Cílem výzkumu bylo ověřit vztahy mezi výkonovou orientací a sebeznevýhodňováním. Výzkumný soubor sestával z 355 studentů Sakarya University v Turecku. 201 z nich byly ženy, 154 muži a průměrný věk byl 20,2 roku. Škála 2X2 výkonové orientace a škála sebeznevýhodňování byly použity jako míry. Vztahy mezi výkonovou orientací a sebeznevýhodňováním byly zkoumány pomocí korelační analýzy a mnohonásobné regresní analýzy. Výsledky ukázaly, že sebeznevýhodňování korelovalo pozitivně s cíli vyhýbat se učení a vyhýbat se výkonovým situacím a negativně s cíli přikročit k učení a přikročit k výkonovým situacím. Podle výsledků regresní analýzy bylo sebeznevýhodňování predikováno cíli vyhýbat se učení a vyhýbat se výkonovým situacím. Dále se ukázalo, že cíle přikročit k učení a přikročit k výkonovým situacím predikovaly sebeznevýhodňování negativně. Cíle přikročit k učení/vyhýbat se učení a přikročit k výkonovým situacím/vyhýbat se výkonovým situacím vysvětlily 69 % rozptylu sebeznevýhodňování., The aim of this research was to examine the relationships between achievement goal orientations and self-handicapping. The sample of study consists of 355 university students from Sakarya University, Turkey. 201 participants were female and 154 were male, the mean age was 20.2. The 2X2 Achievement Goal Orientations Scale and the Self-handicapping Scale were used as measures. The relationships between achievement goal orientations and self-handicapping were examined using correlation analysis and multiple regression analysis. Results showed that self-handicapping correlated positively with learning-avoidance and performance-avoidance goals and negatively with learning-approach and performance-approach goals. According to regression results, self-handicapping was predicted positively by learning-avoidance and performance-avoidance goals. Further learning- approach and performance-approach goals predicted self-handicapping in a negative way. Learning-approach/avoidance and performanceapproach/ avoidance goals have explained 69% of the variance in self-handicapping. The results should not be generalized either to all university students or to other student population. Secondly, as correlational statistics were utilized, no definitive statements can be made about causality. And last, the data are self-reported., Ümran Akin., and Obsahuje seznam literatury
Stať analyzuje Freudovu méně známou práci Projekt vědecké psychologie a pokouší se ukázat, že v kontextu jeho psychoanalytických prací se jedná o zcela ojedinělý počin. Freudův Projekt je především snahou založit teorii lidské mysli, jež by měla empirickou oporu v neurofyziologii (psychofyzice), která v té době dominovala vědeckému výzkumu, a mohla vysvětlit elementární klinické poznatky. Stať představuje základní principy takto pojaté neurofyziologie mysli, rozlišuje tři funkčně odlišné typy neuronů, resp. neuronových sítí a soustřeďuje se na Freudovo chápání pojmu vědomí na úrovni neurofyziologického výkladu. Cílem je ukázat, že Freudův přístup k teorii vědomí anticipuje některé pozdější neurovědecké poznatky, připomíná hledání neurofyziologických korelátů vědomí, má některé charakteristiky emergentismu a někteří současní, zvláště neuropsychoanalyticky orientovaní autoři, nacházejí v tezích Projektu řadu styčných bodů se současným neurovědeckým výzkumem., The paper analyzes Freud's little-known manuscript Project for a Scientific Psychology and attempts to show that in the context of his psychoanalytic issues the Project is completely unique piece. Freud's aim here is to establish a theory of human mind, which would be empirically supported by neurophysiology (psychophysics) prevailing in the scientific research at that time and could explain the fundamental clinical knowledge. First the basic principles of his concept of neurophysiology of mind are introduced, three functionally distinct types of neurons and neuronal networks distinguished, and then Freud's understanding of the concept of consciousness at the level of neurophysiological interpretation is articulated. The aim is to show that Freud's approach to the theory of consciousness anticipates some of the later neuroscientific knowledge. It reminds us a quest for neurophysiological correlates of consciousness and has some characteristics of emergentism. Some contemporary, especially neuropsychoanalytically minded authors find in the theses of the Project number of points common to the current neuroscientific research., Michal Polák., and Obsahuje seznam literatury
a1_Cíle. Studie se zabývá vztahem mezi morálními a sociálními normami vztahujícími se k nečestnému chování, četností výskytu školního podvádění a způsoby, jimiž žáci toto své chování omlouvají. Soubor. Soubor zahrnoval 438 žáků osmých a devátých tříd ze šesti základních škol v jižních Čechách. Respondenti byli dotazováni, jak často se ve škole chovali způsobem, jenž se dá vnímat jako podvádění, na míru jejich souhlasu s normami vztahujícími se k podvádění stejně jako k čestnému jednání, a na akceptaci různých důvodů omlouvajících školní podvádění. Hypotézy. Byly ověřovány následující hypotézy: 1. teoretické koncepty „morálního vyvázání se“ i „neutralizace“ reflektují obdobný kognitivní proces racionalizace vlastního nečestného jednání; 2. omluvy na kognitivní úrovni pomáhají žákovi zvládat rozpor mezi normativně požadovaným chováním a jeho skutečným chováním. Statistická analýza. K ověření hypotéz byla použita faktorová analýza a strukturní modelování. Výsledky. V případě školního podvádění mají žáci odlišný postoj k opisování a ke klamání., a2_ Z hlediska teorie domén, kdy domény představují oblasti různého uvažování nad situacemi, spadá opisování žáků do konvenční domény, zatímco klamání spíše do morální domény uvažování. Empiricky bylo potvrzeno, že ve vztahu k omlouvání školního podvádění reflektují morální vyvázání se i neutralizace obdobný kognitivní proces, který může být označený jako morální neutralizace. Žáci navíc používali morální neutralizaci ke zvládání případného rozporu mezi tím, jak „by se měli chovat“, a tím, jak „se chovají ve skutečnosti“, jenom ve vztahu ke klamání, tj. morální doméně. Žáci neměli potřebu morálně neutralizovat opisování. Morální normy neovlivňovaly četnost podvádění a klamání přímo, ale jenom nepřímo, přes morální neutralizaci. Schvalování školního podvádění (opisování i klamání) bylo silnějším prediktorem jeho četnosti, než souhlas s morálními normami požadujícími čestné jednání. Shoda navrhovaných modelů s naměřenými daty byla dobrá. Omezení studie. Studie je omezena na věkovou skupinou starších žáků (12–16 let) a typ školy, pro kterou byly dotazníky morální neutralizace i typů podvádění vytvořeny, jakož i ochotou žáků pravdivě vypovídat o svém nečestném chování (self-report)., b1_ Objectives. The study deals with the relationship between moral and social norms related to dishonest behavior, frequency of cheating, and the ways in which pupils make excuses for the scholastic cheating. Subjects and methods. Survey among early adolescents (N = 438) was focused on determining the frequency of scholastic cheating, on the degree of acceptance of the standards relating to cheating, the moral standards requesting honest behavior, and the acceptance of different reasons for the self-justification of scholastic cheating. Hypotheses. The following hypotheses were tested: 1) the theoretical concepts of “moral disengagement” and “neutralization” in relation to justifying scholastic cheating reflect similar cognitive process; 2) justifying on the cognitive level helps students to cope with the discrepancy between the desired normative behavior and their actual behavior. Statistical analyses. Factor analysis and structural modeling were used to verify this hypothesis. Results. It was confirmed that, in terms of scholastic cheating, students have a different attitude towards copying answers and lying., b2_ According to the Moral domain theory (domains represent areas of different thinking about situations) pupil’s copying of answers falls in the conventional domain, while lying belongs to the moral domain. Our study gave empirical evidence about the overlap between moral disengagement and the neutralization techniques linked to scholastic cheating justification. Moreover the structural models confirmed that moral neutralization is a mechanism to help the student manage a discrepancy between how “I should behave” and how “I actually behave” only in relation to laying, i.e. moral domain. The copying of answers is probably not clearly classified by pupils themselves as conduct endangering their positive self-portrait, so they have no reason to selfjustify it. Moral norms influenced the frequency of individual cheating only indirectly through the mediation of neutralization. The approval of cheating was a stronger predictor of cheating frequency than the agreement with moral standards requesting honest behavior. Study limitation. The study is limited to early adolescents (12–16 ages) and the type of school for which the moral neutralization and the scholastic cheating questionnaires were created, and also linmited by self-reported method of data collection., Jana Vrbová., and Obsahuje seznam literatury
Even those historians of Chinese thought, who are capable of both masterly analyses and great synthetic surveys of pre-modern Chinese philosophy, such an Anne Cheng, author of The history of Chinese thought, mostly remain in the grip of enduring stereotypes about Chinese language and Chinese letters. This is true despite the fact that old Chinese linguistics has progressed in the last 50 years at an unforeseen rate, and practically no experts on that language fail to take these advances seriously. At issue, above all, are the immensely popular analyses of characters, which authors treat as the path to uncovering the etymology of a given concept under research. Emancipation from written characters is, it would seem, a basic precondition for a better understanding of language, including the lexicon of philosophical concepts. This article aims to give a broad acccount of the inadequacy of character-etymology and, in contrast to this method, to describe which direction we should take if we wish to understand the conceptual apparatus of ancient Chinese thinkers., Lukáš Zádrapa., and Obsahuje poznámky a bibliografii
The article reacts to a critical evaluation of the cognitive revolution which Jaroslav Peregrin has presented (The Cognitive Counterrevolution?, Filosofie dnes, 4, 2012, No. 1, pp. 19-35). According to Peregrin the cognitive revolution has thrown open a Pandora’s box of naive mentalistic theories and variations on Cartesian dualism (“magical theories of the mind”), which “do not belong to science, nor even to sensible philosophy”. Although I agree with the rejection of magical theories of the mind, I attempt to show that the cognitive turn in the 50’s and 60’s of the last century is susceptible of a quite different interpretation, according to which cognitive science, as a result of its basic assumptions and methodology, does not imply or propagate any kind of Cartesian dualism, rather it explicitly denies the possibility of such an account of the relation between mind and body., Juraj Franek., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Vývoj výzkumů kognitivních procesů iniciovaný v šedesátých letech XX. století informačním paradigmatem v Americe vedl posléze k rozlišení čtyř základních proudů, a to (1) tzv. klasické kognitivní psychologie, (2) vývojově orientované kognitivní psychologie, (3) kognitivní vědy a (4) konekcionismu. V důsledku této diferenciace mezi proudy kognitivního hnutí se posléze ustavil rozpor uvnitř informačního paradigmatu. Jeho těžištěm je pojetí mentální (též interní, kognitivní) reprezentace a od něj odvozená nebo s ním spjatá stanoviska, zaujímaná k dílčím problémům, jež jsou charakteristická pro jednotlivé výše zmíněné proudy kognitivního hnutí. Spor o reprezentaci, její povahu a modelování je natolik zásadní, že tvoří základní aporii informačního paradigmatu a někteří autoři dokonce hovoří o rozpadu informačního paradigmatu ve dvě rozdílná paradigmata, a to v paradigma reprezentace a paradigma prezentace (B. Shanon, 1993). Ta se uvnitř informačního paradigmatu ustavují. Každé z těchto paradigmat navazuje na specifická filosofická východiska., Miluše Sedláková., and Obsahuje seznam literatury
In this review study, the author above all observes the new perspectives on the philosophy of religion of T. G. Masaryk put forward in the book by M. Dokulil under review. He points to the multidisplinary approach (philosophy, theology, religious studies, ethics, sociology, psychology, selected natural sciences) of M. Dokulil, which is made possible by his immense erudition. The author of the study, together with the author of the book under review, refutes the frequently voiced opinion that would treat T. G. Masaryk as a thinker of the 19th century, significant only in his own time (and not a real philosopher at all), and on the contrary he attempts to show that Masaryk’s ideas and approach are still highly relevant. and Zdeněk Novotný.
Studie se zabývá konstruktem osobních cílů z pohledu zkoumání motivace. Popisuje vývoj tohoto konstruktu zejména v posledních dvaceti letech. Osobní cíle jsou popisovány jako generický konstrukt, který zahrnuje i řadu dalších obsahově podobných dřívějších termínů (personal project, life tasks, personal strivings). Hlavním přínosem tohoto konstruktu je komplexní pohled na vztah mezi motivací, osobností a chováním jedince v sociálním kontextu. Při diskusi těchto vztahů jsou osobní cíle představeny jako víceúrovňový konstrukt; je popsána rovina obsahu cílů a rovina procesu usilování o cíle. Text věnuje pozornost otázkám shody osobních cílů s „já“ (self-concordance), roli autonomie cílů, konfliktům cílů a multifinalitě cílesměrných aktivit. Další část se věnuje metodologickým otázkám zkoumání osobních cílů. V závěru je diskutována otázka stability osobních cílů a možnosti odvozovat ze způsobu hodnocení osobních cílů osobně specifické způsoby volby cílů a vztahování se k nim., The study deals with the construct of personal goals from the point of view of research in motivation. The development of this construct especially in last two decades is described. Personal goals are described as a generic construct including also some further similar former terms (personal project, life tasks, personal strivings). The main benefit of this construct is the complex perspective of relations among motivation, personality, and behavior of individual in the social context. While discussing these relations personal goals are presented as multilevel construct, the level of goal content and the level of the process of goals striving are described. The paper pays attention to problems of goal selfconcordance, to the role of goals autonomy, conflicts of goals, and to the multi-finality of goal directed activities. Further part of the paper is devoted to methodological questions of personal goals research. In the conclusion, the question of personal goals stability and the possibility to derive personally specific ways of goals selection and striving are discussed., Iva Stuchlíková, Yvona Mazehóová., and Obsahuje seznam literatury
Ako emócie ovplyvňujú rozhodovanie, je dôležitou otázkou, pretože (nielen) pri najdôležitejších rozhodnutiach v živote sú emócie prítomné. Doterajší výskum sa zameriaval skôr na rolu negatívnych emócií, preto je cieľom článku zvýrazniť rolu, ktorú zohrávajú pri rozhodovaní pozitívne emócie z hľadiska ich situačných vplyvov, ako aj určitých dispozičných charakteristík osobnosti, ako sú kognitívny štýl či schopnosť regulovať emócie, pretože ľudia, ktorí dokážu svoje emócie regulovať žiaducim spôsobom, sú vo výhode. Prvá časť štúdie sa venuje vzťahu medzi emóciami a kognitívnymi procesmi a špecifickému vplyvu pozitívnych emócií na rozhodovanie. V druhej časti je predstavených niekoľko možností interakcie pozitívnych emócií a osobnosti a možné dopady na rozhodovanie. Na záver sú sumarizované zistenia, ktoré naznačujú, že využívanie emócií ako informácie pre rozhodnutia prináša skôr pozitívne dôsledky pre život človeka., How emotions influence decision making is an important question because emotions are present not only in the most important decisions in the life. The previous research concentrated rather on the role of negative emotions and that is why the goal of the paper is to counterpoint the role played by positive emotions in decision making from the position of its situational influences as well as particular dispositional personality characteristics like cognitive style or ability to regulate emotions because people who are able to regulate their emotions in the desirable way have an advantage. The first part of the study is devoted to the relation between emotions and cognitive processes and the specific influence of positive emotions on decision making. In the second part, several alternatives of interaction of positive emotions and personality and possible impacts on decision making are presented. In the conclusion, the findings indicating that making use of emotions as information for decision making brings rather positive consequences for human life are summarized., Vladimíra Čavojová., and Obsahuje seznam literatury