Lokalita Mokré louky u Třeboně je rozsáhlé, dnes uměle odvodněné rašeliniště. V roce 1998 odtud bylo vyzvednuto cca 50 kmenů dubu letního (Quercus robur) o délce až 10 m a maximálním průměru 120 cm. Z 31 kmenů byly odebrány vzorky pro dendrochronologickou analýzu, která prokázala, že úhyn většiny dubů spadá do krátké periody počátku 20. let 10. století. Za účelem studia okolností, za kterých se dubový les na lokalitě vyskytoval a za kterých došlo k jeho zániku, byl proveden plošný odkryv. Na jeho místě byla studována stratigrafie a odebrány vzorky na pylovou a makrozbytkovou analýzu.V době, kdy se na ploše rašeliniště vyskytoval vzrostlý dubový les, nacházela se lokalita i její okolí v čistě přírodním stavu. Příčiny zániku lesa počátkem 10. stol. nelze zatím s jistotou určit, roli mohly hrát klimatické příčiny v kombinaci s lokálními faktory. Později, během vrcholně středověké kolonizace, došlo k prvnímu významnému zásahu do krajiny Třeboňské pánve. Zakládána byla pole, pastviny a louky, regionální lesní porosty ustupovaly, nebo alespoň degradovalo jejich přirozené složení. and The Mokré louky (lit. „Wet Meadows“) area near Třeboň is an extensive, today artificially drained, peat bog. In 1998, around 50 trunks of Sessile (Durmast) Oak (Quercus petrea) were removed from here, each around 10m in length and with a maximum diameter of 120 cm. Samples were withdrawn from 31 trunks for dendrochronological analysis, which showed that the deaths of most had taken place in a short period at the beginning of the 920’s AD. As part of a study of the events leading to the establishment of the oak wood on the site, and those which led to its demise, a larger area was opened for examination. The stratigraphy of the site was studied, and samples were taken for analyses of pollen and macro–remains. For the period in which woodland occupied what is now a bog, the site and its surroundings were in an entirely natural state. The causes of the woodland’s demise at the beginning of the 10th century are unclear, but an important role may have been played by climatic factors in combination with other external stimuli. Later, during the colonisation in the High Middle Ages, regional woodland growth receded, or their natural components were at least degraded.
Archeologické výzkumy mapující neolitickou těžbu metabazitů na úpatí Jizerských hor probíhají od r. 2002. K obrovskému množství úštěpů kamenné suroviny a polotovarů vyráběných nástrojů nově přibyl z výplní těžebních jam soubor zuhelnatělého dřeva, který poskytl základní představu o složení stromového patra vegetace a zároveň umožnil konzistentní radiokarbonové datování. Také jsme testovali možnosti pylové analýzy, jejíž výsledky mají potenciál posloužit jako biostratigrafické datovací vodítko a mohly by umožnit rekonstrukci charakteru přírodního prostředí v průběhu těžby a v době těsně následující po jejím ukončení. Oba druhy analýz dovolují rekonstruovat dynamiku tvorby zánikových souvrství a ukazují, že neolitická těžba probíhala uprostřed převážně zalesněné krajiny. and Archaeological investigations mapping the Neolithic quarrying of metabasites at the foothills of the Jizerské Mts. has been conducted since 2002. The enormous amount of flakes of stone raw materials and semi-finished manufactured tools has been supplemented by an assemblage of wood charcoal from the fill of quarrying pits; this new assemblage has provided a basic impression of the composition of arboreal vegetation and has enabled consistent radiocarbon dating. In addition, we also tested the possibilities of pollen analysis, the results of which have the potential to serve as a biostratigraphic dating guideline, possibly enabling a reconstruction of the character of the natural environment at the time the quarrying was conducted and shortly thereafter. Both conducted analyses permit a reconstruction of the creation dynamic of defunct layers; in the case of the Neolithic period they also show that the quarrying was conducted in a primarily wooded landscape.
Hradiště Vladař v západních Čechách dlouho unikalo soustředěné pozornosti archeologů. V posledních letech zde probíhá výzkum, jehož podstatným aspektem se stala účast přírodovědců různého zaměření. Důvodem jsou ideální podmínky pro podobnou mezioborovou spolupráci – kromě tradičních archeologických situací můžeme k paleoenvironmentálním analýzám využít výplň umělé vodní nádrže, která se nachází uprostřed hradištní akropole. Nádrž poskytla souvislý sedimentární záznam s množstvím dobře zachovaných biologických pozůstatků, přičemž nejstarší vrstvy vznikly na přelomu 5. a 4. stol. BC. V té době byl zkoumaný prostor téměř zcela odlesněn a intenzivně zemědělsky využíván. Na samém sklonku 3. stol. BC došlo k částečnému opuštění hradiště; doklady předchozího masivního osídlení mizí. Na přelomu letopočtu bylo hradiště opuštěno zcela a proběhla vegetační sukcese k zapojenému lesu. V 6. stol. n. l. nastoupila nová vlna kolonizace, která vyvrcholila později vznikem vrcholně středověké kulturní krajiny. Popsaný proces se podařilo podrobně zdokumentovat přírodovědnými metodami i s některými detailními vhledy do struktury a fungování pravěké krajiny. Datování se opírá výhradně o radiokarbonovou chronologii, doplněnou v některých obdobích o nálezy keramiky. and The large fortified hilltop site of Vladař (W Bohemia, Czech Republic, 50° 05’ N, 13° 13’ E) is being studied intensively during recent years by means of environmental archaeology. Palaeoecological methods play a crucial role in this effort; these include analyses of pollen, green algae, Cladocera and other microfossils, plant macroremains (including charcoal and wood) and chemical analyses. This investigation is enabled due to the existence of an artificial water reservoir situated in the middle of the large acropolis. A continuous sedimentary record in the form of well-preserved biological remains starts ca. 400 BC. Absolute dating is based on radiocarbon chronology and is complemented by archaeological finds in some instances. During the oldest documented period, the hillfort has been settled by a considerable number of permanent inhabitants. The site and the surrounding landscape has been almost completely deforested and used for diverse agricultural practices. The site has been partly abandoned by the end of the 3rd century BC. Total abandonment is dated around 0 BC/AD. Natural succesion started at that time, leading to the development of natural forest communities. During the 6th century AD, a new wave of colonization reached the region, culminating at the onset of the High Medieval period.
Pylová analýza je jedním z nejpoužívanějších zdrojů dat ke sledování dlouhodobých změn terestrických ekosystémů, včetně vzniku a vývoje kulturní krajiny. Během posledních desetiletí tato metoda doznala řadu modifikací. Mezi nejzásadnější patří zvýšení taxonomické přesnosti určování pylových zrn, zavedení numerických přístupů v analýze dat, kvantitativní interpretace na základě moderních analogií, stanovení absolutní koncentrace pylových zrn ve vzorcích a pylové analýzy s vysokým časovým rozlišením. Význam těchto metod pro rekonstrukci vývoje kulturní krajiny je diskutován na obecné úrovni a s použitím konkrétních příkladů. Hlavní důraz je kladen na problém prostorové reprezentativnosti pyloanalytických dat, což je otázka zásadní právě pro studium historie kulturní krajiny v prostředním prostorovém měřítku (tj. řádově v měřítku archeologických mikroregionů). Pyloanalytická data představují zdroj poznatků zcela nezávislý na archeologických datech. Právě proto může korelace těchto dvou nezávislých informačních zdrojů přinést zcela novou kvalitu v pochopení interakcí mezi přírodním prostředím a lidskými kulturami v minulosti. and Pollen analysis is probably the most appropriate source of data for the study of long–term changes in terrestrial ecosystems, including the development of cultural landscapes. During the last few decades it has experienced considerable methodological development, including growing taxonomic precision in pollen determination, the introduction of numerical approaches to data analysis, quantitative data interpretation on the basis of modern analogues, and the development of absolute and high–resolution counting techniques. This review article discusses the importance of such developments to the reconstruction of cultural landscapes in detail, and provides case studies. The main emphasis in the discussion is placed on the spatial resolution of pollen analyses, a question crucial to the reconstruction of cultural landscapes at intermediate spatial scales (i.e. those relevant for the study of archaeological microregions). Pollen analytical data represent a source of knowledge completely independent of the archaeology, and it is for this reason that the correlation of the two may result in a new quality to our understanding of past landscape/cultural interactions.