Obecná teorie relativity zformulovaná Albertem Einsteinem na počátku 20. století je klasickou (nekvantovou) teorií gravitace. Podle předchozí Newtonovy teorie z konce 17. století na sebe hmotná tělesa působí gravitační silou, kterou lze reprezentovat jediným skalárním potenciálem a jejíž změny se šíří nekonečně rychle. V Einsteinově polní teorii taková síla nevystupuje, gravitační účinky se vysvětlují deformací prostoru a času v okolí hmotných těles. Geometrie prostoročasu je popsána takzvaným metrickým tenzorem a její změny se šíří rychlostí světla. Chování zdrojů a prostoročasová geometrie jsou navzájem svázány Einsteinovými rovnicemi gravitačního pole. Einsteinova teorie již sto let úspěšně prochází náročnými texty a hraje klíčovou roli při studiu vesmíru., Jiří Podolský, Oldřich Semerák., and Obsahuje bibliografii