Dnešní terestrické ekosystémy jsou do značné míry produktem koevoluce rostlin a hmyzu, který představuje vůbec nejpočetnější a nejrozmanitější skupinu živočichů. Počátky tohoto vzájemného působení lze vysledovat stovky milionů let do minulosti, přičemž postupně docházelo k nárůstu jeho komplexity. Nejčastějšími doklady těchto složitých vztahů jsou fosilizované listy nebo jejich otisky, vykazující často specifické i nespecifické poškození, jako jsou miny nebo hálky, stopy po ovipozici, popřípadě nejrůznější typy okusů. Kvalitativní a kvantitativní analýza těchto stop má velký význam při studiu evolučních procesů v rámci výše uvedených skupin organismů. Detekované změny v dynamice trofických vztahů mezi hmyzem a jeho rostlinnými hostiteli pomáhají zpřesnit představu o vlivu měnícího se prostředí na okolní biotu, jakož i poskytují vodítko pro stanovování průběhu klimatických změn v čase., Contemporary terrestrial ecosystems are largely a product of the coevolution of plants and insects, which are the most prevalent and diverse group of animals. The origin of these interactions can be traced hundreds of millions of years back followed by a gradual increase in their complexity. The most common evidence of these complex relationships is represented by the fossilized leaves, often having specific and non-specific damage such as the mines, galls, traces of oviposition, or various types of feeding. Qualitative and quantitative analyses of these ichnofossils are of great importance with regard to the study of the evolutionary processes occurring among these groups of organisms. The detected changes in the dynamics of trophic relationships between insects and their host plants help to clarify ideas regarding the impact on the developing environment and organisms, and provide evidence for the recognition of trends in climate changes in the past., and Stanislav Knor, Jakub Prokop.
Ten amber inclusions of male Ripidiinae (Coleoptera: Ripiphoridae) are reported from Early Miocene deposits of the Dominican Republic and compared with extant species of Neorrhipidius Viana, 1958 from Argentina and Paraguay and Quasipirhidius Zaragoza Caballero, 1991 from Mexico. Neorrhipidius seicherti sp. n. and Quasipirhidius luzziae sp. n. are described and illustrated. Both species are characterised by 11-segmented antennae with eight distal antennomeres uniflabellate, mouthparts reduced to maxillary palpi represented by long styli with fused basal palpomeres, by metathoracic wings without crossveins and tarsal formula of 5-5-4. Neorrhipidius seicherti sp. n. differs from Quasipirhidius luzziae sp. n. by the presence of postocular ommatidia and by the shape of metascutellum. The distribution of fossil and extant Ripidiinae in Central America is briefly discussed. Furthermore, the frequent occurrence of Quasipirhidius luzziae sp. n. in amber as syninclusions suggests possibly unique synchronisation of emergence unknown in extant taxa or more likely intraspecific aggregative behaviour by males prior to mating with receptive females. and Jan Batelka, Michael S. Engel, Zachary H. Falin, Jakub Prokop.