Vzrůstající využívání digitálních technologií ve vědecké práci a komunikaci vyvolává otázku, jaká je epistemologická povaha takto vytvořeného vědění. V tomto eseji využívám pojmový aparát, který vyvinuli Steven Shapin a Simon Schaffer k analýze historického sporu mezi Robertem Boylem a Thomasem Hobbesem o způsob vytváření vědění v přírodní filosofii, a aplikuji jej na problematiku digitálního výzkumu. Jejich koncepty tří technologií vytvářejících vědění - materiální, literární a sociální - se ukazují jako heuristicky užitečné koncepty i pro reflexi digitálních technologií. Ty jsou v eseji představeny nikoliv jako samostatné technologie vytváření faktů, nýbrž jako prvky, kolem nichž se dosavadní vědecké technologie radikálně rekonfigurují. Zvláštní pozornost esej věnuje představě kódu jako literární technologie a roli digitálních technologií v humanitních vědách., The increasing use of digital technologies in scientific work and communication raises the question of the epistemological nature of knowledge thus produced. In this essay, I am employing the conceptual apparatus developed by Steven Shapin and Simon Schaffer for the analysis of the historical dispute between Robert Boyle and Thomas Hobbes over the ways of producing knowledge in natural philosophy, and applying it to digital research. Their concept of three knowledge-making technologies - material, literary and social - appear to be heuristically useful concepts for reflecting on digital technologies as well. The latter are presented in the essay not as a separate facts-producing technology, but as elements around which the existing scientific technologies are radically reconfigured. Particular attention is paid to the concept of code as a literary technology and the role of digital technologies in the humanities., Radim Hladík., and Obsahuje bibliografii
Minor intelligentsia, significantly influenced by the ideas of the Enlightenment and the policy and practice of the church before 1848, included the bishopric priests. The authors show not only their gradual formation, but on concrete examples they prove their mutual relationships, influences and individual activities. The fates of butcher’s, miller’s, farmer’s or weaver’s boys show, on the one hand, the social and professional variety of these representatives of future small town and village elites, on the other hand they point out to important relationships between centres such as Prague or Vienna and the periphery which, in the early nineteenth century, included Budweis and other cities not just in the South of Bohemia., Miroslav Novotný a Tomáš Veber., and Obsahuje bibliografické odkazy
Autor podle recenzenta zpracoval precizní, faktograficky bohatou a čtivou analýzu politických a diplomatických vztahů mezi Československem a Itáliím ve dvacátých letech minulého století, která je časově vymezena nástupem Mussoliniho fašistů k moci a ukončením smluvně založené spolupráce obou zemí. Tím se mu víceméně podařilo vyplnit jedno „bílé místo“ na mapě mezinárodních vztahů první Československé republiky. Recenzent mimo jiné oceňuje široké využití italských archivních pramenů a kritické hodnocení činů ministra zahraničí Edvarda Beneše, na druhé straně postrádá zachycení hospodářských vztahů mezi Prahou a Římem., Ondřej Houska, the author of the work under review (whose title translates as Prague against Rome: Czechoslovak-Italian Relations, 1922–29), has, according to the reviewer, created a readable work, based on the careful analysis of a great deal of information, about Czechoslovak-Italian political and diplomatic relations in the 1920s, from the coming to power of Mussolini and his Fascists to the breakdown of treaty-based cooperation between the two countries. In this way, he has largely succeeded in filling a gap in our knowledge of the international relations of the first Czechoslovak Republic. The reviewer praises, among other things, Houska’s use of a broad range of Italian archive records and his critical assessment of the actions of the Czechoslovak Minister of Foreign Affairs, Edvard Beneš (1884–1948). He argues, however, that the author has neglected economic relations between Prague and Rome., and [autor recenze] Miroslav Šepták.