V. Mathesius založil v r. 1926 malou neformální skupinu lingvistů, jejímž cílem bylo přinést nové přístupy do lingvistiky a literární vědy. Mezi hlavní přínosy PLK v oblasti fonologie patří sledování korelačních vztahů mezi fonémy a definování fonému jako svazku distinktivních rysů. V PLK byl kladně přijímán de Saussurův Kurs obecné lingvistiky. V morfologii byly uplatňovány obdobné přístupy jako ve fonologii, byly sledovány distinktivní (sémantické) rysy. Pražská škola se vyznačuje strukturním přístupem, tj. jsou sledovány vzájemné (paradigmatické i syntagmatické) vztahy, je uplatňován teleologický přístup, tzn. že se popisované jevy sledují z hlediska jejich cíle, a tudíž se věnuje pozornost jejich funkci a významu.