Two kinds of individuals are distinguished: abstract and concrete. Whereas abstract individuals belong to our conceptual sphere, concrete individuals (i.e. particulars) individuate the world of matter. A subject investigating the external world projects abstract individuals onto concrete ones. The proposal offers a solution to various metaphysical and epistemological puzzles concerning individuals, e.g., the Ship of Theseus, the Polish Logician, problems with reidentification, or proper names. and Jiří Raclavský
The aim of this study is to elucidate the notion of propositional function as exposed by Russell within the no class theory of Principia Mathematica. According to the realistic interpretation, propositional functions are
metaphysical objects consisting of individuals, objectual variables and attributes. According to the nominalistic interpretation, however, they are linguistic expressions. I attempt to show that the best accessible interpretation is the linguistic realistic one. Unlike the nominalistic version of the linguistic interpretation – which treats propositional functions as mere sequences of letters – it explains propositional functions as linguistic
expressions with their meanings, so to speak, assuming also that abstract objects such as properties do exist.
Following Carnap’s Principle of Subject Matter, Pavel Tichý proposed a methodological principle I call the ''Denotational Principle of Aboutness''. It says that expressions are about their denotata. Denotata are modelled as possible world intensions or (common) extensions. Nearly the same principle was recently defended by Marie Duží and Pavel Materna under the name the ''Parmenides Principle''. However, Duží and Materna did not react to Tichý’s late proposal which I call the ''Constructional Principle of Aboutness''. It says that the subject matter of expressions consists not in their denotata but in their meanings. The meanings are explicated by Tichý, and also by Duží and Materna, as so-called constructions; constructions are complex entities akin to algorithms, they construct intensions or extensions. In this paper, I argue in favour of the Constructional Principle of Aboutness. I show that there are not only single arguments, but the whole net of methodological principles which support it. This is why the topic largely transcends the debate among Tichý’s followers., Pavel Tichý navrhl podle Carnapova principu předmětové záležitosti metodický princip, který nazývám ,,Denotační princip onessness''. Říká se, že výrazy jsou o jejich denotatech. Denotata jsou modelována jako možná světová rozšíření nebo (společná) rozšíření. Téměř stejný princip nedávno obhájila Marie Duží a Pavel Materna pod názvem ,,Princip Parmenidů''. Duží a Materna však nereagovali na Tichý pozdní návrh, který nazývám ,,stavebním principem onessness''. Říká, že předmět výrazů nespočívá v jejich denotatech, ale v jejich významech. Významy vysvětluje Tichý a také Duží a Materna jako tzv. Stavby; Konstrukce jsou složité entity podobné algoritmům, konstruují intensions nebo extensions. V tomto \ t Argumentuji ve prospěch stavebního principu onessness. Ukazuji, že neexistují pouze jednotlivé argumenty, ale celá síť metodických principů, které ji podporují. To je důvod, proč toto téma do značné míry přesahuje debatu mezi následovníky Tichého., and Jiří Raclavský
In the first part of the paper, I argue that explicating systems which fall under the simple theory of types are limited in explicating our conceptual scheme. Such limitation is avoided if one utilizes, instead, a ramified type theory, especially the one developed by Pavel Tichý. In the third part of the paper, I explain the role of so-called constructions and derivation systems within such a framework, elucidating how deduction demonstrates properties of objects., V první části příspěvku tvrdím, že vysvětlující systémy, které spadají pod jednoduchou teorii typů, jsou omezeny na vysvětlování našeho konceptuálního schématu. Tomuto omezení se vyhýbáme, pokud místo toho využijeme teorii rozvětveného typu, zejména teorii vyvinutou Pavlem Tichým. Ve třetí části práce vysvětluji roli takzvaných konstrukcí a derivačních systémů v takovém rámci, objasňujícím, jak dedukce demonstruje vlastnosti objektů., and Jiří Raclavský
It is already known that Fitch’s knowability paradox can be solved by typing knowledge within ramified theory of types. One of the aims of this paper is to provide a greater defence of the approach against recently raised criticism. My second goal is to make a sufficient support for an assumption which is needed for this particular application of typing knowledge but which is not inherent to ramified theory of types as such., Je již známo, že Fitchův paradox paradigmatu může být vyřešen typizací znalostí v rámci rozvětvené teorie typů. Jedním z cílů této práce je poskytnout větší ochranu přístupu proti nedávno vznesené kritice. Mým druhým cílem je poskytnout dostatečnou podporu předpokladu, který je pro tuto konkrétní aplikaci typického poznání potřebný, ale který není spojen s rozvětvenou teorií typů jako takovou., and Jiří Raclavský