V posledních přibližně dvaceti letech byla pozornost v oblasti deskriptivní etiky soustředěna především na výzkum morálního usuzování a morálních intuic. V současnosti lze nalézt tři rozdílné přístupy týkající se této problematiky. Jedná se o heuristický přístup, teorii duálních procesů a teorii univerzální morální gramatiky. Všechny vycházejí z podobné empirické evidence kombinující poznatky evoluční biologie, morální psychologie a neuroetiky, ale ohledně povahy a spolehlivosti morálních intuic docházejí k odlišným závěrům. Cílem článku bude jednotlivé přístupy vzájemně porovnat a zhodnotit, nakolik jsou v souladu s dostupnou vědeckou evidencí. Závěr článku se bude věnovat důsledkům, které mají tato zjištění pro oblast morální epistemologie a normativní etiky. Cílem bude ukázat, že i přes rozdílné interpretace je možné dojít v otázce spolehlivosti morálních intuic k uspokojivému pragmatickému řešení, které bude v souladu s touto empirickou evidencí, nebude na ní však nutně závislé. and In the last twenty years, there has been an enormous growth of scientifi c research concerning the process of human moral reasoning and moral intuitions. In contemporary descriptive ethics, three dominant approaches can be found – heuristic approach, dual-process theory, and universal moral grammar. Each of these accounts is based on similar empirical evidence combining fi ndings from evolutionary biology, moral psychology, and neuroethics. Nevertheless, they come to diff erent conclusions about the reliability of moral intuitions. Th e aim of this paper is to critically investigate each of these approaches and compare them with recent scientifi c fi ndings. Last chapter addresses implications of these fi ndings for moral epistemology and normative ethics. Th e aim is to show that despite diff erent interpretations of available data, we can reach a satisfying pragmatical conclusion which would be in compliance with the empirical evidence, yet it would not necessarily depend on it.
Morální usuzování a jednání autoři v této práci vnímají jako součást integrity osobnosti. Vymezují filosofická a psychologická pojetí integrity a předkládají rozmanité způsoby testování integrity. Významnou částí práce je kritická polemika věnující se některým vybraným nedostatkům tohoto přístupu, shrnutí závěrů studií integrity, prediktivní validity v této oblasti. Dále autoři seznamují s výsledky studií vztahující morální usuzování k morálnímu jednání a komentují některé domácí pokusy týkající se této problematiky. Vzhledem k zastaralosti jediného českého testu Jarmily Kotáskové, se doporučují zaměřit na tvorbu zcela nové metody. Domnívají se, že měření úrovně morálního usuzování a jednání může být v některých oblastech psychologie přínosnou složkou diagnostiky, které rozšiřuje tradiční oblasti zkoumání, jako jsou osobnostní proměnné, kognitivní funkce či sociální opora. Pro rozhodování na úrovni jednotlivce (např. v rámci výběrového řízení) by však bylo příliš troufalé tvrdit, že psycholog má v rukou validní data, která predikují morální usuzování a chování v konkrétních případech (např. v oblastech s rizikem korupce). and Morální usuzování a jednání autoři v této práci vnímají jako součást integrity osobnosti. Vymezují filosofická a psychologická pojetí integrity a předkládají rozmanité způsoby testování integrity. Významnou částí práce je kritická polemika věnující se některým vybraným nedostatkům tohoto přístupu, shrnutí závěrů studií integrity, prediktivní validity v této oblasti. Dále autoři seznamují s výsledky studií vztahující morální usuzování k morálnímu jednání a komentují některé domácí pokusy týkající se této problematiky. Vzhledem k zastaralosti jediného českého testu Jarmily Kotáskové, se doporučují zaměřit na tvorbu zcela nové metody. Domnívají se, že měření úrovně morálního usuzování a jednání může být v některých oblastech psychologie přínosnou složkou diagnostiky, které rozšiřuje tradiční oblasti zkoumání, jako jsou osobnostní proměnné, kognitivní funkce či sociální opora. Pro rozhodování na úrovni jednotlivce (např. v rámci výběrového řízení) by však bylo příliš troufalé tvrdit, že psycholog má v rukou validní data, která predikují morální usuzování a chování v konkrétních případech (např. v oblastech s rizikem korupce).
In the 1991 census, 1 360 000 inhabitants of the Czechoslovak Federative Republic claimed Moravian nationality. Even though the interest of general public in the problem of ethnic Moravian identity had lost strength considerably, it has been disputed until today how to interpret this fact appropriately. The author makes an effort to prove, through historical recapitulation of recent attempts to constitute the new ethnicalnational identity of one part of the Moravian inhabitants, that the making of the specifically Moravian national ideology is related only to the spontaneous unfolding of civic activism since the end of the year 1989. On the basis of the analysis of both specialized studies and works of partakers active in the emancipation movements themselves, he focuses on the historical background of the idea of distinctive nationality of Moravians and the subsequent typology of indentifications of the inhabitants of Moravia. For the first half of the 1990s there could be stated the existence of three dominant tendencies in the ways of collective identification of the population of Moravia. In the first case it is the declaration of the existence of peculiar Moravian nation, in the second one the acknowledgment to the „peculiar cultural and historical branch of the Czech nation“. The adherents of the last, third standpoint have no problems to identify, in spite of their Moravian heritage, as Czechs without further attributes. The effort to constitute a distinctive „Moravian nation“ is in this study being interpreted as an example of the conviction that for the entrenchment of peculiar ethnical conciousness it is not crucial the „objective“ existence of specific cultural patterns, but the implementation of peculiar ideological system. Under conditions of Moravian national identification we are thus confronted with the idea that even in case of the absence of „natural“ aggregates of specific cultural facts it is possible to attempt to construct peculiar national collectiveness. The confidence in the reality of ethnic peculiarity than becomes the matter of the inerpretation of the everyday reality. In the context of other ethnoregional movements the existence of the phenomenon of ethnic Moravian identity can be perceived as the mobilization of identity of peripheral community with many nativist traits. Even though it might seem that the adherents of the idea of the existence of peculiar Moravian nation are seemingly loosing their significance lately, it can be supposed that the efforts in its paradigmatic construction and social establishment will continue also in the future.
A new cystidicolid nematode, Moravecnema segonzaci gen. et sp. n. is described from the intestine of the teleost fish Pachycara thermophilum Geistdoerfer (Zoarcidae) from the hydrothermal sites Logatchev and Snake Pit-Moose of the Mid-Atlantic Ridge, at depths of 3,008; 3,492, and 3,510 m. The new genus Moravecnema is characterised by a dorsoventrally elongated oral opening, rudimentary pseudolabia, and four pairs of precloacal and six pairs of postcloacal caudal papillae in the male. The species has two spicules of unequal length, about 330 and 80 µm long. Males are about 5 mm and females about 5-10 mm long. Eggs have long thin polar filaments. This is the first species of parasitic nematode described from a fish endemic to hydrothermal deep-sea vents.
Close to Kuřim, in the „Záhoří do klínů“ fi eld, a large settlement of the Linear Pottery culture was excavated, revealing several pits with Moravian Painted Pottery culture (MPP). This article focuses on one of these features (number 168), the only one to contain a large number of ceramic items. Analysis of the material shows that the pottery shares many common features with pottery from phase Ib MPP; however, there are also some differences, for example the specifi c shapes of knobs and the absence of incised decoration. It is probable that the Kuřim site is one of a small number of known sites dated to the fi nal phase of the old stage of the Culture with Moravian Painted Pottery (phase Ic)., Eliška Kazdová., and Obsahuje seznam literatury