Po 9 rokoch od jej slávnostného vyhlásenia Európskym parlamentom, Radou a Komisiou v Nice, počas ktorých si postupne nachádzala svoju cestu v argumentácii Súdneho dvora a po dlhodobom zamýšľaní sa nad jej právnou relevanciou a významom, sa Charta základných práv Európskej únie nadobudnutím platnosti Lisabonskej zmluvy stáva právne záväzným nástrojom ochrany základných práv. Jej uplatňovanie, ako právne záväzného prameňa primárneho práva EÚ, sprevádza dlhodobo formovaný
právny rámec únijnej ochrany základných práv vyplývajúci z ich uznania za všeobecné zásady práva Únie. Tento rámec prispieva k formovaniu účinkov, rozsahu a spôsobu uplatňovania Charty základných práv Európskej únie v jej novej etape existencie. Predmetom zamerania príspevku je analýza výkladu článku 53 Charty základných práv Európskej únie Súdnym dvorom EÚ. Vo veci Melloni sa Súdny dvor vyjadril k postaveniu Charty základných práv Európskej únie vo vzťahu k iným nástrojom ochrany základných práv, konkrétne voči vnútroštátnym ústavným štandardom ochrany základných práv. Autor sa v príspevku zamýšľa nad dopadmi výkladu predmetného článku Charty základných práv Európskej únie na systém ochrany základných práv v Európe, predovšetkým nad možnosťou členských štátov uplatniť svoj ústavný štandard ochrany základných práv na úkor únijného štandardu and Nine years after its solemn proclamation by the European Parliament, the Council and the Commission, in Nice, during which it gradually made its way into the Court of Justice’s legal reasoning and after longstanding discussion on its legal relevance and importance, the Charter of Fundamental Rights of the EU, enters into force and becomes legally binding instrument of fundamental rights protection by the Lisbon Treaty. Its application, as legally binding source of EU primary law, is accompanied by gradually formed framework of EU fundamental rights protection steaming from their recognition as general principles of EU law. This framework contributes to the determination of its legal effects, the scope and the way of its application in its new era of existence. The paper focuses on the analysis on the interpretation of Article 53 of the Charter of Fundamental Rights of
the EU by the Court of Justice of the EU. In the Melloni case, the Court of Justice expressed its view on the relationship between the Charter of Fundamental Rights of the EU and other instruments of fundamental rights protection, specifically towards the national constitutional standards of fundamental rights protection. The paper discusses the consequences of the Court of Justice’s interpretation of the above mentioned article of the Charter of Fundamental Rights of the EU, particularly the possibility of the Member States to apply their own constitutional standards of fundamental rights protection at the expense of the union standard.
This article deals with the work of a prominent personality from Egypt's cultural and literary community, Tawfiq al-Hakim, who was instrumental in establishing Egyptian drama. he was one of the fist defenders of folk literature and the Thousand and One Nights in Egyptian history, thus playing a crucial role in the incorporation of popular literature into modern pieces of writing. The essay covers al-Hakim's relationship with folk literature from his early childhood to his literary period as an author. Great emphasis in placed on an analysis and literary critique of his most famous play, the Shahrazad, which was inspired by a collection of folk storie. A collaborative novel that he wrote in conjunction with another influential Egyptian writer, Taha Husayn, is also mentioned., Katarína Kobzošová., and Obsahuje bibliografii
Tato studie ukazuje, že s ohledem na stále intenzivnější účast Spojených států v regionálních záležitostech Zakavkazska se vztahy mezi Ruskem a Gruzií permanentně zhoršovaly již od podzimu 2001, kdy tento proces nabíral na obrátkách. V tomto smyslu nebyla směrodatná ani změna vlády v Gruzii, kdy koncem roku 2003 v důsledku „revoluce růží“ byl nucen rezignovat umírněný prezident Eduarda Ševardnadzeho, bývalý sovětský ministr zahraničí, a moci se chopil proamerický politik Micheil Saakašvili, který si za cíl asertivní zahraniční politiky země stanovil vstup země do Severoatlantické aliance a Evropské unie – v souladu se společenskými náladami panujícími v gruzínské společnosti a se svým celkovým směřováním. Autor konkrétně sleduje, jak se toto zhoršování vztahů odvíjelo v souvislosti se spory o pronikání a likvidaci protiruských islamistických ozbrojenců na území Gruzie, o přítomnost a odstraňování ruských vojenských základen v Gruzii a v sepětí s masivní americkou vojenskou pomocí gruzínské vládě. Dokládá tak, že krátkou válku mezi Moskvou a Tbilisi v roce 2008 je nutno vnímat spíše jako logickou kulminaci delší dobu trvajícího a eskalujícího konfliktu mezi Tbilisi a Moskvou; konfliktu, který byl podmíněn spíše strukturálními než osobnostními důvody a ve kterém žádná z obou stran neprojevila ochotu ustoupit ze svých pozic. Za těchto okolností bylo spíše otázkou času, kdy „diplomatická válka“ vyústí v ozbrojené střetnutí. and Emil Souleimanov.