Gastronomický diskurz v Československu v letech 1948 až 1989 získal specifickou podobu pod vlivem komunistického režimu a cílených zásahů z oficiálních míst do této sféry. Mezi jeho znaky patřilo například zbytnění propagace takzvané racionální výživy, naopak (zejména v padesátých letech) byla vytěsňována haute-cuisine. Ve druhé polovině 20. století v celé Evropě nabývaly na intenzitě kulturní transfery v gastronomii a tento trend zasáhl částečně i českou gastronomii. Studie se zabývá otázkou, jak velkou roli v těchto transferech hrály kuchyně takzvaných zemí přátel, tedy Sovětského svazu, evropských zemí sovětského bloku a Jugoslávie. Ke kulturním přenosům v gastronomii docházelo prostřednictvím tří úzce souvisejících a propojených forem. Zaprvé to bylo uveřejňování receptů a gastronomicky zaměřených článků, včetně zařazování receptů z cizích kuchyní do materiálových spotřebních norem. Druhým důležitým faktorem byla osobní setkání s cizí gastronomií, ať už při cestách do zahraničí nebo naopak doma díky příslušníkům národnostních menšin a cizinců. K tomu lze přiřadit i zřizování restaurací specializovaných na pokrmy cizích gastronomií. Třetí formu kulturního transferu v gastronomii tvořil dovoz potravin. V případě všech tří uvedených typů byly kuchyně „zemí přátel“ zvýhodněny. Struktura dovozu byla jednoznačně podřízena neustálému nedostatku takzvané tvrdé měny, v cestování do zahraničí byl výrazný nepoměr mezi uzavřeností vůči západním státům a rozsáhlou turistikou mezi státy sovětského bloku a také do podoby gastronomické literatury, zejména spotřebních norem, se promítaly ideologické preference. Avšak zdaleka ne všechny kuchyně zemí sovětského bloku byly v Československu propagovány a recipovány stejnou měrou. Nejvíce podnětů přicházelo z balkánské a maďarské gastronomie, naopak nejméně se uplatňoval transfer z východoněmecké kuchyně. Přenos pokrmů z Balkánu a Maďarska se jeví jako ideologicky podmíněná inovace, srovnání se situací v tehdejším Rakousku však varuje před zjednodušenými interpretacemi. Největší rozdíl komunistického Československa oproti západoevropským zemím s podobným stravovacím systémem asi představuje menší rozsah a pomalejší šíření gastronomických transferů z některých kapitalistických zemí, například z Itálie nebo Spojených států. Po roce 1989 odpadla politicky motivovaná zvýhodnění gastronomie zemí sovětského bloku a v České republice se prosadily podobné gastronomické trendy jako v jiných evropských zemích. Stopy vlivu „kuchyní přátel“ ale zůstávají stále živé, zejména ve veřejném stravování nižší kategorie, v závodních a, školních kuchyních., The gastronomic discourse in Czechoslovakia from 1948 to 1989 took a special form under the influence of the Communist régime, in particular targeted State intervention. Among its features was the excessive promotion of ‘rational nutrition’, while its opposite (especially in the 1950s), haute-cuisine, was squeezed out. Throughout Europe in the second half of the twentieth century cultural transfers in gastronomy increased in intensity and this trend partly affected Czech gastronomy as well. The article considers the question of what role the cuisines of the ‘fraternal countries’, that is, the Soviet Union and the rest of the Soviet bloc, as well as Yugoslavia, played in these transfers. Cultural transfers in gastronomy occurred in three closely linked forms. First, there was the publication of recipes and articles related to the culinary arts, some of which included recipes from foreign cuisine in material consumption norms. The second important factor was personal encounters with foreign cuisine when travelling or at home thanks to visits and sojourns by people of other nationalities. In addition, restaurants specializing in foreign cuisine were established. The third form of gastronomic cultural transfer resulted from the importation of foodstuffs. In all three types of transfer, the cuisines of the fraternal countries of the East bloc were given preference. The structure of imports was clearly subordinated to the continuous shortage of hard currency. The large volume of tourism from one East bloc country to another far outweighed travel to the countries of the West. Ideological preferences, particularly in consumption norms, were also reflected in the availability of literature related to gastronomy. But by far not all cuisines of the East bloc countries were promoted, or received, in Czechoslovakia to the same extent. Most impulses came from Balkan and Hungarian cuisines, while the fewest came from East Germany. The transfer of different kinds of dishes from the Balkans and Hungary appears to be an ideologically contingent innovation; but a comparison with the situation in Austria in the same period indicates that one should be wary of simplistic interpretations. The greatest difference between Communist Czechoslovakia and the countries of western Europe with similar systems of alimentation is probably best reflected in the smaller size and slower diffusion of culinary transfer from capitalist countries, for example, Italy or the USA. After the Changes of late 1989, the politically motivated preference for the cuisine of East bloc countries vanished, and and in the Czech Republic gastronomic trends similar to those in other European countries have since become established. Nonetheless, traces of the influence of ‘fraternal cuisine’ have remained, particularly in cheap restaurants and office, factory, and school cafeterias.
Josef Thomayer. and Knížka tato nepřijde do obchodu a věnuje ji auktor dle příležitosti darem. Tento výtisk věnován byl profesoru Ferdinandu Strejčkovi. S vlastnoručním podpisem autora.
This contribution looks into the printing house of the Neumann family, which operated in Mikulov and Brno between 1768 and the beginning of the 19th century. It draws on the study of archival sources and compares them with the existing literature on this printing workshop. It focuses on the circumstances under which the printing house was founded, as well as its owners and employees. The printing production is described in terms of languages, genres, and themes. Furthermore, it explores the circle of clients and publishers for whom the printing house worked. The analysis shows that the Neumann printing house was a small-scale, local shop which operated mainly on a commercial basis for a diverse clientele.