Analogie s Ludvíkovým křídlem: portály, velká renesanční okna s vystupujícími parapety a nadstavenými římsami, seřazená podle horizontální i vertikální osy. Na rozdíl od Pražského hradu ale patra neoddělena horizontálně římsami, ale na venkovní fasádě naopak zdůrazněny vertikály trojúhelníkovými arkýři, které navíc nejsou osově symetrické. Architektura vykazuje vliv pozdně gotické architektonické tradice (Albrechtsburg v Míšni)., Menclová 1972#, 419-420., Poche 1977#, s. 83., and Doklad odklonu od antikizující architektury a částečného návratu k pozdně gotickým formám ve třetím desetiletí 16. století.
Třípatrový palác obrácený k městu je zbudovaný z hladce otesaných a neomítnutých kvádrů. V posledním patře je jedna velká místnost, ostatní patra jsou rozdělena na dvě místnosti sklenuté již bez gotických žeber, s výjimkou druhého patra, které je v úrovni gotického Vladislavského sálu, a proto místnosti mají síťovou klenbu. Pravidelné vnitřní rozdělení se odráží v průčelí, typizovaná okna všech tří pater mají společné osy a jsou umístěna ve stejné rovině, výjimku tvoří zdvojená okénka schodiště na východní fasádě. Na fasádě jsou podle antických vzorů jednotlivá patra jsou oddělena římsami, které tvoří podnož pravoúhlých oken s kamenným křížem. Na fasádě obrácené k městu je kříž vertikálně zdvojen. V profilaci ostění oken dominuje neklasický úprvek - překřížený oblý prut., Krčálová 1989#., and První obytný palác v českých zemích v antickém stylu. Inspirací mohl být římský palác Palazzo Venezia z let 1455-1467, jenž v době vzniku Ludvíkova křídla sloužil jako papežská rezidence.
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořila dlouhá chodba na místě starší stavby z doby Karla IV., která sloužila stejnému účelu. Nyní však byla zpřístupněna nejen ze dvorku před severním průčelím paláce, ale novým hlavním chodem, který byl obrácen na východ, k bazilice sv. Jiří. Venkovní portál má půlkruhový záklenek s profilovanou archivoltou, je umístěný v edikule tvořené korintskými polosloupy s kladím a hladkým vlysem. Sloupy jsou kanelované s píšťalami, hlavice se hlásí k raně gotickým vzorům - jsou bez volut a tvoří je listy v jedné, v rozích ve dvou vrstvách, rohové listy se stáčejí v bobule a přejímají tak funkci volut. Celý portál je po gotickém způsobu zapuštěn do zdi a je nejstarší ze skupiny portálů z huti Benedikta Rieda, ke které patří kromě portálů Pražského hradu i portál Novoměstské radnice, portál radnice v Nymburce. Vnitřní portál jezdeckých schodů je umístěný ve spojovací chodbě, kterou se vcházelo do Vladislavského sálu a je ještě více poplatný gotické tradici. V korintské edikule s kladím je vstupní otvor se záklenkem tvaru oslího hřbetu., Mencl in: Homolka 1985#, s. 106-124 (datuje portály do let 1493-1500)., and První antikizující portály v Praze.
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořily tzv. jezdecké schody s nízkými stupni, na něž navazovala lodžie, z níž se vstupovalo do sálu. Byla to krátká chodba, jejíž západní stěnu obrácenou do dvorku panovnické rezidence tvořila dvě velká okna s vertikálně zdojeným křížem. Okna v edikule byla pojata obdobně jako okna do Vladislavského sálu. Celá tato část je dnes zakryta přístavbou z doby kolem roku 1570., Mencl in: Homolka 1985#, 106-1108 (datuje do let 1493-1500)., and První antikizující lodžie v Praze.
Na stavbě zpočátku pracoval Hans Spiess z Frankfurtu (1493), je autorem žebroví v podobě suchých větví. Na projektu konstrukce stavby však patrně spolupracoval s Benediktem Riedem. Oratoř má vztah k přestavbě zámku Křivoklát, kde Spiess také pracoval až do roku 1511 (1490 - 1522). Jeho skupina kameníků ze Saska pracovala také na rekonstrukci Karlštejna., Günther 2003#, 65-68., and Originální záalpská reflexe antické teze o původu klenby v přírodě. Původ je patrně v Burgundsku kolem roku 1400, nejstarší doklad je zachován v Paříži (Tour Jean-Sans-Peur, bývalý Hotel de Bourgogne, 1409-1411). Antická teze, že umění má imitovat přírodu (Plinius, nat.hist. 35, 64 etc.), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia (Decameron 6,5).
Vladislav II. Jagellonský měl ambiciozní plán přestavby Pražského hradu do podoby reprezentativního sídla. Architektovým hlavním dílem byla rekonstrukce královského paláce, při níž byl zbudován Vladislavský sál. Vnější průčelí této hlavní reprezentační prostory je inspirováno soudobým uměním Itálie, zprostředkovaným patrně Budínem, kde Vladislav od roku 1490 pobýval jako uherský král. Součástí Vladislavského sálu byly venkovní pavlače. Horní palvač byla ze sálu přístupná třemi šnekovitými schodišti a obepínala celou severní, východní a jižní fasádu, pravidelně rozmístěná okna umožňovala komunikaci s interiérem. Dolní pavlač probíhala podél celé severní fasády a vstupovalo se na ni dveřmi na obou koncích sálu, východní jsou vložena do jednodílného okna, takže tvoří jeho dolní polovinu., Menclová 1972#,1, 384-393., and V tehdejší Evropě nejrozlehleší sál zaklenutý bez použití středních podpěr. Monumentální měřítko bylo inspirováno italskou snahou o navázání na kolosální dimenze antických římských staveb. Dalším rysem inspirovaným antikou byly vyhlídkové pavlače. Podle Albertiho (De re aed. 5,17) mám mít vila na jih obrácené portiko umožňující vyhlídku do krajiny. Riedovou inspirací mohly být vyhlídkové pavlaže Palazzo Ducale v Urbinu z roku 1479.
Vladislavský sál měl na jižním průčelí tři velká okna a na východním konci jedno poloviční. Velká okna jsou dvoudílná s vloženým křížem, jsou lemována korintskými polosloupy s píšťalami v kanelách a stejný polosloup je i na dělícím pilířku. Hlavici polosloupu tvoří mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Okna jsou pojata stejně jako na severní straně Vladislavského sálu, kde jsou však místo polosloupů pilastry, které pokračují pod podokenní římsou konzolami. Pilastry podepírají kladí s nezdobeným vlysem (kromě nápisu na východním okně). Na východní straně bylo jednodílné okno, jehož dolní část tvořil vstup na pavlač. Renesanční forma oken byla patrně inspirovaná Budínem, vyloženě neantickým prvkem jsou nejednotně utvářené hlavice., Menclová 1972#, 1, 384-393., and První antikizující okna v Praze.
Vladislavský sál měl na severním průčelí tři okna. Východní okno severního průčelí je dnes zčásti skryto pozdější renesanční přístavbou. Nejblíže u původního hlavního vchodu bylo východní okno severního průčelí, které bylo dobře viditelné z lodžie před vchodem do sálu, a proto na něm byl umístěn dedikační nápis gotickou frakturou. Všechna okna byla dvoudílná s vloženým křížem, jsou lemována korintskými pilastry s píšťalami v kanelách a stejný pilastr je i na dělícím pilířku. Hlavici sloupu tvoří v mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Pilastry pokračují pod podokenní římsou konzolou s listem. Pilastry podepírají kladí s nezdobeným vlysem (kromě nápisu na východním okně). Okna na jižní straně jsou pojata stejně, ale korintské pilastry byly nahrazany korintskými polosloupy a pod podokenní římsou nejsou konzoly. Okna lodžie z níž se vstupovalo do sálu ze severu byla pojednána obdobně jako okna vlastního sálu. Renesanční forma oken byla patrně inspirovaná Budínem, vyloženě neantickým prvkem jsou nejednotně utvářené hlavice. Uprostřed rozetových volut jsou tyto motivy (odprava): akantový stonek, akantový stonek s makovicí, čtyři listy, studna s rumpálem a okovem, palmeta, keříky vinné révy s hrozny, obrácený list (stejný jako pod pilastry), stonek s malinami. Prohnutý abakus má uprostřed květy, které jsou rovněž obměňovány, jedná se o stejný květ, ale je zobrazován z různých úhlů., Menclová 1972#, 1, 384-393., and První antikizující okna v Praze.
Letohrádek Vladislava II. Jagellonského byl postaven v roce 1495 ve Staré královské oboře u Prahy. Stavbu podobného typu dal Vladislav postavit také v Uhrách, v Nyéku, u dnešní Budapešti. Pražská budova byla později radikálně přestavěna (rekonstrukce původní stavby: V. Mencl 1967, 104, 105; 1978, 133; Chotěbor - Durdík 2002, obr. 6) . In situ jsou zachovány fragmenty původní sochařské výzdoby (lev se štítem)., Krčálová 1989#, s. 6, pozn. 7., and Chotěbor-Durdík 2002#, obr. 6.