This paper introduces a very interesting group of curculionid beetles – weevils of the tribe Cleonini. This tribe includes quite a remarkable large species associated with non-forest habitats, most of which are currently considered endangered. In spite of being very popular among coleopterists, this group of beetles has not been studied in detail within the Czech Republic. and Robert Stejskal, Filip Trnka.
This paper introduces a very interesting group of curculionid beetles–weevils of the tribe Lixini. This tribe includes a quite re-markable large species, most of which are currently considered endangered. They are associated with non-forest habitats and re-quire various kinds of habitat disturbation which ensures their successful survival., Robert Stejskal, Filip Trnka., and 13 barev. fot.
V příspěvku je popsán objev larvy jednoho z nejtajemnějších krasců Austrálie – Julodimorpha saundersii. Díky objevu larvy bylo vyjasněno taxonomické postavení rodu na základě srovnávací, larvální morfologie. Nehledě na morfologickou podobnost dospělců rodů Julodimorpha a Julodis (podčeleď Julodinae) bylo na základě larválních znaků potvrzeno, že rod Julodimorpha je samostatným primitivním tribem podčeledi Buprestinae. Objev larvy tohoto rodu je typickým příkladem náhody, která je někdy nutná i při vědeckém zkoumání. Další příklad takové výjimečné náhody je ilustrován na objevu larvy dalšího krasce, Coomaniella violaceipennis z Thajska, jehož larvy se vyvíjejí v korunových liánách pralesních velikánů., The discovery of the larva of one of the most enigmatic Australian Buprestid beetles, Julodimorpha saundersii, is briefly discussed. The taxonomic position of the genus has been clarified using comparative larval morphology. Regardless of the morphological similarity of the adults with the genus Julodis (subfamily Julodinae), the larval characteristics of the genus Julodimorpha confirmed its placement as an independent, primitive tribe of the subfamily Buprestinae. Another example of good luck in scientific research is described, concerning buprestid beetle Coomaniella violaceipennis from Thailand, larvae of which are borers in the canopy climbers., and Svatopluk Bílý.
Nález kolonie mravence lužního na dubu na hrázi rybníka Vrkoč posouvá hranici recentního výskytu tohoto druhu o 15 km severozápadním směrem. Podle dosavadních terénních šetření jde o izolovanou kolonii, jejíž původ je nejasný. Obývaná lokalita se přitom velmi liší od preferovaného biotopu v podobě lesních porostů, protože jde o solitérní strom. Solitérní stromy či aleje přitom podle starších výzkumů využívá pouze 7 % kolonií tohoto druhu., A new colony of the ant species Liometopum microcephalum was found on the solitary oak tree growing on the dam of the pond Vrkoč near Pohořelice (southern Moravia). This discovery extends its recent distribution in the Czech Republic about 15 km to the north-west. The new colony is isolated and unusual in respect that only 7 % of south Moravian colonies are living on solitary trees or on trees in alleys., Antonín Krása., and Obsahuje seznam literatury
Slunéčka (Coccinellidae) se brání jedovatými alkaloidy v hemolymfě. Zároveň inzerují svoji jedovatost rozmanitým výstražným zbarvením. V laboratorním pokusu se sýkorou koňadrou (Parus major) jsme ukázali, že odmítání slunéček hmyzožravými ptáky je alespoň zčásti naučené. Důležité je červené zbarvení, méně tečkovaný vzor., Ladybirds (Coccinellidae) possess poisonous defensive alkaloids in their haemolymph. They also employ variable warning colouration. In a laboratory experiment with an avian predator – the Great Tit (Parus major) – we have shown that avoidance of ladybirds was at least partly learned. The red colour itself is most important, the spotted pattern less important for the decision., and Oldřich Nedvěd, Petr Veselý.
Microscope images of scales from the wings of the male butterfly Apatura ilia of two forms (ilia and clytie) show parallel fibres with tiny transverse grooves. These can cause (due to the light interference) violet or blue iridescence on the wings, which normally have brown pigmentation. We examined the dependence of the sudden color changes on variable illumination and observation angles. and George O. Krizek a kol.
Entomofilní hlístice, tedy hlístice žijící v asociaci s nějakým druhem hmyzu, můžeme jednoduše rozdělit na foretické, entomopatogenní a entomoparazitické. Tzv. foretické druhy využívají hmyz jako vektor, který je přenáší do nového prostředí, a pro své nositele jsou v drtivé většině případů neškodné. Opakem jsou entomopatogenní hlístice, tj. hlístovky, které žijí v symbióze s bakteriemi zodpovědnými za usmrcení hmyzího hostitele (odtud entomopatogenní) a zároveň pak slouží hlísticím jako potrava. Za entomoparazitické druhy považujeme ostatní entomofilní hlístice, které parazitují v těle hmyzu, ale nejsou obligátně vybaveny bakterií patogenní pro hmyz. Nejrůznější zástupce entomoparazitických hlístic můžeme najít v celkem asi 24 čeledích. Obligátně parazitické druhy se vyskytují v čeledích Mermithidae, Tetradonematidae, Syrphonematidae, Carabonematidae, Oxyuridae, Thelastomatidae, Sphaerulariidae, Allantonematidae a Fergusobiidae. Právě těmto poněkud opomíjeným hlísticím se článek věnuje. Zaměřuje se především na ty druhy, které se vyskytují na území České republiky. Kromě základních údajů o jednotlivých skupinách a obecných informací o ekologii hlístic si všímá i jejich praktického významu, tedy skutečnosti, jak ovlivňují populace různého člověku škodlivého hmyzu a jak jich můžeme využít., This group of parasitic nematodes consists of approximately 24 families, although obligate parasites can be found in eight of them. Some of these enigmatic nematodes adopted amazing life strategies and serve as bioagents to control populations of mosquitoes or woodwasps. In this article we review the biology, ecology and distribution of these organisms and depict their current use in biological control., and Jiří Nermuť, Vladimír Půža.
Pásemnička sladkovodní (Prostoma graecence) je málo známý, ale běžný vodní živočich. Žije na kamenech a vodních rostlinách v tekoucích i stojatých vodách, především v nižších polohách. Živí se drobnými planktonními a bentickými organismy. Na hlavě má 6 očních skvrn (mladší jedinci 4). Loví pomocí chobotku (proboscis), který obsahuje centrální trn s jedovou žlázou a po stranách 2 - 5 přídatných trnů. Tento orgán je typický pro pásnice (Nemertea)., The ribbon worm Prostoma graecense (Nemertea) is a little known but common water animal. It occurs on stones and plants in running and standing waters, mostly in the lowlands. It is a carnivore feeding on tiny planktonic and benthic animals. P. graecense has 6 black eyespots (young specimens have four) on the top of its head. The eversible proboscis is armed with one central stylet with a poison gland and paired pouches each containing two to five accessory stylets. The proboscis is a typical apparatus of ribbon worms, used for hunting., Jan Špaček., and Obsahuje seznam literatury
First stadium juveniles of P. angustus were reared under controlled seasonal conditions to maturity, reproduction and death. Individuals born in any one breeding season either had a 1-year or a 2-year life cycle (cohort-splitting). The life cycle was annual for individuals born in the first part of the breeding season (May-August), but became biennial for those born later (August-October). Two phenomena were involved: (1) Only individuals reaching the penultimate stadium (stadium VII) before a critical period at the end of spring could become adult in the breeding season following that of their birth. After this time, stadium VII individuals entered into aestivation and only became adult in the second autumn after their birth. (2) Females becoming adult in autumn entered reproductive dormancy and only laid eggs in the following spring. Overall, individuals born at the start of the breeding season easily reached stadium VII before the critical period and were able to breed at I year, whereas individuals born at the end of the breeding season reached stadium VII after the critical period, then had two consecutive periods of dormancy and only bred at 2 years age. Individuals from the same nest born in the middle of the breeding season (August) could have either annual or biennial life cycles, depending on whether they reached stadium VII before or during aestivation. The environmental factors capable of triggering aestivation in subadults and reproductive dormancy in autumn-maturing females are discussed., Jean-Francois David, Marie-Louise Celerier, Jean-Jacques Geoffroy, and Lit
The monophyly of the Endopterygota is supported primarily by the specialized larva without external wing buds and with degradable eyes, as well as by the quiescence of the last immature (pupal) stage; a specialized morphology of the latter is not an endopterygote groundplan trait. There is weak support for the basal endopterygote splitting event being between a Neuropterida + Coleoptera clade and a Mecopterida + Hymenoptera clade; a fully sclerotized sitophore plate in the adult is a newly recognized possible groundplan autapomorphy of the latter. The molecular evidence for a Strepsiptera + Diptera clade is differently interpreted by advocates of parsimony and maximum likelihood analyses of sequence data, and the morphological evidence for the monophyly of this clade is ambiguous. The basal diversification patterns within the principal endopterygote clades (\"orders\") are succinctly reviewed. The truly species-rich clades are almost consistently quite subordinate. The identification of \"key innovations\" promoting evolutionary success (in terms of large species numbers) is fraught with difficulties., Niels P. Kristensen, and Lit