An archaeobotanical investigation was perfomed in conjunction with extensive archaeological excavations in the town of České Budějovice (South Bohemia, Czech Republic), concentrating on both High Medieval archaeological features and on an evaluation of an off–site profile situated in the immediate vicinity of the town centre. The off–site record was used for evaluation of regional vegetation development since the Bronze Age as well as of vegetation changes after the town’s foundation sometime between 1263 and 1265 AD. During the first decades of the town’s existence, the surrounding landscape was subjected to heavy human impact. The subsequent intensive growth of České Budějovice during the 14th and 15th centuries is reflected in the archaeobotanical content of some of the excavated features – dwellings, cesspits, communication horizons, and hay ditches. Since the data were obtained from different archaeological situations, the authors’ interest concentrates on the taphonomic interpretation of the individual plant assemblages under study. An attempt was made to reconstruct the vegetation and land use patterns in the České Budějovice region in the High Medieval period. Thanks to the extraordinary richness of the archaeobotanical material and the close correlation of the results with the archaeological interpretations, this goal has in many respects been achieved. and Ve spojení s rozsáhlými archeologickými výzkumy historického jádra Českých Budějovic byla provedena řada archeobotanických analýz. Ty se soustředily jak na výplně vlastních archeologických objektů, tak na zhodnocení profilu organickými sedimenty zaniklého slepého ramene řeky Vltavy ležícího v blízkosti středu města. Výsledky pylových analýz profilu jsou využity k popisu vývoje okolní krajiny od doby bronzové (únětická kultura) po vrcholný středověk, kdy se v souvislosti se založením města stala okolní krajina dějištěm pronikavé proměny v kulturní krajinu moderního typu. Následný intenzívní rozvoj Českých Budějovic během 14. a 15. století se odráží ve složení pylových spekter a souborů rostlinných makrozbytků z výplní archeologických objektů – obytných struktur, odpadních a fekálních jímek, komunikačních horizontů a hnojišť. Protože archeobotanická data byla získána z celé škály různých archeologických situací, soustředili jsme svou pozornost na tafonomickou interpretaci jednotlivých studovaných souborů pylových zrn a makrozbytků. Na základě těchto dat jsme učinili pokus o rekonstrukci vegetace a hospodářského využití jednotlivých typů stanovišť v širším okolí středověkého města. Stanoveného cíle bylo alespoň zčásti dosaženo díky mimořádnému bohatství archeobotanických nálezů a také díky úzkému spojení s archeologickými interpretacemi situací, ze kterých nálezy pocházely.
Koncem srpna 2008 byly na bezejmenném návrší u Nové Vsi na Českokrumlovsku objeveny dva depoty kovových předmětů – soubor 10 hřiven s konci nastrčenými do dvou spirálovitých nápažníků a depot obsahující křtěnovský sekeromlat a 12 zlomků koláčovitých slitků. Druhý depot byl nalezen v areálu dosud neznámého mohylového pohřebiště, z něhož však zatím pochází pouze keramika z doby halštatské a solitérní spirálovitý nápažník ze starší doby bronzové. Na místě byl následně proveden archeologický průzkum, drobná sondáž a geodetické měření. Všechny kovové artefakty byly podrobeny spektrálním analýzám pomocí RFA i NAA. Typologický rozbor nálezů prokázal jejich nesoučasnost – zatímco první depot lze klást do stupně Br A2, druhý depot byl uložen pravděpodobně až na přelomu starší a střední doby bronzové. Vztah obou depotů k mohylníku v jejich blízkosti zůstává zatím neznámý. and Two Early Bronze Age hoards in the burial mound grounds at Nová Ves (dist. Český Krumlov, South Bohemia). At the end of August 2008, two hoards featuring metal objects were discovered on an unnamed mound at Nová Ves in the district of Český Krumlov – a set of 10 ring ingots with the ends tucked into two spiralled arm bracelets and a deposit containing a Křtěnov-type battle axe and 12 fragments of pie-shaped sows. The second hoard was found in the grounds of a hitherto unknown burial mound, thus far featuring only ceramics from the Hallstatt period and a sole spiralled arm bracelet from the Early Bronze Age. An archaeological survey, a smaller probe and geodetic survey were then conducted at the site. All metal artefacts underwent RFA and NAA spectral analysis. The typological analysis of the finds demonstrated their asynchronism – while the first hoard can be placed into the Br A2 phase, the second was more than likely deposited only at the period between the Early and Middle Bronze Ages. The relation between the two hoards and the nearby mounds remains unknown.
Článek shrnuje informace o kultovním areálu doby halštatské na vrchu Burkovák u Nemějic v jižních Čechách. Je věnován zejména analýze nalezených keramických zlomků a fragmentů hliněných plastik. Po kompletní revizi autoři vyčlenili 21 základních typů a několik dalších variant. Celkový počet dnes dochovaných plastik z Burkováku, včetně zlomků keramických nádob, je 1855. Většina z plastik představuje symboly slunce, části zápřahu, napodobeniny šperků nebo předmětů z organických látek. Některé motivy měly významné postavení i v náboženských představách předcházející doby popelnicových polí; keramické předměty z Burkováku prozrazují vazbu na symboly této epochy. Svým početním zastoupením je soubor plastik z Burkováku ve střední Evropě výjimečný, nejbližší paralely k lokalitě autoři shledávají u venetských svatyň v severových. Itálii. Aktivity v lokalitě lze datovat do Reineckových stupňů Ha C2-D2, příp. Ha D2/3. Závěr článku tvoří přehled dokladů soudobého osídlení v okolí Burkováku, které jsou zatím poměrně nečetné. and Ritual site from the Hallstatt Culture on Burkovák Hill near Nemějice. The article summarises information on a ritual site dating to the period of the Hallstatt culture and located on Burkovák Hill near Nemějice in Southern Bohemia. It focuses on the analysis of finds of ceramic fragments and fragments of clay sculptures. After a thorough examination of the finds, the authors identified 21 basic types and several additional varieties. The total number of extant sculptures from Burkovák to date, including the fragments of ceramic vessels, is 1855. The majority of the sculptures are symbols of the sun, parts of a yoke, and imitation jewellery or objects made of organic material. Some of the motifs held strong significance also in the religious beliefs of the preceding period of the Urnfield culture; the ceramic objects from Burkovák reveal a link to symbols from that period. The assemblage of sculptures from Burkovák is unique in Central Europe for its size, and the authors see the closest parallels to this site in the Venetian shrines in Northern Italy. Activity at this site can be dated to Reinecke’s schema periods Ha C2-D2, or perhaps Ha D2/3. The article closes with an overview of evidence of contemporary settlement in the area surrounding Burkovák, of which there is relatively little thus far.
Depot měděných žeber objevený v r. 2012 v Kučeři na Písecku umožnil díky odborně dokumentovaným nálezovým okolnostem položení několika významných otázek. Vedle typologického rozboru artefaktů z depotu v kontextu zachyceného rozdělení jednotlivých žeber do celkem čtyř svazků byly provedeny archeobotanické analýzy i radiokarbonové datování. Za důležitou považujeme otázku vztahu depotu k sídlišti, jehož existence byla potvrzena v několika drobných sondách a které nabízí možnosti analýzy vztahu hromadných nálezů starší doby bronzové k soudobým rovinným sídlištím v širším středoevropském prostoru. Palynologická analýza a analýza rostlinných makrozbytků nabízejí zamyšlení nad charakterem lidských aktivit v sídelním areálu. Komparace archeobotanických a radiokarbonových dat z depotu a z kulturní vrstvy pak umožňuje rozvahu nad vzájemným vztahem obou těchto komponent. and Thanks to a professionally documented find context, a hoard of ribs discovered in 2012 in Kučeř in the Písek region (Czech Republic) allowed several important questions to be raised. Besides a typological analysis of artefacts from the hoard in a context in which individual ribs were divided into a total of four groups, archaeobotanical analyses and radiocarbon dating were also performed. One important question is the relationship between the hoard and the settlement whose existence was confirmed in several small trenches, making it possible to analyse the relationship between Early Bronze Age mass finds and contemporary flatland settlements in the broader territory of eastern Europe. Palynological analysis and an analysis of plant macro-remains allow for thought on the character of human activities in the settlement area. A comparison of archaeobotanical and radiocarbon data from the hoard and the occupation layer then enable deliberation on the mutual relationship between these two components.
Lokalita Mokré louky u Třeboně je rozsáhlé, dnes uměle odvodněné rašeliniště. V roce 1998 odtud bylo vyzvednuto cca 50 kmenů dubu letního (Quercus robur) o délce až 10 m a maximálním průměru 120 cm. Z 31 kmenů byly odebrány vzorky pro dendrochronologickou analýzu, která prokázala, že úhyn většiny dubů spadá do krátké periody počátku 20. let 10. století. Za účelem studia okolností, za kterých se dubový les na lokalitě vyskytoval a za kterých došlo k jeho zániku, byl proveden plošný odkryv. Na jeho místě byla studována stratigrafie a odebrány vzorky na pylovou a makrozbytkovou analýzu.V době, kdy se na ploše rašeliniště vyskytoval vzrostlý dubový les, nacházela se lokalita i její okolí v čistě přírodním stavu. Příčiny zániku lesa počátkem 10. stol. nelze zatím s jistotou určit, roli mohly hrát klimatické příčiny v kombinaci s lokálními faktory. Později, během vrcholně středověké kolonizace, došlo k prvnímu významnému zásahu do krajiny Třeboňské pánve. Zakládána byla pole, pastviny a louky, regionální lesní porosty ustupovaly, nebo alespoň degradovalo jejich přirozené složení. and The Mokré louky (lit. „Wet Meadows“) area near Třeboň is an extensive, today artificially drained, peat bog. In 1998, around 50 trunks of Sessile (Durmast) Oak (Quercus petrea) were removed from here, each around 10m in length and with a maximum diameter of 120 cm. Samples were withdrawn from 31 trunks for dendrochronological analysis, which showed that the deaths of most had taken place in a short period at the beginning of the 920’s AD. As part of a study of the events leading to the establishment of the oak wood on the site, and those which led to its demise, a larger area was opened for examination. The stratigraphy of the site was studied, and samples were taken for analyses of pollen and macro–remains. For the period in which woodland occupied what is now a bog, the site and its surroundings were in an entirely natural state. The causes of the woodland’s demise at the beginning of the 10th century are unclear, but an important role may have been played by climatic factors in combination with other external stimuli. Later, during the colonisation in the High Middle Ages, regional woodland growth receded, or their natural components were at least degraded.
Příspěvek rozšiřuje dosavadní skromné poznatky o neolitickém osídlení jižních Čech. Jádrem práce je analýza nálezových souborů z výzkumů sídelních areálů v Dehtářích, Radčicích a na nově objevené lokalitě Mažice uskutečněných v sezonách 2015 a 2016. Analýza keramického materiálu a radiokarbonová datace potvrdily osídlení v šáreckém stupni kultury s lineární keramikou (LnK). Zároveň bylo v tomto období ve výrobě štípaných kamenných nástrojů prokázáno dominantní užívání rohovců ortenburské jury. Analýzy základních kategorií nálezů dále tvoří rámec pro revizi nadregionálních kontaktů jihočeských neolitiků. Zvláště pro pozdní stupeň LnK bylo zaznamenáno silné propojení jižních Čech s východní částí bavorského Podunají a osídlením v okolí rakouského Lince. Na příkladu severního Třeboňska je taktéž diskutována možná koexistence lovecko-sběračských a zemědělských komunit. and The article expands the existing modest knowledge of the Neolithic occupation of south Bohemia. The core of the work is an analysis of assemblages from excavations of the Dehtáře and Radčice settlement areas and at the newly discovered site of Mažice conducted in the 2015 and 2016. Analyses of the pottery decoration
and radiocarbon dating confirmed occupation in the Šárka phase of the Linear Pottery culture. Simultaneously, the dominant use of chert of the Ortenburger Jura was proven in this period for the production of chipped stone tools. Analyses of basic categories of finds create a framework for the revision of the superregional contacts of the south Bohemian Neolithic population. The strong connection between south Bohemia and the eastern part of the Bavarian Danube Region and settlement in the vicinity of the Austrian city of Linz was recorded for the late phase of the Linear Pottery culture. Focusing the north Třeboň Basin region, the possible coexistence of hunter-gatherer and agricultural communities is also discussed.
Malý zlomek plochého valounku, pokrytý hustě se překrývajícími rýhami nejasného významu, byl sebrán v kumulaci mezolitické štípané industrie na lokalitě 3 v Putimi, okr. Písek. Publikace má upozornit na dosud přehlížený typ pozůstatku kognitivního chování. Druhá část článku charakterizuje přehledně hlavní rysy a produkty mezolitických výtvarných aktivit v Evropě. and A small fragment of a flat cobble covered in dense, overlapping, engraved grooves of uncertain meaning, recovered from a Mesolithic chipped stone industry accumulation at Site 3, Putim (Písek district). This paper aims to draw attention to this hitherto neglected type of cognitive behaviour relict. The second part of the article presents a summary characterisation of the main traits and products of Mesolithic „artistic“ endeavour in Europe.
Článek přináší shrnutí současného stavu poznání mladší a pozdní doby bronzové (Br D – Ha B) v jižních Čechách. Nejprve je zhodnocen dnešní pramenný fond tohoto období ve sledovaném regionu. Doba popelnicových polí s více než třemi stovkami lokalit představuje jeden z vrcholů pravěkého osídlení jižních Čech. Většinu lokalit tohoto období tvoří rovinná sídliště, v jižních Čechách známe ovšem také několik desítek výšinných lokalit, plochých i mohylových hrobů, depotů a ojedinělých nálezů. Ve druhé části je pozornost věnována chronologickým otázkám. Autor definuje přechodný mohylovo-knovízský horizont Br C2/D1, konstatuje vrchol osídlení v období Ha A2/B1 a následný výrazný pokles počtu lokalit v pozdní době bronzové. Lze předpokládat kontinuitu obyvatel do následné doby halštatské. Na závěr se autor zamýšlí nad kulturními poměry tohoto období ve sledovaném regionu. Na základě rozboru několika ukazatelů (typy hrobů, materiální kultura, geografické rozšíření sídlišť, chronologické vztahy) je konstatována kulturní jednota regionu, tj. je zpochybněna současná existence knovízské a milavečské kultury v jižních Čechách. and The current state of knowledge concerning the Urnfields culture in Southern Bohemia. This paper summarises the current state of knowledge pertinent to the Young and Late Bronze Age periods (Br D – Ha B) of Southern Bohemia, begining with an evaluation of the relevant documentary reference data. Sites dated to the Urnfield period number more than three hundred, making it one of the most prolific and densest settlement patterns of prehistoric Southern Bohemia. Generally, sites of this period are represented by lowland settlements, however there are almost twenty hilltop settlement sites known from South Bohemia. The culture also produces both flat cemeteries and barrows, hoard deposits and apparently off-site finds of material culture. The second part discusses chronological implications and questions. The author defines an intermediate horizon Tumulus-Knovíz culture Br C2/D1. An apparent peak of the settlement density is observed in the Ha A2/B1 period and a subsequent marked decrease of the number of sites in the Late Bronze Age period, with a continuity of occupation presumed into the following Hallstatt period. Finally the cultural context of this period in the region is examined, and on the basis of an analysis of the grave types, material culture, settlement patterns and chronological relationships, a cultural integrity is formulated for Southern Bohemia, i.e. doubt is cast upon the contemporary existence of the Knovíz and Milavče culture in the region.
Článek přináší komplexní zhodnocení jihočeských výšinných nalezišť mladší a pozdní doby bronzové, kterých je dnes evidováno celkem 17. Z hlediska topografického jsou sledovány následující údaje: současný pokryv, výběr terénních typů, nadmořská výška, převýšení nad okolní terén, plošná rozloha, vzdálenost vodního toku II.–IV. řádu a vzdálenost vodního zdroje. Pozornost je věnována také dostupnosti hlavních surovinových zdrojů. Následuje analýza opevnění, nemovitých a movitých nálezů. Na rozdíl od většiny okolních oblastí zde zatím postrádáme doklady specializované výroby a obchodu, nápadná je rovněž téměř úplná absence bronzových předmětů. V rámci epochy popelnicových polí lze vyčlenit tři horizonty v osídlení výšinných lokalit, většina jihočeských nalezišť patří pozdní době bronzové. Žádná výšinná lokalita nevybočuje z rámce sídlištní struktury jihočeského regionu, většina se nachází v centrech nebo na okrajích hustě osídlených mikroregionů. Žádné hradiště nevykazuje prvky nadregionálního centrálního střediska v mocensko–politickém, výrobním, obchodním ani v kultovním smyslu. and This article brings a complex evaluation of the South Bohemian upland sites of the Late and Final Bronze Ages, of which 17 are known to date. From the topographical perspective the following data are considered: contemporary coverage, selection of terrain types, altitude above sea level, height above the surrounding terrain, area, distance from class II–IV watercourses and distance from water sources. Attention is also given to the accessibility of principle raw material sources. This is followed by an analysis of fortifications, portable and static finds. Unlike the majority of the surrounding areas, here there is no evidence for specialised production and trade, and the almost complete absence of bronze items is also notable. Within the framework of the Urnfield period three horizons of upland settlement can be distinguished, while the majority of the South Bohemian sites come from the Final Bronze Age. No upland site strays from the general framework of settlement structures in the South Bohemian region, the majority being found in the centres or at the edges of densely settled micro–regions. No hill–forts exhibit the elements of a superregional central point in the power-political, production, trade or cult senses.
Zaniklé jezero Švarcenberk představuje unikátní lokalitu v rámci severního Třeboňska. Sedimenty jezera uchovaly záznam o proměnách přírodního prostředí mezi koncem vrcholného glaciálu a mladším atlantikem. Vodní hladina přitahovala paleolitické a mezolitické lovce, takže v okolí jezera nacházíme značné množství lokalit těchto období. Tato stať chce upozornit na to, že jezero Švarcenberk není v regionu jediné, naopak je součástí struktury, která obsahovala podobných jezer možná až několik desítek. Všechna tato jezera by měla mít obdobný archeologický potenciál. and Determining the archaeological potential of the landscape using Quaternary geological mapping in the Třeboň region, south Bohemia. Former Lake Švarcenberk is a unique site in the northern part of the Třeboň region. Lake sediments have preserved a record of the transformation of the natural environment between the end of the Last Glacial Maximum and the Late Atlantic chronozone. As the water was an attractive location for Palaeolithic and Mesolithic hunters, a great number of sites from these periods are found in the vicinity of the lake. The aim of the essay is to show that Lake Švarcenberk is not the only site in the region but is in fact part of a structure that might have included several dozen similar lakes. All of these lakes could have comparable archaeological potential.