Na základě archivního materiálu, smlouvy Andrey Lanzaniho s hrabětem Kounicem o provedení maleb s přiloženým náčrtkem s rozměry a tvary malířských polí rekonstruuje předložený text v první části průběh malířských prací na zámku ve Slavkově u Brna, jejich dataci a pohyb malíře mezi Slavkovem a Vídní. Hlavní pozornost se však soustřeďuje na ikonografickou interpretaci celého cyklu Lanzaniho nástěnných maleb. Text se staví proti dosavadní interpretaci maleb Mariny Dell 'Omo jako cyklu s hlubšími významy morálními a mravně naučnými, odvozenými z Boěthiova spisu De consolatione philosophiae. Naopak nově interpretuje malby v souvislosti se svatbou hraběte Kounice a se sochařskou výzdobou zahrad od Giovanniho Giulianiho a nedochovanou malířskou výzdobou zahradního pavilonu jako cyklu maleb oslavujících témata milostná: alegorii ženské krásy, ukazující moc lásky, společně se Štěstěnou v lásce úzce spojené s chodem přírody a cykličností, které se objevují v severní polovině křídla zámku. Podařilo se rovněž nově zpřístupnit archiválii, která dokládá jako literární vzor použitý malířem pro výzdobu zahradního „Casina“ báseň Ercola Udineho Avenimenti amorosi di Psiche. Tento Lanzaniho rukopis přináší podrobný popis námětů maleb zahradního pavilonu a nově tak ukazuje na existenci jednotné ideové koncepce malířské a sochařské výzdoby zahrad slavkovského zámku s tématem Amora a Psyche. Z tohoto důvodu vnímáme slavkovský zámek a jeho výzdobu z přelomu 17. a 18. století jako moravské venkovské sídlo hraběte Kounice spíše než jako reprezentativní rezidenci. Tato stavba naplňovala svým výzdobným programem tradiční teorii, vyzdvihující decorum pro vztah funkce a výzdoby stavby podle starších traktátů, připouštějící pro vily a letní sídla „tutte le seduzioni della leggiadria e del diletto“. Článek rovněž přináší dvě objevené kresby z Biblioteca Ambrosiana z Milána, které sloužily jako přípravné kresby ke slavkovským malbám. and Based on archival material - the contract between Andrea Lanzani and Count Kounic for the execution of a series of paintings and the appended sketches with the dimensions and shapes of the areas to be painted on - the first part of this text reconstructs the course of the painting work done at Slavkov Castle, dates it and describes the painter’s travels between Slavkov and Vienna. Attention centres mostly, however, on the monographic interpretation of the entire cycle of Lanzani’s murals. The text contravenes previous interpretations of the Marina Dell’Omo paintings as a cycle of profound moral and didactic significance derived from Boethius’ De Consolatione Philosophiae. In contrast, it reinterprets the paintings in the context of the sculptural ornamentation of the gardens by Giovanni Giulani and the painted decorations (which have not been preserved) of the garden pavilion as a cycle of paintings celebrating themes of love: an allegory of female beauty, showcasing the power of love along with Fortuna in love bound tightly with the course of nature and its cyclical character, which is to be found in the northern half of the castle wing. At the same time, archival material has newly been made accessible which documents that the literary source used by the painter for the decoration of the garden’s ‘casino’ was the poem ‘Avenimenti amorosi di Psiche’ by Ercole Udine. Lanzani’s manuscript provides a detailed description of the subject matter of the paintings for the garden pavilion and thus points to the existence of a unified conception connecting the paintings and sculptures adorning the gardens of Slavkov Castle on the theme of Amor and Psyche. For this reason, we perceive Slavkov Castle and its decorations from the turn of the 17th and 18th centuries as the Moravian country residence of Count Kounic rather than as his representative palace. This building, with its ornamental programme, was a fulfilment of traditional theory, highlighting decorum in the relationship between the structure’s function and its ornamentation according to older treatises, allowing ‘tutte le seduzioni della leggiadria e del diletto’ for villas and summer residences. In addition, the article furnishes two drawings discovered at the Biblioteca Ambrosiana in Milan which served as preparatory sketches for the Slavkov paintings.
Cíl studie: Cílem studie bylo analyzovat životní styl studentů lékařské fakulty v dimenzi I. (rizikové chování – výživa, spánek, tělesná hmotnost, kouření, stres), dimenzi II. (volný čas, studium) a v dimenzi III. (sport a pohybové aktivity) a srovnat jednotlivé parametry u studentů prvního a pátého ročníku. Metodika: Výzkumu se zúčastnilo 90 studentů 1. ročníku a 90 studentů 5. ročníku, průměrný věk respondentů byl 19 a 23 let. K získání důležitých anamnestických dat byl používán předem sestavený dotazník. Výsledky: V 1. ročníku bylo signifikantně více studentů s BMI≤18,5 kg.m-2 (14,4 % vs. 2,2 % v 5. ročníku, p=0,003). V 5. ročníku bylo signifikantně více studentů s BMI mezi 25–30 kg.m-2 (11,1 % vs. 3,4 % v 1. ročníku, p=0,003). U studentek 5. ročníku byla zjištěna signifikantně vyšší hodnota BMI než u studentek 1. ročníku (medián 21,2 kg.m-2 vs. 20,1 kg.m-2, p=0,001), stejně jako u mužů studentů 5. ročníku (medián 23,7 kg.m-2 vs. 22,4 kg.m-2, p=0,029). V souvislosti se studiem na LF došlo ke zvýšení tělesné hmotnosti u 52,2 % studentů 5. ročníku a 23,9 % studentů 1. ročníku, p=0,002. Studenti 1. ročníku se cítí více ve stresu (78,9 % vs. 38,4 %, p<0,001), spí denně pouze 4–6 hodin (31,1 % vs. 17,8 %, p<0,001), méně studentů (17,8 %) užívá pravidelně léky (vs. 55,6 % 5. ročník, p<0,001). Studenti prvního ročníku mají méně volného času než studenti 5. ročníku (medián 14 hodin/týden vs. 20 hodin/týden, p<0,001) a významně méně cvičí pravidelně každý týden (41,1 % vs. 58,9 %, p=0,025). Signifikantně více studentů 5. ročníku pije kávu (81,1 % vs. 63,3 %, p=0,012), studenti častěji zažili v průběhu studia na LF záchvat úzkosti související se školou (81,1 % vs. 61,1 %, p=0,005), spí častěji pravidelně po návratu ze školy (43,3 % vs. 22,2 %, p=0,004). Více studentů 5. ročníku má vlastní zkušenost s užíváním antidepresiv (10,0 % vs. 1,1 %, tj. 1 student 1. ročníku, p=0,018). Závěr: Studenti lékařské fakulty mají vysoký výskyt některých ovlivnitelných rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění., Aim: The study aimed at analyzing the lifestyle of medical students in dimensions I (risk behaviors – nutrition, sleep, body weight, smoking, stress), II (leisure time, studies) and III (sports and physical activities), and comparing individual parameters in first- and fifth-year students. Methods: 90 first-year students and 90 fifth-year students participated in the research, the average age of the respondents was 19 and 23 years. A questionnaire was used to obtain important anamnestic data. Results: There were significantly more students with BMI≤18.5 kg.m-2 in the first-year (14.4% vs. 2.2% in year 5, p=0.003). In the fifth-year, significantly more students had BMI between 25 and 30 kg.m-2 (11.1% vs. 3.4% in year 1, p=0.003). Both female and male fifth-year students had significantly higher BMI than their female and male first-year counterparts (median 21.2 kg.m-2 vs. 20.1 kg.m-2, p=0.001 and 23.7 kg.m-2 vs. 22.4 kg.m-2, p=0.029, respectively). A total of 52.2% of fifth-year students and 23.9% of first-year students (p=0.002) increased their body weight in association with medical studies. First-year students feel stressed more often (78.9% vs. 38.4%, p<0.001) and sleep for only 4–6 hours (31.1% vs. 17.8%, p<0.001) but take regular medicines less often (17.8% vs. 55.6%, p<0.001). They also have less leisure time (median 14 hours/week vs. 20 hours/week, p<0.001) and significantly less regular weekly physical activity (41.1% vs. 58.9%, p=0.025) than students in the fifth-year. Significantly more fifth-year students drink coffee (81.1% vs. 63.3%, p=0.012), have experienced an anxiety attack associated with their medical studies (81.1% vs. 61.1%, p=0.005), and sleep regularly after returning from school (43.3% vs. 22.2%, p=0.004). More fifth-year students have their own experience with the use of antidepressants (10.0% vs. 1.1%, i.e. 1 student in year 1, p=0.018). Conclusions: Medical students have high incidence of some modifiable risk factors of cardiovascular diseases., Monika Hanáková, Eliška Sovová, Jana Zapletalová, and Literatura
Cílem studie bylo ověření kvality českého překladu Addenbrookského kognitivního testu (Addenbrooke’s Cognitive Examination, ACE). ACE je neuropsychologickou screeningovou testovou baterií, která slouží k zachycení demence a napomáhá k odlišení mezi demencí při Alzheimerově nemoci a frontotemporální demencí. Výzkumný soubor byl tvořen 60 pacienty s diagnostikovanou pravděpodobnou demencí Alzheimerova typu dle DSM IV a NINCDS-ADRDA kritérií. Všichni pacienti prošli vstupním neurologickým, základními biochemickými a morfologickými vyšetřeními. Administrovány byly též psychologické testy a škály, včetně ACE. Nejvýraznější kognitivní deficity v ACE byly zaznamenány v subtestech paměti a verbální fluence. Statistickým zpracováním byla zjištěna dobrá senzitivita českého překladu ACE testu: cut-off skór 88 vykazoval 100 senzitivitu a cut-off skór 83 vykazoval 96 senzitivitu pro zachycení demence. Položková reliabilita testu, hodnocená pomocí Cronbachova koeficientu alfa, dosahovala hodnoty 0,8. Lze konstatovat, že český překlad Addenbrookského kognitivního testu se jeví nejen jako nový užitečný test pro zhodnocení kognitivních deficitů, ale je i dostatečně kvalitním a senzitivním testem pro zachycení demence.
Design: Chemoterapie BOVAPEC je modifikací časově intenzifikovaného protokolu Stanford V, účinné a relativně málo toxické primární léčby pokročilých stadií Hodgkinova lymfomu (HL). Mustargen byl nahrazen méně myelotoxickým cyklofosfamidem, a tato chemoterapie byla podána nemocných se středně pokročilým stadiem HL. Materiál a metodika: Primární léčbu s BOVAPEC zahájilo 62 pacientů. Plánovanou chemoterapii absolvovalo v plném rozsahu 60 nemocných (97 %) a medián celkové délky její aplikace byl 13 (12?18) týdnů. 31 pacientů (50 %) podstoupilo adjuvantní ?involved field? radioterapii (RT). Medián sledování souboru po ukončení léčby byl 37 (rozmezí 8?85) měsíců. Výsledky: Neutropenie 3. a 4. stupně byla pozorována v průběhu léčby u 14 nemocných (23 %), ale ani u 1 pacienta nebyla provázena závažnými infekčními komplikacemi. Manifestace časné nehematologické toxicity nepřesáhla 2. stupeň. 58 pacientů (94 %) dosáhlo kompletní remise HL. Relaps choroby byl zatím pozorován u 11 nemocných (19 %) a pravděpodobnost 5letého přežití bez známek choroby (DFS) je 72 %. Kombinace chemoterapie BOVAPEC s radioterapií (RT) v primární léčbě byla spojena s vyšší, i když statisticky zatím nevýznamně, pravděpodobností 5letého DFS (88 % vs 58 %; p = 0,08). Závěr: Režim BOVAPEC se svou akceptovatelnou toxicitou může představovat účinný primární léčebný přístup pro nemocné se středně pokročilým stadiem HL. Adjuvantní RT je nezbytnou součástí primární léčby u všech pacientů s iniciálně velkými pakety uzlin (?bulk?) a/nebo zbytkovou lymfadenomegalií., Luděk Raida, Tomáš Papajík, Karel Indrák, and Lit. 24
Cíl: Cílem studie bylo vyhodnotit vztah mezi hodnotami indexu IgG a počtem oligoklonálních IgG pásů (OCB) v mozkomíšním moku (CSF) pacientů s roztroušenou sklerózou (SM). Materiál a metodika: Soubor 150 pacientů sestával ze 41 mužů a 109 žen (ve věku od 18 do 68 let, průměrný věk byl 36,6 ±10,1 let). U mozkomíšního moku odebraněho lumbální punkcí byla posouzena intratekální syntéza s využitím indexu IgG a stanovením OCB. Počet alkalických OCB v CSF byl stanoven metodou izoelektrické fokusace. K vyhodnocení statistické významnosti výsledků byla rovněž použita Pearsonova korelační analýza, x2 test homogenity, Mannův-Whitneyův test, párový t-test (parametrický) a jednovýběrový Wilcoxonův test (neparametrický). Výsledky: Pozitivní korelace mezi IgG indexem a počtem OCB nebyla nalezena. Ani Mannův-Whitneyův test neprokázal podstatný rozdíl v hodnotách indexu IgG u pacientů s OCB > 2 a < 2. Závěr Studie nepotvrdila korelaci mezi hodnotami IgG indexu a počtem OCB v CSF u pacientů s roztroušenou sklerózou., Objective: The aim of this study was to assess the correlation between IgG index values and the number of the oligoclonal IgG bands (OCB) in the cerebrospinal fluid (CSF) of patients with multiple sclerosis (MS). Material and Methods: The set of 150 patients consisted of 41 males and 109 females (aged 18–68, mean 36.6 ± 10.1 years). The CSF collected by a lumbar puncture was examined evaluating intrathecal synthesis using the IgG index and determining OCB. The number of alkaline OCB in the CSF was assessed using the method of isoelectric focusation. Pearson's correlation analysis, and homogeneity χ2 test , Mann-Whitney test, paired-sample t-test (parametric) and Wilcoxon signed-ranks test (nonparametric) were used to evaluate the statistical significance of the results. Results: No positive correlation between the IgG index and the number of OCB was found. Mann-Whitney test also did not demonstrate any significant difference of the IgG index values in patients both with the OCB number ≥ 2 and < 2. Conclusion: This study did not confirm the correlation between the IgG index values and the OCB number in the CSF of MS patients., Jan Mareš, R. Herzig, Karel Urbánek, and Lit. 12
Cíl: Uzávěr bazilární tepny jako příčina akutní ischemické cévní mozkové příhody je relativně vzácný s výskytem okolo 5-6 %. Neléčený má vysokou letalitu blížící se až 90 %. Cílem naší retrospektivní studie bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu revaskularizační terapie kombinující iniciální intravenózní trombolýzu s přímo navazující mechanickou trombektomií a srovnat její výsledky s dříve používanou intravenózní a kombinovanou intravenózní a intraarteriální trombolýzou v léčbě pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou (iCMP) ve vertebrobazilárním povodí. Metodika: Soubor tvoří všichni po sobě jdoucí pacienti s akutní iCMP a prokázaným uzávěrem arteria basilaris (AB), kteří byli v období od června 2010 do prosince 2013 léčeni standardně intravenózní trombolýzou, na kterou bezprostředně bez čekání na odezvu navázala u všech nemocných mechanická trombektomie systémem Solitaire. Tento soubor pacientů byl srovnán s výsledky dvou souborů pacientů, u kterých byla k léčbě použita buď pouze intravenózní trombolýza (IVT) nebo kombinace intravenózní a intraarteriální trombolýzy (LAT). Rekanalizace byla hodnocena pomocí TICI škály. Výsledný klinický stav byl zhodnocen pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS), a to po 90 dnech. Dobrý klinický výsledek byl definován jako 0-3 body v této škále. Výsledky: Ve sledovaném období bylo léčeno celkem sedm nemocných s prokázaným uzávěrem AB pomocí kombinované revaskularizační terapie. Rekanalizace (TICI 2-3) bylo dosaženo u všech sedmi nemocných (100 %). Výsledný klinický stav byl hodnocen jako dobrý u pěti (71 %) pacientů. Ve srovnání s pacienty léčenými pouze IVT nebo kombinací IVT a IAT měli tito nemocní vyšší počet rekanalizací a lepší výsledný klinický stav (p = 0,142, p = 0,029). Z porovnávaných údajů je patrná významná tendence k obecně lepšímu výsledku ve skupině pacientů léčených mechanickou trombektomií v kombinaci s intravenózní trombolýzou. Závěr: Kombinovaná revaskularizační terapie akutní iCMP v zadní cirkulaci sestávající z iniciální intravenózní trombolýzy a přímo navazující mechanické trombektomie je bezpečná a efektivní. Ze získaných údajů je patrné, že tento způsob léčby má jednoznačnou tendenci k nejlepším výsledkům. K definitivnímu zhodnocení je nutný větší soubor nemocných., Aim: Occlusion of basilar artery (BAO) is a relatively rare cause of an acute ischemic stroke (AIS) with the incidence of 5-6%, however it is associated with a high mortality up to 90% if no treatment is used. The aim of our retrospective study was to assess the safety and efficacy of combined revascularization therapy including initial intravenous thrombolysis (IVT) followed directly by a mechanical thrombectomy and compare the results with IVT alone and with combined thrombolysis (IVT + intraarterial thrombolysis, IAT) in patients with AIS in vertebrobasilar territory. Methods: Study set consisted of consecutive AIS patients with BAO, who were treated with standard IVT and following direct mechanical trombectomy using a stent retriever without waiting for any clinical or radiological improving during IVT. The results were compared with historical controls treated with IVT alone or with combined IVT + IAT. Recanalization was scored using TICI scale and clinical outcome using mRS scale; good outcome was score as 0-3. Results: In total, 7 patients were treated with combination of IVT and stent retriever. Recanalization was achieved in 7 (100%) patients and good 3-month clinical outcome was in 5 (71%) patients. These patients had higher recanalization rate and better outcome than patients treated with IVT alone or with IVT + IAT (p = 0,142, p = 0,029). Thus, apparent trend for better clinical outcome was observed in a group of patients treated with intravenous thrombolysis with a subsequent mechanical thrombectomy. Conclusion: Combined revascularization using IVT and stent retriever seems to be safe and effective treatment for AIS patients with BAO. It is evident that this method of treatment has a clear tendency for the best results. For the definitive evaluation, a larger group of patients is needed., Martin Köcher, Tomáš Dorňák, Daniel Šaňák, Marie Černá, Stanislav Buřval, Vojtěch Prášil, Tomáš Veverka, Michal Král, Jana Zapletalová, and Literatura
Cíl: Cílem je zhodnotit zkušenosti s léčbou aneurysmatu podkolenní tepny stentgraftem. Metodika: V období od června 2011 do října 2014 jsme na našem pracovišti léčili 18 aneurysmat podkolenní tepny u 14 pacientů pomocí stentgraftu. Jednalo se o 13 mužů a jednu ženu ve věku od 50 do 90 let. Věkový průměr byl 70 let, medián 69,5 let. Léčili jsme tři aneurysmata o průměru menším než 2 cm, 12 aneurysmat o průměru 2-5 cm a tři výdutě o průměru větším než 5 cm. Výsledky: Pacienti byli sledováni 2-35 měsíců, průměrná doba sledování byla 13, 4 měsíce, medián 10 měsíců. Technická úspěšnost byla 100 %. Primární průchodnost byla 78 %, sekundární průchodnost byla 94 %. Podle Kaplanovy-Maierovy analýzy byly pravděpodobnost primární průchodnosti za 6 a 12 měsíců po implantaci stentgraftu stejná, a to 75,8 % (95 % CI: 54,6-97,0 %), pravděpodobnost sekundární průchodnosti za 6 a 12 měsíců 94,4 % (95 % CI: 83, 8-100 %). Závěr: Endovaskulární léčba stentgraftem je možnou alternativou chirurgické léčby aneurysmatu podkolenní tepny. Endovaskulární léčba je jednoduchá, bezpečná a účinná., Aim: To evaluate the experience in the treatment of popliteal artery aneurysm with stentgraft. Method: From June 2011 to October 2014, we were treated 18 aneurysms of the popliteal artery in 14 patients using the stentgraft at our department. There were 13 men and one woman aged from 50 to 90 years. The mean age was 70 years. We treated three aneurysms with a diameter of less than 2 cm, 12 aneurysms 2-5 cm in diameter and 3 aneurysms with a diameter greater than 5 cm. Results: Patients were followed-up 2-35 months, mean follow-up was 13.4 months. The technical success rate was 100%. Primary patency was 78%, secondary patency was 94%. According to Kaplan-Maier analysis the probability of primary patency at 6 and 12 months after stentgraft implantation was 75.8 % (95% CI: 54.6 to 97.0%), the probability of secondary patency at 6 and 12 months was 94.4% (95% CI: 83,8-100%). Conclusion: Endovascular treatment with stentgraft is a possible alternative of surgical treatment of popliteal artery aneurysm. Endovascular treatment is simple, safe, and effective., Marie Černá, Martin Köcher, Ondřej Hrbáček, Jana Zapletalová, Vojtěch Prášil, Martin Hazinger, Petr Bachleda, Petr Utíkal, Petr Dráč, Pavel Xinopulos, Jana Janečková, Jiří Herman, Zdeněk Sekanina, and Literatura
Hlavní cíl: Zjistit vliv procvičování ošetřovatelského procesu podle OPT modelu klinické rozvahy na erudici studentů oboru všeobecná sestra při využívání pojmů Aliance 3N. Východiska: Motivem k realizaci studie bylo dílo autorek OPT modelu klinické rozvahy Pesut a Herman a výzkumné články k OPT modelu autorů Bartlett et al., Bland et al. a Kautz et al. Metodika: Aplikován byl design přirozeného experimentu u dvou skupin studentů s použitím pretestu a posttestu. Výzkumné nástroje byly nově pro tuto studii připraveny na podkladě publikovaných článků Herman a Bartlett. Jednalo se o pracovní protokoly pro studenty a nástroj k hodnocení erudice klinické rozvahy. Proběhla obsahová validizace protokolů a u hodnotícího nástroje byla ověřena reliabilita. Sběr dat proběhl u souboru šedesáti tří studentů formou záznamů do pracovních protokolů. Data, extrahovaná z protokolů, byla zpracována na hladině signifi kance 0,05 pomocí Studentova párového t-testu a Wilcoxonova párového testu. Výsledky: Medián celkového skóre erudice klinické rozvahy byl, při maximálním dosažitelném počtu 29 bodů, u studentů prezenční formy v pretestu 18,9 a v posttestu 19,5 bodů. U kombinované formy byl před a po cvičení 18,0 a 17,0 bodů. Závěry: U prezenční formy studia byla erudice klinické rozvahy s pojmy Aliance 3N po procvičování zlepšena, ale rozdíl nebyl statisticky signifi kantní. U kombinované formy studia prokázal Wilcoxonův párový test signifi kantní zhoršení. Využití NANDA diagnóz bylo u obou skupin subjektů explicitní, zásadní nedostatky byly shledány ve volbě optimálních NOC a NIC., Main aim: To determine the effect of practicing nursing process by OPT model of clinical reasoning on the expertise of students of General Nursing study in the use of concepts Alliance 3N. Background: The motive for the study was the work of the OPT model of clinical reasoning authors Pesut and Herman and research articles on the OPT model, the authors Bartlett et al., Bland et al. and Kautz et al. Methods: Applied design was a natural experiment on two groups of students using pretest and posttest. Research instruments for this study were new and prepared on the basis Herman and Bartlett’s published articles. Th ese were working protocols for students and a tool to assess erudition of clinical reasoning. Content validation was carried out and evaluation tool was tested on reliability. The data were collected in a group of sixty-three students in the form of records to work protocols. The data extracted from the protocols were processed at 0.05 level of signifi cance using Student’s paired t -test and Wilcoxon paired test. Results: The median of total score sheet clinical erudition was at full-time students in the pretest (before practicing) 18.9 points aft er exercise 19.5 (posttest). The median of total score before and aft er exercise was 18.0 and 17.0 points at part-time study students. Conclusions: For full-time students’ erudition in clinical reasoning with 3N Alliance terms aft er exercises has improved, but the diff erence was not statistically signifi cant. For part-time study students Wilcoxon paired test showed a signifi cant deterioration in student achievement. Use of NANDA diagnoses in both groups of subjects was explicit, major fl aws were found in the choice of optimal NOC and NIC., Jana Marečková, Soňa Bocková, Petra Stefanová, Lenka Mazalová, Radka Matějková, Jana Zapletalová, and Literatura
Cíl. Cílem práce je zhodnotit výskyt pozdních komplikací a reintervencí po endovaskulární léčbě subrenálního aneuryzmatu břišní aorty stentgraftem. Materiál a metoda. Od dubna 1996 do prosince 2011 bylo na našem pracovišti léčeno 270 pacientů s aneuryzmatem břišní aorty implantaci stentgraftu, z toho bylo 233 mužů a 37 žen ve věku od 49 do 91 let. Věkový průměr byl 68,7 let. Nejméně rok po léčbě byli sledováni 204 pacienti, u nich byl hodnocen výskyt pozdních komplikací (ruptura, migrace stentgraftu, endoleak, ischemické komplikace a zánětlivé komplikace) a reintervencí. Výsledky. V souboru 204 nemocných bylo zjištěno 25 pozdních komplikací, tj. 12, 3% (25/204), a bylo provedeno 21 reintervencí, tj. 10,3 % (21/204). Z 25 komplikací byl zjištěn endoleak I. typu 5krát, endoleak II. typu se zvětšeným vakem aneuryzmatu 3krát, endoleak III. typu 4krát, endotension 3krát, migrace stentgraftu 4krát, ischemické komplikace 5krát a infekce lkrát. Endoleaky I. typu a migrace byly řešeny implantaci prodlužujícího segmentu a migrace u jednoho nemocného chirurgickou konverzí. Endoleaky III. typu byly léčeny implantaci stentgraftu a endoleaky II. typu podvazem nebo embolizací zdroje. Endotension byla řešena perkutánní punkcí vaku aneuryzmatu s aspirací jeho obsahu. U trombózy raménka byla provedena lkrát trombektomie, 2krát byl našit femoro-femorální zkřížený bypass, 1krát byla léčba konzervativní a 1krát byla provedena amputace končetiny. Infekce stentgraftu byla řešena chirurgickou konverzí. Závěr. Endovaskulární léčba aneuryzmatu břišní aorty je v našem souboru spojena s výskytem pozdních komplikací a reintervencí v 12,3 %, resp. v 10,3 %, což se shoduje s literárními údaji. Většinu těchto pozdních komplikací lze řešit endovaskulárně., Aim. To evaluate the incidence of late complications and reinterventions after endovascular treatment of subrenal abdominal aortic aneurysm with stentgraft. Material and method. From April 1996 to December 2011 we treated 270 patients with abdominal aortic aneurysm endovascularly with stentgraft implantation at our department. There were 233 men and 37 women aged from 49 to 91 years. The average age was 68.7 years. 204 patients were followed for at least a year after treatment. In these patients incidence of late complications (rupture, migration, endoleak, ischemic complications and inflammatory complications) and reintervention were evaluated. Results. In a group of 204 patients 25 late complications were found, i.e. 12.3% (25/204) and 21 reinterventions were performed, i.e. 10.3% (21/204). From 25 complications there were endoleak type I 5x, endoleak type II with sac enlargement 3x, endoleak type III 4x, endotension 3x, stentgraft migration 4x, ischemic complications 5x and infection 1x. Type I endoleaks and migrations were treated with cuff implantation and with surgical conversion in 1 patient with migration. Endoleaks III were managed by stentgraft implantation and type II endoleaks with sac enlargement by ligation or embolization of source. Endotension was solved by percutaneous puncture of the aneurysm sac with content aspiration. The stentgraft arm thromboses were managed by thrombectomy 1x, femo-femoral crossover bypass was created 2x, conservative treatment 1x and leg amputation was performed 1x. Stent graft infection was managed by surgical conversion. Conclusion. Endovascular treatment of abdominal aortic aneurysm is associated with the occurrence of late complications and reintervention in 12.3% and 10.3%, which correlates with literature. Most of these late complications can be managed endovascularly., Marie Černá, Martin Köcher, Petr Utíkal, Petr Dráč, Petr Bachleda, Stanislav Buřval, Jana Zapletalová, and Literatura 20