Článek hodnotí výsledky systematických prospekcí s pomocí detektorů kovů z pomezí východních Čech a severozápadní Moravy za posledních patnáct let, doplněné o geofyzikální prospekci hradiště u Mařína. Dosavadní výzkum přinesl importy byzantského i karolínského původu (nákončí, průvlečka, hrot kopí) 7.–9. stol., nejpočetnější jsou lité ozdoby pozdně avarského typu z 8. století. Prostorová distribuce raně středověkých artefaktů mimo tradiční sídelní oblast vykazuje vazby na zaniklé komunikace, dochované v podobě úvozů. and The article evaluates the results of systematic metal detector surveys from the borderland between east Bohemia and northwest Moravia over the past fifteen years, supplemented with a geophysical survey of early medieval hillfort near Mařín (Svitavy district). The conducted surveys have produced imports of Byzantine and Carolingian origin (strap ends, loops, spear tip) from the 7th to 9th century, with cast ornaments of the Late Avar type from the 8th century occurring in the greatest numbers. The spatial distribution of early medieval artefacts outside the traditional settlement territory shows ties to defunct roads preserved in the form of sunken lanes.
In 1892, during alterations to a field, a large tumulus was destroyed somewhere near Panenský Týnec (9 km south–east of Louny, in North–West Bohemia). The only find to survive was a marvellous and oft–published mask fibula from the turn of the 4th century BC (illustrated for example in Filip 1969, 995, Tab. LXXXIV/1; Pleiner et al. 1978, fig. 149, tab. 66). By comparing aerial photographs with old cadastral maps and the original, very short report in the literature, it was possible after 110 years to precisely locate the site and partially reconstruct the finds situation. The tumulus, with a diameter of 30 m and a 2.5 m wide ring ditch, lay on the western edge of the village, on the summit of an extended spur offering broad views of the surrounding landscape. The inhumation burial was either at the original ground surface level or somewhat above it within the earthwork, either beneath stony rubble or in a stony cist. In neither case was there a sunken grave chamber – the original report, the aerial photograph and the geophysical measurements conducted on the site all go against this suggestion. A „Princely“ tumulus of such size must have contained a large quantity of grave goods, but these were either stolen or destroyed due to the discoverers’ lack of knowledge. Aerial prospection conducted by one of the authors in North–West Bohemia over the last decade has led to the discovery of 445 archaeological sites, of which 50 are documented tumulus relicts (actual tumulus accumulations in other areas, with the exception of the densely wooded regions of southern and western Bohemia, have almost all been ploughed out or otherwise destroyed).
Díky stálé terénní aktivitě se v posledních dvou desetiletích podařilo na Moravě opakovaně zachytit žárové pohřby mladší doby bronzové, které spojuje řada shodných znaků v čele se specifickou úpravou hrobové jámy – dosahuje tvaru a rozměrů obvyklých pro kostrové pohřby. Ukázkovým příkladem je trojice hrobů odkrytá v roce 2011 na katastru obce Podolí u Brna, na níž lze dobře demonstrovat specifické rysy pohřebního ritu, které se k tomuto typu pohřbů vážou. K nim je možné připojit výčet několika analogických příkladů z jihomoravského a středomoravského prostředí a zejména pak z přilehlé části Dolního Rakouska a na širším vzorku pak vyzdvihnout řadu podobností. and Thanks to ongoing excavations, Late Bronze Age cremation burials have been repeatedly discovered in Moravia over the past two decades. The graves share many identical traits and especially a specific treatment of the grave pits, which feature a shape and size typical for inhumation burials. A prime example is a trio of graves excavated in 2011 in the site of Podolí u Brna that demonstrate specific traits of the rite linked to this type of burial. Several parallel examples come from south and central Moravia and especially from the neighbouring parts of Lower Austria, a wider sample that reveals numerous similarities.
Předmětem této studie je publikace výsledků výzkumu velkého pravěkého ohrazení, prvního areálu svého druhu v Čechách, ověřeného výzkumem. Projekt byl realizován jako pokus o získání co nejvíce relevantních poznatků o morfologii, stáří, funkci a vztahu areálu k přirozenému okolí v hustě osídlené krajině poblíž soutoku Labe s Vltavou, a to kombinací několika nedestruktivních metod (letecký a geofyzikální průzkum, povrchové sběry) a plošně omezeného výkopu. V tomto procesu bylo zjištěno, že objekt je možné jednoznačně přiřadit ke skupině velkých příkopových ohrazení (Erdwerke, Grabenwerke) michelsberské kultury, které jsou známy z oblasti mezi Pařížskou kotlinou, Porýním a Pomohaním a které jsou datovány do starší fáze okruhu eneolitické kultury s nálevkovitými poháry. Ohrazení sestává ze dvou paralelních přerušovaných příkopů a pravděpodobně souvislého palisádového žlabu. Areál, kde je ohrazení umístěno, byl osídlen již v neolitu a následně i v době bronzové, kdy se sídelní aktivita koncentruje do západního výběžku areálu. Výzkum prokázal, že se nejednalo o souvislé (kruhové, oválné) ohrazení prostoru, systém příkopů a palisády přetnul šíji labského meandru v nejužším místě podobným způsobem, jakým bývaly v pravěku/raném středověku opevňovány strategické polohy na ostrožnách. Tulipánovitý pohár nalezený na dně vnitřního příkopu bezpečně datuje ohrazení do starší fáze michelsberské kultury (cca 4000 př. Kr.). and THE LARGE PREHISTORIC ENCLOSURE AT KLY (MĚLNÍK DISTRICT); THE USE OF NON–DESTRUCTIVE INVESTIGATIVE METHODS TO GAIN AN UNDERSTANDING OF A NEW TYPE OF SITE. The subject of this study is the publication of the results of the investigation of a large prehistoric enclosure, the first site of its type in Bohemia to be confirmed by excavation. The project was conducted as an attempt to retrieve the greatest possible amount of relevant data regarding the morphology, age, function and relationship of the site to the natural environment in a densely settled landscape close to the confluence of the rivers Labe (Elbe) and Vltava (Moldau); moreover, this was to be achieved by a combination of several non–destructive methods (aerial survey, geophysical prospection, surface artefact collection) and limited open–area excavation. It was found that the feature could unequivocally be classified among that group of large ditch enclosures (Erdwerke, Grabenwerke) of the Michelsberg culture known from areas between the Parisian Basin, the Rhineland and the Main, dated to the earlier phase of the Eneolithic Funnel Beaker culture. The enclosure consists of two parallel, interrupted ditches, and a probably uninterrupted palisade trench. The area in which the enclosure is located was settled in the Neolithic and subsequently in the Bronze Age, when settlement activity concentrated on its western protrusion. Research showed that this was not a continuous (round, oval) enclosure of space, but that the system of ditches and palisades cut across the nape of a meander on the Labe, at the narrowest possible point, in a similar way to that in which during prehistory and the Early Middle Ages strategic points on spurs were fortified. The tulip–shaped beaker found at the base of the inner ditch securely dates the enclosure to the early phase of the Michelsberg culture (c4000 BC).