Rodiče předčasně narozených dětí vykazují ve srovnání s rodiči, jimž se narodilo dítě v termínu, vyšší míru stresu, vyšší potřebu pomoci během prvního roku po porodu, nižší schopnost adaptace, vysokou potřebu informací a lze u nich identifikovat také projevy posttraumatické stresové poruchy. To, jak se rodiče vyrovnávají s traumatem předčasného porodu, může ovlivnit přechod k rodičovství, přebírání rodičovských kompetencí, prospívání dítěte a samotný vztah k dítěti. Studie se zaměřuje na faktory, které mohou mít na utváření vztahu k dítěti vliv, tedy i na hledání možných způsobů prevence případných rizik. Vedle matek předčasně narozených dětí se zaměřuje také na otce, kterým je věnována samostatná kapitola. Krom jiného se ukazuje, že důležitou roli v utváření vztahu k dítěti hraje zdravotnický personál. Lepší povědomí o prožívání rodičů v tomto stresujícím období by mohlo vést k citlivějšímu přístupu k rodičům, saturaci jejich potřeb, a tím i předcházení některých obtíží ústících v opožďování nástupu rodičovské identity a narušený vztah k dítěti., Parents of premature born children show - in comparison with parents whose child was born in time limit - the higher level of stress, higher need for help during the first year after the birth, lower adaptation ability, high need for information, and also manifestations of post-traumatic stress disease can be identified in them. The way the parents cope with the trauma of premature birth can influence the transition to parenthood, taking over the parent competencies, prospering of the child, and the relation to child itself. The study focuses on factors that can influence the formation of parental relation to the child and thus also the looking for the possible ways of prevention of potential risks. Except of mothers of premature born children it focuses also on fathers whom is devoted a separated part of the study. It shows besides other things that the medical personnel play an important role in forming the relation to the child. The better awareness of parents’ experiencing in this stressing period could lead to more sensitive approach to parents, saturation of their needs and thus also prevention of some difficulties resulting in the delay of commencement of parental identity and disturbed relation to the child., Michaela Chlebounová, Ivo Čermák., and Obsahuje seznam literatury
Observations of stellar spectra in the UV-region during twenty years are briefly reviewed. Basic achievements have been made in the investigation of interstellar absorption, effective temperatures scale, mass loss, stellar chromospheres and non-stationary stars.
My experience from interdisciplinary research is based on the exploitation of studies of related branches of science that serve as auxiliary sciences to the major branch of science. In the course of study of more complex phenomena of folk culture one needs to research into their origin (not their typological development). The most limiting factor, from my point of view, is ethnographical regionalisation and the established borderlines of regions and countries. Another limiting factor is a close cohesion with the established understanding of branch-specific sources of information and methods, particularly physical preservation of
ethnographic artefacts. The significance of training in auxiliary sciences for multiaspect studies is described via six examples from the author’s own study of wooden multi-aspect in Europe. Having combined aspects from several disciplines, the author managed to come up with new perspectives with respect to various issues of origins of well-known phenomena. The result was an attempt to synthesise a phenomenon the genetics of which can be examined in broad interethnic contexts only. Each and every synthesis does indeed answer the research questions, but it also asks new questions for further researches to answer. It is therefore necessary to prepare accordingly, with respect to these researches. interdisciplinary studies require familiarisation with analytical methods in related branches of science. Education of experts in ethnology could be extended to include the study of auxiliary sciences, as is the case of the auxiliary sciences of history.
Autor se pokusil o dílčí komentář k osmisvazkovému projektu Archeologie pravěkých Čech, a to z pozice aktivního účastníka přípravy syntéz pravěku Čech z roku 1978 i 2007–2008. Nová syntéza uspokojivě shrnuje výsledky českého terénního výzkumu i stav zpracování pramenů, ale – podle názoru autora – faktografické limity domácích pramenů spolu s dnešní úrovní integrace výsledků humanitních a přírodních věd omezují možnosti jejich celistvého interpretačního využití. Další rozvoj, resp. přežití oboru bude záviset dílem na míře úspěšnosti integrace českého výzkumu v rámci Evropy, dílem na schopnosti archeologů přesvědčit domácí veřejnost, že péčí a hospodařením s archeologickými prameny plníme nepominutelnou společenskou objednávku nadnárodního dosahu. and The author comments on the eight-volume Archeologie pravěkých Čech [Archaeology of Prehistoric Bohemia] from the position of an active participant in the preparation of the synthesis of information concerning prehistoric Bohemia in 1978 and 2007–2008. This new synthesis provides a satisfactory summary of the results of Czech field research as well as the state of the processing of sources. However, in the opinion of the author, the factographic limits of domestic sources together with today’s unsatisfactory integration of the results of the humanities and natural sciences restricts the possibilities of their cohesive interpretive use. Further progress, or even the survival of the field, will depend in part on the success of the integration of Czech research into the framework of Europe and in part on the ability of archaeologists to convince the public that care and management of archaeological sources is a vital social mission of supranational importance.
Autoři se zamýšlejí nad historickou rolí Emila Háchy (1872–1945), prezidenta v období druhé republiky a Protektorátu Čechy a Morava (1938–1945), a srovnávají a hodnotí jeho biografie publikované po pádu komunismu. Jde o tituly z pera Dušana Tomáška a Roberta Kvačka Causa Emil Hácha (Praha 1995), Tomáše Pasáka JUDr. Emil Hácha (Praha 1997), Víta Machálka Prezident v zajetí: Život, činy a kříž Emila Háchy (Praha 1998) a nové, rozšířené vydání uvedené Pasákovy publikace Emil Hácha (1938–1945). Gebhart s Kuklíkem konstatují, že všichni autoři vycházeli z obdobné pramenné základny a logicky se soustředí hlavně na Háchovo prezidentské období, liší se ale v akcentu na různé události a v interpretaci. Zhruba řečeno, nejkritičtější jsou Kvaček s Tomáškem, pozitivisticky neutrální je Pasák a k apologetice se blíží Machálek. Tento autor si selektivně vybíral prameny vyhovující jeho obrazu, na druhou stranu však ze zmíněné čtveřice věnoval největší pozornost Háchovu dětství a mládí a pak také posmrtnému sporu o jeho „kauzu“. Společnou slabinou publikací je podle Gebharta s Kuklíkem nevyužití dokumentace, která se týká vývoje vztahu domácího a zahraničního odboje k Háchovi. Autoři diskusního článku na vybraných momentech sledují problematickou Háchovu dráhu od zvolení prezidentem do jeho poválečné internace a chystaného soudního procesu s ním. Aniž by zpochybňovali jeho upřímné vlastenectví, hodnotí ji jako sestupný vývoj od představitele usilujícího o zachování právní kontinuity s předválečnými poměry po pasivní objekt manipulace okupačních orgánů a svého okolí. Závěrem konstatují, že tento tragický politický osud bude dozajista i nadále vzbuzovat zájem historiků, jak o tom svědčí seminář, který pod názvem „Causa Emil Hácha“ v červnu 2005 uspořádal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR společně s Masarykovým ústavem AV ČR., The authors consider the historical role of Emil Hácha (1872–1945), the President of the Second Republic of Czechoslovakia (which lasted for the six months from the Munich Agreement of late September 1938 to the German Occupation of mid-March 1939) and in the Protectorate of Bohemia and Moravia (from mid-March 1939 to early May 1945). They compare and assess the four biographies of Hácha published since the collapse of Communism: Dušan Tomášek and Robert Kvaček’s Causa Emil Hácha (Prague, 1995), Tomáš Pasák’s JUDr. Emil Hácha (Prague, 1997), Vít Machálek’s Prezident v zajetí: Život, činy a kříž Emila Háchy (Prague, 1998), and a new, expanded edition of Pasák’s work, with the title Emil Hácha (1938–1945). Gebhart and Kuklík note that all four authors use similar basic sources and, logically, concentrate mainly on Hácha as President. They differ, however, in their emphasis on various events and in their interpretations. They argue that the most critical are Kvaček and Tomášek, whereas Pasák is positivist and neutral. Machálek, on the other hand, is, according to them, almost an apologist, having selected his sources to suit the image of Hácha he wishes to portray; compared to the other three writers, he devotes the most attention to Hácha’s childhood and youth and also to the posthumous dispute often called the “Hácha case” (causa Emil Hácha). A weakness shared by all these works, according to Gebhart and Kuklík, is their failure to use records related to the development of the attitude of the resistance at home and abroad towards Hácha. Gebhart and Kuklík discuss important points in Hácha’s career – from his becoming president (elected by the parliament in 1938) to his death in prison after the war, and they consider the trial that was being prepared for him. Without doubting the sincerity of his patriotism, they argue that Hácha’s career was as a downward development from a state representative endeavouring to preserve his country’s legal continuity with the pre-war period to a passive object of manipulation by the German occupying forces and the people around him. In conclusion they state that this tragic political fate will surely continue to attract the attention of historians, as was demonstrated, for instance, by “The Case of Emil Hácha,” a seminar held by the Institute of Contemporary History and the Masaryk Institute, Prague, in June 2005., and Diskuse
Autoři se zabývají problematikou skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Vycházejí z obecného rámce, který charakterizuje pracovní právo jako zvláštní odvětví soukromého práva. Poukazují na vývojové tendence pracovního práva, které ovlivňují i způsoby skončení pracovního poměru. Zabývají se i mezinárodními a evropskými standardy, které vytvářejí meze pro skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.Na základě daného obecného rámce a mezinárodních a evropských standardů pak analyzují právní úpravu skončení pracovního poměru v České republice.Věnují pozornost zejména skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Zamýšlejí se nad podmínkami stanovenými v právní úpravě pro výpověď danou zaměstnavatelem. Hlavní pozornost zaměřují na požadavek důvodnosti výpovědi ze strany zaměstnavatele z pohledu zásady stability pracovního zapojení.Na základě zhodnocení všech aspektu dospívají k závěru, že požadavek na bezdůvodnost výpovědi ze strany zaměstnavatele není akceptovatelný. and The authors deal with the problems of termination of labour relationship by the employer.They start their analysis from the general framework typical of the labour law as the special branch of private law. They point out the tendency of evolution of labour law influencing also some ways of termination of labour relationship. They also examine the international and European standards creating the limits of the termination of labour relationship by the employer.On the ground of general framework and the international and European standards they analyse legal regulation of the termination of labour relationship in the Czech Republic. They focus especially on the termination of labour relationship by the employer. They examine the conditions that are laid down for the notice given by the employer. They give attention to the requirement of ground when the dismissal is given by the employer from the point of view of the fundamental principle of stability of the employment. On the grounds of evaluating all aspect’s they conclude that the dismissal by the employer without reasons is not acceptable.