An archaeobotanical investigation was perfomed in conjunction with extensive archaeological excavations in the town of České Budějovice (South Bohemia, Czech Republic), concentrating on both High Medieval archaeological features and on an evaluation of an off–site profile situated in the immediate vicinity of the town centre. The off–site record was used for evaluation of regional vegetation development since the Bronze Age as well as of vegetation changes after the town’s foundation sometime between 1263 and 1265 AD. During the first decades of the town’s existence, the surrounding landscape was subjected to heavy human impact. The subsequent intensive growth of České Budějovice during the 14th and 15th centuries is reflected in the archaeobotanical content of some of the excavated features – dwellings, cesspits, communication horizons, and hay ditches. Since the data were obtained from different archaeological situations, the authors’ interest concentrates on the taphonomic interpretation of the individual plant assemblages under study. An attempt was made to reconstruct the vegetation and land use patterns in the České Budějovice region in the High Medieval period. Thanks to the extraordinary richness of the archaeobotanical material and the close correlation of the results with the archaeological interpretations, this goal has in many respects been achieved. and Ve spojení s rozsáhlými archeologickými výzkumy historického jádra Českých Budějovic byla provedena řada archeobotanických analýz. Ty se soustředily jak na výplně vlastních archeologických objektů, tak na zhodnocení profilu organickými sedimenty zaniklého slepého ramene řeky Vltavy ležícího v blízkosti středu města. Výsledky pylových analýz profilu jsou využity k popisu vývoje okolní krajiny od doby bronzové (únětická kultura) po vrcholný středověk, kdy se v souvislosti se založením města stala okolní krajina dějištěm pronikavé proměny v kulturní krajinu moderního typu. Následný intenzívní rozvoj Českých Budějovic během 14. a 15. století se odráží ve složení pylových spekter a souborů rostlinných makrozbytků z výplní archeologických objektů – obytných struktur, odpadních a fekálních jímek, komunikačních horizontů a hnojišť. Protože archeobotanická data byla získána z celé škály různých archeologických situací, soustředili jsme svou pozornost na tafonomickou interpretaci jednotlivých studovaných souborů pylových zrn a makrozbytků. Na základě těchto dat jsme učinili pokus o rekonstrukci vegetace a hospodářského využití jednotlivých typů stanovišť v širším okolí středověkého města. Stanoveného cíle bylo alespoň zčásti dosaženo díky mimořádnému bohatství archeobotanických nálezů a také díky úzkému spojení s archeologickými interpretacemi situací, ze kterých nálezy pocházely.
Lokalita Mokré louky u Třeboně je rozsáhlé, dnes uměle odvodněné rašeliniště. V roce 1998 odtud bylo vyzvednuto cca 50 kmenů dubu letního (Quercus robur) o délce až 10 m a maximálním průměru 120 cm. Z 31 kmenů byly odebrány vzorky pro dendrochronologickou analýzu, která prokázala, že úhyn většiny dubů spadá do krátké periody počátku 20. let 10. století. Za účelem studia okolností, za kterých se dubový les na lokalitě vyskytoval a za kterých došlo k jeho zániku, byl proveden plošný odkryv. Na jeho místě byla studována stratigrafie a odebrány vzorky na pylovou a makrozbytkovou analýzu.V době, kdy se na ploše rašeliniště vyskytoval vzrostlý dubový les, nacházela se lokalita i její okolí v čistě přírodním stavu. Příčiny zániku lesa počátkem 10. stol. nelze zatím s jistotou určit, roli mohly hrát klimatické příčiny v kombinaci s lokálními faktory. Později, během vrcholně středověké kolonizace, došlo k prvnímu významnému zásahu do krajiny Třeboňské pánve. Zakládána byla pole, pastviny a louky, regionální lesní porosty ustupovaly, nebo alespoň degradovalo jejich přirozené složení. and The Mokré louky (lit. „Wet Meadows“) area near Třeboň is an extensive, today artificially drained, peat bog. In 1998, around 50 trunks of Sessile (Durmast) Oak (Quercus petrea) were removed from here, each around 10m in length and with a maximum diameter of 120 cm. Samples were withdrawn from 31 trunks for dendrochronological analysis, which showed that the deaths of most had taken place in a short period at the beginning of the 920’s AD. As part of a study of the events leading to the establishment of the oak wood on the site, and those which led to its demise, a larger area was opened for examination. The stratigraphy of the site was studied, and samples were taken for analyses of pollen and macro–remains. For the period in which woodland occupied what is now a bog, the site and its surroundings were in an entirely natural state. The causes of the woodland’s demise at the beginning of the 10th century are unclear, but an important role may have been played by climatic factors in combination with other external stimuli. Later, during the colonisation in the High Middle Ages, regional woodland growth receded, or their natural components were at least degraded.