Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním žena s pokrytou hlavou a věncem na hlavě, levou rukou opírá o klín knihu s nápisem, pravou rukou na nápis ukazuje. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod medailonem žena s pokrytou hlavou, na hlavě hvězdný diadém, na klíně rozevřená kniha s nápisem. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod medailonem alegorie Spravedlnosti (zahalená sedící žena, v levé ruce drží váhy, v pravé meč).Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod portrétem sedící postava Hygeie (sedící žena, hlava pokrytá, ňadra odhalená, pravou rukou drží hada, na klíně má misku). Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlava zavinutá, ňadra odhalená, v pravé ruce drží globus, kterého se levou rukou dotýká. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním postava sedící ženy, hlava pokrytá, levou ruku opírá o čelo, pravou, s perem, má na klíně, kde je rozvinutý arch papíru. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlava nepokrytá, ňadra odhalená, pravou rukou zapisuje do knihy spočívající na klíně, v levé ruce drží sextant, za ní na zemi nádoba. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlavu pokrytou, v levé ruce drží planetu, v pravé sošku (hermovka s hieroglyfy, na hlavě má korunu z hradeb), za ní letící kometa.Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, na hlavě má korunu, v levé ruce drží roh hojnosti, v pravé drží hůl, u nohou má knihy a nádobu se svitky.Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, levá ruka opřená pod bradou, vedle přesýpací hodiny, pravou rukou zapisuje do knihy na klíně. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedí žena v levé ruce drží nádobku, archeologický nález, pravá ruka něco zakresluje na papír, který leží na fragmentu architektury.Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena s křídly, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce kniha, v pravé lyra. and Fasádu zdobí fiktivní portréty významných učenců, filosofů a zákonodárců. Portréty doprovázejí ženské postavy, které ilustrují vědní obory, kterými se zabývaly zobrazené historické postavy. Personifikace však mohou být chápány také jako personifikace studijních oborů a universitních fakult, čím též odkazují na poslání knihovny, jako zdroje všeobecného vzdělání.
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním žena s pokrytou hlavou a věncem na hlavě, levou rukou opírá o klín kniíhu s nápisem, pravou rukou na nápis ukazuje. and Sv. Tomáš Akvinský (1225(26) - 1274) byl theolog a katolický filosof, zakladatel univerzity řádu dominikánů v Neapoli a autor mnoha filosofických děl. Ve svém literárním díle v mnoha ohledech vycházel ze závěrů řeckého filosofa Aristotela (12 knih vysvětlujících jeho spisy) a navazoval tedy na antickou filosofii. Portrét doprovází alegorická postava představující patronku theologie, kterou identifikuje tradiční nápis. Se shodným doprovodným nápisem "divinarum rerum notitia" je Theologie prezentována například ve výzdobě slavnostního sálu bývalé vídeňské university Marie Terezie (1753 - 1755).
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod medailonem žena s pokrytou hlavou, na hlavě hvězdný diadém, na klíně rozevřená kniha s nápisem. and Řecký filosof Aristotelés ze Stageiry (384 př. Kr. - 322 př. Kr.) je považován za nejvýznačnější osobnost starověku, zakladatele vědeckého myšlení. Vybudoval základy mnoha pozdějších vědeckých oborů. Je považován za autora asi 400 spisů z oblasti logiky, přírodní filosofie, etiky, psychologie a politiky. Kolem roku 335 př. Kr. založil v Athénách svou vlastní filosofickou školu (Lykeion), jejíž součástí byla také rozsáhlá knihovna. Ženská alegorická postava odkazuje na Aristotelovo obsáhlé dílo, které reprezentují spisy etické a přírodovědné (Philosophia moralis et naturalis).
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlava nepokrytá, ňadra odhalená, pravou rukou zapisuje do knihy spočívající na klíně, v levé ruce drží sextant, za ní na zemi nádoba. and Na portrétní malbě je zachycen Galileo Galilei (1564 - 1642), italský matematik, astronom a filosof, profesor matematiky na univezitě v Padově a Pise, ovlivněný v počátcích svého bádání Aristotelovými představami o fungování vesmíru. Uskutečnil mnoho vlastních astronomických pozorování, objevil například sluneční skvrny, čtyři měsíce Jupitera a fáze planety Venuše. Kvůli svým převratným názorům se dostal do sporu s církví a některé ze svých závěrů o fungování vesmíru byl nucen odvolat. Alegorická postava ženy pod portrétem patrně představuje Astronomii.
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlavu pokrytou, v levé ruce drží planetu, v pravé sošku (hermovka s hieroglyfy, na hlavě má hradební korunu), za ní letící kometa. and Na portrétu je zachycen Isaac Newton (1643 - 1727), anglický fyzik, univerzitní profesor matematiky a autor díla "Philosophiae naturalis principia mathematica" (Matematické základy přírodní filozofie). Vynikal v mnoha vědeckých oborech své doby, zabýval se optikou, termikou, alchymií, problematikou kovových slitin, geografií, historií i theologií. Narážkou na jeho výzkumy v oblasti pohybu nebezkých těles, například je autorem teorie o pohybu Měsíce, je ženská postava, umístěná pod portrétem, personifikující přírodní vědy.
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedí žena v levé ruce drží nádobku, archeologický nález, pravá ruka něco zakresluje na papír, který leží na fragmentu architektury. and Na portrétu je zobrazen Johann Joachim Winckelmann (1717 - 1768), německý osvícenec, archeolog a historik. Zakladatel nové vědecké disciplíny, klasické archeologie. Byl autorem díla "Dějiny umění starověku", které objevilo antické umění pro Evropu a dalo základ moderní archeologii. Ženská postava pod portrétním medailonem je personifikací archeologie.
Původní klasicistní budova vybudovaná podle plánů Pollacka, byla na průčelí zdobena antikizujícími plastikami a reliéfy, byla však zničena v letech 1848-1849. Pak podle plánů Feszla vybudována nová, dvoupodlažní budova (1865). Za II. světové války opět poničena, rekonstrukce byla dokončena v roce 1980. Původní funkcí budovy byla zábava, koncertní a taneční sál. Dnes je využívána jako koncertní síň a galerie. Sochařská výzdoba: na sloupech nároží tančící dívky, nad vstupní arkádou zleva postava nahého pastýře s kloboukem na hlavě, v levé ruce má píšťaly, v pravé hůl, na ní přehozené rouno; postava dívky v antické drapérii s dvojitou píšťalou v rukách (múza); dívka s tamburínou (múza, nebo najáda), dívka s lyrou, na hlavě vavřínový věnec (múza); dívka s věncem na hlavě; nahý mladík držící činely., Déry 1991, s. 44, 185; Török 1997, 104-105; http://www.main.cz/knihovna/Brabek/uhry07.htm (21.6.2005), and Fasáda budovy je zdobena plastikami, vešměs s národní tématikou, většinou odkazuje na hrdiny národní minulosti. Nicméně některé plastiky jsou inspirovány antikou - socha pastýře se syrinx, múzy, tančící najády. Současníci budovu vnímali se smíšenými pocity (příliš neobvyklá stavba, příliš maďarská, hlavní fasáda příliš holá). Ilustrativní je dobový popis turisty z Čech, který navštívil Pešť v roce 1869. "Reduta na nábřeží. Kamenný tento obr, jehož sloh jest jakási podivná směs gotiky a byzantiky, shromažďující v ohromných svých sálech ročně na tisíce zábavy a tance milovného obecenstva maďarského, svědčí o veliké štědrosti obce, která se nezdráhala, obětovati bohyni tance více než jeden milion zlatých. Stavbu reduty provedl mezi lety 1859-65 pešťský architekt Feszl. Vstupme do reduty. Široké schody, vedoucí hlavním vchodem, rozdělují se v polovici své výšky na dvě větve, jež vedou na široký okrouhlý koridór, překlenutý stropem, jejž zdobí cyklus překrásných maleb na obmýtce, představující maďarskou národní báchorku o "kouzelné Heleně" (Tündér Ilona), provedený malíři Lotzem a Thanem. Jednotlivá skupení cyklu tohoto, jichž jest 12, jsou malována vesměs v zlatém poli. Kolmé zdi předsíně jsou pokryty alegorickými obrazy, představujícími hudbu, tanec, poesii, humor a lásku. Hudba jest znázorněna lýrou, nad níž se vznáší slavík; láska zkoumá levým svým ukazováčkem ostří šípu, co mezi tím Amor nad ní již druhý šíp z toulce svého vytahuje. Divné to znázornění lásky a přece snad pravdivé? Pravý obdiv vzbuzuje však hlavní sál, jehož délka obnáší 100, šířka 50 a výška 65 střevíců. Přeskvostné jeho upravení vrcholí ve čtyrech nárožních obrazech na stropu od M. Thana, znázorňujících alegoricky dle koncepce Rubensovy (vždy muž a žena) čtyři hlavní řeky království Uherského. Dunaj se vyznačuje mohutností svých dvou representantů, nad Tisou vznáší se v jasných mlhách délibáb (fatamorgana uherských pust) a po boku representanta Drávy stojí žena v srbském národním oděvu. Za párem, představujícím Sávu, stojí pohraničné znamení, římský terminus a v pozadí se vypíná kupole turecké mečety. Na severním konci sálu jsou na obou proti sobě stojících stěnách ještě dvě památné malby na obmítce, z nichž představuje jedna, provedená Moricem Thanem, "Attilovy hody" dle líčení římského historika Prisca a druhá krále Matyáše Korvína, jak vítězí v turnaji nad českým rytířem Holubářem (!) od Alexandra Wagnera. Pozornost naši poutaly zvláště "hody Attilovy". Zasmušilý král Hunů sedí zde na skvostném trůnu obklopen svými bojovníky a naslouchá zpěvům svých bardů; opěvujících hrdinské činy otců a válečnou slávu dob minulých. V předu jest vyobrazena skupina hrdina, ještš v plném květu mužného věku a jeden vážný sedící starec s bílým vousem; v tváři oněch dychtivosť po boji, zraky jiskrné, pěstě zaťaté - v tváři tohoto melancholický klid - zadumal se do časů dávnominulých. Jak divně se asi nese Attila, tento zasmušilý "bič boží", uprostřed párků tančících "frangais"."
Původní klasicistní budova vybudovaná podle plánů Pollacka, byla na průčelí zdobena antikizujícími plastikami a reliéfy, byla však zničena v letech 1848-1849. Pak podle plánů Feszla vybudována nová, dvoupodlažní budova (1865). Za II. světové války opět poničena, rekonstrukce byla dokončena v roce 1980. Původní funkcí budovy byla zábava, koncertní a taneční sál. Dnes je využívána jako koncertní síň a galerie. Sochařská výzdoba: na sloupech nároží tančící dívky, nad vstupní arkádou zleva postava nahého pastýře s kloboukem na hlavě, v levé ruce má píšťaly, v pravé hůl, na ní přehozené rouno; postava dívky v antické drapérii s dvojitou píšťalou v rukách (múza); dívka s tamburínou (múza, nebo najáda), dívka s lyrou, na hlavě vavřínový věnec (múza); dívka s věncem na hlavě; nahý mladík držící činely., Déry 1991, s. 44, 185; Török 1997, 104-105; http://www.main.cz/knihovna/Brabek/uhry07.htm (21.6.2005), and Fasáda budovy je zdobena plastikami, vešměs s národní tématikou, většinou odkazuje na hrdiny národní minulosti. Nicméně některé plastiky jsou inspirovány antikou - socha pastýře se syrinx, múzy, tančící najády. Současníci budovu vnímali se smíšenými pocity (příliš neobvyklá stavba, příliš maďarská, hlavní fasáda příliš holá). Ilustrativní je dobový popis turisty z Čech, který navštívil Pešť v roce 1869. "Reduta na nábřeží. Kamenný tento obr, jehož sloh jest jakási podivná směs gotiky a byzantiky, shromažďující v ohromných svých sálech ročně na tisíce zábavy a tance milovného obecenstva maďarského, svědčí o veliké štědrosti obce, která se nezdráhala, obětovati bohyni tance více než jeden milion zlatých. Stavbu reduty provedl mezi lety 1859-65 pešťský architekt Feszl. Vstupme do reduty. Široké schody, vedoucí hlavním vchodem, rozdělují se v polovici své výšky na dvě větve, jež vedou na široký okrouhlý koridór, překlenutý stropem, jejž zdobí cyklus překrásných maleb na obmýtce, představující maďarskou národní báchorku o "kouzelné Heleně" (Tündér Ilona), provedený malíři Lotzem a Thanem. Jednotlivá skupení cyklu tohoto, jichž jest 12, jsou malována vesměs v zlatém poli. Kolmé zdi předsíně jsou pokryty alegorickými obrazy, představujícími hudbu, tanec, poesii, humor a lásku. Hudba jest znázorněna lýrou, nad níž se vznáší slavík; láska zkoumá levým svým ukazováčkem ostří šípu, co mezi tím Amor nad ní již druhý šíp z toulce svého vytahuje. Divné to znázornění lásky a přece snad pravdivé? Pravý obdiv vzbuzuje však hlavní sál, jehož délka obnáší 100, šířka 50 a výška 65 střevíců. Přeskvostné jeho upravení vrcholí ve čtyrech nárožních obrazech na stropu od M. Thana, znázorňujících alegoricky dle koncepce Rubensovy (vždy muž a žena) čtyři hlavní řeky království Uherského. Dunaj se vyznačuje mohutností svých dvou representantů, nad Tisou vznáší se v jasných mlhách délibáb (fatamorgana uherských pust) a po boku representanta Drávy stojí žena v srbském národním oděvu. Za párem, představujícím Sávu, stojí pohraničné znamení, římský terminus a v pozadí se vypíná kupole turecké mečety. Na severním konci sálu jsou na obou proti sobě stojících stěnách ještě dvě památné malby na obmítce, z nichž představuje jedna, provedená Moricem Thanem, "Attilovy hody" dle líčení římského historika Prisca a druhá krále Matyáše Korvína, jak vítězí v turnaji nad českým rytířem Holubářem (!) od Alexandra Wagnera. Pozornost naši poutaly zvláště "hody Attilovy". Zasmušilý král Hunů sedí zde na skvostném trůnu obklopen svými bojovníky a naslouchá zpěvům svých bardů; opěvujících hrdinské činy otců a válečnou slávu dob minulých. V předu jest vyobrazena skupina hrdina, ještš v plném květu mužného věku a jeden vážný sedící starec s bílým vousem; v tváři oněch dychtivosť po boji, zraky jiskrné, pěstě zaťaté - v tváři tohoto melancholický klid - zadumal se do časů dávnominulých. Jak divně se asi nese Attila, tento zasmušilý "bič boží", uprostřed párků tančících "frangais"."