Data provider: Academy of Sciences Library/Knihovna Akademie věd ČR / Format: bez média

Start Over Format bez média Data provider Academy of Sciences Library/Knihovna Akademie věd ČR

7111. Editor´s award

Format:: bez média and svazek
Type:: model:article and TEXT
Subject:: scientific research and awards
Language:: English
Description:: Na místě autora Editorial Board
Rights:: http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

7112. Edmond Halley (1656-1742)

Creator:: Jáchim, František
Format:: print, bez média, and svazek
Type:: model:article and TEXT
Subject:: Halley, Edmund, 1656-1742, astronomie, nebeská mechanika, Halleyova kometa, astronomy, celestial mechanics, Halley’s comet, 6, and 53
Language:: Czech
Description:: František Jáchim. and Obsahuje seznam literatury
Rights:: http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

7113. Eduard Alberta a Česká akademie věd a umění

Creator:: Kokešová, Helena and Clarke, Melvyn
Format:: bez média and svazek
Type:: model:article and TEXT
Subject:: Eduard Albert, Josef Hlávka, and Czech Academy of Sciences
Language:: Czech
Description:: Článek připomíná všestrannou osobnost Eduarda Alberta (1841-1900), profesora vídeňské univerzity, překladatele a mecenáše, a na základě pramenů, především korespondence, objasňuje jeho spletitý vztah k České akademii věd a umění (dále ČAVU) a také přátelské kontakty s jejím zakladatelem Josefem Hlávkou a jeho manželkou Zdenkou. Vznik ČAVU provázela řada komplikací a průtahů. Veškeré dění kolem vznikající Akademie Alberta nesmírně zajímalo. Záleželo mu na profilu nové instituce, a proto mu vadilo zatahování politických zájmů tam, kde měly rozhodovat především vědecké kvality a zásluhy. To se odráží i v Albertově korespondenci, na níž zároveň můžeme dokumentovat neúspěšnou snahu skupiny realistů získat významnější pozice v ČAVU a využít k tomu právě E. Alberta. Albert veškeré dění sledoval s nedůvěrou a četnými výhradami, velice však stál o to, aby byl vybrán za řečníka na slavnostním zahájení ČAVU. Konalo se 18. května 1891 a Albert na něm vystoupil s proslovem O dvou světech, který byl později otištěn v Almanachu ČAVU. Činnost Akademie Albert sledoval i v dalších letech, jejím prostřednictvím vydal dvě odborné lékařské práce. Projevil se též jako mecenáš, mj. daroval ČAVU řadu knih, a to 76 děl o 141 svazcích., This article recalls the multitalented Eduard Albert (1841-1900), a professor at the University of Vienna, translator and patron, and on the basis of sources, primarily correspondence, clarifies his complex relationship with the Czech Academy of Sciences and Arts (CASA), as well as his amicable connections with the founder Josef Hlávka and his wife Zdenka. The inauguration of CASA was dogged by a number of complications and delays. All the activity surrounding the new Academy was of enormous interest to Albert. He was particularly concerned over the profile of the new institution, so he was upset by the tug-of-war of political interests where primarily scholarly standards and merit should have prevailed. This is also reflected in Albert’s correspondence, in which we also find an unsuccessful effort made by a group of realists to acquire a more prominent position at CASA and to make use of Albert for these purposes. He followed all this with distrust and numerous misgivings, but he very much supported the idea of being selected as a speaker at the CASA ceremonial opening. This took place on 18th May 1891 and Albert appeared with a speech on Two Worlds, which was later printed in the CASA Almanach. Albert followed Academy activity in subsequent years and used it to publish two specialist medical works. He also acted as a patron and inter alia donated a number of books (76 works in 141 volumes) to CASA., and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Rights:: http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

7114. Eduard Kasparides na cestě k symbolismu

Creator:: Janás, Robert
Format:: bez média and svazek
Type:: model:article and TEXT
Language:: Czech
Description:: Umělecký vývoj vídeňského Eduarda Kasparidese (1858-1926) prošel třemi etapami. V osmdesátých letech 19. století se věnoval konzervativní temnosvitné historické malbě. V devadesátých letech vytvářel obrazy v duchu hlavního proudu soudobého středoevropského symbolismu, který vycházel z vlivů mnichovské secese. Kolem roku 1900 se Kasparides přeorientoval z figurativní tvorby na symbolistickou krajinomalbu. Přerod v krajináře byl tradičně vykládán cestou do Švédská v roce 1897. Důvod je ale třeba vidět v dění na vídeňské výtvarné scéně. Roku 1898 zorganizovala Vídeňská secese výstavu obrazů Fernanda Khnopffa. Výstava měla vliv na vývoj vídeňského malířství přelomu století. Mimo jiné Khnopff zaujal dvěma typy krajin. Šlo o pohled do lesního interiéru založený na hustém dekorativním seskupení svislých kmenů stromů a záběr klidné vodní hladiny, v níž se odráží okolní prostředí. Oba typy krajinomalby začala nedlouho po výstavě vytvářet řada vídeňských malířů především z okruhu Secese, v čele s Gustavem Klimtem a Wilhelmem Bernatzikem. Po Khnopffově výstavě se krajina stala ústředním tématem i Kasparidesovy tvorby. Důležitou součástí jeho pohledů do krajiny byla vodní hladina zrcadlící okolí. Kasparidesova závislost na Khnopffovi není tak jednoznačná jako u Klimta. U Kasparidese jde spíše o ovlivnění obecným trendem v soudobé malbě, který Khnopffova výstava podnítila. Kasparides nezachycoval úzké výřezy z krajiny, které posunovaly malbu směrem k abstrakci, jak je to patrné u Khnoppfa, a hlavně u Klimta. Kasparidesovy obrazy nebyly tak radikální a kompozičně často vycházely z pozdně romantického krajinářství. Kasparides byl na přelomu století členem Hagenbundu. Po odchodu Klimtovy skupiny z Vídeňské secese v roce 1905 se Hagenbund propracoval do pozice nej progresivnějšího uměleckého sdružení ve Vídni. Kasparides z něj vystoupil v roce 1904, kdy se umělecké postoje spolku stále více radikalizovaly. Hagenbund pro něj byl ideální platformou v době, kdy představoval spojnici mezi konzervativním a moderním. Kasparides syntetizoval mnohdy protichůdné malířské styly. Patří mezi malíře, kteří unikají pozornosti, protože nepředstavují žádný z pólů konzervativní - avantgardní. Nicméně právě tito autoři tvořili kvantitativně největší část špičky soudobé výtvarné scény. and The Viennese painter Eduard Kasparides (1858-1926) underwent three stages in his artistic development. In the 1880s, he devoted himself to conservative historical chiaroscuro painting. In the 1890s he made paintings in the spirit of the main current of Central European Symbolism, which was based on the influences of the Munich Secessionists. Around 1900, Kasparides reoriented himself from figurative painting to Symbolist landscape painting. His transformation into a landscape painter was traditionally construed as having happened on a trip to Sweden in 1897. The reason for it must be seen, however, in the events of the Viennese art world itself. In 1898, the Viennese Secessionists organised an exhibition of paintings by Fernand Khnopff which influenced the course of Viennese painting at the turn of the century. Among other things, Khnopff was attracted to two types of landscapes: views in the midst of forests of wooded interiors based on dense decorative groupings of vertical tree trunks and scenes of calm watery surfaces reflecting the surrounding environment. Not long after the exhibition, several Viennese painters, particularly those from the circle of the Secessionists headed by Gustav Klimt and Wilhelm Bernatzik, began making these two types of landscapes. Following Khnopff’s exhibition, landscapes became a central theme of Kasparides’ work as well. Water surfaces mirroring the surroundings became an important part of many of his landscape scenes. Khnopffs influence on Kasparides’ is not as unequivocal as his influence on Klimt, however. In Kasparides’ case, it is more a matter of being influenced by a general trend in the painting of the day sparked by Khnopff’s exhibition. Kasparides did not depict narrow sections of landscape, pushing the painting towards abstraction, as is apparent in the work of Khnopff and particularly in that of Klimt. Kasparides’ paintings were not as radical and their composition was often based on late Romanticist landscape painting. At the turn of the century, Kasparides became a member of Hagenbund. After Klimt’s group left the Viennese Secession in 1905, Hagenbund worked its way to becoming the most avant-garde artistic group in Vienna. Kasparides resigned in 1904, at a time when the stances taken by artistic groups were becoming more and more radical. Hagenbund had been an ideal platform for him at a time when it represented a link between conservatism and Modernism. Kasparides frequently synthesised opposing styles of painting. He is one of those painters who escaped attention because they represented neither conservative nor avant-garde extremes. Nonetheless, it is just such artists who formed the greatest portion, quantitatively speaking, of the top artists in the art world at the time.
Rights:: http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public