali asistenty v Chemickém ústavu Filozofické fakulty v Praze a později se habilitovali a získali profesury (Jiří Baborovský, František Plzák, Bohumil Kužma)., Raýman is considered to be the founding father of Czech organic chemistry. In addition to his own important work within his field and in the organization of Czech science he also found particular celebrity as a university teacher. This study focuses on his activities as a professor at the Czech Charles-Ferdinand University Faculty of Arts in Prague. From 1872 to 1875 Raýman read chemistry at the Czech Technical Institute in Prague and from 1874 to 1878 he went on study trips to Bonn and Paris. From 1878 he was an associate professor at the Czech Technical College in Prague. In 1886 he sat his viva voce examination at the Czech University Faculty of Arts (the previously undivided Prague University had divided into Czech and German Universities in 1882) and acquired the title of Doctor of Philosophy. As soon as he obtained his doctorate he applied to the faculty for a senior lectureship, which was awarded to him in 1887. In 1890 he became an associate professor and in 1897 a full professor of organic chemistry. At the Faculty of Arts he gave lectures and tutorials particularly in organic chemistry, though he was also involved in the tuition of inorganic chemistry and he offered tuition for future pharmacists. Until 1905 he concurrently taught at the Czech Technical College. In the 1902/1903 academic year Raýman was Dean at the Faculty of Arts and in the following year he held office as Vice-Dean. During the time that he headed the faculty he earned particular credit for the construction of Natural Science Department premises at Albertov in Prague. These included a separate building for the Chemistry Institute and the Organic Chemistry Department, which Raýman headed until his death. While working at Prague University, Raýman trained hundreds of future secondary school teachers, practical chemists and pharmacists. The study statistically and typologically analyses examples of those who underwent his scientific training and obtained an academic degree. Many of them became involved in teaching activity in Czech secondary schools and institutes of higher education, while others made use of the experience they had gained in the chemicals industry or in medical practice. Raýman's most talented pupils became assistants at the Faculty of Arts Chemistry Institute in Prague and later took a higher doctorate and obtained a professorship (e.g. Jiří Baborovský, František Plzák and Bohumil Kuma). (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
9. Centralizace vědy - státní společenskovědní ústavy a vznik ČSAV: osudy Slovanského a Orientálního ústavu v letech 1945-1953
- Creator:
- Jůnová Macková, Adéla and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Oriental Institute, Slavonic Institute, Czechoslovak Academy of Sciences, and centralization of science
- Language:
- Czech
- Description:
- Slovanský a Orientální ústav prošly od svého vzniku do roku 1953 mnohými obměnami a to jak ve smyslu organizačním, tak změnami hlavního směřování badatelských záměrů, násilnou obměnou členské základny i změnami ve financování. Studie se zabývá otázkou příčin a důsledků organizačních změn vedení obou ústavů v průběhu jejich vývoje od skončení druhé světové války po začlenění do Československé akademie věd. Studie se zabývá problematikou vybraných jevů - jak se tyto změny promítly například v nahlížení na samotné začlenění obou ústavů do Akademie věd, jak a kdy probíhala změna těchto zpočátku spíše ''prestižních'' ústavů v ústavy vědecké a co ústavům toto začlenění v širší vědecké organizaci dalo či naopak vzalo. and From their establishment until 1953 the Slavonic and Oriental Institutes underwent numerous changes in the organizational sense, as well as involving the primary direction of research objectives, the compulsory replacement of the membership base and funding. This study deals with the issues surrounding selected phenomena - how these changes were reflected e.g. taking into account the actual incorporation of both institutes in the Academy of Sciences, how and when these initially rather ''prestigious'' institutes turned into ''scientific institutes'' and what they won and lost from this incorporation within larger scientific organizations
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public
10. České akcenty v korespondenci Tadeusze Kowalského
- Creator:
- Dziurzyńska, Ewa and Clarke, Melvyn
- Format:
- bez média and svazek
- Type:
- model:article and TEXT
- Subject:
- Tadeusz Kowalski, Polish-Czech scholarly contacts, history of Oriental studies, and publication of correspondence
- Language:
- Czech
- Description:
- Významný polský arabista, íránista a turkolog Tadeusz Kowalski (1889-1948) se narodil v Châteauroux ve Francii, ale jako tříletý chlapec se s rodinou přestěhoval do Krakova. Zde absolvoval Gymnázium sv. Anny, a poté studoval orientalistiku na vídeňské univerzitě, kde v r. 1911 získal doktorát filozofie. Po doplňujících studiích na univerzitách ve Štrasburku a Kielu se v r. 1914 habilitoval z jazyků a filologie muslimského východu na Jagellonské univerzitě. Tam se také v r. 1919 jako mimořádný profesor ujal vedení první polské katedry orientální filologie. O tři roky později byl jmenován řádným profesorem. Od r. 1923 byl Kowalski členem a předsedou (1947-1948) Polské orientalistické společnosti a od r. 1927 členem Polské akademie věd a umění (Polish Academy of Arts and Sciences), v níž několik let zastával funkci generálního sekretáře (1939-1948). Brzy po vypuknutí 2. světové války - 6. listopadu 1939 - byl spolu s ostatními krakovskými profesory zatčen Němci v rámci Sonderaktion Krakau a několik měsíců vězněn ve Vratislavi (Breslau), následně pak v koncentračním táboře v Sachsenhausen, což přispělo ke zhoršení jeho zdravotního stavu a předčasné smrti. Kowalského vědecká práce byla mezi evropskými orientalisty povšechně známa a ceněna. Udržoval s polskými i zahraničními vědci obsáhlou korespondenci, jež se téměř v úplnosti dochovala v jeho písemné pozůstalosti. Mezi takřka 4500 dopisy je možné nalézt také prameny k jeho českým kontaktům, spojeným především s osobnostmi turkologa a íránisty Jana Rypky (1886-1968) a chetitologa a asyriologa Bedřicha Hrozného (1879-1952). Známost s nimi navázal Kowalski již v době studií na vídeňské univerzitě a udržoval ji až do konce života. Kontakty mezi těmito vědci je možné sledovat díky jejich vydané korespondenci (Korespondencja Tadeusza Kowalskiego z Janem Rypką i Bedřichem Hroznym, vyd. Ewa Dziurzyńska, Marek Ďurčanský a Pavel Kodera, Kraków 2007), která obsahuje 71 dopisů J. Rypky T. Kowalskému, 55 dopisů T. Kowalského J. Rypkovi, 40 dopisů B. Hrozného T. Kowalskému a 34 dopisů T. Kowalského B. Hroznému. Dokumenty vydávané v rámci této edice jsou doplňkem uvedené publikace. Ukazují, že ostatní české akcenty v korespondenci dochované v Kowalského písemné pozůstalosti (ať již mají ke známosti s Rypkou a Hrozným přímý, nebo zprostředkovaný vztah) jsou v zásadě epizodické povahy. Týkají se především otázky jmenování J. Rypky mimořádným profesorem Univerzity Karlovy, poskytnutí vědeckých konzultací, resp. volby Kowalského členem Orientálního ústavu a textů, jež otiskoval na stránkách ročenky ''Archiv Orientální'' vydávané Orientálním ústavem.Editovaná korespondence z let 1927-1948 sestává ze 14 dosud nepublikovaných, dopisů adresovaných T. Kowalskému: od žáka J. Rypky Miroslava Kaftana, od lektora tureckého a novoperského jazyka na Masarykově univerzitě a úředníka Moravského muzea v Brně Edmunda Küttlera, od romanisty a arabisty Aloise Richarda Nykla, od Orientálního ústavu v Praze, od vedoucího etnografického oddělení Moravského zemského muzea v Brně Františka Pospíšila, od arabisty a semitisty Rudolfa Růžičky a od romanisty Karla Titze. Přijatou korespondenci doplňuje jeden dochovaný dopis Kowalského Františku Pospíšilovi., The prominent Polish Arabist, Iranist and Turkologist Tadeusz Kowalski (1889-1948) was born in Châteauroux in France, but moved with his family at the age of three to Krakow, where he attended St Anne's Grammar School and then took a course in Oriental Studies at Vienna University, where in 1911 he obtained a doctorate in philosophy. After completing supplementary studies at universities in Strasburg and Kiel he obtained a second doctorate in 1914 in the languages and philology of the Muslim East at the Jagellonian University, where he took on directorship of the first Polish Oriental Philology Department as associate professor in 1919. Three years later he was appointed full professor. From 1923 Kowalski was member and Chairman (1947-1948) of the Polish Oriental Studies Society and from 1927 he was a member of the Polish Academy of Arts and Sciences, in which he held the position of General Secretary for several years (1939-1948). Soon after the Second World War broke out he was arrested with other Krakow professors by the Germans as part of Sonderaktion Krakau on 6th November 1939, imprisoned for several months in Wroclaw (Breslau) and subsequently incarcerated in Sachsenhausen concentration camp, which contributed to the deterioration in his health and his premature death. Kowalski's scholarly work was generally known and appreciated among European orientalists. He kept up extensive correspondence with scholars from Poland and elsewhere, which was preserved almost in its entirety in his personal papers. Among some 4,500 letters of his can also be found sources on his Czech contacts, primarily associated with Turkologist and Iranist Jan Rypka (1886-1968) and Hittitologist and Assyriologist Bedřich Hrozný (1879-1952). Kowalski made their acquaintance while he was still studying at Vienna University and kept in touch until the end of his life. Contacts between these scholars can be followed thanks to their published correspondence (Korespondencja Tadeusza Kowalskiego z Janem Rypką i Bedřichem Hroznym, published by Ewa Dziurzyńska, Marek Ďurčanský and Pavel Kodera, Kraków 2007), comprising 71 letters from J. Rypka to T. Kowalski, 55 letters from T. Kowalski to J. Rypka, 40 letters from B. Hrozný to T. Kowalski and 34 letters from T. Kowalski to B. Hrozný. The documents published here are a supplement to the aforementioned publication. They show that the other Czech elements in the correspondence preserved in Kowalski's personal papers (whether directly or indirectly relating to his acquaintance with Rypka and Hrozný) are basically of an episodic nature. They primarily involve the issue of J. Rypka's appointment as associate professor at, Charles University, the provision of scholarly consultations, Kowalski's election as a member of the Oriental Studies Institute and texts printed in the Oriental Archive yearbook published by the Oriental Studies Institute. This edited correspondence from 1927 to 1948 comprises hitherto unpublished letters addressed to T. Kowalski from: Rypka's pupil Miroslav Kaftan; Edmund Küttler, Turkish and Modern Persian lector at Masaryk University and official at the Moravian Museum in Brno; Romanist and Arabist Alois Richard Nykl; from the Oriental Studies Institute in Prague; František Pospíšil, the Director of the Ethnographic Department at the Moravian Museum in Brno; the Arabist and Semitist Rudolf Růžička; and the Romanist Karel Titz. In addition to the correspondence received there is also a letter preserved from Kowalski to František Pospíšil. (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
- Rights:
- http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public