Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným onemocněním u žen – tvoří 23 % ze všech malignit u žen. Jeho incidence v České republice přesáhla v roce 2007 počet 120 případů na 100 tisíc žen, což řadí naši republiku k zemím s nejvyšší četností záchytu tohoto onemocnění. I přes stále vzrůstající incidenci vykazuje mortalita karcinomu prsu díky moderním diagnostickým a terapeutickým postupům setrvalý, nebo dokonce mírně klesající trend (1). Tradičním terapeutickým postupem bylo po celé 20. století snesení celého prsu a kompletní disekce axilárních lymfatických uzlin. Tato léčebná strategie byla vyvozována z Halstedova přesvědčení, že karcinom prsu je lokalizované onemocnění, které je možno zvládnout radikální (nebo superradikální) lokoregionální terapií (2, 3). V současnosti nikdo nepochybuje o primární systémové povaze prsních malignit a přístup k léčbě tohoto onemocnění se diametrálně změnil. Jednoznačným trendem je snižování radikality zákroků. Ablace jsou ve většině případů nahrazeny konzervativními výkony na prsu, obvykle doplněnými adjuvantní radioterapií; podíl těchto částečných výkonů se dále zvyšuje užíváním neoadjuvantní terapie. V axilární chirurgii je dnes v případě časného karcinomu prsu široce akceptovaným standardem tzv. biopsie sentinelové uzliny (sentinel lymph node biopsy – SLNB). Sentinelová uzlina je definována jako první mízní uzlina (nebo skupina uzlin), která preferenčně přijímá lymfatickou drenáž z primárního tumoru a je tudíž prvním místem lymfatického šíření nádoru. Stav mízních uzlin v axile je nejdůležitějším izolovaným prognostickým faktorem pro celkové přežívání pacientů s karcinomem prsu (4, 5). Opakovaně bylo prokázáno, že pro hodnocení stavu lymfatických uzlin je biopsie sentinelové uzliny u žen s časným karcinomem prsu velmi senzitivní a přesnou technikou (6, 7). U žen s negativním nálezem v sentinelové uzlině není podle studie NSABP B-32 indikována žádná následná chirurgická intervence v axile (6, Breast cancer is the most common malignant disease in women accounting for 23 % of all female malignancies. In 2007, its incidence in the Czech Republic exceeded 120 cases per 100,000 women, placing the country among those with the highest detection rates for this condition. Despite an ever-increasing incidence, the mortality rates for breast cancer show a stable or even slightly decreasing trend because of the availability of modern diagnostic and therapeutic modalities (1). Total mastectomy and complete axillary lymph node dissection was a traditional therapeutic approach throughout the twentieth century. This therapeutic strategy was derived from Halsted‘s belief that breast cancer was a localized disease which could be managed with radical (or super-radical) locoregional therapy (2, 3). At present, there is no doubt about the primary systemic nature of breast malignancies and the approach to treatment of this condition has changed substantially. There is a clear trend towards less radical surgery. Ablations have been largely replaced by breast-conserving procedures, usually followed by adjuvant radiotherapy; the proportion of these partial procedures is further increasing due to the use of neoadjuvant therapy. Currently, sentinel lymph node biopsy (SLNB) is a widely accepted standard for early breast cancer in axillary surgery. Sentinel lymph node is defined as the first lymph node (or group of lymph nodes) to receive lymphatic drainage from a primary tumour, thus representing the first site of lymphatic spread of the tumour. The status of the axillary lymph nodes is the most important single prognostic factor for the overall survival rate of patients with breast cancer (4, 5). It has been repeatedly shown that sentinel lymph node biopsy is a very sensitive and accurate method to evaluate the lymph node status in women with early breast cancer (6, 7). In women with a negative finding in the sentinel lymph node, no further surgical intervention in the axilla is indicated according to the NSABP B-32 study (6)., Václav Pecha, Dušan Kolařík, Erika Menzlová, Monika Dvorská, Markéta Trnková, and Lit.: 80
Studiu vlastností karcinomu prsu je tradičně věnována velká pozornost. V minulosti byl nejdůležitějším faktorem rozhodujícím o indikaci adjuvantní terapie stav axilárních lymfatických uzlin. V současné době je však větší důraz kladen na vlastnosti primárního tumoru. Základní léčebná strategie se stanovuje již v době stanovení diagnózy maligního onemocnění. Proto je velmi důležité znát výpovědní hodnotu, spolehlivost a úskalí vyšetření jednotlivých prognostických a prediktivních markerů karcinomu prsu. Tato studie se zabývá srovnáním vlastností nádoru stanovených před operací s těmi, které jsou k dispozici po operaci. Jedná se o retrospektivní analýzu údajů z lékařské dokumentace 411 pacientek s časným primárním karcinomem prsu léčených primárním chirurgickým výkonem. Statistickou analýzou byla prokázána dobrá nebo velmi dobrá shoda mezi předoperačním a pooperačním stanovením u invazivity nádoru, histologického typu, gradingu, proliferační aktivity a zastoupení hormonálních receptorů a receptorů HER-2/neu. Naopak měření velikosti tumoru a stanovení počtu ložisek tumoru vykazovalo špatnou korelaci. Největší rozdíly jsme popsali u žen s předoperačně histologicky diagnostikovanými karcinomy in situ, a to jak pro určení velikosti nádoru a počtu nádorových fokusů, tak i pro samotné stanovení invazivity. Jako velmi nespolehlivé bylo třeba označit předoperační vyšetření stavu axilárních lymfatických uzlin – falešná negativita tohoto vyšetření přesahovala 92 procent., Great attention is traditionally given to the investigation of breast cancer characteristics. In the past, axillary lymph node status was the most important factor for the decision on adjuvant therapy. At present, higher accent is being laid on the characteristics of the primary tumor. Basic treatment strategy is being set just at the time of setting the diagnosis of malignant disease. For this reason it is very important to know the validity, reliability and pitfalls of the examinations of breast cancer prognostic and predictive markers. This study deals with the comparison of breast cancer characteristics set at the time of diagnosis with those verified histologically after surgery. This retrospective trial analyses data from medical records of 411 patients with early primary breast cancer treated with primary surgical procedure. Statistical analysis proved good or very good agreement between preoperative and postoperative results in following cancer characteristics: invasivity, histological type, grading, proliferative activity and percentage of steroid hormone receptors and HER-2/neu receptors. On the contrary, measurements of tumor size and settings of the numbers of tumor foci exhibited poor correlation. Biggest disagreements were described in women with preoperative histological diagnosis “carcinoma in situ”: the differences were proven both for the tumor size and the number of tumor foci, and also for setting of invasiveness itself. Preoperative investigation of the axillary lymph node status has to be considered very unreliable – the false negative rates of this investigation exceeded 92 percent., Dušan Kolařík, Jelena Vitalijevna Levá, Petr Křepelka, Miroslav Verner, Markéta Trnková, Hana Kolářová, and Lit.: