Arkády na jižní straně dvora, kterou se vcházelo dio zahrady, vlastně jenom tří patra spojovacích chodem otevřených do dvora arkádami a do zahrady okny. Dolní dvě patra mají toskánské sloupy, poslední patro iónské. Sloupy v patrech stojí na soklech, mazi nimiž balustrádové zábradlí. Na soklech sloupů rozety, ty také ve cviklech arkád, kde jsou prostřídány znaky v kartuších. Kladí arkád je redukováno na pouhou kordonovou římsu. and Třípatrové arkády mají předchůdce v arkádovém dvoře v Moravském Krumlově (1557-1562) a v Bučovicích (1567-1582).
Štukový reliéf: Iustitia (dlouhé šaty, odhalená ňadra, náhrdelník) sedí na zemi, v pravici meč, v pozdvižené levici váhy., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství.
Štukový reliéf: Cornelia (dlouhé šaty bez ozdob), vdova po Tiberiovi Semproniovi Gracchovi, sedí na podušce na trávě a kojí dceru Sempronii, její dva synové, Gaius a Tiberius, oba nazí, si před ní hrají, zápolí o vavřínovou větvičku, kterou drží starší Tiberius Gracchus., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587). Všechny výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství, dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě. Tiberius Gracchus, se stal tribunem lidu, navrhl a realizoval pozemkovou reformu. Po jeho smrti v ní pokračoval jeho mladší bratr Gaius. Římanka Cornelie z dětmi, patrně odkazuje na věkový rozdíl mezi manželi a na očekávání dědice Rožmberských držav, kterého se však Vilém nedočkal.
Štukový reliéf: Fides (bohaté šaty, závoj) sedí s knihou v ruce, před sebou drží crucifix., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Další klíčové křesťanské ctnosti, Spes a Fides, jsou umístěny na protilehlých stranách sálu.
Štukový reliéf: Fortitudo (římská zbroj) sedí a objímá sloup, napravo leží hlavice korintského sloupu., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Trpělivost je bezpochyby záměrně umístěna naproti personifikaci Síly (Fortitudo).
Štukový reliéf: Marcus Curtius (římská zbroj) skáče do propasti, z níž šlehají plameny., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573. O Marcovi Curtiovi srov. Berbara 2001.
Štukový reliéf: Scaevola (římská zbroj) se štítem v levé ruce stojí u ořícího oltáře, nad nímž drží ruku s mečem. U oltáře leží na zemi mrtvý písař (římská zbroj), kterého Scaevola omylem zabil místo etruského krále Porseny., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Prudentia (bohaté šaty, čepec, korále) sedí a dívá se do zrcadla, v pravici drží hada., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství.
Štukový reliéf: Romulus (vousatý, římská zbroj, koruna, plášť sepjatý na rameni) sedí na kurulském křesle, z něhož svěšený dlouhý koberec, v pravici drží žezlo a v levici knihu. Před trůnem skupina tří kněží a vedle ní tři vojáci v římské zbroji., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, který Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Romulus (římská zbroj) pozdvihuje v pravé ruce meč nad Remem ležícím na zemi. Remus drží v pravé ruce meč, obličej obrácený k zemi, umírá., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, který Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Naděje (dlouhé šaty, závoj) sedí s kotvou na klíně., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Další klíčové křesťanské ctnosti, Spes a Fides, jsou umístěny na protilehlých stranách sálu.
Lejsková-Matyášová 1970#Štukový reliéf: poslední etruský král v Římě, Lucius Tarquinius Superbus (Zpupný), v orientálním oděvu (kaftan, turban s korunou) sráží hůlkou hlavice makovic., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573, podle obr. 14 udělal dva výjevy, na prvním je Tarquinius s poslem, na druhém Tarqinius u záhonu s makovicemi.
Štukový reliéf: poslední etruský král v Římě, Lucius Tarquinius Superbus (Zpupný), v orientálním oděvu (kaftan, turban s korunou) si podává ruku s poslem svého syna., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573, podle obr. 14 udělal dva výjevy, na prvním je Tarquinius s poslem, na druhém Tarqinius u záhonu s makovicemi.
Štukový reliéf: Temperantia v bohatém šatu sedí na louce a přelévá z konvice do číše., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Trpělivost je bezpochyby záměrně umístěna naproti personifikaci Síly (Fortitudo).
Štuková výzdoba stropu: čtyři panely okolo rožmberské růže, uprostřed každého panelu amoretto v tunice, vystřeluje z luku šíp, dva střílí do středu, dva jiným směrem., Lejsková-Matyášová 1970#., and Amoretti jsou doslovným citátem z Raffaeolova obrazu Triumf Galateie z roku 1511 (jsou zde však zobrazeni pouze tři amorci, Melani proto jeden vzor použil dvakrát, a to pro amorky 3 a 4). Melani mohl použít některou z překreseb římské fresky, například grafiku od Marcantonia Raimondi. Je pravděpodobné, že Melani z předlohy převzal i smysl amorků. Raffael se inspiroval mýtem o marné lásce Kyklópa Polyféma k nymfě Galateie, která i přes jeho výhrůžky zůstala věrná svému milému Akidovi, kterého proto Kyklóp zahubil. Mýtus známý z Ovidiových Proměn převyprávěl v roce 1475 Angelo Poliziano, který jej pojal jako alegorii cesty člověka k bohu. Na Kratochvíli amorci s největší pravděpodobností oslavili manželskou věrnost Polyxeny z Pernštejna, která se v roce 1587 provdala za o třicet let staršího stavebníka Kratochvíle, Viléma z Rožmberka. Další štukové reliéfy v této místnosti toto čtení podporují, najdeme tu sebevraždu cudné Lukretie a velkodušnost Scipia Africana, což bylo od 15. století svatební téma.
Chlapec v tunice, pravou ruku vztahuje nahoru, k postavě Boha v oblacích, na této ruce má pár křídel. Na svěšené levé ruce má kámen., Lejsková-Matyášová 1970#., and Štukatér se těsně držel dřevořezu z díla Andrei Alciatiho, Emblematum liber, Paris 1548 (č. 99), který byl s nepatrnými obměnami začleňován do dalších vydání (například 1584 č. 120). Jedná se o alegorii Fortuny s textem, který popisuje obraz a vysvětluje jeho význam. Antickým pramenem je Juvenálova (Iuvenalis) satira "O strastech velkoměstského života" ( 3, 164-5: Paupertatem summis ingeniis obesse ne provehantur).
Štukový reliéf nad krbem: napravo velký zapálený oltář. Vousatý muž s řetězem v pravé ruce, do něho hází nahá nemluvňata. V levé části obrazu přihlíží muž ve špičatém klobouku, který zapichuje hůl do klobouku ležícího na zemi. and Krčálová 1986#, 36-37.
Čtyři štukové reliéfy. Léto: sedící žena, v levé ruce drží srp, pravou rukou si přidržuje šaty, na zemi před ní dva obilné snopy. Podzim: sedící žena, na krku má zavěšený křížek, v pravé ruce drží roh hojnosti plný ovocných plodů, levou rukou roh přidržuje v klíně. Zima: sedící žena vztahuje obě ruce nad nádobu s plameny. Jaro: sedící žena, v levé ruce drží v klíně kytici květů, pravou rukou drží velký květináč s rozkvetlými květinami. Všechny ženy mají antikizující oděvy., Lejsková-Matyášová 1970#., and Bohyněmi ročních dob byly v řecké mytologii pouze tři dcery Jupitera a Themidy - Hóry, které však měly i etické hodnoty (Auxó, Thalló, Karpó). Od pozdního starověku až do 18. století je pak ustálena ikonografie čtyř postav s typickými atributy. Jaro jako mladá žena držící květiny, Léto jako žena se srpem a klasy či snopy obilí, Podzim s hroznem vína a listy vinné révy či rohem hojnosti, Zima je v teplém oděvu nebo se ohřívá u ohniště.
Štukový reliéf v oválném rámu: Lukrécie v antikizujícím oděvu se chystá zabodnout si pravicí do prsou dýku., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Příběh cudné Lukrécie, který byl znám především z Liviových dějin a Ovidiova Kalendáře (Fasti), měl také politický podtext, neboť těsně souvisel s dějinami antického římského impéria. Štukatér se na Kratochvíli inspiroval Raffaelovou kresbou Lukrécie, jež vznikla patrně podle nedochované antické památky. Ve všeobecnou známost Raffaelova kresba vešla díky grafice Marcantonia Raimondiho. V křesťanské ikonografii měla tato postava alegorický význam Čistoty.
Štukový reliéf: na vyvýšeném pódiu v levé části obrazu je trůn, na něm sedí Scipio Africanus (římská zbroj, přilba, plnovous) se žezlem v levé ruce. Za podiem tři vojáci, Scipiova stráž. Před podiem klečí Scipiem propuštěná zajatkyně a její snoubenec, Allucius, za nimi stojí dívčin otec (vous, meč u pasu) s měšcem v ruce a její matka, všechny postavy jsou bohatě vystrojeny. Výjev rámuje svěšená drapérie., Lejsková-Matyášová 1960#., Krčálová 1986#, 36-37., and Publius Cornelius Scipio Africanus (236 - 183 BC) byl římský generál ve druhé válce punské, který se proslavil vítězstvím nad Hanibalem v Severní Africe. Historie o jeho velkodušnosti během španělského tažení, kdy po dobytí Nového Kartága propustil a štědře obdaroval zajatkyni, byla známá z Liviových dějin a výjev patřil mezi nejčastěji zobrazovaná témata z římské historie. Výjev se objevoval nejčastěji v 15. století, především na stěnách svatebních truhel. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Nad krbem štuková výzdoba: alianční erb Rožmberků a Pernštejnů (sňatek Viléma a Polyxeny 1587). Erb pánů z Rožmberka reflektuje nedoložený původ Rožmberků společný s rodem Ursinů (Orsinů), nebyl králem udělen. Vlevo štít vsazený do řetězu řádu zlatého rouna, je dělený zlatým břevnem, nad nímž je červená pětilistá růže, pod ním tři stříbrné kosmé pruhy. Rolwerkový štít vpravo nese zubří hlavu pánů z Pernštejna. Nad erby nápis "Festina lente" (Spěchej pomalu). Strop sálu zdobí motiv řetězu zlatého rouna, řádu, který byl udělen Vilémovi z Rožmberka roku 1585. and Oblíbené rčení císaře Augusta "Spěchej pomalu", jehož znění řeckém originále zachoval Suetonius v císařově životopise, bylo též motto císaře Ferdinanda I. a stalo se i životním heslem Viléma z Rožmberka.
Největší síň vily, "Zlatý sál" (pojmenovaný podle bohatého zlacení štukových reliéfů, které bylo obnoveno při restaurování v roce 2008). Malířská výzdoba je omezena na malovanou tapetu brokátového vzoru a na figurální motivy ve dveřních špaletách a okenních výklencích, kde najdeme hudebníky. Hlavní důraz je položen na štukovou výzdobu stropu od Antonia Melaniho, který je připomenut v nápisové destičce. Ve středu stropu je Rožmberský jezdec obklopený čtyřmi kardinálními ctnostmi, a erby čtyř manželek stavebníka. Zbývajících osmnáct výjevů je inspirováno Liviovou římskou historií a oslavuje ideu Svaté říše římské., Krčálová 1986#, 30-39., and Až na tři výjevy štukatér ve všech případech použil jako předlohu dřevoryty Josta Ammana, které vyšly se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573 (Lonicer 1572). Jak to bylo zvykem v italských vilách 16. století, výjevy nejsou řazeny chronologicky, ale jejich umístění sleduje určitý plán. Výjevy jsou vedle sebe řazeny buď pro jejich návaznost (Setkání Sofonisby s Masinissem a Sofonisbina smrt), nebo proto, že ilustrují analogické situace. Z větších skupin výjevů je nejnápadnější koncentrace výjevů zobrazujích sesazení nebo vraždu krále v severní části (od západu: Královražda, Dva králové, Smrt Tarkvinia, Tullia), s nimiž úzce souvisí výjevy se Sofonisbou umístěné ve středu.
Štukový reliéf: Cincinnatus (tunika, vysoké boty) za pluhem s párem volů, v levé ruce čapku. Za ním jezdec na koni, který ho drží pravicí okolo ramen, a skupina vojáku (všichni v římské zbroji)., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf stropu: na vodní hladině plavou tři koně, na jejich hřbetech Cloelia a dvě dívky v bohatých šatech., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Coriolanus (římská zbroj) stojí s žezlem v levé ruce, za ním stojí dva ozbrojenci, zadní s kopím. Před ním klečí se sepjatýma rukama žena, další tři ženy se sepjatýma rukama stojí za ní, je to Coriolanova matka Vetruria, jeho manželka Volumnia a římské ženy, které ho prosí, aby město ušetřil., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: mladý král (bezvousý, koruna, římská zbroj, plášť) sedí na trůnu, z něhož ho strhává nalevo stojící muž (vousy, antická zbroj, plášť). Zprava k trůnu přistupuje starý král (vousy, koruna, dlouhé šaty, plášť u pasu meč) a pravou rukou mladému králi sundavá z hlavy korunu. Výjev po stranách a nahoře rámován závěsem. and Lejsková-Matyášová 1970#.
Štukový reliéf: Fortitudo v dlouhých šatech sedí a drží sloup., Lejsková-Matyášová 1970#., and Jedna z personifikací čtyř kardinílních ctností, které obklopují emblém Rožmberského jezdce (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani).
Štukový reliéf: dva Curiatiové bojují měči s jedním Horatiem, za Curiatii leží na zemi dva mrtví Horatiové. Za bojujícím Horatiem leží mrtvý Curiatius, který ho dostihl jako první, když útěkem úspěšně nepřátele rozdělil. Všichni bojovníci jsou v římské zbroji., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: jezdec na mostě, v levé ruce štít, v pravé kopí, útočí kopím na skupinu tří ozbrojených mužů (všichni antickou zbroj). Na mostě leží dva mrtví vojáci., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Iustitia (dlouhé šaty) sedí na zemi s měčem a váhami, napravo ovocný strom s plody., Lejsková-Matyášová 1970#., and Jedna z personifikací čtyř kardinílních ctností, které obklopují emblém Rožmberského jezdce (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani).
Štukový reliéf: uprostřed stojí král (koruna), ruku na rukojeti měče, pravicí od sebe odstrkuje napravo stojícího ozbrojence, který na něj útočí mečem, za ním stojí další ozbrojenec, který se chystá tasit meč. Zleva ke králi přistupuje ozbrojenec a vráží mu meč do břicha, za ním stojí další ozbrojenec s turbanem. Všichni jsou v antické zbroji. and Lejsková-Matyášová 1970#.
Štukový reliéf: nalevo Gall, na kterého útočí havran sedíci na jeho rameni, napravo Marcus Valerius, který mu právě zasazuje smrtící úder. Oba bojovníci jsou v římské zbroji a bujují dvěma meči., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Gaius Popilius Laenas (turban, kaffan) v čele dalších dvou římských vyslanců oděných po orientálním způsobu, v ruce má hůlku, kterou kreslí na zemi. Před ním stojí Antiochos (dlouhý vous, turban s korunou, římská zbroj) s žezlem v pravici, za ním tři muži v turbanech a kaftanech., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Prudentia v dlouhých šatech sedí, v pravici drží dva hady, na levé ruce sokol. Nahoře drapérie, napravo ovocný strom s plody., Lejsková-Matyášová 1970#., and Jedna z personifikací čtyř kardinílních ctností, které obklopují emblém Rožmberského jezdce (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani).
Štukový reliéf: patricius (vousy, římská zbroj, plášť) se napřahuje mečem, u jeho nohou leží na zemi bezvládně Romulus (koruna, římská zbroj, plášť). Za patriciem s mečem stojí další dva (vousy, římská zbroj, kopí a štít). Nalevo je louka se stromy a palmou., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: v krajině se stromy leží vlčice, která kojí dvě nemluvňata, Romula a Rema., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf stropu: na zemi leží král Tarquinius (koruna, plášť), palácová síň je naznačena závěsem. Nad králem dva najatí vrazi (pravý má antický pancíř a boty) s napřaženými sekyrami, Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Masinissa (římská zbroj) na koni, vedle ozbrojenec se štítem, před ním kleší Sofonisba (koruna a bohaté šaty), za ní stojí dvě komorné., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: tři poslové Masinissovi (vousy, kaftany), dva z nich drží v ruce nádoby s víkem. Proti nim stojí Sofonisba (koruna, bohaté šaty s vlečkou) a pije z poháru jed, za ní dvě dvorní dámy. Mezi oběma skupinami stojí pes., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: Temperantia v dlouhých šatech sedí na zemi a přelévá tekutinu do číše. Nalevo strom, nahoře závěs., Lejsková-Matyášová 1970#., and Jedna z personifikací čtyř kardinílních ctností, které obklopují emblém Rožmberského jezdce (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani).
Štukový reliéf: na mostě Titus Manlius povalil Kelta na záda a míří na něj mečem, napravo přihlíží dva Římané, všichni mají římskou zbroj., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: na voze taženém třemi koňmi sedí Tullia, na kozlíku muž s bičem. Pod koly vozu ležící její mrtvý otec, Servius Tullius (koruna, plášť)., Lejsková-Matyášová 1970#., and Výjev je součástí souboru věnovaného antické římské historii, který zdobil největší síň vily (viz: Kratochvíle, "Zlatý sál", Melani). Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Štukový reliéf: římský voják stojí se zdviženou pravici, levice spočívá na jílci meče, za ním další dva vojáci, jeden drží štít s římskou dvouhlavou orlicí s císařskou korunou. Před ním klečí a gestikulují dva vousatí muži, za nimi stojí gestikulující žena., Lejsková-Matyášová 1970#., and V latinském vydání Livia (1572) ilustraci J. Ammana doprovází text: Popilius Romanorum Legatus Virga Regem Antiochum.