Diamond like carbon (DLC) layers exhibit excellent biocompatible properties and because of high hardness and transmittance in VIS-IR range it is possible to utilize this material in ophthalmic optics field. In this paper, we present our study on transmittance and wear resistance of different commercial spectacle lenses with surface coatings and lenses with newly fabricated DLC layer. The lens transmittance is dependent on lens material and its surface coating. All commercially manufactured lenses exhibit transmittance 90 ± 5 %, while the transmittance of DLC coated lenses was 15 % lower. Wear resistance is extremely dependant on the coating. We were able to reach same or better results than the best commercially manufactured lenses. and Diamantu podobné uhlíkové (DLC) vrstvy mají vynikající biokompatibilní vlastnosti a díky své vysoké tvrdosti a vysoké propustnosti ve viditelné i IR oblasti spektra je lze použít i v aplikacích oční optiky. V tomto článku byla studována propustnost a odolnost proti opotřebení různých komerčních brýlových čoček s povrchovou úpravou a čoček potažených DLC vrstvou. Propustnost čoček je závislá na základním materiálu čočky a na její povrchové úpravě. Všechny komerčně vyráběné čočky měly propustnost 90 ± 5 %, zatímco propustnost čoček potažených DLC byla asi o 15 % nižší. Odolnost proti poškození je hodně závislá na povrchové úpravě. Zde bylo dosaženo pro DLC vrstvy podobných nebo lepších výsledků jako pro nejlepší komerčně vyráběné čočky.
The laser-induced breakdown spectroscopy (LIBS) is an atomic emission based method, which is currently becoming more popular. Speed and multi-elemental analysis are some of the main advantages of this method. Higher limits of detection (LOD) in comparison to other atomic analytical methods, such as X-ray fluorescence spectrometry (XRF) and inductively coupled plasma based methods, are some of the limitations of this method. The application of nanoparticles on the surface of studied sample, so called Nanoparticle Enhanced Laser-Induced Breakdown Spectroscopy (NELIBS), is one of the ways to achieve improvement of the limits of detection while preserving the main advantages of the LIBS method. In this paper the improvement of detection limits by application of silver nanoparticles on the surface of studied sample is presented in comparison to the classical LIBS method. At the same time, the effect of two different Nd:YAG laser wavelengths, 532 nm and 1064 nm, on the LOD’s improvement of selected elements of studied samples is investigated for LIBS and NELIBS experiments. In the end of the paper, the parameters of craters (diameter and volume) are investigated for both chosen ablation laser wavelengths. and Spektrometria laserom budenej (mikro)plazmy (LIBS) je metódou atómovej emisnej spektrometrie, ktorá v súčasnosti naberá na popularite. Medzi hlavné výhody tejto metódy patria rýchlosť a viacprvková analýza. K obmedzeniam metódy patria o niečo vyššie limity detekcie (LOD) oproti ostatným prvkovým analytickým metódam, ako sú napr. rentgenová fluorescenčná spektrometria (XRF) a metódy indukčne viazanej plazmy (ICP). Jedným zo spôsobov, ako dosiahnuť zníženie limitov detekcie pri zachovaní hlavných výhod metódy, je aplikácia nanočastíc na povrch študovanej vzorky, tzv. nanočasticami zosilnená spektrometria laserom budenej (mikro)plazmy (NELIBS).V tejto práci je prezentované zlepšenie detekčných limitov pri aplikácii strieborných nanočastíc na povrch študovaných vzoriek v porovnaní s klasickou LIBS metódou. Súčasne je sledovaný aj vplyv dvoch rôznych vlnových dĺžok Nd:YAG lasera, 532 nm a 1064 nm, na zlepšenie LOD vybraných prvkov študovaných vzoriek v LIBS a NELIBS experimente. Nakoniec boli sledované parametre kráterov, priemer a objem, a to v porovnaní LIBS vs. NELIBS pre obe vybrané vlnové dĺžky ablačných laserov.
Výzkum se zabývá obsahem strachů u dětí v období mezi předškolním a středním školním věkem. V rámci longitudinální studie zjišťuje intenzitu strachů z předem určených objektů, jejich proměnu v čase a rozdíly v závislosti na pohlaví. Výzkum je rozdělen na dvě fáze. V první fázi byly zjišťovány intenzity strachů u 40 dětí z mateřských škol a 39 dětí z druhých tříd základní školy. V druhé fázi bylo šetření replikováno u stejných skupin po dvouletém odstupu. Studie prezentuje základní informace o podobách strachu ve výše uvedeném období, předkládá data o proměnách reprezentací strachů v dětských představách, uvádí přímé intenzity strachů z jednotlivých objektů a zasazuje je do vztahů se současnou tuzemskou i zahraniční literaturou., The research is dealing with content of children‘s fear in the period between pre-school and middle school age. In the scope of a longitudinal study it focuses on the intensity of fears from predetermined objects, their change in time and differences according to the gender. The research is divided in two phases. In the first phase, the intensity of fears was investigated within 40 children from nursery schools and 39 children from second classes of primary school. In the second phase, the investigation was replicated in the same groups after two years. The study presents basic information about the forms of fear in the above-mentioned period, presents data about changes in the representation of fears in the child's mind, mentions direct intensities of fears from the individual objects and sets them into relations between current domestic and foreign literature., Martin Brummer, Hana Valentová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Autor považuje tázání po alternativách dějinného vývoje za jasně stanovených obecných podmínek za přirozenou součást historického myšlení. V této studii se prostorem virtuálně historických úvah stává „sametová revoluce“, tedy krátké období pádu komunistického režimu a prosazení demokracie v Československu v listopadu a prosinci 1989. Autor hledá v historických pramenech vývojové křižovatky a pokouší se v základních obrysech naznačit směry či cesty, jimiž se političtí aktéři a společnosti mohli vydat, ale nevydali. Vychází přitom vždy z předpokladu, že se změnil jeden důležitý faktor uplynulého dění. Nejprve si klade otázku, zdali se rýsovala nějaká možnost zásadní změny ještě před listopadem 1989, a řeší ji s ohledem na vyzařování vlivu Gorbačovovy „perestrojky“. Za její legitimní potenciální československé aktéry označuje vyloučené reformní komunisty soustředěné kolem Klubu pro socialistickou přestavbu Obroda, kteří navazovali na ideály „pražského jara“ 1968, avšak „normalizačním“ režimem byli potlačeni stejně jako každá jiná opozice. Za situace, kdy Sovětský svaz z vlastního rozhodnutí přestal dění v ostatních státech východního bloku přímo ovlivňovat, což v Československu znamenalo petrifikaci „konzervativních“ mocenských struktur, vidí Suk šanci reformistů jako velmi malou. Poté se zabývá základními interpretacemi „sametové revoluce“ jako spiknutí, které se vyskytly během devadesátých let. Jádro studie tvoří zvažování pravděpodobnosti, konkrétní podoby a případných důsledků následujících šesti vývojových potencialit: 1. po brutálním policejním zásahu 17. listopadu 1989 na Národní třídě by se neroznesla falešná zpráva o zabití studenta Martina Šmída, která mobilizovala československou veřejnost; 2. vedení Komunistické strany Československa by se uchýlilo k nějaké variantě násilného řešení situace s pomocí armády podle „čínského vzoru“; 3. v revolučních dnech by se spojilo dosavadní komunistické vedení s bývalými reformními komunisty za účelem udržení pozic socialismu; 4. v prosinci 1989 by Občanské fórum ve Federálním shromáždění neprosadilo zvolení Václava Havla prezidentem republiky a místo toho by v příštích měsících o prezidentovi rozhodovali občané v přímé volbě mezi několika kandidáty, jak to navrhovala komunistická strana; 5. Občanské hnutí a Veřejnost proti násilí jako revoluční reprezentace by odmítly kompromisní předání moci v podobě jednání u „kulatého stolu“ a místo toho by si diktovaly podmínky vítěze, včetně zavedení většinového volebního systému; 6. političtí aktéři „sametové revoluce“ by se hned v prvních měsících efektivně, soustředili na problém vyrovnání s komunistickou minulostí, který v podobě ostrého antikomunismu začal od ledna 1990 začal otřásat politickou scénou a zůstává dodnes velmi palčivý., The consideration of hypothetical alternatives to historical development in clearly established general conditions are, the author believes, a natural part of historical thinking. In this article he looks at the ‘Velvet Revolution’, that short period from the collapse of the Communist régime to the pushing through of a democracy in Czechoslovakia in November and December 1989, which for him becomes the space for such hypothetical reflections. In the historical records he seeks the key junctures in developments, and tries to outline the directions or paths that the political actors and members of the public could have set out on, but did not. In each case he starts from the assumption that one important factor of the previous events has changed. First of all, he asks whether a possibility of fundamental change had begun to emerge even before 17 November 1989, and he seeks to answer the question with regard to the influence of Gorbachev’s perestroika. He calls the Reform Communists, who had been expelled from the Party, the legitimate potential Czechoslovak actors of perestroika. These Communists were based around the Klub pro socialistickou přestavbu Obroda (Renewal, the Club for Socialist Restructuring), and sought to continue the ideals of the ‘Prague Spring’ of 1968. Like every other potential opposition group, however, they were kept down by the ‘normalization’ régime. In circumstances in which the Soviet Union, of its own accord, was ceasing to intervene directly in the affairs of the other Soviet bloc states (which in Czechoslovakia meant the petrification of the ‘conservative’ structures of power), the reformists’ chances were, the author argues, very limited. He then considers the fundamental interpretations, which emerged in the 1990s, of the Velvet Revolution as a conspiracy. The core of the article is a consideration of the probability, the concrete forms, and possible consequences of six possible outcomes of developments: (i) after the brutal police action against the demonstrators on Národní třída, Prague, on 17 November 1989, the would not have led to the spreading of the false report about the killing of a student named Martin Šmíd which mobilized the Czechoslovak public; (ii) the leadership of the Czechoslovak Communist Party would have tended to some kind of violent solution to the crisis with the help of the army on the ‘Chinese model’; (iii) in the revolutionary days the existing Communist leadership would have joined forces with the former reform Communists with the aim of preserving a Socialist régime; (iv) in December 1989 the Civic, and Forum would not have managed to get the Federal Assembly to elect Václav Havel President of Czechoslovakia, and in the following months the president would have been elected by popular vote from amongst several candidates, as had been proposed by the Communist Party; (v) the Civic Forum and the Public Against Violence as the revolutionary representatives would have rejected the compromise solution of handing over power at ‘Round Table’ negotiations, and would instead have dictated the terms and conditions of the victory, including the introduction of a plurality electoral system; (vi) the political actors of the ‘Velvet Revolution’ would, in the first month, have effectively concentrated on the problem of coming to terms with the Communist past, which, in the form of uncompromising anticommunism, began from January 1990 onwards to convulse the political scene, and remains a sore point to this day.
This paper concerns a fragment of written inheritance left behind by professor of physics at the former German University in Prague Reinhold H. Fürth (1893-1979) acquired by the Masaryk Institute and the Archive of the Czech Academy of Sciences in Prague in 2016., Obsahuje bibliografické odkazy, and Překlad resumé: Paul Sinclair
This study presents to the professional public a previously-unknown source for the history of Czech Renaissance music, deposited in the Ondfiej Horník collection in the Music History Division of the Czech Museum of Music (of the National Museum) in Prague under the designation NM-ČMH XXIX D 139. In 2009 this set of twenty folios was restored and then divided into five unrelated parts, namely: (a) a fragment of a part book from Rakovník, (b) a torso of polyphonic motets with the Psalm texts Chval duše má Hospodina (Praise the Lord, My Soul) and Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina (Blessed Are Those Who Fear the Lord), (c) the alto part from a motet Slunéčko krásné vzešlo jest (The Beautiful Sun Has Risen), (d) a torso of the alto part from a Christmas motet, and (e) a draft of a request with the textual incipit ‘Benedictus’. The fragments come approximately from the years 1580–1620 and are of Czech origin.