A usual objection put forward against the causal theory of reference is that it cannot explain the reference changes that terms may undergo. The main aim of this paper is to examine the position on reference change of one of the classic supporters of the causal theory, Hilary Putnam. It is usually claimed that Putnam’s causal theory of reference of natural kind terms is closely related to Kripke’s theory and can be conceived as a development of the same. The motivation of this paper is to allege that there is at least one important difference between both theories, consisting of their explanation of reference changes or at least in the way in which those theories make reference changes possible. After dealing with the problem of reference change within the framework of Kripke’s theory and reconstructing Kripke’s proposal to account for it, we will allege that there are components of Putnam’s theory which make reference changes possible, although they are different from those present in Kripke’s theory., Obvyklá námitka vznesená proti kauzální teorii je, že nemůže vysvětlit změny, které mohou podmínky podléhat. Hlavním cílem této práce je prozkoumat postoj k referenční změně jednoho z klasických stoupenců kauzální teorie Hilary Putnam. To je obvykle prohlašoval, že Putnamova kauzální teorie odkazu přirozených laskavých termínů je blízko příbuzná Kripke teorii a moci být koncipován jako vývoj stejný. Motivací tohoto článku je tvrzení, že existuje alespoň jeden důležitý rozdíl mezi oběma teoriemi, spočívající v jejich vysvětlení referenčních změn nebo přinejmenším ve způsobu, jakým tyto teorie umožňují referenční změny. Poté, co se zabýval problémem změny referencí v rámci Kripkeho teorie a rekonstruoval Kripkeho návrh, aby se o něm zmínil., and Luis Fernández Moreno
Objectives. The main aim of this study was to qualitatively explore the general population’s understanding of forgiveness with regard to its definition, factors, and effects. The special focus of the study was on comparing the views on forgiveness by two generations, young adults, and seniors. Participants and setting. Semi-structured interviews were done with 20 participants from two age groups: ten young adults aged 21 to 29 years (M = 23.4, SD = 2.79) and ten seniors aged 61 to 68 years (M = 64, SD = 2.47). Research questions. Research questions were focused on examining how laypersons conceptualize forgiveness; notably, how they view the factors and effects of forgiveness. It was also explored whether there are any specifics and differences in the views on forgiveness between young adults and seniors. Data analysis. The data obtained from semi-structured interviews were analyzed by Consensual Qualitative Research (Hill et al., 2005). Results. For most individuals in both generations, the basis of forgiveness was letting go of anger and pain. The most significant factor positively related to forgiveness was an apology and admitting the mistake. The most noteworthy negative factor was the depth of the hurt. Individuals perceive positive consequences of forgiveness, especially on their mental health and strengthening their relationships. It seems that young adults perceive forgiveness more as an interpersonal process, while seniors perceive it more as an internal process of an individual. Study limitations. The use of qualitative methodology and the sample size limit the generalization of the findings and comparing two samples at the level of statistical significance. Participants may have had various experiences dealing with hurt and forgiveness throughout their lives which could have influenced their views on forgiveness. Implications. Gaining a deeper understanding of how young adults and seniors understand forgiveness and its effects, what they perceive as helpful or blocking in their forgiving, can help counselors and therapists to improve their interventions aimed at promoting forgiveness., Ciele. Hlavným cieľom štúdie bola kvalitatívna analýza vnímania odpustenia u laickej populácie s ohľadom na jeho definíciu, faktory a dôsledky odpustenia. Vedľajším cieľom štúdie bolo porovnanie názorov na odpustenie u dvoch generácií, mladých dospelých a seniorov.Metóda. 20 participantov dvoch vekových skupín, desať mladých dospelých vo veku 21 až 29 rokov (M = 23,4, SD = 2,79) a desať seniorov vo veku 61 až 68 rokov (M = 64, SD = 2,47) absolvovali pološtrukturované rozhovory. Výskumné otázky. Výskumné otázky boli zamerané na vnímanie odpustenia u laickej po-pulácie; špecificky na vnímanie faktorov a dôsledkov odpustenia. Skúmané boli špecifiká a rozdiely v nazeraní na odpustenie u mladých dospelých a seniorov. Analýza dát. Dáta z pološtrukturovaných rozhovorov boli analyzované pomocou Konsenzuálneho kvalitatívneho výskumu (Hill et al., 2005). Výsledky. Pre väčšinu jednotlivcov oboch generácií bolo základom odpustenia pustenie hnevu a bolesti. Najdôležitejším faktorom pozitívne súvisiacim s odpustením bolo ospravedlnenie a priznanie chyby. Najvýznamnejším blokujúcim faktorom odpustenia bola hĺbka zranenia. Jednotlivci popisovali pozitívne dôsledky odpustenia, predovšetkých na ich psychické zdravie a posilnenie vzťahov. Zdá sa, že mladí dospelí vnímajú odpustenie viac ako interpersonálny proces, kým seniori ho vnímajú viac ako interný proces jednotlivca. Limitácie. Použitie kvalitatívnej metodológie a veľkosť výskumného súboru neumožňujú zovšeobecnenie výsledkov alebo porovnanie dvoch skupín na úrovni štatistickej signifikancie. Participanti mohli mať rôzne skúseností so zraneniami a odpustením v priebehu života, čo mohlo ovplyvniť ich postoje k odpusteniu. Implikácie. Získanie bližšieho porozumenia tomu, ako mladí dospelí a seniori koncipujú odpustenie, čo vnímajú ako nápomocné a rizikové v odpustení a ako popisujú jeho dôsledky, môže pomôcť poradcom a terapeutom k zlepšeniu intervencií zameraných na podporu odpustenia., Lucia Záhorcová, Božena Zelenáková., and Obsahuje bibliografické odkazy
So-called quantificational accounts explicate logical consequence or validity as truth-preservation in all cases, cases being construed as admissible substitutional variants or as admissible interpretations with respect to non-logical terms. In the present study, which is the first from three successive studies devoted to quantification accounts, I focus on the beginning of systematic theorizing of consequence in Aristotle‘s work, which contains the rudiments of both modal and formal accounts of consequence. I argue, inter alia, that there is no evidence for the claim that Aristotle propounded a quantificational account, and that for a full-fledged quantificational approach in a modern style we need to turn to Bolzano’s substitutional approach, whose motivation, structure and problems are explained in the second part of this study., Takzvané kvantifikační účty vysvětlují logický důsledek nebo platnost jako zachování pravdy ve všech případech, případy jsou vykládány jako přípustné substituční varianty nebo jako přípustné interpretace s ohledem na nelogické pojmy. V této studii, která je první ze tří po sobě jdoucích studií věnovaných kvantifikačním účtům, se zaměřuji na začátek systematické teorizace důsledků v Aristotelově díle, která obsahuje základy modálních i formálních popisů důsledků. Mimo jiné tvrdím, že neexistuje žádný důkaz pro tvrzení, že Aristotelés navrhl kvantifikační účet, a že pro plnohodnotný kvantifikační přístup v moderním stylu se musíme obrátit k Bolzanovu substitučnímu přístupu, jehož motivace, struktura a problémy jsou vysvětleno ve druhé části této studie., and Ladislav Koreň
Quantificational accounts of logical consequence account for it in terms of truth-preservation in all cases - be it admissible substitutional variants or interpretations with respect to non-logical terms. In this second of my three connected studies devoted to the quantificational tradition I set out to reconstruct the seminal contributions of Russell, Carnap, Tarski and Quine and evaluate them vis-à-vis some of the most pressing objections. This study also prepares the ground for my discussion of the standard model-theoretic account of consequence to be found in the concluding study., Kvantifikační popisy logických důsledků z toho vyplývají z hlediska zachování pravdy ve všech případech - ať už jde o přípustné substituční varianty nebo interpretace s ohledem na nelogické pojmy. V této druhé ze svých třech propojených studií věnovaných kvantifikační tradici jsem se rozhodl rekonstruovat klíčové příspěvky Russella, Carnapa, Tarskiho a Quina a hodnotit je ve vztahu k některým z nejnaléhavějších námitek. Tato studie také připravuje půdu pro diskusi o standardním teoreticko-teoretickém výkladu důsledků, které lze nalézt v závěrečné studii., and Ladislav Koreň
This concluding study devoted to quantificational accounts of consequence and related logical properties deals with the model-theoretic account (MTA). In response to objections questioning its intuitive adequacy, it is argued that MTA does not aim to analyse ''the'' alleged intuitive notion of consequence, but aims to formally reconstruct one specific semantic account, according to which valid arguments preserve truth in virtue of their logico-semantic structure and irrespectively of particular semantic values of the non-logical vocabulary. So conceived, MTA is arguably superior to any other quantificational account, being based on a principled account of the semantic structure and the specific contribution of logical elements to it., Tato závěrečná studie věnovaná kvantifikačním účtům důsledků a souvisejících logických vlastností se zabývá modelovým teoretickým popisem (MTA). V odezvě na námitky zpochybňující jeho intuitivní přiměřenost se tvrdí, že MTA nemá za cíl analyzovat ,,údajný'' intuitivní pojem důsledků, ale má za cíl formálně rekonstruovat jeden specifický sémantický účet, podle kterého platné argumenty zachovávají pravdu na základě svého logika. -semantická struktura a bez ohledu na jednotlivé sémantické hodnoty nelogické slovní zásoby. Tak koncipovaný, MTA je pravděpodobně nadřazený nějakému jinému kvantifikačnímu účtu, být založený na principiálním popisu sémantické struktury a specifickém příspěvku logických elementů k tomu., and Ladislav Koreň
In this paper I discuss two objections raised against von Fintel’s (1994) and Stanley and Szabó’s (2000a) hidden variable approach to quantifier domain restriction (QDR). One of them concerns utterances of sentences involving quantifiers for which no contextual domain restriction is needed, and the other concerns multiple quantified contexts. I look at various ways in which the approaches could be amended to avoid these problems, and I argue that they fail. I conclude that we need a more flexible account of QDR, one that allows for the hidden variables in the LF responsible for QDR to vary in number. Recanati’s (2002; 2004) approach to QDR, which makes use of the apparatus of ''variadic functions'', is flexible enough to account successfully for the two phenomena discussed. I end with a few comments on what I take to be the most promising way to construe variadic functions., V tomto článku se zabývám dvěma námitkami vznesenými proti von Fintel (1994) a Stanleymu a Szabóovi (2000a) skrytému proměnnému přístupu k omezení kvantifikátoru domény (QDR). Jedna z nich se týká výpovědí vět zahrnujících kvantifikátory, pro které není nutné kontextové omezení domény, a druhá se týká více kvantifikovaných kontextů. Podívám se na různé způsoby, jak by tyto přístupy mohly být změněny, aby se těmto problémům vyhnuly, a tvrdím, že selhávají. Z toho vyvozuji, že potřebujeme flexibilnější účet QDR, který umožňuje, aby se skryté proměnné v LF zodpovědném za QDR lišily v počtu. Recanatiho (2002; 2004) přístup k QDR, který využívá aparátu ,,variadických funkcí'', je dostatečně pružný, aby úspěšně odpovídal za dva diskutované jevy., and Andrei Moldovan
Incipient motion is the critical condition at which bed particles begin to move. Existing relationships for incipient motion prediction do not consider the effect of seepage. Incipient motion design of an alluvial channel affected from seepage requires the information about five basic parameters, i.e., particle size d, water depth y, energy slope Sf, seepage velocity vs and average velocity u. As the process is extremely complex, getting deterministic or analytical form of process phenomena is too difficult. Data mining technique, which is particularly useful in modeling processes about which adequate knowledge of the physics is limited, is presented here as a tool complimentary to model the incipient motion condition of alluvial channel at seepage. This article describes the radial basis function (RBF) network to predict the seepage velocity vs and average velocity u based on experimental data of incipient condition. The prediction capability of model has been found satisfactory and methodology to use the model is also presented. It has been found that model predicts the phenomena very well. With the help of the RBF network, design curves have been presented for designing the alluvial channel when it is affected by seepage. and Návrh aluviálneho kanála s ohľadom na iniciáciu pohybu dna koryta, ovplyvneného priesakom vyžaduje informáciu o piatich základných parametroch: veľkosti častice d, hĺbke vody y, sklone čiary energie Sf, rýchlosti priesaku vs a priemernej rýchlosti prúdenia u. Pretože proces je extrémne zložitý, získať deterministickú alebo analytickú formu riešenia je ťažké. Príspevok opisuje získavanie údajov (data mining technique), bežne používané pri modelovaní. Opisuje aj sieť tzv. ''radial basis function (RBF)'' na prognózu rýchlosti priesaku vs a priemernej rýchlosti u; výpočet je založený na experimentálnych hodnotách v štádiu začínajúceho sa pohybu častíc v koryte. Bola konštatovaná dobrá schopnosť modelu prognózovať začínajúci pohyb; je uvedená tiež metodológia používania modelu. Bolo zistené, že model predpovedá uvedené javy veľmi dobre. Je tu opísaný návrh aluviálneho kanála ovplyvneného priesakom pomocou návrhových kriviek vytvorených pomocou siete RBF.
According to a classic position in analytic philosophy of mind, we must interpret agents as largely rational in order to be able to attribute intentional mental states to them. However, adopting this position requires clarifying in what way and by which criteria agents can still be irrational. In this paper I will offer one such criterion. More specifically, I argue that the kind of rationality methodologically required by intentional interpretation is to be specified in terms of psychological efficacy. Thereby, this notion can be distinguished from a more commonly used notion of rationality and hence cannot be shown to be undermined by the potential prevalence of a corresponding kind of irrationality. and Podle klasické pozice v analytické filozofii mysli musíme interpretovat agenty jako velmi racionální, aby jim bylo možno přiřadit úmyslné duševní stavy. Přijetí tohoto postoje však vyžaduje vyjasnění toho, jakým způsobem a jakými kritérii mohou být agenti stále iracionální. V tomto článku nabídnu jedno takové kritérium. Konkrétněji argumentuji, že druh racionality, který je metodologicky vyžadován záměrným výkladem, musí být specifikován z hlediska psychologické účinnosti. Tímto způsobem lze tento pojem odlišit od běžně používaného pojetí racionality, a proto nemůže být prokázán, že je podkopán potenciální prevalencí odpovídajícího druhu iracionality.
This paper presents an analysis of trends and causes of changes of selected hydroclimatic variables influencing the runoff regime in the upper Hron River basin (Slovakia). Different methods for identifying trends in data series are evaluated and include: simple mass curve analysis, linear regression, frequency analysis of flood events, use of the Indicators of Hydrological Alteration software, and the Mann-Kendall test. Analyses are performed for data from two periods (1931-2010 and 1961-2010). The changes in runoff are significant, especially in terms of lower QMax and 75 percentile values. This fact is also confirmed by the lower frequency and extremity of flood events. The 1980s are considered a turning point in the development of all hydroclimatic variables. The Mann-Kendall test shows a significant decrease in runoff in the winter period. The main causes of runoff decline are: the considerable increase in air temperature, the decrease in snow cover depth and changes in seasonal distribution of precipitation amounts., Andrea Blahušiaková, Milada Matoušková., and Obsahuje bibliografické odkazy