Článek přistupuje k problematice aktuálního členění větného z hlediska překladatelského. Na srovnání tří českých překladů jednoho literárního textu jsou demonstrována překladatelská úskalí způsobena rozdílnou hierarchizací jednotlivých indikátorů AČV v angličtině a češtině. Pozornost je věnována především primární roli kontextu v rámci jednotlivých prostředků AČV a tomu, jak tuto tezi překladatelé v praxi respektují. Naznačen je i problém záměrného porušování zákonitosti AČV v literárním textu.