a1_Tento článek a další tři texty diskusní rubriky jsou komentáře ke knize literárního historika Jaroslava Meda Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939), kterou v roce 2009 vydalo nakladatelství Academia (kniha obsadila třetí místo v tradiční anketě Lidových novin o nejlepší knihu roku 2010). Podle autora jsou silnými stránkami Medovy knihy nevšedně kultivovaný jazyk a biografické portréty vybraných literárních osobností, jinak však v jeho hodnocení převažuje kritika. Rataj považuje Medovo pojetí literárního života za zavádějící, jelikož namísto uměleckých projevů obsahuje politickou publicistiku, a také za účelové, protože podle jeho názoru označení politických textů jako „literárního“ produktu má vyvinit jejich autory z podílu na legitimizaci a budování autoritativního politického režimu druhé republiky. Jaroslav Med podle něj postrádá potřebnou kompetenci v historii a politologii, aby mohl náležitě vyložit dobové mimoliterární souvislosti, a vede s jeho výkladem polemiku o charakter režimu druhé republiky, který označuje za krajně pravicový autoritářský režim se zřetelnou tendencí k fašizaci, zatímco Med v něm shledává spíše rysy autoritativní či „silné“ demokracie. Jeho normativní národně-konzervativní katolická optika se podle Rataje projevuje i v zaujatě kritickém hodnocení první republiky. Medova kniha je podle něj v jádře pokusem o morální a politické očištění skupiny katolických literátů od jejich druhorepublikového aktivismu, který byl ve skutečnosti vědomý, záměrný a dá se jasně doložit., a2_Svými apologetizujícími interpretacemi nepřispěla k hlubšímu poznání druhé republiky a tehdejšího myšlení katolických intelektuálů, je však svědectvím o naléhavé potřebě upevňování katolických konzervativních mýtů v historickém povědomí dnešní doby., Jan Rataj., and Čtyři hlasy k jedné knize
Autor polemizuje s recenzí Martina France „Nedotažená syntéza: První vysokoškolská učebnice dějin Československa 1948–1989“ v minulém čísle Soudobých dějin (roč. 19, č. 2, s. 316–322) na knihu Československo v proměnách komunistického režimu (Praha, Vysoká škola ekonomická – Nakladatelství Oeconomica 2010), kterou napsal Jan Rataj společně s Přemyslem Houdou. Francův text podle něj patří k tomu typu recenzí, které se snaží hodnocené dílo ve všem zlehčit a jeho autora „odrovnat“. Rataj odmítá jeho výhrady vůči nejasné periodizaci a strukturální nerovnováze knihy a Francovu kritiku svých interpretací označuje za souhrn dojmů, averzí a nových stereotypů. Autoři knihy si podle něj vytkli za cíl sepsat vysoukoškolskou historicko-politologickou učebnici se širším informativním zázemím o reáliích doby, a nikoli úkol vytvořit akademickou encyklopedickou syntézu, což recenzent při svých výhradách nebere v úvahu. and Jan Rataj.